BMW F800GS vs Honda XL700V Transalp vs Yamaha XT660Z Tenere

Text: Marek Hrodek , Lukáš Růžička , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 16.5.2008 | Zobrazeno: 235 249x

Kapitoly článku

Filip

Vyhoupnu se do vysokého sedla nové Tenerky a rázem se ocitám ve světě Dakaru. Však také Ténéré je původně názvem jedné z nejdrsnějších oblastí Sahary s pouštními dunami. Po usazení na novém modelu Tenerky a prvním zhoupnutí dlouhých zdvihů odpružení se opravdu ocitáte na pouštním speciálu a věřte, že budete jen stěží odolávat volání divočiny! Proč by přeci jinak motocykl měl tak velkou nádrž o objemu 22 litrů? Plná nádrž přitom nezhoršuje jízdní vlastnosti ani vám nebude tlačit kolena od sebe, jelikož je podle trendů dnešní doby umístěna pod sedlem.

Tenere používá jen mírně inovovaný osvědčený jednoválec z řady XT660 doplněným větším airboxem s jednoduchou výměnou papírového vzduchového filtru, takže se opravdu nemusíte bát vyrazit do prachu a písku. Po nastartování se ozve krásné bafavé dunění, které už samo o sobě dokáže naladit jezdce na tu správnou vlnu. Testovaný kousek jsme získali těsně po zajetí a na tachometru bylo necelých tisíc km, takže motor ještě nebyl úplně "sedlý" a působil trošku syrovějším dojmem, při rozjezdech s malým přidáním plynu mi občas chcípl, ale charakteru a zátahu ve středních otáčkách měl opravdu na rozdávání. Vstřikování při přidání plynu trochu cukne, ale na překážku to může být snad jen při nešetrném přidání plynu v náklonu. Výkon 48 koní a krouťák 58 Nm je do terénu až až a na silnici s takto vysokým endurácky koncipovaným strojem také bohatě stačí. A nějaké ty vibrace od jednoválce? Ty můžou vadit snad jedině při dlouhém dálničním přesunu, věřte mi že bez nich by to byla poloviční zábava!

Tenere na rozdíl do řady XT přichází s novým trubkovým rámem, který kromě větší pevnosti snese větší zatížení zavazadly a spolujezdcem. Na silnici se po důkladnějším seznámení v zatáčkách může měřit s cestovními stroji od konkurence, jen se musíte naučit pořádně vnímat odezvu od podvozku, která kvůli větším zdvihům není tak zřetelná. Vedení stopy ve vysokých rychlostech je kupodivu i přes úzkou stavbu a menší rozvor jisté a příjemné a jezdec se může pustit i do větších rychlostí s důvěrou, že dvoukotoučové brzdy vepředu vyřeší všechny nenadálé situace. Jako první motocykl si beru Tenerku a díky tomu mi sedlo nepřijde nijak nestandardní. Je hodně jiné a širší než u ostatních dvou testovaných strojů, ale rychle jsem mu přišel na chuť. Zkrátka Dakarové zaměření se projevuje i zde. Při krátké návštěvě polňaček a lesních cest na mě ve srovnání s TA a GS hodně zapůsobila jistota, se kterou tenerka hravě zdolávala výmoly a koleje, a totální důvěra, kterou v jezdci v terénu vyvolává.

Co říci na závěr? Zatímco ostatní výrobci se snaží myslet za své zákazníky a celý tento segment posouvají směrem k silnici a litým kolům, protože „přeci stejně všichni jezdí z 95 % jen po silnicích", Yamaha vyslyšela volání po cestovním opravdovém enduru a podle prvních ohlasů na trhu udělala dobře. Nová Tenere možná neposkytne tolik praktičnosti či zábavy na kvalitních silnicích (tedy ne že by jich u nás bylo tolik) také spolujezdec zde najde méně pohodlí. Ale o tom to přeci není, mezi námi je hodně jezdců, kteří kašlou na pohodlí a rádi skousnou trochu trápení při přesunech po dálnici, aby si pak mohli plně užít průjezd rumuských hor, alpských vojenských šotolinek nebo naplánovat pořádnou cestu do Afriky. Pro mě se Tenere stává vítězem tohoto srovnání, protože se vůbec nemusí stydět za slovo enduro v označení kategorie cestovních endur a dokáže z výletů do terénu přinést nesrovnatelnou porci radosti.

Lukáš

Tento kapalinou chlazený jednoválec navazuje na tradici svých předchůdkyň a není tedy divu, že na scénu vyráží v nefalšovaném enduro hávu. Na šestistovku vcelku mohutná stavba, 21“ přední kolo, výška sedla 895 mm, široká řidítka a 22 litrová nádrž, to je několik rysů, které Vás při prvním usednutí chytí a hned tak nepustí. Motocykl má celkově tužší odpružení a v kombinaci se známým kapalinou chlazeným jednobuchem z dříve představeného XT v kombinaci s pětistupňovou převodovkou působí značně odhodlaně.

Do terénu a na delší cesty mimo civilizaci je to ideální společník. Osobně mě stroj dostal svou celkovou vyvážeností, vysokou konstrukcí a příkladným ovládáním při kratším seznámení na polních a lesních cestách. Z příslušenství se jednoznačně nabízí přídavné hliníkové kufry, v základu zas potěší vepředu montované dva kotouče.

Lehkým zklamáním pro mě bylo vybrání sedla, na které jsem si nemohl oproti dvěma zbývajícím strojům hned zvyknout, ale ostatním přišlo ok, tak to bylo spíše asi ve mně a časem by mi přišlo zřejmě v pohodě. Oproti zbývajícím dvou strojům, možná i díky typu použitého obutí, na mě tento motocykl nejvíce zapůsobil v základu jako čistě vyhraněný do terénu a na putování pustou a nehostinnou krajinou.

Můj závěr - individualistická záležitost za velice příznivé pořizovací náklady, která v základu dokáže poskytnout hodně radosti především pro dobrodružnější povahy.

Marek

Už od prvního pohledu víte, že tohle je ta pravá silueta do terénu, a při usednutí je jasné, kam tuhle Yamahu zařadit. Lehkost i při té výšce je super, jen je trochu nezvyklý tvar sedla - jako by vás nějaký hrbol tlačil do spíše zakloněné pozice, ale není to nijak hardcore. Příjemné zhoupnutí tlumičů vám dá jistotu, že jakýkoli hrbol bude sranda a podvozek si dá těžký terén k „svačině“. Na silnici to tak jisté s jízdními vlastnostmi není a třeba na nového Transalpa zde ztrácí, ale v terénu se jí vyrovná málokdo. Tady kraluje Tenerka na celé čáře.

Možná by to chtělo motor s větším zátahem a výkonem, protože podvozek na to má a Yamaze by slušel také nástupce SuperTenerky. Motor má při rozjezdu potřebu vyšších otáček, než bych od „jednobuchu“ čekal. Střední pásmo je na jakýkoli rychlostní stupeň velmi solidní, ale od šesti tisíc už motor působí trochu tupě, proto právě mě motor tolik neoslovil. U tohoto typu stroje bych čekal průjezd těžkým terénem s vytočenou jedničkou či dvojkou a nějak si to neumím představit.

Stroj jako takový se mi líbil až na zadní partii s dvojicí zkosených výfuků, které vypadají až jakoby plastově. Jinak proti stroji po designové stránce nemám výhrad a s klidem bych ji nazval „pouštním strojem“ s nádechem dobrodružství. Kdo bude chtít zdolat hluboké louže, bahno a třeba i písečné pisty, musí ve výběru s touto Yamahou počítat.