yamaha_brezen




Suzuki Katana vs Honda CB1000R+: Rychlá a divoká

Máme tu dva naprosto odlišné přístupy k modernímu trendu s názvem neo retro. Zatímco Honda sazí na klasiku s kulatým světlem, Suzuki se s reinkarnovanou Katanou vrhla do prozatím neprobádaných osmdesátek. Není to ale jenom o vzhledu, tyhle motorky jsou naprosto odlišné i svým přístupem k jízdě.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

CBčko představené pro sezónu 2018 už dobře známe. Mně se osobně dostalo do rukou během srovnávacího testu s baworským S 1000 R, a tak mi všechny ty povídačky o chuligánské, zlobivé a divoké Hondě přišly tak trochu přehnané. BMW bylo silnější, rychlejší, zábavnější a šílenější, takže mi proti němu přišlo nové CB jako sice přiostřené, ale pořád klasická Honda pro všechny. Až srovnání s Katanou, čili tou nejvíc nejpřímější konkurencí se stejnou zemí původu, mi ukázalo, jak moc je to ten správný streeftighter se vším všudy. I když svým vzhledem může trošku mást. Tenhle nový styl se v Hondě povedl a osobně si myslím, že jen tak nezestárne. Spíš než prostořeká agrese z něj čiší elegance, až byste řekli, že půjde spíš o takovou pohodovou motorku. Stačí se ale podívat do tabulek, abyste zjistili, že to jen tak o flákání nebude. Motor s původem v CBR nabízí 145 koní a 104 newtonmetrů. No uznejte sami, není to slušné stádo?

Zpracování za jedna, najdou se i pěkné detaily

Na druhou stranu se ale nemusíte bát, že by se flákat v jejím sedle vůbec nešlo. Pořád je to řadový čtyřválec, který není nijak agresivní a dá se skvěle používat. Dokonce ani nepotřebujete tu přechytralou elektroniku s různými stupni výkonu. S plnou náloží si vystačíte po celý život, protože plyn neotravuje přehnanou chutí nebo digitální nerozhodností, takže se výkon moc pěkně dávkuje. A takhle si v klidu ve spodním pásmu proplouváte městem, okolními satelity nebo okreskami, využíváte k tomu silný spodek čtyřválce a jedete na pohodu. Jenom ty vibrace ve středním pásmu kdyby si motor odpustil. To je poslední škraloup na jinak dokonale vyladěném agragátu, na druhou stranu nejsou zase tak hrozné a dá se to vydržet. Třeba na menší CB650R mi dokonce přišly výraznější. Jinak k tomuhle stylu jízdy sedí dokonce i agresivně předkloněný posez. Jsme totiž stále v Japonsku a tahle motorka má na nádrži okřídlené logo, takže i když jste naklonění nad přední kolo, je to fakt decentní. Zkrátka neunaví ani po celém dni v sedle. To samé platí i o zalomení nohou a úplně hotový jsem ze sedátka. To je tak krásně tuhé, přitom pohodlné a se sekvělým tvarem, že by si z něj měli vzít příklad i ostatní výrobci.

Ergonomie také za jedna

Třeba Suzuki. S ostrostí meče zvaného Katana jízdní pozice moc nekoresponduje. Když začnu u toho sedla, tak to je měkké, až hanba. Ne že by mě z něj za půl den strávený v sedle nějak bolel zadek, ale jde už o ten pocit, jaký vám dá, když na motorku sednete. Takovéhle sedlo si může dovolit originál z osmdesátek, ale ne sportovně laděný naháč z 21. století. Ale abych ho jenom nepomlouval, je v něm hromada prostoru i pro urostlejší chasníky a někdo má vlastně měkčí sedla rád. Kolik lidí si ostatně nemůže vynachválit sedačky ve francouzských autech... Obdobně neadekvátní mi přišel také zbytek posezu, který je na stopadesátikoňovou motorku prostě moc sedavý. Řídítka jsou sice pěkně široká, v tomhle ohledu jsou dokonce o chloupek lepší než ty od Hondy, ale jsou zbytečně vysoko. První usazení na Katanu ve mně proto budí spíš rozporuplné pocity, než nějakou chuť vyrazit divoce do světa. Přitom dnešní konkurentka ukazuje, že to jde i s určitou mírou agresivity při zachování komfortu.

Vysoké klemy, vlašťovky jak na chopperu a měkké sedlo. První dojem mě moc neuchvátil

Když už vás tohle nemastné neslané uvítání naladí do výletnické nálady, Suzuki samozřejmě nebude proti. Ve spodním pásmu je pocitově dokonce hodnější než její japonská konkurentka, která má spodek o něco hutnější. Důkazem budiž čísla, když hondí newtonmetrový vrchol nastupuje o víc jak tisíc otáček níž a prsty v to má i zpřevodování. Nebudu předbíhat s tím, že se to pak celé později obrátí a zůstanu tady v tomhle poklidném tempu. S ním skvěle ladí také chování tlumičů. Ty díky svému lehce gumovému charakteru na začátku tlumení skvěle filtrují nerovnosti na silnici. Proto ani silnice s horším povrchem nebudete proklínat. Zástup sprostých slov nebude z pusy vypouštět ani pilot Hondy, to je pravda, ale je znát, že je tady odpružení o něco festovnější a méně poddajné. Pořád je to ale v té správné míře, abyste s tím zvesela objeli naší rozbombardovanou republiku, jen možná o něco víc zpomalíte. Katana by se po předchozích řádcích mohla zdát jako ideální adept na cestovního naháče roku, jenže to by nesměla přijet pouze s dvanáctilitrovou nádrží. Tu v normálním režimu běžně vysaje za 140 kilometrů a když ji nebudete šetřit, zvládne to i dost dřív. Dost už ale tady s tím nudným pocouráváním a dojížděním do práce. Obě motorky jsou na to více než vhodné, jenže kvůli tomu si nikdo naháče se 150 kobylama nekoupí. Tady jde o zábavu a adrenalin, takže pravý heft do ruky, otočit s ním nadoraz a nechat vytočit čtyřválce až k omezovači.

Takhle to oběma sluší o dost víc :)

Honda se svým hučivým zvukem táhne celým spektrem jak býk a moc fajn věcičkou je její příplatkový quickshifter. S ním je zrychlování, ale i zpomalování, radost. Je pěkně vyladěný a odezva na páčce je taková, jaká by měla být. Když už začnete tahat za plynovou rukojeť a celkově přiostříte svůj přístup k jízdě, ukáže se v CBčku jeho divokost. Z téhle dvojky je to právě CB, které je ten správný divoký streetfighter. Hbitý, agresivní a útočný. Jeho ovladatelnost je příkladná a pro zatočení se nenechá dvakrát přemlouvat. Vlastně stačí otočit hlavou, lehce šoupnout rameno do zatáčky, a motorka okamžitě reaguje. Při tom všem oceníte to tuhé sedátko a festovní tlumiče, protože se k vám dostane hromada informací a vy víte co se s motorkou děje. Ta hravost a radost ze života z Hondy zkrátka přímo stříká a podporuje to i motor s hutným středem a silným vrškem. Tohle mě moc bavilo a byl jsem hodně zvědavý, co na to Suzuki.

145 koní rozmaže okolní krajinu raz dva

O prvních rozporuplných dojmech z jejího sedla už víte. Je to také dané tím, že jsem na ní přesednul z CBčka. Právě okamžité přesedávání a možnost mít motorky vedle sebe, to je kouzlo srovnávacích testů. Vyplynou při nich na povrch věci, které by možná byly jinak skryté nebo ne tak výrazné. Díky tomu se stalo, že na mě Katana zapůsobila nějak mdle i při prvních kilometrech. Ještě ve středu otáček to není žádné výrazné divadlo a ovladatelnost je taková řekněme rozvážnější. Na první dobrou jsme si prostě úplně nesedli, protože mi vyhovovala ta hravost a jankovitost Hondy. Naštěstí jsem se nedal odradit a vzal jsem Katanu pořádně protáhnout. Ještě že tak, protože se mi parádně odměnila a můj pohled na ní se otočil o 180°. Obě motorky mají motory ze superbiků, a tady ho cítíte tak nějak víc. Nechte agregát s původem v legendě K5 pořádně roztočit a dočkáte se toho správného fofru. Otáčky hltá jak vítěz soutěže v pojídání knedlíků, má pěknou špičku a letí dopředu jak bláznivý. Jenom je škoda toho staromilského přístupu značky, kvůli kterému se tady nedočkáte rychlořazení. S ním by to byla ještě větší bomba. Převodovka je ale naštěstí japonsky dokonalá a řazení nahoru je hračka i bez spojky.

150 koní, K5, víc vědět nepotřebujete

Nejlepší na výkonu Katany ale je, že ho dokážete naplno využít. CB je sice krásně hravé, ale v porovnání se Suzuki se ukazuje, že už to zavání trošku hyperaktivitou a z toho vyplývá lehká nejistota. Do náklonu se sice vrhá po hlavě, v něm už ale může působit občas nervózně a na výjezdu vám to podvědomě nedovolí otočit pořádně plynem. Neberte to ale tak, že by to bylo špatné a nešlo na CB jezdit, jen to vyšlo najevo ve srovnání s dokonale vyváženou Suzuki. U té sice musíte mít o něco aktivnější styl řízení, je to ale jenom o ždibec. Stačí vlastně popošoupnout zadek v sedačce a je to. Motorka zatočí rychlým, jistým a naprosto předvídatelným stylem, aby vám uprostřed náklonu díky své stabilitě dala hromadu jistoty. Miluju tenhle styl Suzuki, ten festovní pocit z celé motorky a jistotu. Té je tu tolik, že se nebojíte ani na horším povrchu na výjezdu pořádně přidat. Honda umí udělat pěkné divadlo, přizvednout na dvojku přední kolo a trochu sebou zavrtět, Suzuki je perfektně účinná. Nic z toho by samozřejmě nešlo, kdyby tlumení bylo dál gumové a měkké, ale můžete být v klidu. Je to jen prvních pár měkčích centimetrů, které skvěle filtrují nerovnosti, zbytek je pevný a můžete se do něj s motorkou pěkně opřít. Žádné houpání nebo nejistota. A kdyby to bylo na někoho přeci jenom moc měkké, může si s tlumiči pohrát, což platí u obou.

Ve skutečnosti by byla vpředu spíš Suzuki

Možná doteď působila na první pohled ostřeji Honda, ale jakmile dojde na brzdy, karta se definitivně obrací. Ty na CB jsou naladěné mnohem přívětivěji a řekněme víc na silnici. Mají síly samozřejmě dost a se zastavením stroje nemají problém, jen si pro tu sílu musíme trošku víc dojít. V Suzuki vsadili na osvědčené třmeny z Itálie, a i když ani tady nejsou nijak kousavé, jsou zkrátka o chlup lepší. Stačí na ně jenom o milimetřík víc přitlačit a třmeny se do kotouče zakousnou jako bulldog. Také odezva na páčce je o něco lepší. Je tu víc citu a celé je to víc napřímo, kdežto u CB je to trošku gumové. Opět je to ale o tom, že máme motorky vedle sebe a přesedáme z jedné na druhou a ani u Hondy nejsou brzdy špatné. Jen jsou u Suzuki o chlup lepší.

Povím vám, je to teda pěkně zamotané, tenhle souboj. Začínal jsem ho na CB, které mě vážně bavilo. Hravý, silný, použitelný a zároveň agresivní streetfighter s krásným vzhledem, pěknými detaily a ve verzi Plus s dobrou výbavou. Ve finále mi vlastně ani tak nevadily ty drobné chybičky, jako jsou vibrace motoru nebo málo kontrastní displej, na který nadávám vždycky. Potom jsem sednul na Katanu a kvůli lehkému prvotnímu rozčarování bylo CB1000R jasným vítězem. Jenže postupem času jsem se do Katany zamiloval, hlavně kvůli tomu, jak jezdí. Na kopci s pěkným povrchem, několika horizonty a pěknými zatáčkami jsem lítal tam a zpátky jako pako a nemohl se jí nabažit. Způsob, jakým se řídí, jak snadno zatáčí, kolik dává jistoty a jak podává svůj výkon, to všechno může za to, že rázem přeskočila na první místo. Dokonce se mi díky tomu začala i trochu líbit, i když v té stříbrné pořád vypadá tak trochu jako plastová hračka. Podobně svérázný je i její displej, na který si vážně musíte zvyknout a ten posez. To by bylo první, s čím bych něco udělal. Katana je hodně kontroverzní a rozporuplné nářadí, ale kdo na ni bude mít odvahu, nebude litovat. Stejně jako nebude litovat ten, kdo pořídí CB, protože i s ním zažije hodně srandy. Ve finálním rozhodování může hrát svou roli určitě i cena. Když nebudeme brát v úvahu výprodeje a akce, máme katalogový rozdíl 26 tisíc ve prospěch Suzuki, což není málo, a pokud budeme koukat po CB v testované verzi Plus, je to ještě dalších 30 tisíc navrch. To už je slušné slovo do pranice.

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

Který model byste si vybrali vy?

  1. Divoká, hravá, lehkonohá, propracovaná.
    Hlasováno: 88x
  2. Výkonná, efektivní, jistá, kontroverzní.
    Hlasováno: 101x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 81 Kč od 10 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist