Motozákladka III: Poznejte se víc

Po prvních dvou dílech seriálu Motozákladky už jsme si v sedle jistí, uvolnění, takže je na čase taky vyzkoušet, co ta naše motorka vlastně umí. V tomhle díle nám půjde o to, osahat si chování motorky v řekněme vyhrocenějších situacích a o poznání limitů stroje i nás samotných. Spolu s tím už taky přijdou na řadu pet lahve a půlky tenisáků!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Říká se, že točit plynem umí každý, ale zkusili jste, co vaše motorka opravdu umí? Rozjeďte se na volném a rovném prostranství na dvojku a dejte plný plyn. Ale musí být opravdu plný! Samozřejmě ho nemustíe dát hned, klidně v klidu, progresivně, klidně až na několikátý pokus a jestli se na dvojku bojíte, začněte klidně na trojce. A dejte ten plný plyn z nízkých otáček, ze středních a zkoušejte to i na jiné kvalty, jen bych teda asi pro začátek radši vynechal jedničku, tam už se dokážou motorky celkem snadno topořit na zadní kolo, u větších objemů by to mohlo snadno hrozit zahozením, naopak čtyřtaktní dvácy se bát samozřejmě nemusíte. K čemu vám to bude dobré? Získáte představu, jak na tom je vaše motorka s výkonem, kdy nejlépe zrychluje, kdy už je zbytečné ji hnát dál a je lepší přeřadit a díky tomu všemu získáte lepší odhad třeba při předjíždění a celkově se plynovou rukojetí lépe skamarádíte.

Když už teda opravdu umíte točit plynem až na doraz, pak si samozřejmě zkuste, jak motorka brzdí. Zase uvolněně, v klidu, lehce stisknu motorku koleny, mám volné ruce, lehce začínám brzdit a pomalu zvyšuji tlak na páčku. Ze začátku klidně jen to, co si dovolím a na co se cítím. A zase zkouším brzdit v padesáti, osmdesáti, devadesáti, prostě v různých reychlostech. Jezdíte rychle? Tak vyzkoušejte brzdit ze stopadesáti. Ale pozor! Teď zatím vůbec nejde o to zastavit co nejdřív, ale navnímat si, co se se mnou a s motorkou děje. Nejdřív si zkuste brzdu modulovat, přidávat, ubírat, opět hlavně v klidu a na pohodu. Až budete mít brzdy dostatečně osahané a na páčce budete mít potřebný cit, můžete zkusit plné brzdy. Zatím bez brzdného bodu, prostě jen tak, až se budete cítit. Nejdůležitější na tom je, že brzdu mačkám postupně, progresivně. Lehce namáčknu, aby si motorka „kecla“ v tlumičích, guma chytila potřebný grip a potom můžu na páčku přitlačit a snažit se zastavit co nejdřív. Kdo má ABS, ten se nemusí ničeho bát, naopak je dobré motorku taky „přebrzdit“ a vyzkoušet si, co v takové chvíli dělá, jestli dál brzdí nebo brzdy na chvíli vyplivnou a prodlouží to brzdnou dráhu. Kdo ABS nemá, chce to trochu obezřetnosti, pokud se mi přední kolo zablokuje, okamžitě brzdu pustím. Motorka se v 90 % srovná. Čím budu mít přední kolo déle zablokované, tím je riziko pádu větší. To samé platí pro případ, že se náhodou začne motorka stavět na přední kolo. Prostě jakmile cítím průšvih, brzdu pustím a pak začnu znovu. Až si budu na brzdách jistý, můžu to začít trénovat od nějaké značky, od tenisáku, čáry nebo spáře na silnici, můžu si k tomu měřit svoje výkony a snažit se zlepšovat, a taky si třeba můžu vyzkoušet, jestli dokážu zastavit dřív bez vyprovokování ABS nebo s vibrující páčkou.
To samé pak zopakujte se zadní brzdou, ať víte, že při prudkém brždění je na sportovněji laděných motorkách většinou do počtu, nebo že naopak u těžkých cesťáků a cruiserů má svůj význam i v případě krizovéh brždění. Prostě jeďte a zkuste zastavit jen za pomoci zadní brzdy. Určitě si potom vzpomenete na všechna ta moudra „zkušených“ jezdců na pionýrech, kteří zásadně tvrdili, jak se přední brzdou nebrzdí… Rozhodně na ní po tomhle ale nezanevřete, zadní brzda dokáže skvěle stabilizovat a zklidnit motorku, to se hodí třeba při projíždění kolonou nebo jízdě krokem. Stačí lehce sešlápnout brzdu a motorka má menší tendenci kácet se do stran.

Stejně jako všude, i na brzdách platí, že koukám, kam jedu, ne pod přední kolo

Zrychlujeme, brzdíme, takže se ještě musíme naučit zatáčet, respektive osahat si, co motorka v náklonu dělá. Začneme kroužením koleček a při téhle fázi už přichází na řadu taky trénink pohledu, který by měl směřovat cca doprostřed kruhu, ideální je sledovat tenisák, pet lahev nebo jiný objekt, kolem kterého kroužím. Jednoduše pak dělám kolečka, na dvojku, na trojku, ať je motorka klidná, a zase to celé probíhá tak, aby se oba zúčastnění, jak motorka, tak vy, cítili spokojeně a uvolněně. Když nám to jde, pomalu zkoušíme zvýšit náklon, abych zjistil, kam až se dokážu bezpečně a s jistotou naklonit. Zase nic násilného, jen to, na co se cítím. Většinou člověk zjistí, že toho zvládne o dost víc, než si vystresovaný na silnici původně myslel. Vyzkouším to samozřejmě na obě strany, a pokud se v tom cítím komfortně, můžu si vyzkoušet natlačit hlavu a rameno k zrcátku na straně, kam zatáčím. Skoro jako bych se v něm chtěl prohlédnout, pořád ale přitom koukám, kam jedu. Potom schválně vyzkouším opačný styl, motokrosově zlomit motorku pod sebe. Cítíte rozdíl? Kdy se s motorkou cítíte lépe? Vsadím boty, že při vyšší rychlosti přikrčení k zrcátku. Ale co když jedete pomalu s co nejmenším poloměrem? Lepší obráceně, když lámu motorku pod sebe? Vzpomeňte si na to na rychlé okresce, nebo až budete na parkovišti hledat vchod do nákupáku.

Koukám, kam jedu, pohled směřuje směrem, kterým ukazuje ruka

Dva rozdílné styly, ale každý najde v praxi uplatnění

Další, co je dobré, je zkusit v náklonu lehce, ale opravdu lehce přibrzdit. Zjistíte, jak moc se motorka začne rovnat a vynášet vás ven ze zatáčky, takže vám asi dojde, že brždění v náklonu není úplně ideální nápad, nehledě na riziko ztrátu přilnavosti a pádu na předek. Když tu ale někdy přeženete, budete aspoň zhruba tušit, co si můžete dovolit. To naopak když lehce sešlápnu brzdu zadní, motorka stopu utáhne. Jenže v praxi je tohle už dost pokročilá technika, takže pořád zůstává nejdůležitější vjet do zatáčky tak rychle, abych ji zvládnul projet bez brždění.

To nám pro dnešní den stačí. Poznali jsme motorku, její limity a poznali jsme taky sebe. Už víme do jaké doby se cítíme komfortně a co už je trochu přes vint. Máme zároveň zmáknuté základy ovládání motorky v nejdůležitějších situacích, takže to v příštím posledním díle můžeme dát všechno dohromady a vyrazit s novou porcí sebejistoty do světa.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Autoři článku obdrželi prémie 180 Kč od 7 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):



TOPlist