Harley Davidson Tri Glide Ultra Classic

Komu jsou dvě kola málo a značka z Milwaukee je jeho krevní skupinou má v letošní sezóně opravdu důvod slavit. I na náš trh totiž oficiálně přijíždí nepřehlédnutelný Tri Glide. Z pohledu českého zákazníka ani motocykl ani čtyřkolka, zkrátka něco mezi tím a to ve všech směrech, které si dokážete jako jezdec představit. Záležitost pro ortodoxní příznivce a všechny ostatní, co chtějí H-D, ale dvě kola jim jednoduše nestačí, nebo mají papíry jen na auto. Sny o H-D se zkrátka dají plnit různě. Pro nás ostatní každopádně cestovní pozdvižení na třech kolech v rámci projektu „Rushmore“.

Harley Davidson Tri Glide Ultra Classic

Kapitoly článku

Pokud pohlédneme do historie, pro mnohé nezasvěcené může být překvapením, že tato záležitost není v podání H-D rozhodně novinkou, ale výsledkem postupného vývoje. První zkušenosti se třemi koly získávala továrna již v roce 1914 s uvedením prvních sajdkár. Později byly pro motocykly se „sajdou“ vyráběny speciálně upravené motory. Vše bylo tehdy dost variabilní a záleželo jen na zákazníkovi, jak chtěl na cestu vyrazit. Nicméně opravdu prvním modelem s postranním vozíkem byl v roce 1918 J Sidecar. O pohon se tehdy staral silný dvouválec s F hlavou o objemu 1 000 ccm. Ten dokázal sajdkár rozhýbat na velice slušných 89 km/h, což vzhledem ke stavu tehdejších silnic muselo být samo o sobě slušné pozdvižení a hukot. Z počátku vyráběl H-D sajdkáry ve spolupráci s firmou Rogers Company. Později, když tato firma výrobu sajdkár ukončila, začala továrna vyrábět v menším počtu sajdkáry vlastní. Všechny obecně vycházely z tehdy víceméně osvědčené konstrukce bryček a odpružení bylo řešeno listovými péry.
Větší oblibě po první světové válce však zamezil Ford, který začal vyrábět svůj slavný model „T“  levněji. Situace tak byla rázem paradoxně podobná té dnešní a o motocykl se sajdkárem a tři kola měli zájem spíše nadšenci. Ostatní neměli důvod nebo nevěřícně kroutili hlavou. To je však dnes již historie vzdálená, i když v některých směrech se možná situace lehce opakuje. Dnešní model vychází spíše z pozdějších Servi-Car, které se prvně objevily již v roce 1932 a v nejrůznějších vývojových variacích a mutacích se vyráběly velmi často pro potřeby policie USA, která je hojně využívala až do sedmdesátých let minulého století. V oblibě byly především díky maximalistickému zavazadlovému prostoru a snadné, i když specifické ovladatelnosti. Často je také kupodivu řídily spíše dívky, které kontrolovaly ve velkých městech parkování a křídou dělaly značky na pneumatiky vozů. Vzhledem k netradičním potřebám policie měly Servi-Car také často ovládání plynu na levou ruku a dost nestandardní příslušenství. Kufr byl v pozdější době ze sklolaminátu, a modely samotné díky různým potřebám často sloužily i jako vhodní kandidáti k testování nových technologií, které se později uplatnily logicky v nových řadách komerčněji zaměřených motocyklů. Dobrým příkladem je např. rok 1964, kdy Servi-Car zdárně posloužil k odzkoušení elektrického startéru, který se následně v dalším roce objevil na modelu Electra Glide.
Typické pro tyto tříkolky byla i v policejní verzi siréna na dynamo, která houkala ještě minutu po vypnutí. Z dnešního pohledu asi již těžko představitelný doplněk. Současný model Tri Glide je poněkud v odlišné situaci. O masovém nasazení u bezpečnostních složek si asi můžeme nechat jen zdát a tak cílí výrobce především na komfort a netradiční turistiku pro nadšence. Možná i to je jeden z důvodů, proč byl zařazen do projektu „Rushmore“. H-D tak nově označuje řadu motocyklů, kterou v této chvíli doplňuje právě Tri Glide. Vzhledem k identickým prvkům a technice s ostatními motocykly v tomto projektu a koneckonců historické povaze této tříkolky asi nešlo udělat jinak.
Jak říká Scott Haberger, ředitel pro motocyklový vývoj o projektu Rushmore. „Jedná se o nový směr, kterým se bude ubírat vývoj našich produktů v Harley-Davidson. V kostce řečeno jde o to naslouchat názorům našich zákazníků, a zajímat se nejen na začátku, ale i během celého vývoje našich produktů.“ Toto rozhodnutí mohu opravdu kvitovat s povděkem a plně souhlasit s tím, co bylo řečeno a krátce vypíchnuto. H-D si v souladu se zákazníky definovalo 4 oblasti k vylepšení a ten, kdo na motocyklech v tomto projektu již jel, mi dá určitě za pravdu, že je zde opravdu znát snaha a posun. Osobně jsem měl příležitost s Electra Glide Ultra Limited na jejíž test se můžete těšit a právě aktuální Tri Glide. Pojďme se teď podívat na jednotlivé oblasti, podle toho jak je definovali zákazníci a jak pasují na tento testovaný Tri Glide.

