yamaha_kveten




Aprilia Dorsoduro 900 vs. Yamaha MT-09: Naháči, co smrdí supermotem

Při svezení na devítce od Yamahy má spousta lidí pocit, že sedí na supermotardu. Pocitově sedíte hodně na nádrži, s rovnými zády a řídítka máte blízko u těla. To byl jeden z důvodů, proč jsme vzali vylepšenou verzi SP a postavili ji proti opravdovému velkému supermotu. Teda přesněji řečeno proti Dorsoduru od Aprilie, které se tak snaží tvářit.

Kapitoly článku

Posez je jeden z dílků úspěšné skládačky jménem MT-09. Člověk v jejím sedle má parádní přehled o okolním dění a naprostou kontrolu nad situací. Nebo si tak alespoň přijde. S elektronickým managementem plynu v sedle Yamahy vlastně nikdy nic stoprocentně v rukou nemáte, tady totiž vládne počítač. Nebudu se ale po několikáté opakovat a kritizovat plyn po drátě z japonské Iwaty, který spoustě lidí vůbec nevadí. Úplně pod kontrolou také situaci nemáte, když na motorku začnete opravdu tlačit, jenže tohle platilo jenom do letoška, kdy se opravdoví střelci dočkali vylepšené verze SP s luxusním žlutým pérem na zadní kyvné vidlici. Spolu s ním je tu lepší přední vidlice a parádní stříbrno-černý lak, doplněný o modrá kola a linky na nádrži. Tohle mimozemskému designu MT vážně sluší.

Barvy tomu hodně pomohly

Zadní Öhlins jakbysmetA všechno to završuje pěkně tuhá přední vidleJediná nálepka na nádrži je ta naše. Loga a grafika je pěkně pod lakem

Loňské novince Dorsoduro 900 od Aprilie její barvy seknou taky, jenže když stojí vedle Yamahy a vy jste mezi nima, začne jednoznačně ztrácet. Jako správné supermoto je totiž celé plastové. Což o to, Yamaha je taky plasťák první kategorie (rozuměj v množství použitého materiálu, ne bakelitového zpracování), jenže u Aprilie to v jejím matném laku vynikne mnohem víc. A nezachrání to ani sexy příhrada svítící rudou barvou na všechny strany. Navíc, i když na jejím designu najdeme spoustu zajímavých linek a tvarů, je poznat, že tenhle design je starý už deset let. Ano, vážení, Dorsoduro 900 je sice novinka, ale vzhledově je stejné jako sedmsetpadesátka představená na konci roku 2007.

Grafika pěkná, v matné to ale jaksi není onoKřivky a linie Italům prostě jdou... Stejně jako to závoděníJedna z mála lesklých věcí, ale co ten blatník v prapodivné imitaci karbonu?

Rozdíl v designu je skoro deset let! Facelift MT byl představen na podzim 2016, Dorsoduro 750 na podzim 2007

Abych ale italským inženýrům tolik nekřivdil, tak kromě plnění normy Euro 4, se kterým je spjatý nárůst objemu motoru a jeho výkonů, museli pracovat taky na výbavě, takže jim na design už asi prostě nezbyl čas. Dorsodůra má pěkný barevný TFT displej se spoustou dobře čitelných údajů, včetně zvolené motorové mapy, hodnoty kontroly trakce a najdete tu třeba taky informaci o vypnutém ABS. Na tomhle poli Aprilia jednoznačně vítězí. Yamaha umí také tři motorové mapy, umí tři úrovně kontroly trakce, ale neumí vypnout ABS! A jak by to té holce slušelo na předním nebo se zadním kolem ve smyku! Yamaha své nastavení ukazuje na „obyčejném“ LCD panelu, byť je oproti standardu v inverzním zobrazení. Jestli to je pro vás výhoda nebo ne, to nechám na vás.

Moderní TFT......nebo vylepšené LCD?

Nakonec je to stejně jedno, protože je důležité, jak se na motorkách jede. A tady je to hodně rozdílné. Osobně jsem čekal, že by to díky posezu mohlo být aspoň pocitově trošku bližší, ale obě motorky jsou rozdílné jak samo Japonsko a Itálie. První se mi do rukou dostala Italka a už při prvním naskočení mě trošku zaráží, že je pocitově dost těžká. Kouknu do tabulky technických údajů a tam na mě vyskočí 212 pohotovostních kilogramů. Fíha, tohle teda není úplně nejštíhlejší modelka v branži. Potvrzuje to i posez, který je sice správně vysoký, ale chvíli jsem si zvykal na její širší boky v prostoru stupaček, které jsou v kontrastu s přední úzkou částí sedla. Hned po rozjezdu mám o charakteru motorky jasno. Tohle je pořádná chlapácká motorka. Je po všech směrech prostorná a na její ovládání to chce svaly. Zhoupnout ze stojánku, zaklopit ho, zmáčknout spojku, zařadit rychlost, přidat plyn, zabrzdit a stojánek zase vyklopit. Na to všechno člověk musí použít o něco víc síly, než je v dnešní době zvyklý. Na druhou stranu z toho máte pocit, že to vydrží navěky. Po řadičce budete roky hrubě skákat a vydrží to jak ona, tak převodovka. Je to takový ten pocit pořádně dimenzované kovařiny.

Ono už takhle je vidět, že to s tím supermoto feelingem u MT nebude tak žhavý

Na sedle můžete měnit polohu do aleluja. Jen doporučuju schovat pás pod nějTrošku z tuha šly všechny ovládací prvkyI takhle jde poznat, že to není žádný prcek

Podobně jako bouchá kovářovo kladivo, bouchá i dvouválcová devítistovka. Co zapálení směsi, to jeden pořádný úder, ze kterého se otřese země kolem. Dobře, je to „jen“ devítistovka, Dorsoduro 1200 bylo větší kladivo, ale ten charakter a síla dvouválce je prostě tady. Líbilo se mi to už u Shiveru a tenhle projev se mi líbí i tady. Je to klasické véčko s hutným krouťákem ve středních otáčkách, které k pořádným výkonům nemusíte extrémně honit. Prostě táhne a táhne. Díky tomu si v jeho sedle zakroucené silničky parádně užijete. Je to s ním podobné jako s ovládáním Dorsa. Není v něm lehkost, divokost a výbušnost, ale o svých kvalitách mě přesvědčil už na druhých semaforech, kde mi předvedl parádní wheelie. Sílu má, to se bát nemusíte a kdo má rád dvouválcový projev a surfování na hutné krouťákové vlně, ten tady bude doma.

Véčko se starým dobrým projevem

Jestli jste fanoušci jízdy plné adrenalinu, předního kola sporadicky se dotýkajícího země a máte vyhlídnuté Dorsoduro, pak vám ale vůbec nedoporučuji sedat na Yamahu. To je jiná jízda. Tři písty jsou lehkosti a divokosti naopak plné, o čemž jsme se už několikrát přesvědčili. V přímém porovnání s Dorsodurem to ale vyjde ještě mnohem víc najevo. Motor má okamžitou reakci na otočení plynu, po kterém se se svým typickým chraplákem okamžitě dere vpřed. Neopatrné otočení rukojetí na jedničku tvrdě trestá rychle se zvedajícím předním kolem, a když předek vyhoupnete na dvojku s pomocí spojky, chce to precizní práci s plynem pro korekci jeho výšky. Jeho dravost samozřejmě oceníte i v zatáčkovitých úsecích, kde mu budete na výjezdech schválně nakládat, co to jde. Zatímco při ježdění po zadním může být citlivost rukojeti nepříjemná, při sportovní jízdě je to to pravé. Čím víc Yamaze dáváte, tím víc to funguje.

Tři válce vám zahrajou úplně jinou písničku

Šílený rozmazaný svět k Yamaze sedí dokonaleŠílený rozmazaný svět k Yamaze sedí dokonale

Podobný pohled jako na motor můžeme použít i na zbytek motorek. Dorsoduro zatáčí skvěle. Na jeho pevný, tuhý podvozek se můžete spolehnout a z celého šasi vyzařuje hromada jistoty. Je to jako u motoru dostatečně sportovní a bez přehnané agresivity nebo hyperaktivity. S touhle motorkou se sveze skvěle každý a nebude k tomu potřebovat tolik umu, soustředění a pilotáže. Motorka s hmyzím výrazem je výrazně nabroušenější zbraň. Kratší rozvor, strmější úhel řízení, tohle všechno dělá z téhle motorky kolo. Opravdu, když na ní sednete z Dorsa, budete se v zatáčení muset krotit, abyste neupadli dovnitř zákruty. Dvacet ušetřených kil je znát už při zhoupnutí ze stojánku a při jízdě se to projeví ve spojení s nižším těžištěm ještě víc. Tam, kde se Aprilia trošku váhavě sklápí do zatáčky, už MT SP v plném náklonu míjí apex a ujíždí. Větší sportovec je jednoznačně Yamaha a já inženýrům děkuju, že sáhli do regálů pro ty lepší tlumiče. Teď už má ten výbušný tříválec konečně odpovídající podvozek. A že je tužší a uskákanější než ten původní mi nevadí, chci sportovní motorku, tak pro to něco obětuju.

Yamaha je v přísunu adrenalinu jednoznačně vpředu

Vypadá to, že Yamaha rozprášila Aprilku jak nic. Na poli rychlosti, agrese a maximálních sportovních výkonů je to tak. Při běžném používání se ale rozdíly smazávají. Na MT je míň místa na nohy a míň místa vlastně celkově. Kdyby se jelo na delší cestu, třeba na dovolenou, tak bych klidně sáhl po Dorsu. Můžete na něm nechat v klidu sportovní mapu a nic neřešit, zatímco áčko na Yamaze je někdy až otravný. Navíc s tvrdým sportovním nastavením umí být japonka ve městě nepříjemně uskákaná koza, tady klasicky přijdou vhod kila navíc, zaručující vyšší stabilitu. Aprilia by byla teda možná lepší univerzál, jenže jí to kazí 12 litrová nádrž a nižší nájezd.

Ale jako neberte to zase tak, že je pomalá, to rozhodně ne!MT-09 SP je akorát větší magorA když pojedete na pohodu, bude možná o kus vpředu

Ach ty výfuky. I ten drahý laděný Akrapovič takhle nevypadá nic moc...

 Aprilia, která se honosí svým závodním rodokmenem, by po těch letech už měla zkrátka přijít s něčím ostřejším. Když totiž budete chtít dobrého univerzálního italského naháče, protože Důra je naháč, i když se tak na první pohled netváří, má v nabídce Shivera. Ten nabízí v podstatě stejnou techniku, díky větší nádrži je praktičtější a ke všemu navíc je levnější. Ostatně-když jsme ho postavili proti standardní MT-09, v mých očích ji překonal. Jenže tady je Dorsoduro a MT-09 se sportovním podvozkem. Za deset tisíc navrch oproti Aprilii dostanete rozhodně ostřejší a rychlejší sportovní motorku. Takže je to nakonec o tom, jaké zážitky v sedle očekáváte a jestli je vám bližší šílenství, nebo trošku umírněnější přístup.

Sundavat sedlo skrz pás je skvělá "zábava"Do Yamahy se vejde jen to nejnutnější

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 60x
  2. Hlasováno: 111x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 126 Kč od 14 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist