Honda NT700V Deauville

Text: Filip Tichý | Foto: Filip Tichý | Zveřejněno: 2.10.2006 | Zobrazeno: 75 182x

Kapitoly článku

Motor a převodovka

Motoru se inovace dotkly nejvíc. Zůstal osvědčený nesmrtelný dvouvál s úhlem 52°, ale z tříventilu se stal čtyřventil, o přípravu směsi se místo karburátorů stará vstřikování a hlavně došlo ke zvýšení zdvihového objemu dvouválce o 33 ccm díky zvětšení vrtání o 2 mm. Všechny tyto změny přidaly 10 koní - maximální hodnoty jsou 65,6 koní při 8000 ot/min a 66,2Nm při 6500 ot/min (předchozí verze 55 koní x 56 Nm) . To jsou ale jen čísla. Důležitější je, že NTV700 opravdu zatahuje mnohem energičtěji a je celkově o dost živější než předchozí verze, a to i při celkovém „zmohutnění“. Starý model najednou působí trochu nudným dojmem - sedmistovka mnohem víc láká trochu se vyřádit - ještě předjet tuhle Oktávku, tady to trochu naklopit, teď podřadit a projet si táhlou zatáčku pod plynem... Pokud budete držet otáčky nad 4000 otáček, není téměř nutné řadit a motorka má hezkou dynamiku. Na druhou stranu nemá cenu ji rvát až k červenému poli, protože úplně nahoře už křivka výkonu klesá a vyplatí se řadit.

Jako daň za zvýšení objemu je motor celkově trochu „tvrdší“ - ale nebojte (nebo nedoufejte?), buchar jako VTR to rozhodně není. Vibrace ve vyšších otáčkách jsou o něco málo zřetelnější, motor na spodku už nesnese jízdu na 2000 otáček jako starý model a trochu sebou škube, je citlivější na rukojeť plynu, místo vlídného bručení má teď také o malinko vzteklejší zvuk. Stejnými vibracemi se projevoval i předchozí model. Nijak zvlášť nepřekážely, ale trochu mě zklamalo, že si Honda nedala u nové verze víc práce a nějak je nevyrovnala. Asi se jim nechtělo moc se vrtat v tak osvědčené konstrukci motoru, vždyť v této podobě už existuje skoro 20 let a montuje se do Transalpů, Afriky, Shadow.... Takže závěr - DV vibruje o malinko citelněji, ale ten přírůstek výkonu a živosti za to určitě stojí.
I při zvýšeném objemu zůstalo přívětivé chování, kdy nehrozí žádné nepříjemné cukání při náhlém přidání či ubrání plynu (kromě zmíněných nízkých otáček). Brždění motorem je účinné a v Alpách za něj budete v duchu skládat pochvalné dopisy výrobci.
Pětistupňová převodovka zůstala nezměněná a je dobře odstupňovaná, takže příjemně zvládá pojíždění po městě i dálnici. Není to sice to úplně hlaďoučké čtyřválcové hedvábné řazení, jaké nabízí třeba řada CBF. Je malinko pomalejší i hlučnější, ale stále důstojně splňuje standard kvality skrývající se pod pojmem Honda. Ve spolupráci s kardanem nehrozí utržení zadního kola při podřazení. Celá soustava je ale konstrukčně starší a je trochu hlučnější - narozdíl od nových kardanů BMW u NTV700 celou dobu (zvláště na nižší převodové stupně) víte, že jedete s kardanem.

Odpružení, jízda

Deauville zůstala i přes celkové zmohutnění stejně obratná jako předchozí model. Zvládá proplétání v kolonách, perfektně se vede do zatáček a překlápí a snese i drobnější korekce stop v náklonu. Na málokterém cesťáku si na GrossGlockneru užijete jako na DV a určitě si pořiďte boty se slidery na špičkách, protože broušení nohou jde až nechutně snadno.
U předchozího modelu šla motorka do zatáčky možná až „moc snadno“ - mírné sklony k padání do rejdu se projevovaly hlavně při sjetých pneumatikách. U sedmistovky jsem ale subjektivně tento pocit neměl, však také byla na nových gumách.

Zadní odpružení patří do kategorie luxusních cesťáků a nabízí hydraulickou regulaci předpětí pružiny pomocí kolečka na boku mašiny a je dobře dimenzované na jízdu ve dvou i sólo. Přední odpružení slušně zvládá zatáčky a nabízí i perfektní stabilitu ve vysokých rychlostech. Na rozbitých silnicích ale dost odskakuje a řidič si všechny nerovnosti vyžere do řidítek. Neberte to ovšem jako nějaký zásadní problém - stejnou masáž zápěstí dostanete u každého naháče, o zmrzlinách vůbec nemluvě. Jde o to, že kdo se svezl na Paraleveru u RT, bude od cesťáků podvědomě navždy očekávat, že hrboly vyruší jako enduro.
Na dálnici je opravdu hodně znát vylepšení ochrany před větrem a zvýšení výkonu. Zatímco u předchozího modelu se příjemná cestovní rychlost ve dvou pohybovala okolo 120-130 km/h, nový model je má v různých stylech jízdy odhadem o 20 km/h vyšší „příjemnou rychlost“. Maximálka se podobně jako u předchozího modelu pohybuje okolo 185 km/h, ale nový model se k ní vyšplhá podstatně snáze (a ani nemusí foukat vítr do zad ;-)
Zvětšení kapotáže a plexi ovšem má za následek, že je stroj náchylnější na boční poryvy větru a vzdušné víry při předjíždění kamionů - daň za dobrou ochranu, kterou platí všechny cesťáky.

Brzdy

Propojené brzy CBS jsou pro tuto mašinu dobrým řešením. Třípístkové třmeny vepředu se vám jen těžko podaří urvat a díky propojení ze zadkem máte větší jistotu i na mokru nebo kluzkých chorvatských silničkách. A to ještě máte možnost si mašinu objednat se systémem ABS, což je u cesťáku určeného pro dvoučlennou posádku určitě dobrý nápad.
Nástup přední brzdy je tak „akorát" - dostatečně komfortní, aby vám slečna pokaždé nepřistála na zádech, a dostatečně energický, aby v krizové situaci motorka pořádně zaflekovala. Při brzdění je nutné se smířit s mírným potopením předku a nakloněním celé motorky dopředu.

Spolujezdec a cestování, spotřeba

V této cenové kategorii nemá Deauville z hlediska spolujezdce konkurenci. Pohodlný úhel pokrčení nohou (po přesednutí z RT mohou nohy působit jako posazené víc dopředu a také si občas škrtnou o paty řidiče), široké křeslo a pořádná madla, zkrátka pohodlíčko na úrovni půlmilionových cesťáků. Aby byl komfort dokonalý, zbývá jen dovybavit motocykl zadním kufrem s opěrkou. Na kombinaci Deauville x spolujezdec je ovšem nejlepší to, že nasednutí spolujezdce se příliš neprojeví na jízdních vlastnostech a řádit v zatáčkách se dá i se slečnou vzadu.

Skvělá věc jsou odkládací schránky po stranách nádrže. Jedna uzamykací na mobil a foťák, navíc se zásuvkou s konektorem autozapalovače pro připojení nabíječky, lampy atd., druhá bez zámku na drobnější cestovní pomůcky a třeba teplé rukavice.
Cestování skvěle podporují integrované zadní kufry. S objemem okolo 28 litrů sice samy o sobě asi nebudou stačit na velkou dovolenou, ale na víkendy a projížďky jsou prostě dokonalé. Žádné batohy, síťky, tankvaky a přitom si sebou vezete spoustu oblečení, nepromoků, pití, termosku, suché boty, spacáček atd. Navíc mají chytrou konstrukci s propojeným tunýlkem uprostřed, který umožňuje snadno naložit třeba tyčky ke stanu, skládací trojnohé stoličky Louis, stativ a podobně. Integrované kufry ovšem plně doceníte až na dovolené, kdy se kamarádi na jiných strojích ověšených do šířky přídavnými zadními kufry jen opatrně pouštějí do proplétání mezi auty, zatímco vy si jedete jako král, protože motorka je vzadu ještě o malinko užší než vepředu. Navíc si můžete dokoupit rozšířená víka kufrů, která zvětší objem (a asi o 10-15 cm po každé straně i šířku) a dovolí i uložení integrálky.

Co mě trochu zklamalo, byl systém zamykání zadních kufrů. Stejně jako u předchozího modelu nepůsobí zrovna mechanicky důvěryhodně. Zamknutí nebo odjištění může být u narvaného kufru trochu stresující a vyžaduje nějaké to opatrné bouchnutí dlaní. Musím ovšem přiznat, že ani u minulé verze se mi nikdy nestalo, že by se kufr sám otevřel, nebo vůbec nešel zamknout. Pochválit naopak musím zámek umístěný na madle spolujezdce, který nedovolí vytažení klíče, dokud nejsou kufry plně uzamčeny a zajištěny. Menší prostor na pár základních věcí se pak najde i pod sedlem.

Spotřeba se podle vyjádření výrobce inovacemi ještě snížila a během testu se opravdu pohybovala od 4,5 litrů při courání po krajině až po slušných 5,5 při ostřejší jízdě a zkoušení vyšších rychlostí na dálnicí. S nádrží na 20 litrů benzínu a psychickou podporou palivoměru tak můžete počítat s dojezdem okolo 400 km.
Samozřejmostí je dobře vyřešení centrální stojan i boční stojánek, ke kterým určitě nebudou žádné kritické připomínky. K motocyklu navíc Honda nabízí spoustu prvků nadstandardní výbavy.

Shrnutí

Honda NT700V Deauville je jediný opravdový cesťák v cenové kategorii, kam jinak spadají spíše nahaté šestistovky. Tuto cenovou dostupnost je třeba přičíst menšímu objemu a tedy i nižším výkonovým parametrům a staršímu podvozku. V ostatních rysech se ale může měřit s plnohodnotnými tourery typu PanEuropean a RT.
Letošní nová verze proti svému předchůdci hodně pokročila. Zatímco NT650V byla považována za univerzální cestovní mašinu vhodnou i pro dojíždění do práce, charakter nové sedmistovky se posunul trochu víc k delším cestám. Zůstalo perfektní pohodlí pro spolujezdce i dobrá ovladatelnost ve dvou.

Proti velkým cesťákům Deauville kromě POLOVIČNÍ ceny stále nabízí i větší univerzálnost, příjemnější jízdu ve městě i snazší ovládání při nízkých rychlostech. Takže pokud vám nejde tolik o adrenalin jako o cestování a máte na mysli pohodlí své slečny, Deauville určitě nebude špatná volba. Tolik muziky za tak málo peněz prostě nikde jinde nedostanete.