Čtrnáctkový Gas Gas EC 450 F Racing a EC 300 Racing

Je fakt, že jsem začal Gasí den na čtyřtaktu, ale popravdě, první runda byla spíše o rozhejbání kostí a popasování se s rozbahněnou tratí. Po nějakém čase se trať trošku rozjezdila a podmínky se kus zlepšily. Proto první pořádné svezením bylo s dvoutaktním tříkilem. Nemá cenu se rozepisovat, jak moc jsou dvoutaktní tříkila u enduráků oblíbená a proč tomu tak je. Ostatně o tom něco napoví charakteristika EC 300 Racing.

Hned úvodem musím kápnout božskou. S tříkilem se musíme navzájem chvilku otrkávat a až po nějaké době získávám stoprocentní pocit. Teprve pak maximálně využívám její úzkou stavbu a pocitově nízkou hmotnost, což se odráží na velice dobré ovladatelnosti. Mašina se pěkně vede v hlubokých a zákeřných kolejích, na rozbitých rovinkách, ale perfektně se chová i na skocích a po dopadech. Pokud bych měl být pedant a snažil bych se najít nějakou slabší stránku, byla by to asi ovladatelnost v utažených vinglech kolem nohy. Po této stránce jsem  totiž už zažil ochotnější dvoutaktní nářadí. Myslím si ale, že by se dalo vylepšit nastavením pérování.

Odpružení v továrním nastavení je spíše tvrdšího charakteru a jako celek zaslouží pochvalu. Po prezentaci jsem byl hodně zvědav, jak bude fungovat gasí novinka, tedy zadní tlumič Rieger. Během celého dne se mi předvádí v tom nejlepším světle a společně s vidlicí Marzocchi tvoří skvělou dvojku. Mašina se parádně pere s rozbitou tratí, pěkně drží stopu v přímém směru i při vyšších rychlostech a stejně tak dobře utlumuje všechny dopady po menších skocích. Věřím, že nezklame i na suchém povrchu, kdy se pojede ve větším kalupu a dojde i na větší skoky. 

Co se týče výkonu, je všechno v lati. Motor pracuje naprosto plynule už od nízkých otáček, a přesně to je u endura potřeba jako sůl. Ve vysokých otáčkách jede Gasík jako houževnatý mustang a tím mi trošku připomíná Betu, na které jsem jel nedávno závody v Náměšti nad Oslavou. U Gase je fajn, že dává jezdci na výběr jednoduše přepínat mezi dvěmi mapami zapalování. Standard je plná palba a mráček znamená méně agresivní reakci na plynovou rukojeť. Rozdíl je patrný, nicméně jsem čekal o chlup větší kontrast.
Příjemně se ovládá hydraulická spojka, ale i páčka přední brzdy. Brzda se dá hezky dávkovat a svým účinkem patří mezi ty nejlepší.

Navzdory tomu, že mi třinda hned nepadla do ruky a musel jsem si na ni chvilku zvykat, je pro mě z dvojice přítomných Gasů číslem jedna. Pokud bych měl na výběr mezi čtyřtaktní čtyřistapadesátkou a touto dvoutaktní třístovkou, bral právě ji. Libí se mi její lehká ovladatelnost, vyhlazená křivka výkonu a lehkost ovládacích prvků. Kdybych měl vyzdvihnout jen jednu věc, byl by to motor, protože ten se Španělům opravdu povedl!
Jak v zaznělo v Šiklově mlýně, při lítání na dvoutaktní třístovce chce všeho tak akorát… a přesně to se mi líbí. Člověk se musí trošku snažit a pak je jízda velkou zábavou. Osobně bych se nebál pošklebků a skočil do příplatkového elektrického startéru. Pravda, třinda chytala v Šiklově mlýnu na první šlápnutí a po této stránce nebyl sebemenší problém, nicméně v některých situacích je startér prostě k nezaplacení. Čtrnáctková třistovka EC 300 Racing se prodává za 186 900 korun.

Ve stupačkách čtyřtaktní čtyřipade je všechno pochopitelně o něčem naprosto jiném. Jízda se zdá pocitově o něco jednodušší a v první chvíli i rychlejší. Čtyřtakt bere hned od spodu. Výhodou je, že mohutný spodek dokáže vyřešit kdejakou krizovku, ale i špatné zařazení. Čtyřtaktní Gasík se valí terénem jako tank a v těžkých pasážích se dokáže obejít bez zuřivého spojkování. Celá výkonová křivka pětiventilového jednoválce je hezky vyhlazená a díky tomu motor působí neagresivním a čitelným dojmem. Přesně tohle enduru maximálně svědčí a pomáhá pohodlněji zdolávat náročný terén. Ve vršku však čtyřipade dokáže naservírovat slušnou porci výkonu, takže na rychlostní zkoušce je pouze na vás, jak dokážete tahat a špičku výkonu využít. 

Co mi u čtyřistapadesátkového Gase moc nevoní, je tuhost ovládacích prvků. Gas Gas EC 450 F Racing působí také po stránce pérování tvrdším dojmem, což ale není na škodu. Opět jsme u dvojice Rieger/Marzocchi, která svou práci odvádí velice dobře. Parádně filtruje nerovnosti rozbité cross country trati v Šiklově mlýně, zaručuje stabilitu v přímém směru a s ledovým klidem pobírá dopady po lehčích skocích. Věřím, že díky možnosti kompletního nastavení si každý dokáže najít svůj ideál.

Samotná ovladatelnost čtyřipade je velice slušná a na trati se s ní nemusím prát. Všechno funguje tak nějak samozřejmě a lehce. Kdyby se ještě o chlup lehčeji řídila v utažených zatáčkách, bylo super. Brzdy opět zaslouží pochvalu, protože jsou pěkně ostré, ovšem nezáludné a dobře dávkovatelné.

Čtyřistapadesátka se Španělům povedla a určitě se neztratí ve smečce pekelně nabroušené konkurence. Mezi její přednosti bezesporu patří upravený čtyřtaktní jednoválec od Yamahy a dobře fungující podvozek. Všeobecně se mi líbí, že EC 450 F Racing je velice čitelným a nezáludným endurem. Také musím přiznat, že mě při prohlídce ještě nezabláceného stroje zaujalo kvalitní dílenské zpracování.
Osobně všem doporučuji čtyřipade vyzkoušet, což by neměl být problém. V těchto dnech se Gas Gas EC 450 F Racing prodává za 195 900 korun.
Je sympatické vidět evropskou značku s bohatou historií, jak do toho šlape a vyvíjí špičkové enduro nářadí. Osobně Gasu fandím a věřím, že španělských endur bude na tratích stále víc a konkurenci nedají nic zadarmo!