Honda CBR 1000RR vs. Kawasaki ZX-10R
Text: Jan Cihelka , Marek Hrodek , Michal Moucha | Foto: Michal Moucha | Zveřejněno: 24.11.2005 | Zobrazeno: 46 162x
Kapitoly článku
K tomuto testu mě nikdo nemusel přemlouvat, spíše mě kolegové museli nařídit, kdy a kde mám motocykly měnit a následně vrátit. Oba jsou špičkové výrobky a naprosto bych se nezlobil ani za jeden ve své garáži.
Zkusím jen trochu popsat design a už mám tu příjemnou husí kůži a vrací se mi zážitky, které vyvolávají velmi příjemný pocit z těchto biků.
CeBRu to v barvách REPSOL prostě sekne. Pravda je to na pohled výrazná mašina, která vás zaujme tvary hodně příbuznými závodnímu speciálu. ZX10R je z dálky prostě krásně zelená a až při bližším zkoumání zjišťujete, jak to s ní vlastně je a člověk musí uznat, že i zde se vývojáři činili.
Honda jde strategií úspěchů a jemného zkrocení pro běžný provoz. Vše je pro mne naprosto geniálně padnoucí do ruky. Nenacházím, kromě konce zadní kapoty, nic co by se mi nelíbilo. Pomyslný trojúhelník řidítka, sedlo a stupačky jsou jako by je někdo ušil podle mě. Přístrojovka je přehledná a dominuje ji velký otáčkoměr se skvělou červenou ručičkou. Informace se k řidiči dostávají pomocí LED displeje a jsou tam všechny, které potřebujete. Na řidítkách je elektrohydraulický tlumič řízení HESD, který je stále ojedinělý v sériové produkci. Od pohledu kompaktní „namakaný“ celek, připravený vás vystřelit k masivnímu návalu adrenalinu.
Kawasaki je o sledování moderních trendů, odlehčování, zmenšování, dotahování detailů a stálém zlepšování. Je maličko jiná a přeci stejná. Samozřejmě ani zde nechybí inspirace ze závodních okruhů. Spousta detailů je vystavena na odiv, ale v jednotné zelené barvě se objevují až při bližším zkoumání a změnách úhlu pohledu. Zadní partie je opět sexy, předek je vyvážen a velice pěkná kola podtrhují celý dojem. Budík je jednotný s řadou, a to kruhová housenka otáčkoměru a v ní displej s hodnotou kilometrů. I zde je tlumič řízení, ale klasický, který je přímo od výrobce montován v sérii a padne k ní velmi dobře. Celek působí neuvěřitelně nabroušeně a nikdo nemůže váhat nad jízdními hodnotami, které výrobce udává.
Po prohřátí velmi obezřetně dávám jedna a sunu se jemně vpřed. Od prvopočátku je cítit ta síla a velice mocný nástup. Tady nikdo nesmí váhat, nástup je syrový a ostrý. Jestliže 6tka od Kawy je ranař, tak tohle je pravý kanadský dřevorubec. Naprosto nedbá na to jestli jste připraveni na „nenakrmenou mrchu“, je to jen o tom, že pravou rukou přidáváte „žrádlo“ a ta mašina nikdy nemá dost. Spíše povolíte vy, než by na něco nestačila ona.
Spojka precizně přenáší neuvěřitelný výkon na řetěz a ten na zadní kolo. To se začíná točit v šíleném otáčkovém běhu. Po pár sekundách tachometr přeskakuje číslovku 100, aniž by ji zobrazil a pokračuje to dál 103, 111, 117 „teploměr“ otáčkoměru nezadržitelně letí v nedokončeném kruhu. Výkonové kopance jsou kolem 7 a 10 tis a jsou o dost znatelnější než u šestky. Zátah nad deseti je pekelný. Dílky otáčkoměru raději zastavuji před maximem a na tachometru je číslice 165, to stále na jedničku. Převodovka je celkem přesná a kvalty stačí jen popostrčit. Dvojka cvak a je tam, další nástup síly, skoro se nezdržuji vytáčením a dávám v rychlém sledu 3, 4, 5. Otáčky sice klesnou, ale síla je tu stále, roztáčím pětku, dávám 6 a snažím se vydržet. Nedá mi to, ale když tachometr ukáže 292, vzdávám se. Adrenalin mi kouká snad i z bot. Po odeznění si trochu rovnám v hlavě co se může při takovém kalupu stát. Tohle mi ale prostě nedalo. Opravdu je to zážitek. Sjíždím z dálnice a jdu si rovnat své poničené ego na Karlštejn.
Podvozek je kámoš a nestalo se mi, že by nějak zazlobil. Drží stopu, dává solidní a předvídatelné odezvy a je poměrně pohodlný. Štěrk mi kazí trochu radost, protože Kawa je sport každým coulem. Tohle už není jen tak nějaká zábava, tady jde o dost. Nedávám si zbytečně velké ambice, bojím se stále velkého náklonu, nekontrolovaného přidání plynu a následného higsideru v táhlých a rychlých zatáčkách. Koleno mám už opravdu jen pár cm od vozovky. Je to opravdu o radosti, pocity jsou sice smíšené, ale převládá nadšení z dravé až velmi dravé mašiny.
Radiální brzdy jsou podle mého velmi solidní. Dají se přesně dávkovat a zpomalení poskytují takové, jaké od tohoto stroje očekáváte. Již po 30 min. vím, že tento stroj nedokážu využít ani ze 70% toho co nabízí. To co si dovolím, zvládá velmi hravě. Na okruh jsem se s ním nedostal, ale v normálním provozu je to drsná zelená saň, která jen čeká, kdo ji pravou rukou nakrmí. Při popojíždění v kolonách se v nízkých otáčkách sem tam zakucká, ale musíme si přiznat, že tohle není skútr, ale skoro závodní speciál. Opravdu poskytuje velmi mnoho a nechává na jezdci jak si to pobere. Kdo není připraven, je adept na rubáš.
Hodně pomáhá namontovaný tlumič řízení. Jeho odvedenou práci hodnotím velice kladně a myslím, že přidává na stabilitě více, než si člověk myslí. Na místě si musíte zvyknout na tužší zatáčení, ale za jízdy jde o skvěle odvedenou práci.
Kapoty hodně chrání, proud vzduchu odvádí až do 180tky, kdy má člověk teprve pocit, že o něco jde. A i když je Kawa vybavena okruhovými stopkami a časomírou je s podivem, že i na nějakých běžných silničních úsecích se člověk snaží si změřit za jak dlouho tam bude.
ZX je jedno jaký kvalt tam Vaše noha „nakope“, jestliže ji ruka „nakrmí“ roztočí neuvěřitelný kolotoč výkonu a rozhazuje plnými hrstmi. Drsná, zábavná ale na cesty až moc sportovní.
Zahřát na provozní teplotu a stejný pokus, ovšem s tím pocitem, že tady se o vás mašina stará více něž konkurence. Jednička skoro neslyšně až neznatelně zapadne a jedem. Krásný budík otáčkoměru poskytuje ručičce kruhový rozlet a ta ho plně využívá, vše je zde jaksi zřetelnější. Zátah je silný, velmi lineární, žádné kopance. Motor se stále pružně vytáčí dle požadavku. Číslice na tachometru naskakují se stejnou razancí, 160 na jedničku mi stačí, abych si byl jist, že tady je to také o solidním výkonu. Ovšem je o dost uhlazenější. RR se chová jako přítulná kočka. Po pár kilometrech nabývám pocitu srůstu s motocyklem. Na cokoli si vzpomenu, mašina provádí s lehkostí a někdy mě až pocit jistoty vystraší. Tady motorka dává pocit, plné kontroly a při projíždění stejných zatáček pocit opatrnosti není. Vše je nalinkované a RR se drží plánu. Osobně klidně odpouštím nižší papírový výkon i tak je ho spousta.
Vypadá to, že hýřím superlativy, ale tlumič řízení HESD je asi opravdu geniální, na místě neobtěžuje a za jízdy správně tuhne. Nikdy se mi nestalo, že bych se cítil tak jistě při prudkém brždění, či maximální akceleraci s lehce odlehčeným předním kolem.
Šup z dálnice pryč a číslovky jako 280 nechávám odpočívat v pokoji. Nasazuji v zatáčkovitém kraji ke svému plnému výkonu. RR si nechává líbit hluboké náklony, brzdy jsou geniálně lineární a brždění i při náklonu nevyvolává pocit nejistoty. Motor není tak silný jako u Kawy, ale když držíte otáčky nad 6 ti tisíci je výkonu stále dost. Vše se děje v rytmu, který mi opravdu do žil vlévá pocit o skvěle prožitém dni. Vysedávání je jaksi samozřejmé a projetá zatáčka snad jen zasyčí, když se skrz ní proženu. Podle mne jde o naprosto perfektní sladění celku. Kdybych to chtěl zkrátit vydám ze sebe jen vášnivé: wau…….
Někomu toto chování nesedí, potřebuje se porvat o svůj pocit vítězství. To Honda až tolik neposkytuje. Preciznost a uhlazenost. Mě tento motocykl sedl a naprosto pohltil. Denní dávka 450 Km neznamenala větší problémy. Na Kawě mi po 130 Km den předem ruce v zápěstí skoro zmodraly a za krkem probíhala tupá bolest. CeBRo je i na toto připraveno a poskytuje neuvěřitelnou dávku pohodlí.
Design
Zkusím jen trochu popsat design a už mám tu příjemnou husí kůži a vrací se mi zážitky, které vyvolávají velmi příjemný pocit z těchto biků.
CeBRu to v barvách REPSOL prostě sekne. Pravda je to na pohled výrazná mašina, která vás zaujme tvary hodně příbuznými závodnímu speciálu. ZX10R je z dálky prostě krásně zelená a až při bližším zkoumání zjišťujete, jak to s ní vlastně je a člověk musí uznat, že i zde se vývojáři činili.
Honda jde strategií úspěchů a jemného zkrocení pro běžný provoz. Vše je pro mne naprosto geniálně padnoucí do ruky. Nenacházím, kromě konce zadní kapoty, nic co by se mi nelíbilo. Pomyslný trojúhelník řidítka, sedlo a stupačky jsou jako by je někdo ušil podle mě. Přístrojovka je přehledná a dominuje ji velký otáčkoměr se skvělou červenou ručičkou. Informace se k řidiči dostávají pomocí LED displeje a jsou tam všechny, které potřebujete. Na řidítkách je elektrohydraulický tlumič řízení HESD, který je stále ojedinělý v sériové produkci. Od pohledu kompaktní „namakaný“ celek, připravený vás vystřelit k masivnímu návalu adrenalinu.
Kawasaki je o sledování moderních trendů, odlehčování, zmenšování, dotahování detailů a stálém zlepšování. Je maličko jiná a přeci stejná. Samozřejmě ani zde nechybí inspirace ze závodních okruhů. Spousta detailů je vystavena na odiv, ale v jednotné zelené barvě se objevují až při bližším zkoumání a změnách úhlu pohledu. Zadní partie je opět sexy, předek je vyvážen a velice pěkná kola podtrhují celý dojem. Budík je jednotný s řadou, a to kruhová housenka otáčkoměru a v ní displej s hodnotou kilometrů. I zde je tlumič řízení, ale klasický, který je přímo od výrobce montován v sérii a padne k ní velmi dobře. Celek působí neuvěřitelně nabroušeně a nikdo nemůže váhat nad jízdními hodnotami, které výrobce udává.
Jízda
ZX10R
už od nastartování budí respekt, ihned víte, že papíry nelžou. Sytý, dravý zvuk lahodí uchu. Celou mašinou při startování jakoby proběhne elektrický výboj, který nasadí tu správnou chuť jet plnou palbu. Posaz je hodně sportovní a aby také u tohoto stroje nebyl. Nějaké uvolnění zde nemůže nikdo očekávat.Po prohřátí velmi obezřetně dávám jedna a sunu se jemně vpřed. Od prvopočátku je cítit ta síla a velice mocný nástup. Tady nikdo nesmí váhat, nástup je syrový a ostrý. Jestliže 6tka od Kawy je ranař, tak tohle je pravý kanadský dřevorubec. Naprosto nedbá na to jestli jste připraveni na „nenakrmenou mrchu“, je to jen o tom, že pravou rukou přidáváte „žrádlo“ a ta mašina nikdy nemá dost. Spíše povolíte vy, než by na něco nestačila ona.
Spojka precizně přenáší neuvěřitelný výkon na řetěz a ten na zadní kolo. To se začíná točit v šíleném otáčkovém běhu. Po pár sekundách tachometr přeskakuje číslovku 100, aniž by ji zobrazil a pokračuje to dál 103, 111, 117 „teploměr“ otáčkoměru nezadržitelně letí v nedokončeném kruhu. Výkonové kopance jsou kolem 7 a 10 tis a jsou o dost znatelnější než u šestky. Zátah nad deseti je pekelný. Dílky otáčkoměru raději zastavuji před maximem a na tachometru je číslice 165, to stále na jedničku. Převodovka je celkem přesná a kvalty stačí jen popostrčit. Dvojka cvak a je tam, další nástup síly, skoro se nezdržuji vytáčením a dávám v rychlém sledu 3, 4, 5. Otáčky sice klesnou, ale síla je tu stále, roztáčím pětku, dávám 6 a snažím se vydržet. Nedá mi to, ale když tachometr ukáže 292, vzdávám se. Adrenalin mi kouká snad i z bot. Po odeznění si trochu rovnám v hlavě co se může při takovém kalupu stát. Tohle mi ale prostě nedalo. Opravdu je to zážitek. Sjíždím z dálnice a jdu si rovnat své poničené ego na Karlštejn.
Podvozek je kámoš a nestalo se mi, že by nějak zazlobil. Drží stopu, dává solidní a předvídatelné odezvy a je poměrně pohodlný. Štěrk mi kazí trochu radost, protože Kawa je sport každým coulem. Tohle už není jen tak nějaká zábava, tady jde o dost. Nedávám si zbytečně velké ambice, bojím se stále velkého náklonu, nekontrolovaného přidání plynu a následného higsideru v táhlých a rychlých zatáčkách. Koleno mám už opravdu jen pár cm od vozovky. Je to opravdu o radosti, pocity jsou sice smíšené, ale převládá nadšení z dravé až velmi dravé mašiny.
Radiální brzdy jsou podle mého velmi solidní. Dají se přesně dávkovat a zpomalení poskytují takové, jaké od tohoto stroje očekáváte. Již po 30 min. vím, že tento stroj nedokážu využít ani ze 70% toho co nabízí. To co si dovolím, zvládá velmi hravě. Na okruh jsem se s ním nedostal, ale v normálním provozu je to drsná zelená saň, která jen čeká, kdo ji pravou rukou nakrmí. Při popojíždění v kolonách se v nízkých otáčkách sem tam zakucká, ale musíme si přiznat, že tohle není skútr, ale skoro závodní speciál. Opravdu poskytuje velmi mnoho a nechává na jezdci jak si to pobere. Kdo není připraven, je adept na rubáš.
Hodně pomáhá namontovaný tlumič řízení. Jeho odvedenou práci hodnotím velice kladně a myslím, že přidává na stabilitě více, než si člověk myslí. Na místě si musíte zvyknout na tužší zatáčení, ale za jízdy jde o skvěle odvedenou práci.Kapoty hodně chrání, proud vzduchu odvádí až do 180tky, kdy má člověk teprve pocit, že o něco jde. A i když je Kawa vybavena okruhovými stopkami a časomírou je s podivem, že i na nějakých běžných silničních úsecích se člověk snaží si změřit za jak dlouho tam bude.
ZX je jedno jaký kvalt tam Vaše noha „nakope“, jestliže ji ruka „nakrmí“ roztočí neuvěřitelný kolotoč výkonu a rozhazuje plnými hrstmi. Drsná, zábavná ale na cesty až moc sportovní.
Honda
po nastartování zní sice nasupeně, ale Kawě se nevyrovná. Podle mne je to pro uživatele o dost příjemnější stroj. Navíc, jak jsem zmiňoval, skoro bezvýhradně mi sedla. I spolujezdkyně vydržela asi 100 Km než začala reptat. Na ZX10R to bylo po ani ne 20 Km.
Zahřát na provozní teplotu a stejný pokus, ovšem s tím pocitem, že tady se o vás mašina stará více něž konkurence. Jednička skoro neslyšně až neznatelně zapadne a jedem. Krásný budík otáčkoměru poskytuje ručičce kruhový rozlet a ta ho plně využívá, vše je zde jaksi zřetelnější. Zátah je silný, velmi lineární, žádné kopance. Motor se stále pružně vytáčí dle požadavku. Číslice na tachometru naskakují se stejnou razancí, 160 na jedničku mi stačí, abych si byl jist, že tady je to také o solidním výkonu. Ovšem je o dost uhlazenější. RR se chová jako přítulná kočka. Po pár kilometrech nabývám pocitu srůstu s motocyklem. Na cokoli si vzpomenu, mašina provádí s lehkostí a někdy mě až pocit jistoty vystraší. Tady motorka dává pocit, plné kontroly a při projíždění stejných zatáček pocit opatrnosti není. Vše je nalinkované a RR se drží plánu. Osobně klidně odpouštím nižší papírový výkon i tak je ho spousta.
Vypadá to, že hýřím superlativy, ale tlumič řízení HESD je asi opravdu geniální, na místě neobtěžuje a za jízdy správně tuhne. Nikdy se mi nestalo, že bych se cítil tak jistě při prudkém brždění, či maximální akceleraci s lehce odlehčeným předním kolem.Šup z dálnice pryč a číslovky jako 280 nechávám odpočívat v pokoji. Nasazuji v zatáčkovitém kraji ke svému plnému výkonu. RR si nechává líbit hluboké náklony, brzdy jsou geniálně lineární a brždění i při náklonu nevyvolává pocit nejistoty. Motor není tak silný jako u Kawy, ale když držíte otáčky nad 6 ti tisíci je výkonu stále dost. Vše se děje v rytmu, který mi opravdu do žil vlévá pocit o skvěle prožitém dni. Vysedávání je jaksi samozřejmé a projetá zatáčka snad jen zasyčí, když se skrz ní proženu. Podle mne jde o naprosto perfektní sladění celku. Kdybych to chtěl zkrátit vydám ze sebe jen vášnivé: wau…….
Někomu toto chování nesedí, potřebuje se porvat o svůj pocit vítězství. To Honda až tolik neposkytuje. Preciznost a uhlazenost. Mě tento motocykl sedl a naprosto pohltil. Denní dávka 450 Km neznamenala větší problémy. Na Kawě mi po 130 Km den předem ruce v zápěstí skoro zmodraly a za krkem probíhala tupá bolest. CeBRo je i na toto připraveno a poskytuje neuvěřitelnou dávku pohodlí.
Informace o redaktorovi
Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Michal Moucha - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz