journeyman_brezen




KTM Freeride E-XC: nezbedný tichošlápek

Ať si říká kdo chce co chce, elektrický Freeride rozhodně není úplně na draka a místo po boku ostatních offroadových mašin si zaslouží. Ano je jiný, dokonce úplně jiný, ale určitě má co nabídnout a když už nic jiného, otevírá jiný svět a úplně jiné možnosti.

Kapitoly článku

Jeho největší bolístkou je pochopitelně těžká baterie a její výdrž. Právě dobíjení stále nutí kalkulovat a držet se v dosahu nabíječky. Na rovinu, pokud  o oranžové elektrice začnete uvažovat, vezměte si ji rovnou s druhou baterií. Ano, není to bohužel vůbec nic levného, ale po praktické stránce se Freeride dostane úplně někam jinam. Pomineme-li baterii, je potřeba zdůraznit, že offroadový základ se oranžovým povedl a offroadový elektrikář není názvu Freeride nic dlužen. Svou charakteristikou se jedná o jakýsi střed mezi trialovou a endurovou motorkou, přičemž má o něco blíže k trialce. Když se ještě vrátíme k baterii, dá se říct, že je pouze otázkou času, kdy na scénu přijdou „nabušené“ baterie s minimální váhou. V dnešní době by to nemuselo trvat až tak dlouho, pokud to ovšem nebudou narušovat „jiné zájmy“, že?

Po prvním oťuknutí v rakouských Alpách se mi na pár dní dostal elektrický bahnomil pod ruce v domácím prostředí a naskytla se tak příležitost podívat se na něj trošku z jiného úhlu. Po první jízdě vím, o co jde a co od něj můžu čekat, takže mým cílem bude zjistit, jak dlouho dokáže elektrický Freeride lítat v běžném terénu, než se vyždímá baterka tak, až zastaví.

Neváhám tedy ani chvíli, našťouchnu baterku na sto procent, vynuluji stopky a jdu na věc. Jak jsem se dříve přesvědčil, běžnému enduro ježdění bohatě stačí střední režim „2“, který má výkonu až až, a nebaští baterku jako otesánek režim tři. Režim dvě se nezalekne ani prudších výjezdů nebo umělých enduro překážek a jezdec po stránce výkonu až tolik nestrádá. Ostatně, výrobce tvrdí, že elekrický Freeride má téměř stejný maximální krouťák, jako dvoutaktní dvěpade.

Je zajímavé, že během první ochutnávky v Rakousku jsem tolik nevnímal hrubé zvuky, které se ozývají od pneumatik. Je neuvěřitelné, jaké rány v terénu pryže schytají… nebudu lhát, kolikrát jsem si myslel, že mám zaručeně defekt. Tohle při jízdě na normální mašině neuslyšíte, protože vše přehluší spalovací motor. Když už jsem tedy u srovnávání, musím opět zmínit chybějící pedál zadní brzdy. Proto zpočátku neustále šlapu do prázdna, než si uvědomuji, že musím brzdit levou rukou jako na kole. Při lítání po zadním je to docela na draka… a že wheelie elektrika umí jedna radost. Jasně, na silnější trojku se vrhá do svíce o chloupek temperamentněji, ale na dvojku to dokáže také slušně.

Když jsme u záludností, je potřeba dávat bacha na akcelerační smyk nebo přehození mašiny v prudkém výjezdu. Pochopitelně totiž chybí páčka spojky a ve chvíli, kdy si u normální motorky zaspojčíte a redukujete nálož výkonu na zadní kolo, máte v tomto případě smolíka. To se pak dost často otočíte čelem vzad nebo úplně zahodíte motorku, ani nemrknete. Je to dáno také neskutečně, ale opravdu neskutečně, plynulým nárůstem výkonu, což je pro elektromotory typické. Na toto konto si říkám, že se nemůžu dočkat dne, kdy se někomu podaří postavit takhle plynulé a pružné enduro s benzínovým motorem.

Je pravdou, že elektrickému Freeridu se nejvíce přibližuje čtyřtaktní čtyřipade se spojkou Rekluse. Stejně jako u něj si nemáte šanci elektrickou oranžádu zašlápnout a dostat se tak do nějaké prekérky. Ani nevíte, jak se díky těmto vlastnostem dokáže člověk vyřádit v trialovém terénu. Odpadají totiž starosti s řazením a spojkováním a jízda se točí pouze kolem rovnováhy a citováním brzdy s plynem. Nepochybujte o tom, že levou zadní dáte zapeklitosti, které vás dokáží na běžném enduru hodně potrápit. To vše ale za předpokladu, že máte dostatek času se na elektrický Freeride adaptovat a zvyknout si hlavně na jízdu bez možnosti spojkování. Poměrně zajímavou zkušeností byla možnost vyzkoušet elektriku versus benzín na trati Mistrovství světa Super Endura v Praze. Právě zde mi spojka dost chyběla a možná i proto mi o chlup více sedl dvěstěpadesátkový dvoutakt.

Inženýři se netajili tím, že největší zabíračkou bylat vodotěsnost a tím pádem bezpečnost jezdce. Přeci jen máte pod sebou poměrně vysoké napětí, a to by vám mohlo slušně nakopat. Stále vzpomínám na okamžik, kdy nás v Rakousku nahnali do částečně vyschlého koryta řeky… popravdě, moc se mi do vody nechtělo, ale nakonec jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že voda není problém. Oranžový elektrikář dokonce brodí lépe než klasická motorka, protože ta je limitována airboxem a ten u "éčka" pochopitelně není. Když to přeženu, můžete jet s Freeridem komplet pod vodou a nemusíte se ničeho bát, protože ho neutopíte a ani si ho nezašlápnete.
Zajímavé jsou reakce lidí, kteří jen nevěřícně koukají a kroutí hlavou, protože je právě minula tiše „šustící“ terénní motorka kompletně zašvihaná od bahna.

Plný stav baterie signalizuje zelená barva kontrolek po boku ukazatele jízdního režimu. Zelená mizí poměrně rychle a na delší dobu se usazuje barva oranžová, která říká, že mám zhruba 40-20% baterky a je potřeba myslet na cestu zpět. Teprve potom se rozsvítí červená a to už není od věci být poblíž nabíječky. Jakmile červená začne blikat, blíží se konec a sranda s elektrikou jde do finále. Proto už se potloukám poblíž garáže a dávám bacha, abych byl stále na kopci nad garáží a nemusel vyždímanou kačenu tlačit do kopce.

Když je vymalováno-hotovo a baterka je kompletně vytlučená, stopky ukazují 1:12:28. Popravdě, před tímto testem jsem si říkal, že pokud elektrický Freeride vydrží při obyčejném enduro vejletování hodinu, bude to super výkon. Takto předčila mé očekávání. Jen pro zajímavost, nejsilnější třetí režim servíruje maximální výkon a mnohem rychlejší odezvu na plynovou rukojeť, což se hodí hlavně na krosové trati. Při takové jízdě je ale potřeba počítat, že baterie dá zhruba půl hodiny ostré jízdy a „Game Over“.

Názory "benzínových" enduráků

Luboš Nechvátal, hobby endurista, KTM EXC 250

Když se mi naskytla možnost krátce osedlat KTM Freeride E, neváhal jsem ani chviličku. Při prvním osedlání mě okamžitě mile překvapil lehkostí a hravostí, se kterou se dá ovládat. Člověk má po krátké době nutkání zkoušet zdolávat lehčí trialové překážky. Co mě ovšem překvapilo nemile, byla absence pedálu zadní brzdy, po kterém jsem v zatáčkách marně šmátral nohou.

Trochu mi chyběla i páčka spojky. To bylo spíše podvědomě ze zvyku. Například při překonávání překážek mám tendenci z dvoutaktního endura lehce zaspojkovat a nadhodit si přední kolo. Zde se to řeší prudším přidáním plynu.  Určitě se na to dá zvyknout, ale to by chtělo ještě pár motohodin v sedle. Výkon se dobře dávkuje a vzhledem k určení mi třetí jízdní režim přijde po stránce výkonu dostatečný. Co určitě nepotěší je akční rádius na baterii. Závěrem musím říct, že se s Freeridem dá zažít spousta legrace. Umím si ho představit  jako další motorku do garáže hned vedle svého ostrého endura. Bezesporu se skvěle hodí na toulání kolem baráku a je milé, že okolí dráždí mnohem méně než ostré hlučné enduro. 

Rosťa Jíra, hobby endurista, Husqvarna FE 450

S elektrickým freeridem jsem si užil spoustu legrace. Je lehký, netahá tolik za ruce a lehce se ovládá. Co se řízení týká, nelíbilo se mi, že se mi několikrát skoro zamklo a měl jsem to co ustát. Být to 450, tak bych hodil nekompromisně rybu jako prase. Tlumiče jsou měkčí, ale funkční. Každopádně kdo očekává, že na tom bude lítat kdovíjakou pecku, ať si radši koupí ostrou motorku pro velký kluky. Toto je motorka pro volný čas a člověk si s ní zaručeně užije kupu legrace.

Zkoušel jsem si pár trialových kousků a díky tomu, že je menší a lehčí než klasické enduro, byl jsem maximálně jejím pánem. Připadal jsem si jako malý kluk, který dostal vysněnou hračku. Při jízdě přes kameny a gumy, jsem si byl velmi jistý, stejně jako v technických pasážích. Při jízdě je potřeba mít pořád na mysli, že to nemá nožní brzdu a spojku. Zrovna tak, že si s elektromotorem nejde "vrknout", a proto se musí vzít za plyn o zlomek dřív. Celkově musím říct, že jsem pár chvil v sedle elektrického Freeridu dost užil a doufám, že ne naposled.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 4 Kč od 2 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
klubko přispěl 2 Kč
masi přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):
Motokatalog.cz



TOPlist