ktm_cerven




Honda Super Cub: Legenda s nejistým osudem

Tahle motorka to u nás rozhodně nebude mít jednoduché. Není moc praktická, na její řízení potřebujete motorkový řidičák, na druhou stranu to ale není pořádná motorka a ještě navrch má dost sebevědomou cenovku. Kdo ale neodolá jejímu vzhledu a všechno tohle překoná, dostane krásně udělanou stylovou motorku, která mu udělá hromadu radosti.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Trošku negativní úvod, nemyslíte? Tak to radši vezmeme pěkně od začátku… Honda Super Cub C100 se objevila ve světlech reflektorů poprvé v roce 1958, to slavila Honda 10. let od založení. Sice by teď lákalo napsat, že autoři stroje s ohromným úspěchem tohoto modelu původně nepočítali, ale nebyla by to pravda. Celý koncept byl moc dobře promyšlený a už od počátku se počítalo s masovou produkcí. V čele společnosti v té době stál Soichiro Honda, především vývojář a inženýr, kterého zajímaly především závodní úspěchy a výkon. Spolu s ním tu byl ale i Takeo Fujisawa, muž, co držel ruku nad financemi a obchodem. Právě z jeho hlavy vzešla dlouhodobá strategie, která na rozdíl od ostatních výrobců nepočítala jen s využitím aktuálního růstu japonské ekonimiky. Receptem pro úspěch měl být malý, dostupný a výkonný motocykl, jenže aby o tom přesvědčil Soichira, museli společně navštívit Evropu, kde Fujisawa Hondovi ukázal, o co jde. Respektive o co nejde, protože jeho stroj měl vyhovovat každému. Měl zaujmout lidi ve městech, kde bylo víc peněz, asfaltové silnice a kde se už trošku hledělo na výkon a styl, ale také lidi na venkově, kteří potřebují hlavně robustní, jednoduchý a spolehlivý stroj, co se vypořádá i s rozbitými nezpevněnými cestami. Nic takového tu v té době nebylo, buď byly k dispozici mopedy s nízkým výkonem, skútry s malými koly nebo technicky náročné motocykly. Dalším Fujisawovým požadavkem bylo, že by měl být motocykl snadno ovladatelný jednou rukou tak, aby ho mohli řídit poslíčci s nudlemi Soba v ruce druhé. „Pokud dokážeš navrhnout malý motocykl, řekněme padesátku, se zakrytým motorem a kabeláží, já ho prodám,“ řekl k tomu Takeo Fujisawa a ještě dodal, „nevím kolik nudlových bister máme v Japonsku, ale vsadím se, že ho budou chtít ve všech.“

Soichiro Honda a Takeo Fujisawa

Soichiro s vývojovým týmem10 milionů vyrobených Cubů a spokojený Honda

Když po roce Soichiro ukázal Fujisawovi výsledek práce konstruktérů, bylo to přesně to, co měl Takeo na mysli. Byl spokojený a prohlásil, že se prodá 30 000 motorek měsíčně, což byla polovina veškeré tehdejší japonské produkce. Aby toho dosáhli, bylo nutné připravit zázemí pro export. V roce 1959 vznikla americká Honda Motor Company a 1961 obchodní síť v Německu. V Belgii a Británii to bylo o rok později a v roce 1964 se přidala i Francie. Aby ale měly pobočky co prodávat, bylo potřeba někde požadované množství vyrábět. V roce 1960 tak vyrostla tehdy největší motocyklová továrna na světě, kde byl plán výroby 30 000 strojů měsíčně, při dvou směnách dokonce 50 000. Všechno v době, kdy Honda prodávala měsíčně dva až tři tisíce jejich nejlepších strojů. Není divu, že takový krok přišel spoustě lidem jako šílenství. Že to naopak byl neuvěřitelně vizionářský krok, se ale ukázalo brzy. Už v roce 1961 překročili hranici 1 milionu vyrobených kusů, v roce 1974 to bylo 10 milionů, roku 2005 vyjel do světa kus s číslem 50 000 000 a v roce 2017 Honda oslavila 100 milionů vyrobených Super Cubů, což z něj dělá nejvyráběnější motorové vozidlo na světě. To jenom pro informaci, proč se tenhle stroj může nosit titulem „legendární“.

