První krátké svezení s Husqvarnou Norden 901 Expedition

Už jenom vidět obě varianty Nordenu vedle sebe stojí za to. Rozhodně nejde říci, že by základní Norden vypadal vedle vyladěnějšího Expeditionu jako „chudý příbuzný“, ale celkem mě zaskočilo už jenom to, o kolik je Expedition vyšší.

Svou roli tady sehrály pochopitelně tlumiče – zatímco klasický Norden jezdí na WP Apex se zdvihy 220 vpředu a 215 vzadu, Expedition dostal o třídu lepší WP Xplor se zdvihy 240 vpředu i vzadu. Světlá výška se tak zvýšila z 252 na 270 milimetrů, a když k tomu nasadíte sedlo do vyšší pozice, je plných 895 milimetrů nad zemí. I nižší pozice sedla je potom 875 milimetrů, takže pořád o jeden milimetr výš, než u klasického Nordenu ve vyšší pozici. Se 184 centimetry nemám běžně problém, že bych z motorky nedosáhnul stabilně na zem, ale tady jsem oběma nohama dosáhnul maximálně na špičky.
Rozdíl mezi oběma variantami dotváří taky vyšší plexi a hlavně masivní hliníkový kryt pod motorem, který působí vážně celkem nezničitelně. Jiné zbarvení s výraznější modrou a bílými logy je pak už jenom drobný detail, stejně jako postranní rámy na bagáž, kterými si svoje cestovní enduro beztak doladí skoro každý.

Usedám tedy do komfortního sedla a startuji. Pode mnou se probouzí k životu řadový dvouválec, s čepy přesazenými tak, aby běhal jako „véčko“, o objemu 899 cm³ a výkonu 105 koní. Je to samozřejmě přesně stejná specifikace jako u klasického Nordenu, a tím pádem přesně stejná, jakou používá KTM u 890 Adventure. A popravdě – na tom motoru není moc co honit.
I když dvouválec pohání i sportovního naháče, má v naladění pro enduro parádní průběh točivého momentu. V poklidu se nechá brblat při konstantní rychlosti kolem tří tisíc, ale pak nabídne důrazné a tahavé střední spektrum. Když ho nakonec podržíte pod krkem, radostně letí vstříc maximálním otáčkám, byť samozřejmě výkonovou špičku známou z Duka nenabízí. I tak je ale radost tahat za plyn a sázet rychlořazením jeden kvalt za druhým, kór když je na motorce nasazená ještě laděná koncovka Remus, která tomu všemu dodává grády.

Ale tohle všechno vy už pravděpodobně znáte třeba z velkého testu, kde stál Norden proti dalším cestovním endurům. U Expeditionu je podstatné, jak to všechno funguje v kombinaci s novým podvozkem. Tady pochopitelně narážím na fakt, že jsem na motorce nebyl v terénu – kde bych ji koneckonců ani důsledně nezhodnotil – ale už z první krátké jízdy po pěkných i dost rozbitých silnicích musím dost ocenit, jak podvozek kombinuje pocit pevnosti a odezvu směrem k jezdci s pohlcováním nerovností. I ve vysokých rychlostech tlumiče pevně, ale důsledně zahladí nerovnosti, přičemž motorka absolutně neztrácí stabilitu. Je zkrátka vidět, že to kompletně nastavitelný podvozek myslí s terénem vážně, a dá hodně práce přivést ho do úzkých.

Jediná výtka by tak směřovala k tomu, co předurčil už Honzis, když psal minulý měsíc o Nordenu 901 Expedition jako o novince. Motorce totiž zůstala standardní řídítka, která jsou celkem nízká. Z pohledu uvolněné cestovní pozice je to víc než v pořádku, ale když se chcete řítit rozbitým marastem postaveni ve stupačkách, musíte se k řídítkům trochu předklonit. Určitě se ale nejedná o nic neřešitelného a přímo v originálním příslušenství se najdou nástavce, které řídítka zvednou.
Co naplat, Norden ve verzi Expedition prostě přináší spoustu muziky navíc, a to za docela fajn peníze. Oficiálně v ceníku Husqvarny najdete u základního Nordenu částku 389 900 korun, u Expeditionu pak 415 625 korun. A to je za lepší tlumiče, pořádný kryt pod motor, vyšší plexi a sadu bagáže myslím sympatická nabídka.

Bonus: Husqvarna 701 Supermoto

Když už jsem byl na těch testovacích dnech a viděl vedle sebe stát kompletní nabídku Husqvarny (potažmo tu část, která smí na silnici), nemohl jsem si odpustit ještě rychlé svezení na 701 Supermoto. Musím se tady tak trochu vyznat z toho, že tu věc prostě iracionálně miluju.

Sedím na prkenně tvrdém a úzkém sedle, naražen na předním kole a motorka s ovladatelností horského kola, jako kdyby pode mnou úplně zmizela. Do toho tady řve a burácí nejsilnější jednoválec, co se kdy montoval do sériové motorky. Těch 74 koní má rádo otáčky, agilní podvozek má zase rád zatáčky a nechá se do nich vodit jedna báseň. Vlastně je mi celkem líto, že bych tuhle srandu úplně nevyužil. Mít za barákem něco jako Červenohorské sedlo, klidně bych si jí koupil.
Kompletní test plánujeme zveřejnit koncem května, kdy oba stroje důkladně vyzkoušíme, včetně video testu.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm