První jízda Harley-Davidson Pan America 1250 Special: Ať tě cesta zavede kamkoliv

Okamžik pravdy je tu a konečně sedám Pan Americe za řídítka. Světe div se, posez i ergonomie nejsou kategorii cestovních endur vůbec nic dlužny a oceňuji i docela úzké sedlo u nádrže, vyšší a širší řidítka nebo plexi, které nijak nebrání ve výhledu i v nižší poloze sedla. Na místě je pochopitelně cítit vyšší hmotnost, ale je pravda, že se s manévrováním na místě nemám problém a i při své výšce 173 cm rozumně došlápnu na zem. Mimochodem verze se snižovacím podvozkem při zastavením funguje velice dobře a pomůže všem menším motorářům. JInak je Pan America větší motorkou a svou stavbou sedne i větším motorkářům, kteří se na ni rozumně poskládají. Tak teď už jen roztočit véčkový twin a vyrazit drtit silničky po okolí Máchova jezera. První den je totiž ve znamení asfaltu a teprve druhý den dojde na terén.

Pod zadek jsem vyfasoval verzi Special a adaptivním podvozkem a navíc se systémem ARH (Adaptive Ride Height), kdy se Pan America při zastavení nebo při jízdě v nízké rychlosti sníží dokonce až o pět centimetrů. Libí se mi příjemně tvarované sedlo a umístění řídítek, která nejsou utopena k přednímu kolu. Mimochodem, sedlo je neskutečně pohodlné, a i když jsme neujeli větší porci kilometrů, mám pocit, že bude fungovat i při dlouhých cestách . Víceméně jsem v pohodě i s novým dotykovým TFT displejem, který mi ale více sedí v jednodušším zobrazení, kdy po jeho stranách není tolik malých údajů jako v plném zobrazení. Určitě je fajn, že u něj jde měnit úhel náklonu a že tu máme informace v češtině. Chvíli se sžívám s umístěním ovladače blinkrů, protože je utopen na spodku ovladače, nicméně musím dodat, že mi pozice nepřijde blbá a vytkl bych mu snad jen větší citlivost při vypínání, kdy občas omylem začnu blikat na druhou stranu.

Otázkou zvyku je také automatické snižování výšky ARH a následné zvýšení při rozjetí vyšší rychlostí, ovšem to lze aktivovat nebo vypnout. V prvních kilometrech vnímám více pokrčená kolena, takže si dávám sedlo do vyšší polohy a hned se cítím lépe. Haryk si hezky přede a musím říct, že s nadstandardním a výrazně lehčím výfukem Screamin´ Eagle vyzpěvuje moc hezky. Když budu velkej hnidopich, vytknu mu jen tlustší rouru svodu za pravou stupačkou, za kterou občas drbnu patou. Když už jsem v té kritice, zmíním také vystouplý kryt brzdové pumpy, který při jízdě vsedě cítím na kotníku. Tohle bych ale neviděl jako nějaké větší nedostatky jako spíš subjektivní pocit a dá se s tím žít, podobně jako s rejdem, který bych si u motoroky této kategorie dokázal představit větší.

Valíme si to po menších silničkách, kde musím pochválit příjemnou ovladatelnost, hodně slušnou stabilitu a celkově jednoduché řízení i výbornou zpětnou vazbu od podvozku. V silničním režimu Road je Harley-Davidson příjemně tuhý, továrně se podařilo najít rovnováhu mezi nastavení pro svižné svezení po silnicích s dobrým povrchem a po těch, které jsou poněkud horší. Každopádně na horším asfaltu se může zdát tužší režim Road tvrdší víc, než je třeba, a není vůbec od věci nasadit do hry měkčí režim Off-Road a Road si vychutnat až na lepším asfaltu. Pan America hezky padne do ruky, a to se mi líbí. Popravdě, že bude na silnici fungovat, to jsem předpokládal a první svezení tuto skutečnost jen potvrzuje.

