Motozákladka: Poznejte se

První díl je to úplně nejjednodušší, nejzákladnější a nepotřebujete k tomu vlastně vůbec nic. Jenom vlastní motorku a oblečení, ve kterém běžně jezdíte. Budeme totiž poznávat náš stroj a nastavovat si ho podle vlastních potřeb. Výrobci to totiž bouchají podle obecných zvyklostí a norem, ale my zákazníci jsme každý trochu jiný. Každému sedí něco jiného, a když se na motorce člověk necítí dobře, přirozeně a uvolněně, je to špatně. Koukněte na závodníky, co dělají jako první, když přestoupí do nového týmu nebo dostanou pod zadek nový model. Obléknou se do svých kožených montérek a dlouze a pečlivě ladí pozici řídítek, páček, stupaček, po prvním výjezdu to pak zase mění, mají svá sedla na míru, upravují se nádrže a v terénu je to stejné. Každý z motokrosařů má minimálně svoje oblíbená řídítka. My v 90 % nebudeme mít takové možnosti jako závodníci, ale jde nám o to samé, takže po jejich vzoru šup do vašeho běžného motooblečení a do sedla. Zavřete oči, uvolněte se, vyklepejte si ruce nohy a zkuste si zmáčknout brzdu, spojku, zadní brzdu, zařadit nahoru a dolu. Děláte všechno uvolněně a přirozeně? V pohodě na vše dosáhnete? Nelámete si přitom zápěstí? Jde plyn lehce a vrací se? Zvládnete jednoduše a pohodlně řadit s nohou na stupačce? A co zadní brzda, jak se vám ovládá? Všechny tyhle prvky jsou jednoduše nastavitelné, a jestli vám něco nevyhovuje, vezměte do ruky klíč nebo šroubovák a upravte si to tak, aby vám to sedělo. Nebojte se si k tomu přizvat zkušenějšího kamaráda a možná během toho všeho zjistíte, že třeba nedosáhnete na páčku, která není nastavitelná. Pak nezbývá nic jiného, než zainvestovat, protože pohodlné ovládání je základem všeho. To samé platí v případě, že něco nechodí jak má. Ihned do servisu dát to dohromady!

U moderních motorek nesmíme zapomenout na důkladné seznámení s nastavením elektroniky, asistentů, tempomatu, vyhřívaných rukojetí atd. Lovit a zkoumat to při jízdě, to vždycky zavání průšvihem. Tohle platí samozřejmě hlavně pro ty, kdo kupoval něco nového. Posledním tipem při nastavování stroje je vůle na plynu. To je zase záležitost bezpečnostních norem, psaných bohužel člověkem, který na motorce asi nikdy nejel. Většinou je zbytečně velká, a když ji minimalizujeme, zlepší se cit a reakce na otevření plynu se díky tomu zjemní. Hlavně to ale nepřežeňte, ať se v plném rejdu nepřidá plyn sám od sebe!

Vůle plynu platí pro analogový lankový plyn, ride-by-wire si moc nenastavíte

Další fází seznamování se je manipulace s motorkou. Tlačení motorky je úplně elementární činnost, dokonce je to jedna z povinných zkoušek v autoškole. Vyzkoušeli jste si s ní ale taky třeba couvat? Zvládnete s ní někam odcupitat, když budete sedět v sedle? Nebo je lepší ji vést a stát vedle ní? A zkoušeli jste takovou blbinu, jako nastoupit z druhé strany, než je stojánek? Smyslem tohohle všeho je v klidu si motorku osahat, vyzkoušet si různé situace v suchu a bezpečí a najít si ten správný grif. Schválně vám tady ale nepíšu, co se jak má dělat, jde o to zapojit kromě těla taky hlavu a přijít si na to sám. Ono to v dnešní době, kdy je na všechno všude přesný návod zní možná divně, ale metoda pokus-omyl má také něco do sebe a zase díky tomu poznáte lépe svůj stroj a taky sebe. Navíc se tyhle základní činnosti liší také podle tělesné konstituce jezdce a velkosti a kategorie motorky. Když blbě dosáhnu na zem, asi nebudu cupitat v sedle, radši slezu, pořádně si jí chytnu a tlačím. Pár tipů vám ale stejně dám. Při tlačení a couvání mějte motorku nakloněnou trochu na sebe. Kdyby měla padat, můžete proti ní zatlačit celým tělem, dokonce si jí můžete opřít o bok a třeba si odpočinout. Když začne padat od vás, většinou ji neudržíte a půjdete s ní. Při couvání zase zkuste využít madla spolujezdce, držák kufru nebo pásek pro spolujezdce na jeho sedle. Za všechno to můžete motorku lépe chytit. Pokud ho máte, tak si v klidu natrénujte stavění na centrální stojan a sundávání dolu. Může to všechno na první pohled znít jako blbost, ale když na vás někde vaše partička netrpělivě čeká, vy nemůžete vytlačit motorku, začíná stres, kupí se drobné chybičky a ve finále to může končit zlámanými páčkami, odřenými kapotami a pošramoceným sebevědomím.

Finále téhle suché rozcvičky je takové obejití motorky. Zvednete jí ze stojánku, držíte jí ve svislé poloze a „obručkujete“ jí kolem dokola. Přitom s ní můžete zakývat, ať si navnímáte, kde má těžiště, jak moc má tendenci stát a padat a jestli přitom třeba zavírá řídítka nebo ne. Tohle samozřejmě dělejte na rovné ploše, pokud si nejste jistí, dejte tam pro jistotu jedničku, ať vám motorka nikam neujede. Poslední věcí, co není špatný vyzkoušet, je otočit ji přes stojánek. Když si najdete její těžiště, možná vás překvapí, jak je najednou lehká a jak se s ní dá snadno manipulovat. Samozřejmě záleží na vaší tělesné konstituci a na motorce, drobná holčina tohle s velkým Intruderem asi dělat nebude. A jestli si říkáte, že to je zase jen taková blbost, tak zrovna tohle využijete i v reálném světě, třeba při parkování do garáže nebo při manipulaci ve stísněných podmínkách.

Když to vychytáte, motorka stojí úplně sama a když trefíte těžiště,
motorka je najednou lehká jak pírko

Teď už můžeme motorku obejít, vizuálně zkontrolovat, jestli je vše, jak má být a hlavně zkontrolovat doporučené tlaky v pneumatikách! Ty jsou alfou a omegou všeho. Opakuje se to všude neustále dokola, pořád se na to ale kašle a lidi se pak diví, že se jim motorka špatně řídí. Když je podfouknuto, motorka prostě nefunguje. A my potřebujeme, aby fungovala, protože v příštím díle už budeme jezdit.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE