Harley Davidson FLHTK Electra Glide Ultra Limited
Text: Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 28.7.2014 | Zobrazeno: 24 555x
Značka z Milwaukee se do inovací touringové řady v loňském roce vrhla docela ve slušném tempu a rozsáhlejší úpravy se tak zákonitě dotkly i cestovatelského etalonu Electra Glide. Nám se do redakčního testu dostala verze v provedení Ultra Limited. Vzhledem k množství avizovaných změn jsem byl v lehce napjatém očekávání, ale jakmile jsem uviděl v garáži dobře známou siluetu, bylo vše zapomenuto. Střízlivěji střižené tvary, jiná kola a přepracovaný přední blatník a samozřejmě motor nově doplněn i o kapalinové chlazení, to jsou změny, které jsou patrné na první pohled.
Kapitoly článku
Revolucí úprav a změn si prošly i palubní přístroje. Namísto klasického rádia s přehrávačem CD se před vámi vyloupne velký centrální dotykový infosystém s displejem o úhlopříčce 6,5 palce, který je centrem všeho audiovizuálního dění a informací. Kvalitní grafika a dobré odladění ovládacího SW s vcelku svižnou odezvou, to je to co na první pohled zaujme. Vpravo v bezprostřední blízkosti je navíc umístěna malá schránka, která skrývá rovněž konektor na připojení externích USB zařízení. Potíž je snad jen v tom, že z počátku tento systém jezdce opravdu láká hledat všechna možná nastavení a trochu to odvádí pozornost od jízdy samotné. Jde však o to zvyknout si na centrální LCD obecně a nevěnovat mu více pozornosti než je nezbytně nutné. „Boom! Box“ - jak mu HD říká, je vcelku intuitivní a přehledný. Důkladnějšímu popisu možností tohoto systému jsem se věnoval již v článku věnovanému modelu TriGlide. Pokud připočteme kvalitní ozvučení ze čtyř reproduktorů Harman-Kardon o kvalitní porci zábavy je dobře postaráno i při svižnějším tempu bez ztráty kytičky, což na delších cestách opravdu potěší nejen samotného jezdce. Samozřejmě i nadále zůstala tradiční možnost komunikace přes dobře zavedené CB a k dispozici je rovněž možnost připojit i další externí zařízení přes 12V zásuvky. Aby se vše vešlo, musely být přepracovány řádně ostatní budíky, které navíc nesou i veškeré informační kontrolky. Ze základního zorného pole řidiče se tak odebraly do věčných lovišť budíky teploty a tlaku oleje. Nevím jak vám, ale mě osobně chybět nebudou. Potřebné údaje jsou navíc stále k dispozici v informačním systému motocyklu.
Usazení jezdce je tradičně velmi pohodlné. Na místě i přes papírové odlehčení pocitově spíše kila přibyla, ale je to dáno především pozměněnou konstrukcí motocyklu. Zesíleny byly přední vidlice na 49 mm a nepatrně se změnila geometrie řízení a vzrostla - byť jen nepatrně - celková délka. Stejně jako v minulosti je celková hmotnost znát především při manipulaci na místě, jakmile se rozjedete, veškeré negativní pocity z robustního charakteru motocyklu jsou zapomenuty. Pocitově vyšší hmotnost umocňují i dva malé chladiče v bočních krytech u nohou. U tohoto modelu a v rámci celého projektu použito prvně, nicméně se jedná o stále stejný motor jen s minimálně zvýšenou kompresí.
Opravdu hýčkán je zde spolujezdec. Pohodlnější motocykl v tomto ohledu asi jen ztěží objevíte. Velké stupačky a prodloužené opěrky včetně přidaných možností individuálního nastavení hlasitosti rádia jsou potom jen třešničkou na dortu. Z pohledu jezdce je potěšující, že spolujezdce takřka nevnímáte, protože přidaná zátěž se v celkové hmotnosti pocitově ztrácí. Osobně oceňuji celkovou aerodynamiku, kdy i při vyšších rychlostech není mohutná záď s kufry limitujícím faktorem, který by s vámi házel, nebo kladl přílišný odpor. Při pohledu na všechnu tu výbavu je jednomu až líto vyrazit do pořádného lijáku a nepohody.
