Aprilia Dorsoduro 900 vs. Yamaha MT-09: Naháči, co smrdí supermotem

Text: Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 25.2.2019 | Zobrazeno: 18 980x

Kapitoly článku

Podruhé se mi do rukou dostává Yamaha MT-09 SP. A znovu mi připomíná, že bych chtěl lepší silnice! Proč, když už pořídím takovou motorku, která má vymazlený podvozek, musim trpět na našich polňačkách!? Tenhle podvozek je totiž velmi dobrý a v podstatě nemá chybu. Jenže tak jako platí, že pokud se naučíte jezdit v našem provozu, tak můžete jezdit všude na světě, tak platí, že každá motorka to má u nás těžší, než v jiné zemi. V našem testování se tohle musí-ať chceme nebo ne-promítnout.

Yamaha vyslyšela potřebu lidí a tak trochu si i uvědomila, že tempo, které umí Yamaha MT-09 držet, už vážně neni sranda. V podobě základní MT-09 jste totiž dostali jeden z nejlepších tříválců na trhu, jen ten podvozek nestačil. Věřím, že spousta majitelů nepotřebovala něco víc, protože pohupující styl nebyl úplně marný. Právě ty naše silnice se podepsaly na výsledku, že klidný jezdec si tu krásně odpočinul a přejíždění kanálů nebyl vůbec problém. Ovšem jakmile jste do toho začali šlapat, už to nestačilo a někdy šlo vážně o hubu. Dnes se MT-09 SP ale nesrovnává se základní verzí, ale vybrali jsme motorku s podobným charakterem od Aprilie.

Když se díváte na Dorsoduro, máte z ní chlapáckej pocit. Všechno je větší, jednoduší, nekomplikované. I přesto, že i tady mluvíme o modernějším designu, tak to není vedle Yamahay tak propracované. To, co je pro vás lepší, záleží na vkusu každého soudruha. Dorsoduro má sice barevný displej a hraje si na modernu, ale rastr není tak detailní a na mě to působí lacinějším dojmem, než u posledního Tuona. Jakmile si sednete, je to pak uplně něco jiného než na Yamaze. Roztažený nohy, širší řídítka a pocitově o dost těžší. Chvílema je Aprilie až nemotorná. No nedivte se, MT-09 má bleskurychlou reakci, je rozhodně lehčí a z předniho kola dostáváte miliardu informací.

Yamaha má propracovanější design, hodnotnější materiály a zajímavé detaily. Na Aprilii se díváte jako na celek a sem tam vás něco zaujme. Mt-09 vás baví delší dobu a je odvážnější. I ten budík se mi zamlouvá víc. Má všechno co potřebujete a rastr je jemný. Rozkoukat se tady netrvá dlouho a na sluníčku se čte velice dobře. První posed odhalí snazší komunikaci mezi jezdcem a motocyklem. Víc jste spojeni v jedno tělo. Každý požaduje něco jiného a mých 177cm se tu cítí lépe než na Aprilii, která bude pro větší borce.

Jako první jsem vyzvedl Yamahu a nemusel nic řešit. Posadíte se do rozměrného sedla, pustíte spojku a jedete. Městský provoz neznamená žádný problém. Reakce plynu je okamžitá a v jistý moment až přehnaně agilní. Jenže podvozek to v pohodě zvládá a krásně koresponduje s tím zápalem od samotného začátku celého motocyklu. Vše je zde ostřejší, tedy pokud chcete, ale umíte i zvolnit. Tlumení je tužší, holt zkrátka verze SP o sobě dává občas vědět.

Dorsoduro potřebuje delší dobu, než se tu rozkoukáte a je dost možný, že se vám to nikdy nepodaří. Poprvé jsem až zaskočen neotesaností, nulovými informacemi z podvozku a tuhostí rámu. Aprilia je náročnější na vaše zkušenosti a chce od vás víc řídit. Všechno tu oplývá chlapskou silou a je třeba nejenom udávat povely tělem, ale musíte pořádně sevřít i řídítka. Na náročnější trati to vysiluje a i když se snažíte sebevíc, tak výsledný efekt není tak dobrý, respektive rychlý jako na Yamaze. Chcete ale vážně být jen rychlí, anebo je pro vás jízda něčím jiným? Aprilia je pomalejší, ale pokud požadujete charakter, možná byste jej zde mohli najít.

Dorso nedává ten opojný pocit snadné rychlosti a nesmrtelnosti. Neustále totiž připomíná, že tempo už je vážně rychlé a to je občas frustrující. Na druhou stranu jsou lidé, kteří nepožadují stoprocentní sport a chirurgickou přesnost. V jistý moment totiž na Yamaze zjistíte, že je až nebezpečně neutrální a ani na chvíli nedá pocit nebezpečí. Tam kde původní MT-09 nafackovala řídítkama, když jste se přiblížili rychlosti začínající dvojkou, tak tam SP vše maskuje a pořád drží. Na MT-09 když skutečně makáte, tak se dostáváte úplně do jiného světa. Jste všude rychle a nic není problém. A to může být právě její problém. Po jízdě mohu říct, že to je masakr a že ten podvozek už funguje. Když jedete ve skupině, tak jste v tý lepší třídě jezdců a dost často se perete o první příčku. A to je celé. Už to není ten universál, kdy jste se lehce zhoupli, ale ultra přesný sportovní naháč líznutej motardem.

Aprilia ukáže pak svoje kvality právě v tom druhém směru. Kdy například špatně zařadíte, neboť jeho převodovka potřebuje sílu. Nadáváte si, protože výrazně ztratíte tempo. Ten pocit, že jste odměněni anebo potrestáni za svoje dovednosti/chyby. A začíná to u motoru. Motor je totiž chlápek ze starejch časů. Dva válce prostě fungují jako dva válce. Duní, jsou drsný a potřebují hlídat otáčky. Navíc je tu lépe vyladěná elektronika a reakce otočení krásně tuhého plynu je příkladná. Opět tu po dlouhé době mohu napsat, že kolik plynu si dáte, tolik se přenese na zadní kolo. Což je fajn nejenom při jízdě po zadnim, ale celý den máte ten perfektní pocit, že motocykl ovládáte vy a elektronika tu není.

Všechno jen záleží na tom, zda jste ochotni tomu něco obětovat. Dorsoduro předvádí dnes až nečekaně starou školu, které jsme si odvykli a najednou nevíme, co s tím. Celou sezónu střídáte nové motocykly a pak jako byste se posadili na deset let starou motorku. A to nemusí bejt špatně. Stejně jako se u aut najde dost lidí, kteří utrácí peníze za stará Porsche a BMW, tak i tady se vracíte k čistému řidičskému zážitku. Jízda není možná dokonalá, stejně jako brzdy, které jsou tuhé a nedávají tolik informací, ale to mně nevadí.

Pokud se pak budeme bavit v rovině praktičnosti, tak spolujezdec to má na Aprilii jednoduší. Víc místa, lépe se chytí řidiče a nelítá po sedačce sem a tam. Yamaha je v tomhle se svojí rovnou lavicí s minimálním sklonem k jezdci horší. Aprilia má taky rovné sedlo, ale materiál a měkkost ukotví spolujezdce lépe. I ten záběr ostrého plynu na MT-09 nepřidává na klidné jízdě. Do nepříznivého počasí je rozměrnější Aprilie taky lepší a celkově z ní mám bytelnější pocit. I když Yamaha nedělá nic špatně, jen je zkrátka drobnější a není to tak vše festovně jednoduché. Zkrátka, radši bych plácnul na zem s Aprílií než s MT-09. Ovšem to je jen subjektivní pocit. V noci bych raději jel na Aprilii, ale nemá tak dobrá světla jako Yamaha. V zrcátkách je vidět zhruba stejně, trochu užší obraz, jen Dorso víc vibruje, takže obraz je rozmazaný.

Pokud bych chtěl to nejlepší, tedy výkon, rychlost a moderní design, musel bych jít pro Yamahu. Balíček všeho, na co si vzpomenete a na kterém se těžko hledají negativa. Pohodlná jízda šla trochu stranou, ale stále je to universál jak má být. To Aprilia je daleko jiná. Je těžší a najdete tu víc místa pro oba cestující. Je stabilní v přímce díky své váze, ale v zatáčkách chce pevnou ruku. Z motoru je cítit charakter a syrovost, což je mi sympatický. Problém mám s designem, který je vždy jednou ze zásadních věcí a na tom by chtělo zapracovat možná víc, než na retro jízdních vlastnostech.