Asi nejen mě před svezením zajímal motor a to, jak Pan America naloží s udávanými sto padesáti koníky. Musím přiznat, že jsem očekával o fous mohutnější spodek, ale i tak jsem s průběhem výkonu v pohodě. Dá se říct, že zhruba do čtyř tisíc otáček je Haryk velice hodným a slušným cesťákem. Jakmile se otáčky dostanou nad čtyři tisíce, má pan America chuť do života o dost větší a to platí dvojnásob, když se její véčkový twin roztočí nad šest tisíc. Tam už je to slušnej cvrkot a svérázná mašina upaluje sakra zostra. Bohužel většinu dne jezdíme na mokru, je chladno a také silnice nepatří mezi ty nejkvalitnější. Nicméně to není vůbec na škodu a k motorce této kategorie to tak nějak patří, takže na rychlejší asfaltky dojde až při samostatném redakčním testu. Pokud bych měl něco zdrbnout, bylo by to cuknutí při otevření plynu z nulové pozice, což nemám rád a také si myslím, že by mohla být o chloupek lépe zpřevodovaná šestá rychlost.

Ze zvědavosti si zkouším za jízdy nastavit plexi, jde to relativně dobře a zaměstná to pouze levou ruku. A ano, konstrukce štítku by mohla být fortelnější. Každopádně sériový štítek odvádí proudící vzduch parádně a jsem rád, že se mi ani v nejvyšší pozici nijak neplete do výhledu. Jistou otázkou před prvním svezením byla přítomnost vibrací, spolu s chodem převodovky. Sám za sebe říkám, že mě převodovka velice mile překvapila přesností i krátkým krokem. Pokud má být řeč o vibracích, jsou téměř nulové a vnímám jen ty, které by motorka měla jezdci dávat a do jedné stopy jednoznačně patří. Podotýkám, že už teď jedu bez gumy pouze s kovovou stupačkou. Vzhledem k tomu, že konstruktéři sáhli po brzdách Brembo, je všechno v nejlepším pořádku a k dávkování i nástupu nemám jediné připomínky a vlastně jsem v pohodě i s duálem, který při brzdění předkem lehce přidá i zadek. Zkrátka první ochutnávka na silnici napovídá, že Harley-Davidson postavil velice dobře fungující cestovní enduro, které dává velice slušné jízdní vlastnosti, dávku komfortu a ochrany jezdce. Už teď se těším, až si Pan Americu vyzkouším při dálničních přesunech a na prohřátém asfaltu rychlejších zakroucených silnic s dobrým povrchem.

Probouzíme se do druhého dne a máme před sebou ochutnávku zbrusu nového cestovního endura Harley-Davidson v terénu. Opravdu se na tu příležitost těším a jsem napnutý jako struna, jak si na nezpevněném povrchu povede a jestli udělá stejně dobrý dojem, jako tomu bylo včera na silnici. Jen pár Haryků je obuto do trošku více terénních pneumatik Michelin Anakee Wild (standardně se dávají Michelin Scorcher Adventure) a jsem rád, že se mi daří jeden kousek dostat pod zadek. Jde o motorku po Davidu Pabiškovi a tímto mu ještě jednou díky za ideální nastavení řidítek a ovladačů, jako je řadička nebo pedál zadní brzdy, protože tohle je základ.

Během dne drtíme velice rozmanitý terén a kromě polních a lesních cest míříme na chviličku také na krátký úsek písčité motokrosové trati. Musím říct, že ergonomie motorky vestoje mi sedí, a když to přeženu, tak tvrdím, že je mi příjemnější než ta vsedě. Nic mi nikde nepřekáží, řídítka jsou v ideální výšce a sériové stupačky bohatě stačí pro dobrou zpětnou vazbu a řízení motorky. Docela rychle si zvykám i na silnější gripy. Pan America je kus mašiny, to dá rozum, ale i tak se mi hezky vede a v terénu se skvěle bavím od první chvíle. V režimu Off-Road cítím o něco jemnější reakci na plyn a vnímám také jiné nastavení podvozku. Co musím pochválit, je možnost vypnutí kontroly trakce pomocí vlastního tlačítka, a to samé platí pro systém ABS. Tak to má být a přizpůsobení motorky je otázkou okamžiku, což platí i o změně jízdního režimu.

Pan America je stabilní i při vyšších rychlostech a dobrý pocit mám z pérování Showa, které v terénu funguje velice dobře. Harley-Davidson si nechá líbit táhlé akcelerační drifty, svižnější průjezdy rozbitých úseků a dokonce má pochopení i pro lehčí skoky. Tady je potřeba počítat s tím, že jde o těžší motorku a podle toho se do skoků pouštět. Každopádně to jde moc hezky a hlídat si musím jen správné dopady, abych nešel naplacato nebo Haryka neposlal na předek. Je jasný, že není takovým sporťákem jako třeba „erkový“ Adventure od KTM nebo  Africa Twin od Hondy na kolech offroadových rozměrů 21“/18“, ale i tak mi v terénu dává víc, než bych si před dnešním svezením uměl představit. Výkonu je v terénu až na půdu, a když Haryk dostane napít, tak letí jako ďas. Opět musím pochválit brzdy a také spojku s lehkým chodem, což je v terénu potřeba jako sůl. Také plexi štítek v nejnižší poloze není vůbec na draka a při přenášení váhy těla nad přední kolo se neplete pod bradu. O to víc mě mrzí, že tu není lépe umístěný nebo spíš lépe chráněný chladič, a o regulátoru uprostřed chrániče motoru za předním kolem ani nemluvě. Okamžitě bych se proto podíval po nadstandardním chrániči motoru a mřížce na chladič, které by případné škody eliminovaly. Už jsem to jednou zmínil, ale přivítal bych přední brzdu bez „vystrčené" plastové nádobky, která by u motorek koketujících s terénem neměla být tak na ráně, a byl bych rád i za lepší a pevnější bástry.

Během dne Pan Americu dostávám stále více pod kůži a na rovinu říkám, že jsem rád, že se značce Harley-Davidson podařilo první cestovní enduro postavit tímto způsobem. Když vezmu v potaz to, že doposud neměli s kategorií Adventure žádné zkušenosti (Buell Ulysses na 17" kolech fakt za cenduro nepočítám), dopadla Pan America velice dobře. Ano, klidně by mohla být o maličko citlivější při ovládání v pomalých rychlostech skrz těžší terén a zrovna tak by mohla být ochotnější při švihnutím plynem před výmolem nebo kaluží, protože tady je znát delší rozvor a váha na předku. Každopádně si uvědomuji, že je to především cestovní mašina, která bude trávit drtivou většinu kilometrů na silnici a do náročnějšího terénu se podívá sem tam. Podle toho, co jsem zažil, tak v terénu žádnou ostudu rozhodně neudělá, ba naopak, dovolí jezdci vyhodit si z kopýtka a skvěle se bavit.

Důležité je brát v potaz, že Harley-Davidson do kategorie cestovních endur skočil rovnýma nohama a nějaké ty pihy na kráse určitě vychytá. Já bych rozhodně investoval do plnohodnotného chrániče motoru, do kol s drátěným výpletem, bástrů s kovovou výztuhou a v případě standardní verze do tlumiče řízení a stoprocentně padacích protektorů. Mám také pocit, že bych si vystačil s „obyčejným“ stavitelným pérováním, ale je fakt, že to jsem neměl možnost vyzkoušet, protože jsem jezdil pouze na verzi Special s semiaktivním podvozkem.  Ať mě cesta zavede kamkoliv, jsem si jist, že Harley-Davidson Pan America to zmákne levou zadní a je jedině dobře, že tu máme další zajímavý kousek v dost nabité a žádané kategorii cestovních endur. Pan America je svá a věřím, že zaujme nejen příznivce značky Harley-Davidson, ale dokáže nalákat i nové zákazníky, kteří by si nejspíš jiného Haryka nekoupili.

Modely Pan America 1250 a Pan America 1250 Special dorazí na dealerství Harley-Davidson v červnu 2021 a na výběr bude z několika barevných kombinací. Standardní model v černé Vivid Black a šedá River Rock Gray + Medallion a 1250 Special v barvách černá Vivid Black, šedá Gauntlet Gray Metallic, zelená Deadwood Green, dvoutónová oranžová Baja Orange a bílá Stone Washed White Pearl.

Ceny české zastoupení udává v euroměně a jsou rozhodně velice konkurenceschopné. Že Pan America bude levná, jsme věděli už od února, ale v průběhu jara se ještě změnil kurz eura a koruny a vychází to ještě zajímavěji. Základní model staruje na 15 815 EUR, což je zhruba 405 000 Kč, a verze Special začíná na 18 168 EUR/465 000 Kč. Za drátěná kola si připlatíte zhruba 12 000 Kč a za systém snížení podvozku nějakých 17 000 Kč. A jak je dobrým zvykem, Harley-Davidson připravil širokou škálu originálního příslušenství a doplňků. Máme zde nejrůznější chráníče a padací rámy, přídavná světla, stupačky nebo sady kufrů. Nechybí ani adventure oblečení, kdy Harley-Davidson rozjel spolupráci se značkou Rev´it. V Milwaukee se na vstup do nové kategorie přichystali opravdu dobře!

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jan Altner - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE