Motozákladka II: Uvolni se

Suchou rozcvičku máme za sebou, dneska už se bude jezdit. Zkontrolovali jste si ty pneumatiky?! Já vím, je to pořád dokola, jenže lidi na to pořád kašlou a pak se diví, že motorka nefunguje, oni se s ní perou a tím pádem nemůžou být v sedle uvolnění, což je věc, které se budeme věnovat v tomhle díle. Být uvolněný a v klidu, to je dost důležitá věc, která se ale dost přehlíží. Chceme přece jezdit pro radost, odpočinout si u toho a ne se vracet domů vystresovaný a zdeptaný, ne? Další věcí s tou spojenou je sebevědomí. Když ho máte moc, pravděpodobně jste neohrožený hrdina, tenhle seriál vás minul a pouštíte se do věcí, do kterých byste radši ani neměli. Špatně je ale i nedostatek sebevědomí, ustrašený a nečitelný jezdec je totiž hrozbou pro sebe i pro svoje okolí.

Začneme tím, že si najdeme ideálně velký prázdný plácek, může ale taky posloužit méně frekventovaná silnice, nejlépe nějaký menší okruh bez provozu, který znám a kde mě nebude nic stresovat. Jde o to úplně v klidu vyrazit, klidně pomalu, dýchat a uvolnit se. Prostě jedu, zamávám si lokty, koleny, jsem v klidu a pohodě. Nohama lehce svírám nádrž, ruce lehce drží řídítka, žádný stres, jen jedu. Do toho si řadím, lehce brzdím, zatáčím. Pokud jsem v klidu a cítím se na to, můžu začít převracet motorku ze strany na strany a trochu kličkovat. Prostě si s motorkou začínám hrát. Pořád ale musím být absolutně uvolněný, všechno musí být plynulé, žádné trhané pohyby, ruce nesmí křečovitě držet řídítka. Pomoct si můžete tím, že si zkusíte zapřít palec proti ostatním prstům. Prostě jako když děláte signál OK, akorát u toho držíte řídítko. Nezapomínám přitom mít aspoň jeden prst na spojce a brzdě, to podle toho, kolik prstů mi k ovládání motorky stačí. Víc než dva by to ale být neměly, protože pak zase ztrácím cit.

Všechny prsty na spojce při rozjezdu vůbec nevadí

Když už se cítím v pohodě, uvolněný, klidný, s motorkou si „hraju“, je na čase si už opravdu najít volný plac, protože je čas na takovou malou gymnastiku. Zkusím zvednout jednu nohu ze stupačky, druhou, obě. Zase jsem uvolněný, koukám daleko před sebe, v žádném případě ne na to, co dělám. Můžu si stoupnout do stupaček, potom v sedě zkusím dávat ruce z řídítek, nejdřív levou, potom pravou a tady pozor! Zavře se plyn a motorka začne brzdit motorem! Nakonec zkusím obě. Zase platí maximální uvolněnost a žádný stres. Všechno je to hra a zábava, takže se do ničeho netlačím, jestli se necítím, nechám to být a zkusím třeba jindy. Důležité je vnímat jak sebe a svoje tělo, tak taky motorku, co dělá a jak se při všech možných prostocvicích chová. Možná vás překvapí, že většinu času nebude dělat vůbec nic. V tom případě všechno děláte správně. Mrkněte na silniční závody. Když jezdec nedobrovolně vystoupí, často se stane, že motorka jede sama dál, takže když jí nebudete dávat žádné nepřirozené impulzy, pojede si sama rovně dál.

Při pouštění řídítek pomůže pro lepší stabilizaci lehce stisknout nádrž koleny a hodně důležité při všem je zapojení břicha a středu těla. Čím mám sportovnější motorku, tím je to důležitější, protože když chci mít uvolněné ruce, musí to držet břicho. Když to zjednoduším, na sportovní motorku musíte být taky trochu sportovec. Cílem celého tohohle cvičení je se v sedle uvolnit, najít si v něm to svoje místo, zkusit si, jak se motorka chová v různých situacích a získat za řídítky jistotu.

Věřte nebo ne, pro někoho může být v začátcích stresující i obsluha plexi na přilbě...

Komu se to všechno povede, bude si jistý a bude mít dost odvahy, může se pustit do dalších „skopičin“. Sednout si na sedátko spolujezdce, stát na jedné noze na stupačce, ve stoje pustit řídítka... Vymyslet se dá leccos. Výsledkem je, že si motorku osahám a budu si 100% jistý, kde jsou stupačky, řídítka a nebudu mít strach z pohybu na motorce, protože ona si vlastně spoustu věcí vyřeší sama. Kdo je opravdu pevný v kramflecích, může přistoupit k dalšímu dílu, kde v poznávání stroje budeme pokračovat.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE