Ducati Monster 821: 25 let s přívětivou příšerou

Tenhle test bude o přehnaných očekáváních, zklamání, rozpacích, pochopení, porozumění a nakonec i sblížení a vzniku přátelství. Asi takový byl vývoj emocí a pocitů zaplavujících můj mozek během tří dnů, co mi Monster střední objemové kategorie dělal společnost. Když to teď píšu, tak je to vlastně nadmíru dobře. Motorky jsou o pocitech a emocích a pro ty italské to platí dvojnásob!

Ducati Monster 821: 25 let s přívětivou příšerou

Kapitoly článku

To, že řada Monster letos slaví 25 let, jste už na našich stránkách mohli zaregistrovat. Italové totiž umí s prominutím každé uprdnutí pořádně prodat, a co si budeme nalhávat, čtvrtstoletí ve výrobním programu je už sakra velká prda. K téhle příležitosti v Bologni připravili vylepšenou verzi Monstera 821, kterého jsme měli poprvé v testu už před čtyřmi roky.

Takhle na první osmdvajedničce řádil Myslivec

Pravda je, že se od té doby moc nezměnil, drobné změny v designu jsou ale rozhodně posunem k lepšímu. Hezčí jsou výfukové koncovky, přepracovaná podsedlovka s krytem sedla spolujezdce míří nyní agresivně k nebi a ne potupně k zemi, stupačky spolujezdce jsou k ní přišroubované zvlášť a trošku jiné je přední světlo, protože svítí LEDkami. Z dalších hlavních úprav je tu nová TFT přístrojovka a přeladěný motor, jemuž Euro čtverka ukradla dva koně a lehce přes tři newtonmetry.

Za designová vylepšení dostává Ducati jedničku

Hlavní potíž druhé nejlevnější příšery a nejlevnějšího obludníka s vodním chlazením je ta, že se odvolává na svého 25 let starého předka. Co si budeme povídat, Monster je legenda. První karburátorová devítistovka přišla jako zjevení a také tak na dnešní poměry jezdí. Tvrdá, hlučná, neurvalá, se sportovní jízdní pozicí, ve které jste se museli sakra snažit, aby jízda měla švih. Hlavně ale disponovala temperamentně reagujícím dvouválcovým vzducháčem s přemírou krouťáku už ve spodních otáčkách, který uměl Monstera vystřelovat z vinglů nemilosrdně vpřed. Pokud v nich byl navíc rovný asfalt, netrvalo dlouho, aby se člověk dostal do tranzu. Rozbité cesty pak byly naopak utrpěním.

Děda s vnukem

Protože nová 821 vzdává předkovi hold a je tady proto, aby uctila jeho památku, čekal jsem něco speciálního. To člověk dřív dostal už při nastartování. Bohužel, dnes žijeme v době, v jaké žijeme, takže se díky euro normám drtícím jakoukoli zábavu spolu s odlišnou koncepcí motoru (vodní chlazení, čtyři ventily na válec) dočkáte zvuku ne nepodobnému nějaké pětistovce. OK, díky normám už motorky těžko budou vrčet pořádně. Mačkám rovnou mapu sport, hned potom lehce jdoucí spojku a vyrážím. To, že je jízdní pozice pohodlná a přesto lehce na ruce, vítám. Ve spojení s nízkou vahou motorky a tím, že před sebou vlastně skoro nic nemám, si ale trošku přijdu, že mě někdo ošidil. Utvrzují mě v tom vcelku tenké páčky a k tomu ten zvuk motoru… No, nevím nevím, jestli budeme kamarádi.

Ze zvuku si na zadek nekecnete, zaplastovaný motor navíc vypadá strašně

To samé si říkám, když otáčím plynem. Ta motorka je na skoro devítistovku nějak moc hodná a mrtvá. Nad čtyřmi tisíci otáček se po otočení plynu žádné drama neděje. Tohle že má být vzpomínka na legendárního Monstera? No nic, vzhůru na dálnici a domů. Dálnice není v podstatě žádné zlo, aerodynamika a pozice za řídítky kolem stočtyřicítky bezproblémově funguje (v rámci toho, že sedím na naháči), můžu proto vklidu prozkoumat motor. Jak už jsem psal, dole je pocitové hodný a i když táhne, nevyděsí. Trošku už mě překvapuje kolem šesti tisíc, kdy už zrychluje solidně a dá se říct i zábavně. Když se pak do toho člověk obuje a nechá ho roztočit, ukáže nad sedmi a půl pořádně, co v něm je, a to už se mi rozjíždí koutky do stran. I ve zmíněných 140 km/h ještě parádně zatáhne a dokáže se vydrápat až na nějakých 230 km/h. Takže v něm ta síla je, jen se k ní člověk zkrátka musí probojovat.

Jako celek je to líbivá motorka, tradičně má i fajnový detaily

Další den je ve znamení přesunu do práce, tak ze zvědavosti dávám okleštěnou mapu Urban, a světe div se, není to nic horzného. Motor ještě zjemní, na městské postrkávání výkon bohatě stačí, takže je přesun přes ucpanou metropoli hračka. Pomáhá mi v tom i zmíněná lehce jdoucí spojka, nízká váha s lehkým řízením a příjemně naladěné odpružení. V tomhle ohledu se opět moc netrefuje do svého devítistovkového předka, který byl s tvrdě jdoucím motorem, spojkou a odpružením pro opravdové "městské fajnšmekry".

Tady už se pomalu začíná lámat chleba...

V tuhle chvíli se příběh pomalu obrací, a mě to začíná docházet. Chyba není v motorce, ale ve mně a taky ve fabrice. Když vybírali někoho, kdo bude ctít 25 let starého předka, měli vybrat velkou zlobivější 1200, ta by k tomu pásla víc. Střední model se přeci nemůže rovnat s nejlepším té doby. Odhazuju klapky jménem Monster před 25 lety a rázem je tady jiná motorka. Pro líbivého nového Monstera půjdou většinou méně zkušení piloti nebo ti už vyklidnění, slečny ale třeba taky lidi, kterým se zkrátka líbí jeho styl a nepotřebují přitom jezdit po zadním, po koleni a s motorkou se prát. Ti tady najdou dobrého parťáka, který jim k tomu navíc přihodí trochu pověstného italského charizma. Zrcátka jsou na prd a na lokty, elektronický plyn při konstantní rychlosti občas neví, jestli chce jet nebo ne a výfuk vám dokáže pěkně ohřát koleno nebo v případě, že jedete v teniskách, patu.

Přístupná a universální sportovní motorka, tak to stojí v mém zápisníku. Přispívá k tomu i sedlo nastavitelné do dvou poloh (785 - 810 mm)

Krom toho se budou začátečníci na motorce velmi rychle bavit. Tím, jak je motorka vstřícná, vcelku rychle padne do ruky a nováček se nemusí tolik soustředit na ovládání motorky. Motor promine chyby při řazení, protože funguje už od volnoběhu a neopatrné přidání plynu netrestá agresivním vystřelením. Navíc je tady parta elektronických asistentů, kteří v nejhorším případě dokážou leccos napravit (nevypínatelné ABS, kontrola trakce s osmi stupni). Kdo naopak chyby neodpouští, je převodovka. Tady to chce být důrazný, pár falešných neutrálů jsem v ní totiž našel. Trošku zvykat si musí člověk také na podvozek. Tedy ne na tlumení, které je i na dvojkách a trojkách překvapivě komfortní, ale na řízení. To je lehké a motorka na impulzy do řídítek reaguje rychle, v některých situacích možná až moc. Chce to do řídítek netlačit, nechat motorku dělat svou práci. Pak je všechno v pohodě a Monster vykružuje zatáčky s typickou jistotou. Zvykat jsem si musel i na chod přední brzdy. Účinek je v pohodě, žádný kousavky to sice nejsou a pro pořádný účinek musí člověk trošku přitlačit, jenže na páčku jsem musel přitlačit i v případě, že jsem chtěl přibrzdit jenom lehce. Byl tu dlouhý mrtvý chod páčky, kdy se nic nedělo, to by ale mohlo vyřešit pořádné odvzdušnění.

Nastavitelná páčka přední brzdy, axiální pumpa a radiální třmeny made by Brembo

Takže motorka jde méně zkušeným jezdcům na ruku, ale co když už jsem nějaké ty kilometry nasbíral, nebudu se nudit? I přes moje prvotní rozpaky odpovídám: Ani náhodou! Zkušený jezdec namačká mapu sport, vypne kontrolu trakce a bude motorku ždímat. Díky výkonu se nemusí bát otočit plynem nadoraz, a to je vždycky fajn. Když se navíc bude snažit otáčky držet nad šesti, a ještě lépe ve vrchní třetině otáčkoměru, dostane skutečně rychlé svezení. A o to zábavnější to je. Čert to vem, že jedu skoro jako na čtyřválci. Lehké ovládání ocení každý a jediným, co bude rychlíky limitovat, je měkčeji nastavený zadní tlumič a přední vidlice, která nedává takový přehled o situaci pod předním kolem. Navíc je tu výhoda, že když už má člověk dost, motorka ho v klidu odveze domů a nepoňouká ho k dalším nepřístojnostem, povozí ho po městě pro rohlíky a dovedu si představit na 821 absolvovat i nějakou tu dovču.

Nakonec jsme našli společnou řeč a užili si fajn odpoledne :) 

Monster 821 je jako vnuk původního Monstera 900. Je z 21. století, takže to není drsňák, jako byl děda, co prožil divoký devadesátky. Protože ještě úplně nedospěl, nemá ani tolik síly a charizmatu, jako jeho táta s dvanáctistovkovým srdcem, který je oproti nejstaršímu z party uhlazený, ale stále je to hromada svalů, ze které testosteron sálá na všechny strany. Žije moderními technologiemi, které ještě stoprocentně neovládá a je pro něj důležitý vzhled, aby bodoval na sociálních sítích. Zároveň ale vzhlíží k dědovi, chtěl by totiž být jako on. Nakonec má v sobě jeho DNA, takže je to pořád trochu drzoun a nevychovanec. Jestli je vám sympatický a trošku se v těhle vlastostech nacházíte, bude i pro vás dobrou volbou.

Vše je odpuštěno, ale nehraj si na předky ;)

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

Klady a zápory

+ hodný ale výkonný motor
+ agilní a překvapivě komfortní podvozek
+ nízká váha
+ trocha toho italského charakteru


- nejistý elektronický plyn
- menší prostor pro řidiče
- sice je tu italský charakter, pro někoho ho ale bude málo


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 81 Kč od 14 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



hsq_rijen
Objednat reklamu
TOPlist