Motorově jde stále o aktuální dvouválec Twin Cam 103 o objemu 1 690 ccm, zde však s příznačným označením Twin-Cooled. Jak název napovídá, prim stále hraje klasické chlazení vzduchem, kapalinové chlazení slouží spíše jako doplňkové řešení celku. Nejedná se však o tovární rozmar. Díky lepšímu chlazení se naskytla konstruktérům příležitost zvýšit kompresi z původních 9,6:1 na 10:1. Kromě lepšího komfortu z hlediska odvodu tepla se uhladila křivka a motor celkově lehce posílil. Ten je navíc koncipován tak, že i kdyby následkem pádu došlo k poškození a úniku kapaliny, pořád by mohl motocykl pokračovat v jízdě do nejbližšího servisu. Aktuální hodnoty se tak papírově ustálily na 87 k při 5 010 ot/min.
Při opravdu teplém počasí lze odvodu tepla ještě více pomoci. Jednak díky výklopným částem v přední masce a potom otevřením pomocných průduchů v blízkosti chladičů na každé straně. Zde je na místě trochu kritiky k zmiňovaným přepážkám v oblasti nohou, které jsou z měkčího plastu a jejich vyklopení jde přes ovládací mechanismus opravdu ztuha. Na místě je tak obava z případného vylomení o špatném komfortu ovládání ani nemluvě.
Usazení a ovládání motocyklu z pohledu jezdce je ale jinak tradičně velmi pohodlné. K tomu přispívá i hydraulicky ovládaná spojka, kde je reakce a odezva více bezprostřední. Podobné pocity jsem zažil již u modelu CVO Street Glide, který jsem testoval v roce 2012. Co se týče řazení, jednotlivé kvalty jsou stále delší, ale přeci jen k určitému posunu došlo, takže jsem více využíval šestý rychlostní stupeň. O zařazené rychlosti máte přehled přímo na budících, ale jde skutečně o doplněk, protože motocykl je dobře čitelný a jednotlivé rychlostní stupně vyjma hlučnější jedničky jdou naprosto bez problémů.
Co se týče jízdního projevu, tak v ostřejším jízdním tempu je oproti starším verzím znát razantnější nástup a více síly, nicméně daleko více si cením pocitově vyváženějšího charakteru a lepší reakce na plyn. Motocykl samozřejmě tlačí na cestovnější vlnu, takže i v tomto duchu je naladěn, o to více ale potěší bezproblémový chod a pohodové ovládání. K tomu samozřejmě přispívají i plošinové stupačky a řazení spička-pata.
V nižších rychlostech zůstává hutnější zvukový projev, a pokud je kvalitní vozovka, lze si s motocyklem v rámci možností a rozměrů ledacos dovolit. Díky drobným úpravám v podvozku se zdá nová Electra Glide v zatáčkách jistější a i v nižších rychlostech nabízí větší a snadnější náklony, což především v souvislosti s cestovatelským zaměřením lze hodnotit jedině kladně. Na druhou stranu robustní konstrukce a monstrózní délka jsou lehce limitující na nekvalitních a rozbitých silnicích, kdy jde motocykl v některých případech hlavně v plné náloži opravdu nadoraz svých konstrukčních možností.
Samostatné vypíchnutí si u této verze zaslouží aerodynamika a chování při vyšších rychlostech. Po úpravě v oblasti motoru a s tím spojeného odvodu přebytečného tepla je to pro mě osobně asi jeden z hlavních důvodů, proč volit právě novou verzi tohoto motocyklu. I při vyšších rychlostech lze bez problémů cestovat v otevřené přilbě, navíc bez zbytečných turbulencí a nechtěných poryvů do těla jezdce. Navíc kapotáž výborně funguje i při dešti a nepřízni počasí.
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Klady a zápory

+ nezaměnitelný styl a prvky, lepší odvod tepla
+ spousty doplňků a Boom BOX 6,5“ (audiovizuální systém)
+ velký zavazadlový prostor a pohodlí spolujezdce

- pocitově vyšší hmotnost při manipulaci na místě oproti starším verzím
- podvozkově má hlavně v plné náloži raději kvalitnější silnice