Muzeum Jawy v Rabakově vystavuje minulost, současnost, i lidovou tvořivost

Muzeum v Rabakově je projektem otce a syna Františka a Martina Miclíkových. Otec se sbírkou začal a v určitý moment ji předal synovi, který si dal za cíl kolekci zkompletovat, a to včetně současných modelů, a doplnit o speciální verze a provedení určené pro armádu, policii či autoškoly. V průběhu času muzeum několikrát měnilo svou podobu, ta poslední je z roku 2013. Aktuálně se na ploše muzea nachází kolem 180 motocyklů.

Hned při vstupu do muzea zažijete právě současnost. Nachází se zde totiž poměrně komplexní průřez současnou nabídkou Jawy, ale i tím, co značka nabízela po novém miléniu. Je tu 650 Classic a z ní odvozený prototyp policejní verze, ale i diskutabilní 660 Sportard. Dále třeba 350 OHC, vycházející z čínského základu Shineray, a dokonce pětistovky RVM by Jawa v adventure a scrambler provedení. Vstupní místnosti pak dominuje 300 CL pro změnu indické výroby, doplněná o nový český vozík PAV.

Největší místnost patří tomu nejdůležitějšímu – dlouhé a ucelené řadě modelů od první licenční 500 OHV ještě v původním provedení s trubkovou přední vidlicí, přes nádherné 500 OHC, až po dvoutaktní 350/640 Style. Mezi tím je k vidění dlouhá řada předválečných i poválečných modelů nejrůznějších provedení. Mísí se tu původní dochované, ale i zánovní porenovační stavy, a taky celá plejáda příslušenství, sahající od sajdkár a vozíků až po dobové oblečení. K tomu samozřejmě hromada dílů, cedulí, plakátů a dalších nezbytných náležitostí.

Svoje místo v čele mají také dvoustopé (a třístopé) Jawy – konkrétně klasický „hadraplán“ Velorex, a jeho pozdní, nesmírně ošklivé čtyřkolové provedení, a dále Minor v provedení kabriolet a limuzína. A když už jsme zmínili Velorex, i standardní motocykly doplňuje hned několik strojů určených pro invalidy.

Najde se taky spousta specializovaných verzí běžných Jaw. Svůj koutek mají motocykly pro vojsko, vedle jsou pak policejní stroje, a to včetně celokapotovaného „Nanuku“, který stojí naproti „Unifikačce“ a Bizonu. Zastoupení mají i výcvikové motocykly pro autoškoly.

Ke konci řady je vidět také několik závodních motocyklů. Zajímavé jsou plochodrážní Jawy z Divišova, ale najdou se i terénní speciály nebo podomácku postavený okruhový stroj, který postavil nadšenec Oldřich Dlouhý pro svého syna. Dal mu poetický název AVM 80, přičemž zkratka znamená „Amatérsky Vyrobený Motocykl“. Motor je z Jawy 90, ovšem předělaný na menší objem 80 a na kapalinové chlazení.

Velkým unikátem je potom originální, ve fabrice vyrobený sněžný skútr Jawa s dvoutaktním motorem 350. Tento, který byl používán na podnikové chatě v Krkonoších, by měl být jediný svého druhu, ale Jawa vyrobila i pár dalších, trochu jiných typů. Tento v muzeu je navíc v původním dochovaném stavu, nikdy nerenovován a kompletní.

Když vyjdeme do patra nad hlavní místnost, čeká nás výstava maloobjemových modelů. Proč jsou právě tady malé motocykly a mopedy, je jasné už při stoupání po strmém schodišti… Prim tady samozřejmě hrají Jawské padesátky, zastoupené mimo jiné Pařezem a ikonickým Fichtlem v několika provedeních.

Naproti Fichtlům stojí celá řada mopedů Babetta – třebaže ty nikdy nebyly skutečnými Jawami, stejně jako Stadiony, které zde rovněž mají svůj koutek. Uprostřed místnosti je pak ostrůvek s Jawami 90 – jsou tu jak modely Roadster, tak Cross a Trail. Mnohem novější produkci zde zastupují modely s převzatými motory čínských výrobců, ale i Dandy nebo Mosquito.

Do nejmenší, ale současně nejpozoruhodnější části muzea, si musíte zajít přes dvůr, do dveří s příznačným označením „Lidová tvořivost“. Zde se ve dvou navazujících místnostech, které původně sloužily jako dílna, nachází stroje, které se Martinovi Miclíkovi podařilo vykoupit, a které zažily skutečně velké kutilské zásahy – pokud tedy v rámci těchto zásahů vůbec motocykly zůstaly – své o tom ví třeba přestavěný sněžný skútr, motokára nebo rám s motorem, sloužící jako pohon lyžařského vleku.

Mnohem častější jsou však roztodivné motocykly. Streetfighter postavený z Jawy 350, na který mnozí vzpomenou z motocyklových časopisů na přelomu milénia. Sekunduje mu hned několik podomácku udělaných chopperů, z nichž u jednoho si někdo dal tu práci, aby přestavěl ovládání na nožní spojku a ruční řazení, dále klasické „minibajky“ nebo malé t říkolky, které se porůznu stavěly zejména s využitím motorů z Fichtlu.

Úplně největším bizárem je velmi stylizovaná nízká stavba, disponující hned dvojicí motorů z Babetty. Doplňují ji ještě velké ozdobné ornamenty ve zlaté barvě, které vznikly ručním vyklepáním blatníků ze Škody 120.

Velké množství ruční práce je koneckonců častým společným jmenovatelem strojů z „oddělení lidové tvořivosti“. I kapotované motocykly, postavěné na základech klasických „třiapůl“, jsou místy skutečně pozoruhodné.

Výstava motocyklů vzniklých lidovou tvořivostí je do značné míry sbírkou bizarností a obskurností, na druhou stranu vystavuje něco, co bylo ještě relativně nedávno nedílnou součástí československé a později české motocyklové kultury, nerozlučně spjaté přímo s Jawou. Touha odlišit se tady byla vždycky, a byly doby a situace, kdy mohla vyústit přinejlepším v rozřezání tolik fádní Jawy, a její přestavbu na něco unikátnějšího. Byť dnes s odstupem času i úsměvného.

Muzeum Jawy v Rabakově tedy není pouhou výstavou „červených blatníků“. Je do značné míry i nahlédnutím do současnosti a jen nedávné minulosti značky, a zároveň pohledem na motocyklovou kulturu a lidovou tvořivost let dávno (nebo nedávno) minulých.

Rabakov najdete na okraji Českého ráje, jen asi 15 kilometrů východně od Mladé Boleslavi. Muzeum odstartovalo na začátku března novou sezónu, která opět potrvá do listopadu – přes zimní měsíce jsou prohlídky možné pouze po domluvě. V sezóně je ovšem otevřeno každý den od 9 do 17 hodin včetně víkendů. Základní vstupné činí 150 korun.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE