yamaha_unor




Husqvarna Vitpilen 701: Hodně intenzivní ristretto

Po prvních rozpačitých kilometrech bych fakt neřekl, že ho budu vracet se slzou na krajíčku. Vitpilen 701 je totiž svůj a jde si nekompromisně za svým! Ano, nekápne do noty každému, jenže v tom je jeho kouzlo a sám za sebe říkám, že se vyplatí dát mu čas. Pak se vám odvděčí takovým způsobem, že ho nebudete chtít dát z ruky.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Silničních naháčů s jednoválcovým bucharem je dnes na trhu jako šafránu a mám takový pocit, že to do budoucna nebude lepší. Jedním z nabroušených jednoválcových strojů je extravagantní Vitpilen 701, který na silnici jen tak nepřehlédnete. Je jiný a to po všech stránkách, koneckonců, to posuďte sami. Minimalismus z něj stříká po kýblech a právě vzhled je prvním faktorem, zda si ho pustíte k tělu nebo ne. Mně se tenhle styl líbí, ale nebudu ho dál komentovat, protože to je na každém z nás.

Vitpilen se tváří jako ryzí silničář a nezůstává jenom u vzhledu, protože také za jeho ergonomii by se nestyděl leckterý supersport. Taky se nedivíte komentářům, že už z fotek bolí záda? Ale o tom až za chvíli. Asi by bylo na místě připomenout, že Vitpilen má ještě bráchu Svartpilen a v jeho podání to je trošku jiná písnička. Mladší brácha se nechal inspirovat Flattrackem a po stránce jízdní pozice není tak radikální jako Vitpilen. Je otázkou, zda se to dá říct také o jeho vzhledu. Skoro bych zapomněl, kromě velkých jednoválcových kladiv 701 existují ještě „čtyřistajedničky“, a to ve stejných verzích, tedy Vitpilen a Svartpilen.   

Pojďme se podívat na techniku, která je v základu pro oba modely stejná. Kapalinou chlazený jednoválec o objemu 692,7 ccm nabízí hodně slušných 75 koní někde kolem osmi a půl tisíc otáček a točivý moment 72 Nm v necelých sedmi. Dnes už je samozřejmostí plyn ride-by-wire, kontrola trakce i ABS. Vitpilen tohle všechno pochopitelně má a v základu se může pochlubit oboustranným rychloražením a servisními intervaly po každých deseti tisících kilometrech. Servisní intervaly jsou slušné, ovšem nádrž o objemu pouhých 11,2 litrů si takové hodnocení úplně nezaslouží a určitě by si zasloužila pár litrů víc.

Už na první pohled je jasné, že příhradový rám je vyroben z oceli a kyvka je odlita z lehkých slitin. Pérování se zdvihem 135 mm nemůže být od jiného výrobce než od WP a je kompletně stavitelné. Přední i zadní brzdový třmen pocházejí od značky Brembo, přičemž přední radiální čtyřpístek se musí poprat s kotoučem o průměru 320 mm. Dvacítkový model vsadil na kola s drátěným výpletem a to ho zase posouvá trošku jinam. Sedlo leží ve výšce 830 mm, což není úplně přívětivé pro menší postavy a bez benzínu váží Vitpilen 158 kilo, takže to je naopak údajem zajímavým pro malé i velké. Nechme údaje v tabulkách a pojďme se svézt.

Přehazuji nohu přes bílou podsedlovku a usedám za řídítka svérázného jednoválce s velkým asfaltovým apetitem. Hoši, tohle je maso! Kdyby mi někdo zavázal oči, možná bych tipoval nějakou supersportovní potvoru než nahatý Vitpilen ze škatulky neoretro. Jde o to, že je tuhý jako šutr, tvrdé a štíhlé sedlo je umístěné docela vysoko, to samé platí o stupačkách, které jsou posazeny dozadu. Všechno jen podtrhují nízko položená silničářsky zalomená řídítka. Vzhledem k tomu, že přesedám z pohodlné cestovní mašiny, je to šok a musím se s pozicí chvilku rovnat a zvyknout si na hlavu napranou přímo nad předním kolem. Nebudu lhát, mám pocit jako by byla beranidlem a nebude dlouho trvat, než někoho trknu. Váha je situována hodně na předek a pochopitelně ji cítím na rukou. Jenže Vitpilen takový je a sám za sebe říkám, že taková pozice je mi milejší než třeba u leckterých chopperů, kdy jsou nohy metr před motorem a ruce jako tykadla brouka pytlíka.

Vitpilen chraptí hrdinným jednoválcovým barytonem a je fakt, že mi jeho projev zní hezky v uších. Zatím se proplétám hektickou Prahou a od tuhého podvozku dostávám zdravici od každého hrbolu a nerovnosti. Jasně, jedu si hodně ve stylu a jsem si jist, že nezůstávám bez povšimnutí okolí, ale o žádném velkém pohodlí to není, tím spíš, že jsem na Vitpoš přeskočil z cestovní mašiny, která si jezdce doslova hýčká. První okamžiky jsou docela rozpačitý a nepomáhá ani skutečnost, že jsem se na starším modelu už v minulosti svezl a vím, co můžu očekávat. Ve městě mi trošku vadí vibrující zrcátka, ve kterých toho moc nevidím a zvykám si také na nevrlý spodek motoru, který se moc nekamarádí s nízkými otáčkami a couráním se v kolonách od semaforu k semaforu. Na jeho obranu musím dodat, že oproti předchozímu modelu je pocitově o něco vyhlazenější a při pomalejším tempu není tak nervózní. Naopak kulatá přístrojovka je úplně stejná a bylo by házením hrachu na zeď, kdybych se rozepisoval, že bych si dovedl představit větší údaje a kontrastnější zobrazení nebo celkově hezčí provedení.

Otevírají se přede mnou sluncem prohřáté okresky s parádním asfaltovým kobercem a Vitpilen jakoby si radostí poskočil. Tohle má moc rád a tady se chce předvést v tom největším světle. Od samého začátku mě baví motor, který jede ve středním a vysokém pásmu jako ďas. Do nějakých šesti tisíc se dá vozit celkem na pohodu, ale od sedmi tisíc je to fofr! Holt, Vitpilen je velkej divoch a jeho temperamentní jednoválec podpořený oboustranným rychloražením mě dokáže zahřát u srdíčka. Točím se na oblíbených místech nedaleko od domova a je mi celkem fuk, že se dneska nekoná poznávání krás naší země, ale spíš opakovačka úseků, které důvěrně znám. Právě tady si Vitpoše vychutnávám jednoznačně nejvíc a je bez debat, že pro takové intenzivní chvilky se narodil. Myslím, že nemá cenu více rozvádět, že cestování a delší přejezdy nejsou jeho hobby a tvrzení, že v jeho sedle dojedete s úsměvem na rtech na kraj světa, by bylo tak trošku mimo mísu.

Kdepak, je to svižný floutek a sprinter na kratší tratě. Tomu odpovídá jeho tuhý podvozek a tvrdší pérování, díky kterým dokáže vystřihnout zatáčku jedna radost. Jízdní vlastnosti a jednoduchá ovladatelnost jsou vedle motoru tím nejlepším, co Vitpilen nabízí, a to samé musím říct o pocitově nízké váze. V zatáčkách za městem je to o lehkosti a přesnosti, sám za sebe musím říct, že mám hodně dobrý pocit ze zpětné vazby podvozku i předního kola, což mi třeba u menší 401 chybělo. Nemám výhrad ani k brzdám, protože ty korespondují s celkovým charakterem stroje a značka Brembo nezůstává své pověsti nic dlužna. Vlastně je mi šumák, že Vitpilen dostal na předek jeden kotouč, protože si s necelým sto sedmdesáti kily dokáže hravě poradit a to je důležité. Nemám problém ani s projevem ABS, které funguje hezky citlivě a nestrká prsty tam, kam nemá. 

   

Znáte to, když večer u pivka řeknete, že jste celý den proháněli silniční jednoválec, hned padne tisíc otázek na vibrace. Jasně, že tu vibrace jsou a cítím je ve stupačkách, lehce v sedle i řídítkách, jenže je obdivuhodné, jakým způsobem je inženýři dokázali u velkého vysokootáčkového jednoválce eliminovat. Fakt to není žádný horor a z mého pohledu to k jednoválci této charakteristiky patří. Vitpilen totiž není naháčem pro delší stokilometrové výlety, kde by se mohly vibrace při ustálené rychlosti projevit, ale spíš stylovým a zábavným supermanem se srdcem raubíře, který budete ždímat jen kousek od garáže. Ať chcete nebo ne, praktická stránka věci je až na druhé koleji a vše se podřizuje stylu a sportovnímu svezení. Už z tohoto pohledu je dobře, že 701 dává do placu možnost vlastního nastavení nejen pérování, ale i páček přední brzdy, spojky i trnu zadní brzdy.

Možná to vypadá, že u mě velký Vitpilen nezabodoval a chybělo mi alespoň trošku pohodlí a užitné hodnoty pro každodenní ježdění. Jenže ono to tak není, a když jsem ho jel vracet, bylo mi trošku smutno. Vitpoš je totiž jako malé intenzivní ristretto, které mám rád pro jeho intenzitu, a není skoro dne, kdy bych si ho nedopřál. Že by závislost? Husky 701 Vitpilen je na tom dost podobně a mám ho rád především za jeho bezprostřední projev a sportovní duši. Vůbec mi nevadí, že si ho nejlépe vychutnám především na kvalitním povrchu a že mi to na horším povrchu dá sežrat stejně jako to, že musím často a správně řadit nebo při ježdění zapojit do hry tělo. Potom se královsky bavím a vlastně je mi fuk, že jsem jenom kousek za barákem a před kámoši nemůžu machrovat, jak jsem po práci nadrtil stovky kiláků a stihl vidět půl republiky.

Velký jednoválec je holt jiný než ostatní motorky podobného zaměření a rozhodně má něco do sebe. Docela rád jsem si na něm vyhodil z kopýtka a pak si v klidu dal kafe a kochal se praskáním chladnoucího motoru, ale i strohým vzhledem, který mi sedí. Sám jsem zvědav, jak dlouho bude v portfoliu značky Husqvarna a jestli nesáhne po dvouválcovém twinu jako jeho oranžový příbuzný Duke. Je pravda, že není za hubičku a dovedl bych si představit cenu mnohem blíže k hranici dvou set tisíc korun.    

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 171 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ motor a tak trošku sveřepý projev
+ ovladatelnost, hmotnost a jízdní vlastnosti
+ osobitý vzhled


- displej
- objem nádrže
- vyšší cena


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz



TOPlist