1. Ovládání: Zde se výrobce soustředil především na pocit jistoty jezdce. Přeloženo do reality máme zde nový přední světlomet Daymaker™, který tedy konkrétně u Tri Glide nahrazuje v evropské verzi dvojice menších světel doplněné o poziční, které jsou součástí pěkné kombinace v blinkru. Potom je to výrazně pozměněný brzdový vzájemně propojený systém Reflex™ s ABS (popsaný v přiloženém videu) a nakonec upravený a nově vylepšený dvojitě chlazený motor Twin Cam 103™. Z pohledu jezdce potom oceňuji montáž hydraulické spojky.
2. Zábava: O tu se zde nově na všech modelech kromě Road King stará informačně - zábavný systém BOOM! ™Box. Ten kombinuje opravdu velmi kvalitní dotykový plno barevný displej, v základu kvalitní zvuk, Bluetooth připojení, hlasové ovládání, technologii text-to-speech a GPS navigaci. Navíc je zde pro cestovní modely H-D podpora pro interkom a CB komunikaci do jednoho modulu. Samozřejmě, že pro plnohodnotné využití je potřebná adekvátně vybavená přilba s mikrofonem. Ponořit se do víru technologií je zde opravdu snadné, i když pravdou je, že bez patřičného nastudování to má tendenci z počátku trochu odvádět pozornost jezdce. V několika málo km však pochopí i minimálně zdatný uživatel moderních technologií vcelku intuitivně. Velmi příjemná je přitom - vzhledem k nadupané audio soustavě - možnost připojení a streamování hudby přes Bluetooth, kterou jsem v průběhu testu opravdu hojně využíval. Konkrétně moje Blackberry Z10 v tomto opravdu nemělo sebemenší problém. Fungují jak názvy skladeb, tak z povahy LCD i zobrazení grafiky v podobě obalu desky apod. Výhodou tohoto řešení je i přidaná hodnota, kdy lze po zaparkování využít systém jako příruční „jukebox“ ovládaný přímo z telefonu. Každopádně proniknout do všech tajů a zákoutí tohoto systému by myslím s přehledem vydalo na samostatný článek…
3. První pocity po usednutí: Od nové kapotáže Batwing s větracím otvorem slipstream, až po přepracované místo pro spolujezdce, dochází k výraznému posunu komfortu jízdy. Aerodynamika a obtékání vzduchu kolem jezdce funguje bez sebemenších problémů a v případě potřeby je hlavně přebytečné teplo spolehlivě odváděno pryč. Jedinou výhradu bych snad měl k odvětrávání ve spodní části kapotáže, kde dostat plastové klapky do kýžené polohy chce opravdu více síly. Jinak v tomto ohledu rozhodně není důvod k výrazné nespokojenosti. Z hlediska úložného prostoru je Tri Glide opravdovým maximalistou. Nejen, že nechybí tradiční velký tour-pack, ale vzhledem k povaze celého stroje a rozvoru zbylo i výrazné místo na plnohodnotný zadní kufr. Ten nemá problém spolknout dvě plnohodnotné integrální přilby a ještě zbývá stále dostatek místa na celou řadu drobností.
4. Styl: Celkový design kopíruje hlavně v přední části dle očekávání Electra Glide a to víceméně včetně usazení spolujezdce. Přes již zmiňované nové uspořádání aerodynamických prvků došlo i k určitým změnám vzhledu a funkcím mnoha komponent, které tedy nevynikají vysloveně u tohoto stroje – ten je dost specifický sám o sobě, jako spíše u modelů na dvou kolech. Co ale vynikne konkrétně u tohoto modelu, je celkové zaoblení detailů a maximálně kompaktní pojetí. Zajímavým novým bezpečnostním prvkem celé řady je potom zadní LED osvětlení na mohutném tour-pack. Celá řada dostala určitého vylepšení rovněž v podobě větších měřících přístrojů s lepší grafikou. Nově je rovněž řešen přístup k palivové nádrži přes otevíratelný kovový kryt na zámek. Specialitou Tri Glide je krom samotné koncepce potom elektrická zpátečka ovládaná z řídítek a brzdový systém doplněný o nožní parkovací brzdu.
Z hlediska jezdce je snad kromě ovladačů na řidítkách a řazení na Tri Glide odlišné a specifické naprosto vše. Jasnou výhodou bude určitě znalost jízdy na čtyřkolkách, ale i tak je zde řada unikátních pocitů. Při prvním setkání zaujme především zadní část s mohutnými koly 205/65-R15. Při bližším ohledání zádě osloví dále dvojice mohutných koncovek výfuků přesahujících víko kufru a ve spodní části tradiční tlumiče a sekundární řemen umístěný na střed s kovovým krytem. Usednutí jezdce je podobné jako na čtyřkolce, ale i tak to není zdaleka to samé. Motocyklová příď s mohutnou vidlicí v konfrontaci s dvojicí kol vzadu evokuje hodně odlišné pocity.
Jízdní vlastnosti jsou z fyzikální podstaty tříkolky samozřejmě naprosto odlišné od jízdy na motocyklu (viz. video) a podle toho je třeba k samotné jízdě přistupovat. V tomto ohledu je naprosto lhostejné i vzhledem k mohutnosti celku zda je za vámi spolujezdec, či nikoliv. Ten si opravdu užívá dostatečného komfortu, který snad jen může lehce zkazit výraznější výmol, či nerovnost. Nenadálou překážku máte jen stěží vzhledem ke koncepci a hmotnosti šanci minout a na úhybný manévr rovnou zapomeňte. Tvrdší odpružení to jen stěží pobere a vzhledem k hmotnosti vždy komfortně a bezezbytku rozhodně neprojedete. Pokud to jde, za všech okolností je spíše lepší co nejvíce přibrzdit a spíše těsně před překážkou se přizvednout v sedle a lehce přidat.
Z pohledu jezdce je prvních 5-10 minut opravdovým motoristickým očistcem, než si zvykne na styl Tri-Glide. Po prvních pár metrech se dostaví lehké rozčarování a nejrůznějším pocitům a nadávkám se asi nevyhnete. Předek a řidítka z motorky a potom něco vzadu, co vás nekompromisně tlačí vpřed za všech okolností nejraději rovně, takové jsou bezprostřední pocity, když to trochu více rozjedete. Navíc se začnete proklínat, že jste se v zimě namísto posilovny a intenzivnímu hokejovému tréninku věnovali více poflakování při zvedání sklenic s chmelovým mokem. Vaše ruce potřebují opravdu hodně síly. Lehkou pomocí vám hlavně na nerovnostech bude tlumič řízení, ale to je jen chabá úleva. Intenzivní silové cvičení vás tak rozhodně nemine. Po pár kilometrech si zvyknete na jiný styl jízdy a práci s motocyklovými řidítky a vše se začne vracet k zábavným a lepším pocitům. I přes mohutný a silný 1 690ccm dvouválec je znát, že se v tomto podání má co ohánět. No není divu, vždyť jen suchá hmotnost činí 545 kg, což není opravdu málo. Nelze tak očekávat příliš závratné rychlosti, nicméně síly je i tak dost a vzhledem k povaze věci vám maximální strop kolem tachometrových 150 km/h bude myslím s rezervou stačit.
Průjezdy zatáček chce opravdu chvíli pilovat, ale z povahy věci jde nakonec o zábavu a v rámci kochání a koncepce si to jistě každý užije po svém. Jen je třeba dbát za všech okolností na velkou hmotnost a nerovnosti na silnici, kterým se opravdu nevyhnete stejně jako větším překážkám. To je lepší za všech okolností raději brzdit. Brzdy a celý kombinovaný systém jsou koncipovány velice dobře, ale je zde třeba pamatovat oproti motocyklům dost výrazně na zadní brzdu. I přes mohutné šestipístky vpředu zdaleka nepostačí k bezpečné jízdě ruční brzda. Výrazně je třeba do svých zažitých návyků zakomponovat zadní mohutný nožní pedál, který aktivuje samostatně v rámci kombinace i předek, ale nejúčinněji samozřejmě brzdí vše najednou.
Vzhledem k hmotnosti je zde však v tomto ohledu jedna velká výhoda. Plnohodnotně se nemusíte bát brzdit ani v zatáčkách, ale chce to samozřejmě trochu cviku a sebezapření změnit v daném okamžiku opět zažité návyky. Lehce se řekne, že to znám přeci z auta, ale vězte, že pokud sedíte za motocyklovými řidítky, podvědomí vás nutí často přemýšlet v trochu jiném režimu, takže to chce určitě cvik nehledě na rozdílné chování a celkové těžiště jezdce při prudším projíždění. Každopádně tak trochu adrenalin naruby a opravdu odlišný pocit zábavy, co k tomu říci více. Snad jen to, že při kombinované spotřebě jsem se v rámci redakčního testu nedostal pod 8l/ 100 km.
Pro příznivce tříkolek a výstředností jasná výzva, která se dá jen stěží popsat. Tri Glide je třeba opravdu nejdříve vyzkoušet a zažít, než se rozhodnete nebo ho zavrhnete. I vzhledem k pořizovací ceně kolem 30 000 EUR to zcela jistě doporučuji. V případě opravdového zájmu bude u dealerů příležitost k důkladnějšímu odzkoušení. V tomto ohledu pevně věřím, že vám vyjdou vstříc. V případě výběru by cestovní potenciál a ambice na delší trati měly být hlavním důvodem ve vašem rozhodnutí. Pro každodenní ježdění, či příležitostné vyjížďky kolem komína i vzhledem k docela husté dopravě u nás se myslím najdou vhodnější pracanti.
Kde naopak může Tri Glide opravdu pomoci, jsou nejrůznější firemní prezentace, ale to už o samotném ježdění zas tolik není. Co totiž Tri Glide opravdu miluje, tak to jsou dlouhé a kvalitní cesty.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.33
Známkováno: 9x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist