Gas Gas Cami vs AJP PR5 250

Obě čtyřtaktní dvěstěpadesátky se za žádnou cenu nesnaží cpát do společnosti ostrých soutěžních endur a něco si dokazovat. Naopak v klidu stojí stranou a lákají jezdce bez větších závodních ambicí, kteří nemají potřebu lámat jeden rekord za druhým a jde jim hlavně o to, aby se o víkendu pohodově sklouzli v terénu za chalupou. Právě Endura AJP PR5 a Gas Gas Camí jsou tím pravým nářadíčkem. Jejich předností je všestrannost a schopnost poprat se s běžným terénem. Během několika dní v jejich sedle se ukázalo, že toho v terénu dokáží víc, než by bylo nutné. Záleží pak pouze a jenom na každém z nás, do čeho se v jejich stupačkách pustí a co si dovolí. 
I přes fakt, že jim v rámech tiká „stejný“ kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec, jsou motorky jiné. Už první pohled naznačuje, kdo a hlavně jakým způsobem vedl vývoj té či oné mašiny a kam se ji snažil dostat. 
Gasík se tváří mnohem více universálněji a je vidět, že jde o „navoněné“ enduro pro každodenní použití. To dokazují třeba parádní přepínače na řidítkách, pohodlné sedlo pro dva jezdce nebo podvozek s nižšími zdvihy. Naopak obuté špunty od Metze slibují, že se Camí nezalekne ani drsnějšího terénu a bude se snažit naservírovat vydatné „meníčko“ bahnivé pochoutky.
Právě gumy dost zásadně ovlivňují prostupnost terénem, ale na druhou stranu i jízdu po silnici. Proto hodně záleží, do jakých bačkor Cami nazujete a co s ním budete zamýšlet. Osobně si myslím, že většina Camí po sjetí originální offroadové sady obuje civilnější bačkory, které budou  vyhovovat lehčímu terénu, každodennímu použití a hlavně zajistí lepší grip na asfaltce. Právě pro takové použití je totiž španělské civilní endurko jak dělané.
Portugalské AJP jasně poukazuje na vývojáře, kteří to tlačí o chlup více do sportu a aplikují na něj některé „závodnické“ prvky. Je to například praktická transparentní nádrž pod sedlem, vzduchový filtr za krkem řízení, chránič pod motorem nebo stavitelné pérování. Bezesporu také všeobecně úzká a vysoká stavba, vyhovující sportovnímu lítání. Potom by už nebyly od věci stavitelné páčky v základu… jenže se nedá svítit a vše se točí kolem ceny, takže nezbývá, než si později „natunit“ individuálně. Testovací kousek měl už leccos za sebou a právě každá páčka jiná nebo chod plynové rukojeti mě celkem štvaly.
Jak už zaznělo, v mnohém jsou si tyhle dva jižané podobní. Tak třeba jejich motory produkují téměř stejný výkon. Maximem portugalského AJP se vstřikováním je 20,2 kW při 8000 ot./min a španělského Gasíku s klasickým karburátorem 20,6 kW při 9000 ot./min. Čtyřtaktní jednoválce se oživují skrz tlačítka elektrických startérů, přičemž Gasík má startovací proces pojištěn ještě klasickou našlapávačkou. Také pohled na celkovou hmotnost mluví podobnou řečí. Suché AJP váží 115 kilo a Gas Gas je jen o dvě kila těžší.
Aby toho nebylo málo, nádrž ájépéčka pobere 7,5 litrů benzínu a nádrž Gasíku 7,6 litrů. Během testu si obě řekli zhruba o 3-4 litry/100 km, což není vůbec zlé. Menší rozdíl je ve výšce sedla, protože vyšší PR5 ho má položené ve výšce 950 milimetrů a Camí o dvacet milimetrů níže. O něco větší rozdíl je v pérování. Portugalské AJP dostalo pérování Sachs s možností vlastního nastavení a disponuje zdvihy 280 mm na předku a 300 mm na zadku. Španělský Gas Gas má podvozek Ollé pevně nastaven z továrny a zdvih jeho předního kola je 250 mm a zadku 260 mm. Shoda je také v ceně, kdy rozdíl činí pouze dva tisíce korun. AJP PR5 totiž pořídíte za 137.900,- Kč a Gas Gas Camí za 135.900,-Kč. Na rovinu, cena by se mi líbila zhruba o patnáct až dvacet tisíc níže… jenže jak známo,  kurz eura udělal své, a tak jsou ceny, tam kde jsou.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE