Suzuki Katana vs Honda CB1000R+: Rychlá a divoká

Poprvé a doufám, že i naposledy se mi stalo, že jsem test, potažmo několikadenní soužití s testovanými biky, odstartoval naprosto unplugged.
Když mi pípla esemeska, že je potřeba potahat Katanu a CeBRo, v rychlosti jsem prolítl internet, abych se dostal do obrazu. Ovšem místo naladění nejenže nepřeskočila jiskra, ona se spíš dostavila panika.
Docela totiž dám na první dojem. Něco ve smyslu, jako že hezký éro hezky lítá, no a obě motorky mi na fotkách přišly krásný asi jako sloní zadky. Honda tak do testu startovala s nulou, já bez chuti a Suza dokonce s minusovými body za prvoplánovou, zdálo se mi docela pochybnou reinkarnaci kultovního jména. 
Přitom historicky asi není ani na jedné nic špatně.
Jedny stopy vedou ke klasicky přitažlivé bábě CB 750, matce rodu, která v roce 1968 působila jako naprosté zjevení, když přinesla na trh čtyři válce, kotoučovky, skoro 70k a maximálku 200+.

A druhé stopy končí u ikonické a dráždivě škaredé Katany GSX 1100 S, která byla pojem už ve své době a jejíž kusy mají respekt do dneška. Aby taky ne – rok 1981, 1074 ccm, něco přes 230 kilo, skoro 240km/h, legrační brzdy, akvárko nad předním blatníkem. Jasná známka punku. 

co naděláš, není každý den středa…

Suzuki GSX-S1000S KATANA

První přišla na řadu Suzuki. Na první pohled divná, šedivá, opuchlá, s daleko dopředu přetékající plastikovou spartakiádou, s černým papundeklovým neštítkem, něco jako staford s držkou v krabici od mlíka.
Jenže už prvních pár kilometrů naznačilo, že nebude tak zle. Mechanický základ, tedy podvozek, brzdy a především jádro prapůvodem z Ká5, dávají Kataně to samé, co dává paprika, cibule a hromada hovězího luxusnímu maďarskému guláši – dráždivou vůni a vybranou chuť a taky jistotu, že po prvním soustu nezůstane jen u jednoho talíře.

On the road

Jasně, že tady je všechno v pořádku.
Koně z géesixeří stáje vždycky byly zdrojem radosti i lékem na chandru, jedno jestli jich bylo sto padesát nebo dvě stě plus.
V genech stále mají sympatickou neuhlazenost, noční výtržnictví i dělání ramen na všechno kolem, ale také nenasytnou chuť hnát se za dalším vinglem. Stačí jim dát napít.
Relativně dlouhozdvihový motor zkousne i nízké otáčky, má celkem plnotučný střed, ale logicky nejlíp je mu na opačném konci otáčkoměru, práskneš do spřežení a letíš. Bez větších výhrad je i převodovka. Quickshifter sériově sice za chvíli budou mít i koloběžky a Kataně by určitě taky slušel, ale mezi námi, pokud bych si měl vybrat, dal bych raději přednost lehce delší, a proto ne tolik uřvané šestce.

Chutnal mi i podvozek. Motorka má víceméně obvyklou kombinaci předku s nastavitelným odskokem, kompresí a předpětím pružiny a zadního tlumiče s nastavitelným tlumením odskoku a předpětím pružiny. V našich krajích si šasi musí poradit někdy s výrazně strukturovaným povrchem, a to nejen na lokálních komunikacích. A jo, japonským specialistům se povedlo na průměrný český 3D roadracing najít dost dobrý základní setup. Záplaty na záplatách nemusíš objíždět po chodníku, a když tomu v zatáčkách naložíš, tvoje prádlo pravděpodobně zůstane bez větších skvrn. V přímém srovnání s Hondou jsou i brzdy lepší. Nijak dramaticky, spíš pocitově.

Ergonomie

Pracoviště fáry je v pohodě. Fajn široká řídítka, nastavitelné páčky, pohodlné křeslo, stupačky tak akorát vysoko, prostě standard.
Jako u každého naháče bez štítku i tady je rychlá jízda docela protivná. Zatím co hodinu as ještě řešit nebudeš, tříhodinový výlet pod plynem už by byl opruz ... kdyby se kluci šikovní nezamysleli a nevyřešili to malou nádrží. Je tak malá, že než se ti uklepe kebule, budeš muset na pumpu. To máš – přilba, rukavice, tankování, na pány, hledání karty, placení, kafe, cigárko a jsi znova ve freši.
I pravá noha ti za tu dobu přestane doutnat. Ono to totiž docela dost topí a v horkém letním dnu, ideálně v kolonách, budeš rozhazovat nožky jako baleťák o příušnicích.

Honda CB1000R+

Druhá do trojky a nahá ještě o trochu víc.
CéBéčko si na nic nehraje, je to čistý new age naháč bez akvárka a díky historicky nahaté a už ne tak hezké mutter CB 1000 Big One vlastně bez nutnosti na něco zásadně navazovat. Úplně první face to face dojem je lepší než u sousedky. Vizuálně motorce dominuje jeden detail, tedy jsou to hlavně tyto dva – nepřehlédnutelný mohutně oplechovaný radiátor, fajnová jednoramenná kyvka nerušeně vystavující hezké zadní kolo a za třetí matně lesklá megašunka výfuku.

Na druhou stranu nějak nemůžu přijít na chuť vybroušenému sluníčku a krabím klepetům na klasicky černém motoru a nepřehlédnutelné hvězdě na uložení zadního kola ... asi přijela pouť. 
Na silnici nenacházím nic, co by CB hendikepovalo. Je to velmi příjemný stroj, krémově výkonný, s jistým podvozkem a jasně čitelným projevem. Kompletní balíček a sázka na jistotu.

A jak to nakonec dopadlo?

Za těch pár dnů společného soužití se pár věcí změnilo. Začnu zase u Katany. Potvrdilo se, že mechanicky je skvělá a čert vem, že tenhle derivát K5 má 15 let oprašovaný základ. Protože to není špatně, to je dobře! Má ten starý poctivý groove, co tě vždycky sejme. Fakt jsem se na každou jízdu těšil, a přestože dál tvrdím, že je zvlášť v téhle stříbrné základovce úplně příšerně ošklivá, začala se mi svým lehce jetým způsobem docela líbit. I ty body ztracené hned na začátku naskákaly zpátky. Jo, Katana má smysl.

PS, a ta černá je vlastně docela boží.

Honda je prostě typická Honda. Festovní a poctivá, padnoucí menším i větším, precizně fungující. Má všechno, trochu lumpa, trochu starého fároše, umí dát spoustu radosti a ne, není úplně děsně ošklivá.

Takže, která je lepší?

Těžká otázka. Nejsme na dromu, tam je jedinou pravdou hodnota časomíry.
Tady, železo proti železu, to mají holky na plichtu. Proto s klidným svědomím říkám, vezmi si tu, která líp... 
Za sebe bych stopro volil Suzuki, protože to vypadá, že krve naše vykazují jistou kompatibilitu.
A jak to máš ty?

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE