Ducati Diavel V4 vs. Triumph Rocket 3 GT: Síla až na prvním místě

Text: Jan Rameš , Dominik Valášek | Foto: Jiří Jevický | Video: Jiří Jevický , Jan Rameš , Dominik Valášek | Zveřejněno: 3.5.2023 | Zobrazeno: 17 553x

Kapitoly článku

Preciznímu technickému i jízdnímu porovnání už se věnoval Honzis v první kapitole, takže já to vezmu jen (relativně) stručně a více subjektivně „na dojmy“. K porovnání Diavelu s Rocketem lze přistupovat různými způsoby. Můžete to pojmout jako souboj národů mezi horkokrevnou Itálií a svéhlavou Británii. Můžete to také pojmout jako souboj mezi velmi specificky pojatým cruiserem, a ještě specifičtěji pojatým Diavelem, kterého se zdráhám vůbec zařadit do nějaké popsané kategorie.

Já si ale stejně myslím, že největší doménou obou motorek jsou jejich motory, a proto půjdu v první řadě skrze ně. Tohle je totiž souboj dvou inženýrsky vycizelovaných motorových klenotů, které spojuje ohromující síla, ale jinak si nemohou být méně podobné. Jeden má kliku napříč, druhý podélně. Jeden má čtyři válce ve véčku, druhý tři v řadě. A na vás je, abyste si vybrali, jestli bude váš motor dunět a hřmět v otáčkách do šesti tisíc, nebo naopak řvát a burácet od šesti tisíc nahoru.

Jakmile se dají písty do práce, budete chvalořečit tomu, kdo jako první na motorku namontoval odstupňované sedlo. Bez něj byste totiž buď „na supermana“ vláli za řídítky, případně si celou tu show užívali už jenom v roli překvapeného pozorovatele, co sedí na zadku na silnici za motorkou. Oba motory umí rozpoutat naprosté akcelerační peklo, které je rovnocenně brutální, jen se odehrává v úplně jiných otáčkách a s jiným charakterem.

Rocket vám svojí show, při které se vám z géček přetížení zařezává přilba do čela, předvede kdykoliv. Strašlivý zátah je na programu na jakýkoliv kvalt při libovolných otáčkách. Hodnota na budíku určuje jenom úroveň brutálnosti, a taky jak hlasité a naléhavé bude hřmění, vycházející z útrob největšího sériového motocyklového motoru na světě. Který si navíc ke svým dvou a půl litrům vystačí jen se třemi písty. Škoda že nekouřím – z jednoho by byl určitě parádní popelník.

Právě díky té velikosti ale umí i jinou disciplínu, a sice pohodové vyklusávání, při němž otáčky sotva přesahují dva tisíce za minutu. I při úplně poklidné kochací jízdě vám ovšem Rocket dává někde vzadu pořád najevo, že „když chcete tak můžete“, a že monumentální vlna točivého momentu je kdykoliv připravená teleportovat vás po silnici o pěkný kus dál. Předesílám, že jenom dává najevo, nepoňouká, protože jeho celkové pojetí jako cruiseru s nohama pěkně vpředu vybízí spíš k tomu poklidnému svezení. Tedy ne snad, že byste za to občas jen tak pro radost pořádně nevzali. Vždyť tu a tam je přece potřeba všechny ty koně a newtonmetry překontrolovat. A oni tam u Rocketu pořád jsou. V jakýchkoliv otáčkách, kdykoliv, stačí jen říct a vylezou na povrch.

Zato Diavel, to je jiný raubíř. I když má jeho vidlicový čtyřválec Granturismo cestování přímo v názvu, pořád se jedná o motor Ducati. Sice zdaleka není tak nekompromisní jako jeho dvouválcoví sourozenci, ale ani tak si na nějaké courání a kochání moc nepotrpí. Když chcete jet devadesát a jen tak poklidně zevlovat, jako by se vás pořád zpod nádrže ptal, jestli se na to nechcete vyprdnout a radši pořádně zatahat. A tak zatáhnete…

Do čtyř tisíc čtyřválec jen tak líně koulí očima, pak ale chytne saze a nastává rozlet. Zprvu pozvolnejší než u Rocketu, ale to jen do chvíle, než se rafička digitálního otáčkoměru dostane do hodnot, kam se ta samá rafička na Rocketu nikdy nepodívá. Mezi šesti a sedmi tisíci pod vámi totiž bouchne bedna dynamitu a motor se s naprosto skvostným řevem starých formulí řítí kupředu, zatímco vy se chechtáte do helmy a rychlořazením sázíte jeden kvalt za druhým. Ten zvuk, který čtyřválec vyluzuje v točkách skrze čtyři výfukové koncovky, je absolutně podmanivý, a spolu se šíleným zátahem ho budete chtít zažívat zas a znova.

Rozdíly v charakteru motorů celkem dobře doprovází i rozdíly v motorkách jako takových. Rocket III, to je prostě raketa. Taková, na kterou si sednete, trochu se rozvalíte, nohy si odložíte na vpředu umístěné stupačky a necháte se vystřelit. Celou dobu, co jsem ho sedlal, jsem přemýšlel nad tím, jak se asi pocitově liší varianta „R“, která má stupačky dál vzadu, a do toho řídítka, k nimž se budete muset maličko víc sehnout. Samozřejmě, že v takové pozici vás Rocket v zatáčkách vtáhne víc do děje, ale říkám si, jestli je to vůbec žádoucí. Role těžkotonážního cruiseru s monumentálním zátahem a přesto pozoruhodnou obratností a ovladatelností k Rocketu ohromně sedí. A i když bych ani na sekundu nepochyboval, že je Rocket III R motorkou, která naprosto dává smysl, GT mi v tu chvíli prostě dávalo smysl víc.

Zejména když je v protilehlém rohu takový zuřivec jako Diavel V4, ze kterého sportovní charakter sálá všemi póry. Ne snad, že by od vás vyžadoval nějakou přemrštěně sportovní pozici, ale do cruiserového „gauče“ má daleko. Řídítka jsou citelně níž a víc vpředu, nohy máte pod sebou a navíc jsem při přímém přesednutí okamžitě nabyl dojmu, že konkrétně šíře v oblasti stupaček je u Diavelu asi tak třetinová. Kloubouk dolů před Rocketem a jeho obratností, ale Diavel je logicky přece jenom o řád soustředěnější a sportovnější, tak jako jeho motor. Nechce se líně kutálet a katapultovat na ohromujících vlnách točivého momentu. Chce, abyste víc tahali, víc ho točili, později brzdili, hlouběji se nakláněli… prostě do něj tvrdě šlapali a za to se odvděčí úplně jiným, ale podobně radikálním zážitkem.

A teď k té proklaté otázce, co položil o kapitolu dříve Honzis. Kterou si vybrat?! Ve videu říkám, že „rezolutně nevím“. Teď ale po zralé úvaze rezolutně říkám, že obě! A střídat je podle rozpoložení. Občas mám chuť se trochu vyvalit a užívat si tu mocnou a fascinující strojovnu v útrobách Rocketu, která mě umí na požádání vystřelit kdykoliv a kamkoliv. Zároveň jsem ale ještě stále nevyrostl z toho, že chci občas potahat, dát si několik parádních zatáček a rozeřvat neméně úžasnou, ale úplně jinou strojovnu v útrobách Diavelu. Holt se nedá svítit. Jediné řešení jsou obě.