Hlavní designér Josaboro Kimura

Součástí úspěchu byla i propracovaná marketingová kampaň

Jak už jsme zmínili, Super Cub C100 sázel na jednoduchou spolehlivou konstrukci, kterou bude snadno ovládat každý. Je jedno, jestli to bude muž, žena, jestli bude mladý, starý, velký, malý, tlustý nebo tenký. Výsledkem snažení inženýrů byl stroj, jehož základ tvořil lisovaný ocelový rám s horizontálně zavěšeným motorem. I když se první model jmenoval C100, poháněla ho padesátka OHV bijící ve čtyřtaktním rytmu. Už v zadání pro inženýry znělo, že má mít 4 koně, což v té době bylo něco extra. Pro představu, do té doby vyráběný padesátkový pomocný motor Cub F měl jen jednoho koně. Inženýrům se to nakonec povedlo a výsledek zněl 4,5 koně při 9500 otáčkách, navíc při nízkém kompresním poměru. To aby motor dobře běžel i na vesnicích s pochybným palivem a aby šel snadno nastartovat. Další velkou vychytávkou byla automatická spojka, která poslala páčku spojky do věčných lovišť. Její konstrukce byl vcelku boj, protože nestačilo, aby spojka automaticky zabírala při rozjezdu, ona se musela rozpojit a spojit při řazení a na vrch ještě při startování. I na tenhle oříšek ale díky nápadu Akira Akimy, konstruktéra převodovky, v Hondě přišli. Mezi další základní kameny úspěchu Super Cubu patří velká 17palcová kola, která se dobře vypořádala i se špatnými cestami, dále spolehlivost a samotný design, který byl především funkční. Prostor před sedlem usnadňoval nastupování, zakrytý řetěz ochránil pasažéry před odstřikujícím mazivem a usnadnil údržbu, revoluční přední kapotáž zase jezdce ochránila před nepřízní počasí a odletujícími kameny. V té době se běžně používaly plechové kapoty, která byly těžší a dražší, některé zdroje dokonce uvádí, že Super Cub je prvním strojem, co sériově používal plastovou kapotáž. Proto revoluční.

Všechny tyto základní rysy mu vydržely vlastně po celou dobu jeho produkce až do dnešních dní. Během let se objevily různé variace, které přidávaly elektrický startér, baterku a jiné zapalování (C102 - 1960), motor s rozvodem OHC (C50 - 1966), malá 14palcová kola (Little Cub - 1997), vstřikování (Super Cub 50 Custom - 2007) nebo nový design globálního modelu (Super Cub 110 - 2012). Tenhle stroj ale zaznamenal velkolepý úspěch napříč celým světem, a protože každý kout země má trochu jiné požadavky, vznikaly i různé lokální deriváty. V Americe se například v roce 1963 objevily dva přestavbové kity Roadster a Student, které v roce 1967 doplnil také Rallye. Rok 63 znamenal pro USA také příchod terénní verze CA105T TRAIL55. Téměř synonymem pro dopravu a transport jsou tyto stroje hlavně v dalších zemích Asie, kde je můžete najít ve verzích C70, EX-5 či v moderních variantách Super Dream, Future, Wave125i a dokonce se objevilo i dvoutaktní provedení Smile. Velký úspěch zaznamenala Honda také v jižní americe, kde je známý třeba model C100 Biz. Celkem se tohle vozítko prodávalo ve více než 160 zemích světa a je trochu paradoxem, že i když jedna z prvních továren Hondy v zahraničí vznikla v Belgii, v Evropě jste si Super Cub dlouhou dobu nemohli koupit. Teď je ale zpátky a mezi tvrdou konkurenci přijíždí s trošku jinou filozofií.

C50Little CubC50 Custom

Super Cub 110

RoadsterStudentRallye

Trail55

SmileFutureWave

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 66 Kč od 12 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist