ktm_prosinec




Motorcycle Live 2019 – novinky a zajímavosti z největší britské výstavy

Britové jsou hrdý národ, a tak se se svými novinkami do Evropy příliš netlačí. Zejména to platí pro ty menší značky, které se často spokojí s vlastním trhem. Využili jsme proto pozvání do továrny Norton od českého dovozce MR43, ze které připravujeme reportáž, a podívali se na ně na největší britské výstavě. Své novinky pro sezónu tu kromě Nortonu představily ještě místní značky CCM nebo Herald, zajímavostí bylo k vidění ale mnohem víc.

Kapitoly článku

Čaj se pije o páté, jezdí se vlevo, pivo je bez pěny a ke sladkým vaflím vám donesou slaninu. Britové mají spoustu svých zvyků, které běžnému středoevropanovi mohou přijít přinejmenším podivné, nicméně ve finále jsou docela fajn, třeba už kvůli podobnému smyslu pro humor. Jejich největší motocyklová výstava se každoročně koná ve třech halách výstaviště NEC v Birminghamu, podle svého významu považovaném za druhé hlavní město Velké Británie. Už samotný vstup je pro našince zajímavý, protože zatímco místní zaplatí 25 liber, zahraniční návštěvník dá za vstupenku o 15 liber méně. Výstava nepůsobí nijak extra velkým dojmem, zejména oproti milánské nebo kolínské, ve srovnání s naším Motosalonem je ale určitě větší. Pocitově je to nakonec dost podobné, i tady se prostor mezi motorkami zaplní lidmi. My jsme na výstavišti byli v neděli přes poledne a občas teda bylo dost těsno. Dalším specifikem výstavy je to, že trvá osm dnů. Letošní ročník začínal 16. listopadu a končil právě v neděli čtařiadvacátého, kdy jsme tam byli i my. Během této doby výstaviště navštívilo celkem 104 016 návštěvníků.

Když už jsme se pustili do srovnávání s naší výstavou, tak je samozřejmě o něco jiná také skladba vystavovatelů, a to i dokonce ve srovnání s tou italskou. Úplně tu totiž chybí takové to nemotorkářské harampádí a stánky s oblečením pochybné kvality za lákavé ceny. Prodejní stánky s oblečením a výbavou tu mají sice velký prostor, vlastně skoro polovina jedné haly je jim věnovaná, ale jsou to všechno známé prověřené značky a vše se týká motorkaření. To samozřejmě souvisí s větší kupní silou tamních motorkářů a ekonomická úroveň se odráží i na výstavních exponátech. Spousta exkluzivních strojů, youngtimery, veteráni, často propůjčené ze sbírek nebo od jednotlicvů. Samozřejmě zde nechybí ani velké značky, jejich novinkám jsme se ale schválně nevěnovali. Dobře už je známe z Milána a za několik měsíců si je prohlédneme i u nás, centrem pozornosti byly pouze zajímavosti a stroje, které u nás jen tak neuvidíme. Takže vzhůru mezi motorky!

Ariel

Kdysi velmi významný výrobce motorek je v posledních letech známý zejména kvůli svému placatému autu Atom. Od roku 2014 se ale vrátil i na pole jednostopých strojů s modely Ace. Jak motorka s avantgardním rámem poháněná motorem Honda V4 jezdí, jste si mohli přečíst v našem testu od Alana. V Birminghamu měla na stánku značka pěkný průřez historií, který završily modely Ace GT s přední paralelogramovou vidlicí. Řemeslně dokonale provedené stroje byly balzámem na duši každého fanouška techniky.

CCM

Hodně velkolepě pojalo výstavu domácí CCM. Už jste někdy viděli stánek s motorkami, kterému vévodil slavný Spitfire? My ne. Jenže ono to není samoúčelné. Tento malosériový výrobce, který se mimochodem letos pokouší vstoupit na trh starého kontinentu, svou řadu silničních jednoválců pojmenoval právě po této slavné stíhačce. Největší odkaz k letectví má limitovaná stokusová edice RAF Benevolent Fund Spitfire v krásných barvách s luxusními koženými doplňky. Krom toho, že je tahle verze ultra limitovaná, jde rovných 1000 liber z ceny (18 000 liber) na podporu současných a bývalých vojáků sloužících pro královské letectvo.

Neméně zdařilou verzí je Foggy replika vybavená karbonovou kapotáží, předním štítkem, nízko uloženými řídítky, obráběnými 17palcovými koly a kvalitními podvozkovými komponenty. Stejně barevnou variantu si zákazníci můžou vybrat i ve flat trackové variantě s 19palcovými koly. Napříč oběma verzemi se postaví jenom 300 kusů (11 995 £ a 12 490 £) a každý z nich sám podepíše Carl Fogarty. Ten s CCM mimochodem není spojený jenom komerčně, on se k týmu v roce 2018 připojil jako právoplatný člen vedení.

I červené stroje jsou nějaký ten pátek známé, úplnou novinkou představenou na letošní výstavě jsou verze Stealth. Temně lakovaná nádrž je zdobená bronzovými pruhy, stejnou barvu má i trubkový rám s kyvnou vidlicí. Varianta Stealth je dostupná pro model Bobber s tlustými šestnáctipalcovými pneumatikami a nízkým krátkým sedlem (10 495 £), pro flattrackovou verzi Foggy s devatenáctkami a výfukem pod sedlem (12 495 £) a na závěr pro model Six, který kombinuje oba výše zmíněné modely (10 495 £). Všechny stroje bez rozdílu pohání jednoválcová šestistovka s 55 konmi a 58 newtonmetry.

Kromě motoru je všem CCMkám společná také skvěle odvedená řemeslná práce, cit pro detail a s tím spojená exkluzivita. Komu by to bylo i tak málo, může sáhnout po jednom z továrně upravených strojů nebo si rovnou nechat udělat jeden na zakázku. Fantazii se evidentně meze nekladou, když na stánku vedle krásného kafáče v legendárních barvách Gulf stálo cestovní enduro nebo stroj s nádrží ve tvaru verneovských vzducholodí.

Herald

Tahle značka je úplným nováčkem, který začal jako dovozce stylových stopětadvacítek z východu. Kdyby u toho zůstal, asi bychom ho přešli, jenže on se vydal náročnější cestou vývoje a zadávání výroby podle vlastních požadavků a designu. Jeden ze dvou posledních počinů je model Brat 250, který společně s menší stopětadvacítkou pochází z britských rýsovacích prken. Výroba sice stále probíhá v daleké Asii, ale na pohled je to sympatický stroj. Druhá novinka je ale mnohem zajímavější. Jde o větší model Brute 500, který je nejen navržený v Británii, ale bude se tam i vyrábět. Jednoválec Zongshen o objemu 450 kubíků ho kupředu pohání silou 43 koní, což by na od pohledu lehkou motorku mohlo bohatě stačit. Motorka designově pojatá jako směs neoretra a supermota je vybavena pěknými komponenty, jako je přední nastavitelná vidlice nebo frézovaný monoblok od domácí značky Hel Performance. Na použitých dílech a finální zemi původu se odráží ale také cenovka, která se bude pohybovat kolem 200 000 korun. Kdo se nad tím chce začít vzrušovat, může zůstat v klidu. S vývozem motorek Herald mimo Spojené Království se zatím nepočítá. Škoda, svezení na Brute 500 by mohlo být moc fajn.

Norton

Určitě jeden z předních vystavovatelů, kde byli všichni zvědaví na dvojici nových Atlasů. Ta se pyšně vyhřívala v záři reflektorů a nutno říct, že jim to moc slušelo. I když jsou tohle stroje, na které vsází Norton svou budoucnost, většina lidí nakonec přeci jenom mlsně přešlapovala mezi kapotovanými sporťáky. O novince se stejnou šestsetpadesátkou, akorát s kompresorem, jsme psali samostatně. Superlight SS měl společnost ještě v „obyčejném“ Superlightu a byla tu i velká V4 SS a V4 RR premiérově představená ve válečných barvách JPS (John Player Special). S takhle zbarvenýma motorkama se Norton v roce 1989 vrátil na startovní rošty okruhových závodů a to velmi úspěšně, když vyhrál britské superbiky. To u současného stroje díky objemu 1200 cm3 nehrozí, ale pokoukání je to moc fajnové. Nebyl by to Norton, kdyby nepředstavil také svá Commanda, jejichž motory vedle vystavených moderních agregátů tvořily ten správný kontrast.

Veitis

I Britové mají své elektrické motorky. Asi jedna nebo dvě značky levných skútrů se na výstavě objevily, ale to nebylo nic zajímavého. Zato projekt Veitis eV-Twin, o kterém už jsme také psali, to je jiná káva. Škoda, že ten dvouválec není opravdový, protože je to pěkná motorka, navíc luxusně zpracovaná. Maximální rychlost 112 kilometrů za hodinu a dojezd 160 kilometrů není na poměry elektromotorky špatný, zvlášť když cílí na boháče, kteří s tím stejně potřebují dojet tak akorát od monackého kasina zpátky na hotel nebo na jachtu.

Ti další...

Za nejlepší stánek velkých známých výrobců považujeme ten Suzuki a podle návalu určitě nebudeme sami. Je to trošku paradoxní, když tahle značka nic moc nového neukazuje. Asi právě proto se to snažili dohnat rozsáhlou sbírkou historických závoďáků. Youngtimery v čele s vytrvalostní Katanou doplnily GP speciály, ty které sedlal Barry Sheene si dokonce během výstavního týdne dopřávaly restaurační kůru v místní improvizované dílně.

Zábavné chvilky pak dokázaly na stánky vytvořit TL1000S a DR 800 Big, když u nich někteří mladší návštěvníci nebo ti méně znalí marně pátrali, co to je za novinky. Pravda je, že to byly kousky ve stavu pomalu lepším, než když vyjely z továrny.

To Ducati 916 zná snad každý. I když třeba vůbec neví, co to je za motorku, tak ji prostě někdy někde viděl. Tahle motorka má letos 25leté výročí a na stánku Ducati se rozhodli ho řádně oslavit. V čele stál originální Fogartyho závoďák z roku 1997, vedle kterého byla Panigale V4 25th Anniversary 916. No a aby holkám nebylo smutno, měly za zády ještě hromadu dalších kámošek od té první obyčejné verze přes vzácnou Sennu až po další závodní kousky.

Se závodními speciály se pochlubila také Yamaha. Rossiho M1 vidíte prakticky na každé výstavě, to není vlastně už vůbec zajímavé, ale taková XT550 speciálně připravená pro Dakar 1982, Peterhanselův dakarský speciál nebo sériová Ténéré 750, opět ve stavu jako z fabriky, to se jen tak nevidí. To samé platí pro další youngtimer na druhém konci výstavyště - Yamahu R7 OW-02.

Další hodně zajímavou Yamahou byla XSR700 Alan. Přestavba od Lamb Engineering je dokonalou transformací moderního silničního naháče na motokrosový stroj sedmdesátých let. Nebo spíš na enduro, protože mu nechybí dvojice předních světel a malé zadní. K tomu je tu jiná kyvná vidlice s dvojicí tlumičů, pořádný přední teleskop a drátěná kola motokrosových rozměrů s bubnovými brzdami. Asi ani nechceme přemýšlet, jak se marně snaží zastavit rozhulákanou sedmistovku, každopádně opticky je výsledek bezchybný.

Když už jsme nakousli jablko se jménem přestavby, tak ho taky dojíme. Ne teda že by měly v Anglii speciální halu nebo výstavu, ale dost zajímavých kousků se na výstavišti dalo najít. Asi nejzajímavější byl stánek časopisu Back Street Heroes, kde stála i rozestavěná šílenost v podobě Katany s kompresorem, přední jednoramennou kyvkou a obrovským předním kolem. Za pozornost stály i choppery a cruisery nebo dvanáctka Bandit s turbem hájící čest starých dobrých streetfighterů.

Pár zajímavých strojů se našlo i u jiných vystavovatelů, jako třeba přestavěná Energica od dílny deBolex Engeneering nebo pravděpodobně nejrychlejší sekačka na trávu na světě s motorem z hondího Fireblada.

Na obrázku výše je pak parádní bobber ze stánku Krazy Horse. Ten měl hodně zajímavou skladbu exponátů, když vedle customového twinu stál americký dvouválec Arch, italský paralelní dvouválec 650 cm3 Paton nebo krásně postavená flat tracková Zaeta s motorem TM.

Na své si přišli i milovníci opravdových veteránů, které byly k nalezení jak na stáncích jednotlivých značek, jako třeba v případě Indianu, tak ve speciálních veteránských expozicích. My jsme zvyklí, že se k takovým motorkám člověk nemůže pořádně ani přiblížit, v Anglii nebyl problém se na spoustě z nich vyfotit a třeba dvojice vzácných Vincentů si pravidelně o půl jedné protahovala písty. O intenzitě tohohle zážitku svědčí miska plná špuntů do uší vedle motorek :)

Angličani také milují závody, takže není překvapením, že jste se kromě všudypřítomných závodních motorek mohli potkat také se slavnými závodníky. Neděle na ně byla nejskromnější, ale speciální stánek Tourist Trophy byl zárukou úspěchu. Kdo si pak prohlédl závodní stroje a ulovil autogramy, mohl se nechat vyfotit s pohárem se slavnou soškou Merkura.

V Birminghamu se také jezdilo. To známe i z naší výstavy, tady to ale opět bylo trošku velkolepější. Na stánku BMW probíhaly ukázky enduro školy, zajímavější ale byly testovací jízdy. Ty se konaly uvnitř pod střechou na uměle vybudované hliněné dráze, kde to mnozí vážně nešetřili. Nabídka testovacích motorek byla široká - Honda Africa Twin, Yamaha Ténéré 700, Triumph Scrambler 1200, Royal Enfield Himalayan, stačilo si vybrat. Zanedbaná nebyla samozřejmě ani mládež, ti starší se mohli svézt na elektrických pitbicích, nejmenší na odrážedlech. Zkrátka, co se v mládí naučíš...

Celou naši výpravu bychom mohli ukončit trochou černého humoru, jenže oni Angličani motocyklový pohřebák myslí evidentně vážně. Tak co, chtěli byste svou poslední cestu absolvovat v sajdkáře tažené Triumphem Tunderbird? :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 10 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist