Kuberg Freerider – tuzemský elektrošok

První informaci o značce Kuberg jsem zaregistroval v souvislosti s tím, jak její výrobky nyní dobývají svět se zmínkou, že si jeden kousek objednal i Kanye West. Bylo to poprvé, co jsem obě jména zaslechl, takže jsem při pátrání o spolupráci požádal přítele Google a zjistil jsem, že ve druhém případě se jedná o amerického rapera (což vysvětluje to, že jsem o jeho existenci neměl ani zdání), v prvním jde o české elektromotorky. Vše, co má dvě kola, moji pozornost přitahuje podstatně více, nežli rap a tak jsem s radostí přijal nabídku k testu téhle novinky. Před tím, než jsem si Freeridera přivezl domů, shlédnul jsem pár videí, fotek a informací a musím se přiznat, že první dojmy byly trošku rozpačité… O to zvědavější jsem byl na setkání „in natura“. K elektrobikům jsem totiž kdysi přistupoval s velikým despektem a nedůvěrou, ale poté, co jsem měl možnost si vyzkoušet offroadové i motárdové KTM Freeride E či Bultaco Brinco R, se můj názor úplně otočil. Doufal jsem, že Kuberg bude kompromis mezi těmito stroji – s výkonem a motocyklovým pojetím blízkým KTM, ovšem s „cyklistickou“ váhou Brinca.

Měl jsem k dispozici typ Kuberg Freerider opatřený dvacetipalcovými koly s motorem o výkonu dvanácti kilowattů a kolega Petr, který v redakci měl verzi s 24" kolem při první instruktáži jednu radu vypíchnul nade vše: „Bacha na třetí mód! Spíš jezdi jen na jedničku nebo dvojku!“ Už při jeho převzetí v redakci, první krátké prohlídce a letmém „osahání“ tohoto stroje se moje pocity rozdělily na dvě oblasti – pozitivní x negativní. Mezi ty pozitivní patřilo určitě skvělé zpracování, jednoduchý a elegantní design, nádherný příhradový rám, celkový šmrnc stejně jako kvalitní a propracované detaily – zkrátka žádné „šméčko“, ale perfektní řemeslná práce, potvrzující rčení o zlatých českých ručičkách. Zároveň s tím ale přišly i pochybnosti nad tím, jak se Freerider bude fungovat v opravdovém terénu, protože malá 20" kola a úzká řídítka moc důvěry v ovladatelnost nevyvolávala.

Po příjezdu domů jsem ihned Kuberg vytáhnul z auta, osedlal a přes varování Petra okamžitě navolil třetí mód – jsem přeci zkušený offrouďák… Ovšem stejně rychle, jako jsem na Freeridera nastoupil, tak jsem hned zase zvolnil – už po prvních pár metrech měl Kuberg chuť jít „na bejka“ a hnal mě rychlostní blesku směrem na plot! Okamžitá reakce a raketové zrychlení mi fakt vyrazily dech! „Hochu, tak na tohle budeš muset jít opatrnějc, tohle není vůbec žádná hračka pro děti!“ Triko, sandále a bejsbolku okamžitě vyměnila helma, motokrosový krunýř a chrániče kolen – teprve pak jsem mohl začít s testováním.

K testování téhle elektropotvory jsem si určil tři místa:

1. Offroadový okruh kolem mého domu, namotaný na relativně rovné zahradě,
2. val z hlíny a kamení, plný ostrých vjezdů, kam pravidelně vozívám testovaná endura,
3. asfaltové parkoviště a zakroucené „trojkové“ silničky.

Z tohoto trojlístku rozdílných tréninkových plácků jsem okamžitě vyřadil ten druhý, tedy endurovo – trialový. Na něm se bohužel zcela potvrdily moje pochybnosti o tom, zda je možné jet v náročnějším terénu s koly o velikosti většího dětského kočárku. Odpověď je jasná – není! Nejenže se špatně přední 20" kolo odvaluje po nerovnostech, každou chvíli zmizí v nějaké díře, dostane „výhybku“ na kořenu či kameni, ale moc tomu nepomůžou ani uzoučká řídítka, se kterými se v těchhle situacích manévruje fakt mizerně. Malé a úzké zadní kolo s nepříliš výrazným vzorkem také špatně přenáší vysoký výkon, takže buďto zastavíte k polovině výjezdu, protože jedete opatrně na půl plynu, nebo zastavíte na tom samém místě, protože jste přiložili pod kotel a zadní kolo se protočí na jakémkoliv kamenu či uklouzané trávě.

Na jízdu vestoje je motorka malá i vzdáleností řídítek od stupaček a hlavně je přehnaně úzká v oblasti nohou. Pokud je přiměřená „štíhlost“ motorky dobrá pro její pohodlné vodění terénem, neznamená to, že štíhlejší stroj bude ještě lepší – tahle na první pohled jednoduchá rovnice zkrátka nefunguje. Je to stejné, jako když chuťově nevýrazné jídlo zlepšíte troškou soli, znehodnotíte ho tím, že dáte soli přespříliš… Horské kolo je v těchto partiích sice také uzoučké, ale na něm máte nohy rozkročené a stabilizované i směrem vpřed x vzad – tady to samozřejmě možné není. Zamyšlení nad tím, jak bylo možné freeridový Kuberg velmi snadno přizpůsobit i pro tyhle podmínky popíšu v následující kapitole, teď jedeme dál se strojem, který je k dispozici.

Překvapivě skvěle jsem se s Kubergem vyřádil na silnici, na což asi původně moc zamýšlen a určen nebyl. Samozřejmě není to na žádné dlouhé přesuny, ale párkrát jsem s ním jel do obchodu, vzdáleného patnáct kilometrů a vše bylo naprosto bez problémů – homologovaná verze je také k dispozici, tak proč ne? Větší zábava byla ale na asfaltovém parkovišti, kde jsem si i na terénních pneumatikách skvěle „zamotárdoval“. Pozice vsedě má totiž poměrně blízko k silniční mašině (nebo spíš minimotorce) a tak mi je jasný, že parádní zábava by s ní byla i na motokárové, či ještě spíše minibikové trati. Příhradový rám se ani nehnul, přední vidlice byla dostatečně tuhá a zadek se sice celkem houpal, ale byl teprve na polovině možnosti seřízení předpětí pružiny. Spoustu zábavy jsem si s Kubergem užil i při trénování jízdy po zadním kole, protože žádný bike, se kterým jsem se doteď setkal, se netopořil tak ochotně, jako Freeride s navoleným „trojkovým“ módem.

Největší sranda s ní ale byla na offroadové trati, kterou jsem si se syny vytvořil na zahradě, kde máme relativně rovnou a čerstvě posekanou louku se stromky, které nám posloužily jako kužely při vytyčování zatáček. Za pár dnů a stovek okruhů, které jsme absolvovali, se z trávníku stal tvrdý mlat, na kterém jsme každé odpoledne řádili a přetahovali se o cenné sekundy. Silničářská či motárdová jízdní pozice, brzdné i akcelerační smyky a s přibývajícími dny a zvyšující se jistotou i projíždění zatáček smykem s kolenem tlačením k zemi byly opravdu návykové! Nejčastěji jsme jezdili na „dvojku“, na kterou byla jízda nejplynulejší a nejrychlejší, ale občas jsme navolili i třetí jízdní mód.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE