Kawasaki Versys 650

Výsledkem je Versys (název odvozený od slova Versatile = Všestranný), který si z řady ER6 vypůjčil vodou chlazený motor i s výfukovým systémem s koncovkou v podobě krátkého „náboje“ pod motorem, koncepci rámu s odpružením vyvedeným na bok motocyklu a kola i s brzdami a ještě pár dalších drobností jako zrcátka či madla spolujezdce. Díky tomu mohl vzniknout úplně nový cenově dostupný model, který se velmi dobře hodí na český trh. Výše uvedený základ vycházející z ER6 je zasazený do vyššího rámu s trubkovou konstrukcí podsedlové části a je doplněn výraznou polokapotáží s vypouklým světlometem. Versys zaplňuje slepé místo v dosavadní nabídce Kawasaki a nabízí zábavu, užitnou hodnotu i sportovní svezení se siluetou endura či motarda.

Posaz, ergonomie

Při prvním usednutí malinko překvapí výška sedla - 84 cm není málo, ale sedlo je po stranách hodně vykrojené a ani menší postavy se proto Versyse nemusí bát, navíc si lze motorku objednat i se sníženým sedlem. Velké široké sedlo mi na začátku testu připadalo až moc měkké a příliš jednoduché, ale nakonec se ani po celodenní jízdě neprosedělo a musím ho pochválit.
Sedlo nutí k nepatrnému náklonu dopředu na široká řídítka a nabízí tak trochu odlišný posaz v porovnání s klasickými cestovními „endury“. Osobně mi to připomínalo spíš dojem z motarda - sedíte na vysoké a krátké motorce, nádrž stisknutou mezi stehny a jste pánem provozu, díky výšce očí máte dokonalý přehled nad auty.
K pohodlí přispívá také plexištítek s možností nastavení tří poloh do výšky. Během testu jsem jej nechal v nejnižší poloze, kde perfektně odkláněl vzduch na hruď a krk a nevytvářel žádné turbulence. Menší jezdci si ale stěžovali, že jim odkloněný proud vzduchu jde rovnou na hlavu nebo při nastavení úplně nahoru trochu třepe helmou.

Přístroje, ovladače

Přístrojová deska je přehledná a díky bílému otáčkoměru i moc hezká a posiluje sportovní dojem z jízdy. Otáčkoměr je vlevo doplněn řadou kontrolek a vpravo digitálním tachometrem s celou řadou dalších funkcí a počítadel kilometrů, včetně digitálního palivoměru.
Ovladače na řidítkách jsou standardní, páčky brzdy i spojky jsou stavitelné. Zrcátka fungují vcelku slušně - v některých otáčkách se sice malinko třesou, ale vidět dozadu je vcelku dobře. Možná by mohla být ještě trochu víc vystrčená do stran, ale tím by se zase snížila prostupnost při projíždění v zácpách.

Negativní poznámku bych měl k řadicí páce - její delší chod, který mi u modelu ER6 vůbec nevadil, mi u Versyse při poklidné jízdě přinesl několik nedořazení. Určitě se na to dá zvyknout a nikdo jiný si na to nestěžoval, osobně bych ale uvítal kratší přepákování. Od mohutného světlometu jsem čekal, že bude v noci stejně mohutně svítit, ale očekávání se mi nevyplnilo, svítí spíš průměrně.

Motor a převodovka

Řadový osmiventilový dvouválec o objemu 659 ccm převzatý z modelu ER6 byl poladěn s větším důrazem na střední otáčky a výsledkem je opravdová lahůdka, která bude podle mě hlavním lákadlem pro případné zájemce, kteří absolvují zkušební jízdu. Papírově teď podává výkon 64 koní při 8000 ot/min a krouťák 61 Nm při 6800 ot/min, což je o 8 koní méně než u ER6, ale pocitově nabízí spíš opačný dojem. V každých otáčkách má jezdec okamžitě k dispozici slušný zátah a odpadá neustálé podřazování před předjížděním. Prostě když se objeví skulina v provozu nebo se silnice za zatáčkou nečekaně narovná, stačí vzít za plyn a Versys se energicky hrne dopředu. Motor se začíná sbírat již okolo 2tis otáček, aby za to v pěti tisících pořádně vzal a s mohutným řevem rychle vyhnal ručičku otáčkoměru až nad 8tis, kde se vyplatí řadit, protože dál už motor spíše ztrácí na elánu. Při běžné turistické jízdě se ale jezdec většinou pohybuje v pohodovém pásmu 3-5 tis otáček. Motor doprovází moc sympatická zvuková kulisa - dole umístěný výfuk možná pouští více té rajské hudby přímo k uším řidiče, než kdyby byl umístěný vzadu pod sedlem. Při jízdě se docela projevují vibrace. V nižších otáčkách je pocítíte v řidítkách, ve vyšších otáčkách zase zabrní nohy. Přesto ale tyto vibrace při kratších projížďkách spíš zesilují požitek z jízdy. Při dlouhé dovolené bych to možná viděl jinak, ale po víkendu za řidítky Versyse jsem se při každém startování na těšil na všechny projevy motoru.
U testovací motorky něco vepředu v kapotáži okolo 3-5 tis otáček nepříjemně rezonovalo, obávám se že jako pozůstatek po dopadech předního kola na zem při jízdách kolegů žurnalistů z časopisů, kteří musí každou motorku vyfotit na zadním kole, bez ohledu na cílovou skupinu motorkářů, kteří si daný model budou kupovat.
Převodovka není špatná, je přesná a docela rychlá, ale řazení je poměrně hlučné a řachavým zvukům se zvláště u nižších kvaltů nevyhnete. Delší chod řadicí páky jsem již zmínil, většina jezdců také asi bude občas hledat ještě neexistující sedmičku, protože níže posazený motor se na dálnici už dost točí.

Odpružení, brzdy

Zadní přepákování vyvedené na bok motorky i přední obrácená vidle si zaslouží pochvalu. Náklony i překlápění mezi zatáčkami jdou na tak vysokou motorku opravdu perfektně. Z vysokého posazu si člověk každý náklon opravdu užije, řekl bych že podstatně víc než u nízkých sportovních mašin.
Díky delším zdvihům poberou i velké nerovnosti, ale přesto podvozek při jízdě působí tuhým a pevným dojmem, na hony vzdáleným rozhoupanému pocitu z některých cendur. Zkrátka skvělá kombinace, která dovoluje ostřejší svezení s jistým řízením i na hodně rozbitých silničkách. Opravdu velké díry nebo hupy vám ale naservíruje rovnou do řídítek. Bude jen na vás, jestli si odpružení nastavíte na poklidnou cestovní vlnu nebo naopak na sportovního tvrďáka, protože zadek umožňuje nastavení předpětí pružiny a útlumu, přední obrácená vidlice umožňuje nastavení předpětí a na jedné trubce i odskoku.

Větší zdvih předního kola se trochu negativně projevoval při brždění. Při prudším stisku přední brzdy se motorka citelně ponoří dopředu a jezdec musí počítat s tím, že mu to třeba před zatáčkou trochu rozhodí rozložení hmotnosti. S tím je třeba počítat u většiny modelů této kategorie, ale třeba u TDM je tento projev téměř neznatelný. Přední brzda má slušný nástup, ale při opravdu razantním brždění se trochu ztratí cítění předního kola v řídítkách a místo postavení motorky na čumák si spíš přední pneumatika pískne poskočí. I přesto ale brzdný účinek převyšuje standard obvyklý u cendur.
Zadní brzda odvede svůj kus práce spíš ve dvou, v jednom se při ostřejší jízdě trochu blokuje, ve městě či při turistice se jí ale bát nemusíte. Versyse si ale můžete objednat i ve verzi s ABS a myslím, že zrovna u tohoto modelu by to vůbec nemuselo být špatné rozhodnutí.

Spolujezdec a cestování, spotřeba

Sedlo spolujezdce je pohodlné, ale možná až příliš skloněné dopředu. Stupačky jsou příjemně nízko a vepředu, ale pozice spolujezdce je hodně nahoře nad řidičem a trochu víc na něj fouká než u jiných motorek, kde je plně schovaný za řidičem. Na jízdních vlastnostech se vysoké místo spolujezdce kupodivu neprojevuje a ve dvou se Versys ovládá vcelku příjemně, stejně jako u ostatních cendur.
Ve městě je to taky s pochvalou, vysoký posaz, motor s okamžitou energickou odezvou a malá sedmnáctková kola zaručují výbornou obratnost v každé rychlosti. Průměrná spotřeba při testu byla 5,5 litru, přičemž při poklidném cestování Versys jede i pod 4,5, naopak ani při střelbě se nedostane na sedm.

Co se praktických aspektů týče, pod sedlem je k dispozici jen málo místa, to ale trochu vynahrazuje trubková podsedlová konstrukce, za kterou si pohodlně síťkou chytíte jakékoli zavazadlo. Samozřejmě můžete také sáhnout po originálních kufrech i s nosičem.
U řetězem poháněné motorky s cestovními ambicemi trochu zamrzí absence centrálního stojanu, kvůli výfuku pod motorem se bez něj prostě musíte obejít. Trochu nešikovný je bohužel i postranní stojánek, který se trochu hůře vysunuje.

Shrnutí

Během testu jsem sice zmínil nějaké nedostatky, ale jsou to opravdu jen pihy na kráse. Versys nabízí skvělý koktejl užitné hodnoty i adrenalinového sportovního ježdění. Zvládne dojíždění do města, delší dovolenou, jízdu ve dvou a se zavazadly. Ale co je hlavní, přináší opravdu velkou porci požitku z jízdy a bude vás lákat i na kratší projížďky jen tak pro požitek. Trochu to někde za městem v zatáčkách roztáhnout a odřít si špičky bot. Jen ten design s vypouklým světlometem nemusí být každému po chuti.
Kawasaki se podařilo vyvinout svérázný motocykl, který na trhu nemá přímou konkurenci. Asi nejblíže se pohybují Suzuki V-Strom, který je možná o něco pohodlnější a lepší na dlouhé cesty, ale zdaleka nevyvolává takové emoce a nadšení z jízdy. Na druhé straně pak je asi Ducati 620 Multistrada, která je na tom přesně opačně - možná ještě trochu zábavnější a sportovnější, ale zase zdaleka není tak uniVERSYSální.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE