Borile Multiuso - holka pro všechno
Text: Petr Poduška | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 4.1.2013 | Zobrazeno: 28 076x
Snaha najít pro jeden model motorky co nejširší uplatnění je pro současnou dobu typická, a tak někdo zkouší zkřížit skútra s cesťákem, jiný zase enduro se supersportem, trialku s endurem a kdovíco ještě. Malá italská firma Borile na to šla doslova od lesa, a výsledkem je nepřehlédnutelný kříženec s názvem Multiuso.
Kapitoly článku
První motorku (něco mezi kroskou a endurem) postavil prakticky na koleně a kousek po kousku, ale to mu nebránilo v tom, aby uvedl v život několik pokrokových řešení, jako například nádrž pod sedlem, nebo rám podobný dnešnímu Deltaboxu. Na svou dobu se motorka s půllitrovým čtyřtaktním jednoválcem mohla nejspíš chlubit také výjimečně nízkou hmotností, protože si vysloužila název Piuma, což v překladu znamená pírko. Fotky Umbertova výtvoru prý zaujaly dokonce i inženýry ve vývojovém oddělení Hondy, ale k užší spolupráci nakonec nedošlo.
Před širokou veřejnost se dostal poprvé v roce 1997 na výstavě v Miláně, a o dva roky později doplnily prvotinu BT45T přejmenovanou na B 500 T (Touring) modely B 500 CR (Café Racer) a B 500 CE (enduro). Všechny by se daly charakterizovat stejným sloganem: klasický vzhled, moderní technologie. Prvním a v podstatě jediným motocyklem moderního designu je B 500 MT ve stylu supermoto, představený v roce 2001. Žádný z modelů se nikdy nevyráběl sériově - zhruba 50 kusů za rok se stihlo vyrobit ručně - ale firma přesto slibně prosperovala.
Nadějný vývoj bohužel zastavila rodinná tragédie, a když se v roce 2010 Umberto pokusil svůj byznys opět rozběhnout, už se neobešel bez investora. Jeho designérské umění ani znovunalezený entuziasmus by samy o sobě nestačily, a tak vznikla nová společnost Umberto Borille & Co. Tu částečně vlastní a řídí milánský podnikatel Alberto Bassi, kterému kromě toho patří jachtařská firma Sciallino a tradiční krejčovský salón Sartoria v historickém centru Milána. Právě v něm jsme se zajeli v listopadu cestou z výstavy podívat na prezentaci žhavé novinky.
Poslední novinka z dílny Umberta Borile však naprosto vybočuje z nastaveného kursu a nejen to - Borile Multiuso se vymyká snad veškerým designovým konvencím. Jak už je zakořeněno v názvu, tentokrát konstruktér nemyslel při práci jenom na styl a techniku, ale v první řadě na praktické využití. Za jeho myšlenkovými pochody nehledejte žádná velká tajemství. Umberto si původně chtěl postavit motorku hlavně sám pro sebe. Nadšení z jízdy v terénu ho ani po skončení závodní kariéry neopustilo, a dodnes si rád vyjede s partou kamarádů zablbnout do lesa. Na druhou stranu už však není žádný divočák, a tak pro svoje hobby ježdění hledal nějakou klidnou a lehkou motorku, se kterou by mu k otočení kolem stromu stačil místo driftu pořádný rejd řídítek. A po marném hledání a zkoušení několika sériovek mu, stejně jako před třiceti lety, připadala nakonec vlastní tvorba jako nejlepší východisko. A protože nebyl zvyklý chodit pro netradiční řešení daleko, výsledek vypadá jako kříženec trialu, endura a horského kola.
Aby motorka splnila jeden z hlavních bodů zadání, nemohl si maestro návrhář dovolit žádné zbytečnosti. Palivovou nádrž a vzduchový filtr proto šikovně ukryl do hliníkové roury, která zároveň tvoří horní část rámu. Ušetřený prostor dal zároveň větší volnost při otáčení řídítek, a nic nebránilo ani vedení výfuku horem pod sedlo a pak rovnou dolů mezi kyvku ke speciálně vytvarovanému tlumiči a krátké koncovce.
Výkonově to na lámání rychlostních rekordů samozřejmě není, ale s 85 kilogramy pohotovostní váhy si motůrek poradí hravě. Krátce odstupňovaná převodovka ho nechá vyniknout spíš při práci v terénu, a na popojíždění od semaforu k semaforu by se vepředu hodilo o zub větší řetězové kolečko. I tak ale krátká jízda po milánských ulicích dokázala, že Multiuso je lehká a šikovná motorka, která se do města hodí skoro stejně dobře jako skútr. Skoro proto, že postrádá některé praktické výhody, jako automatickou převodovku, krytí nohou nebo úložný prostor. V obratnosti má zase navrch - na prosmýknutí mezi auty jí stačí každá skulina, a při otáčení se vejde do jednoho jízdního pruhu standardní šířky. Na to, že původně měla sloužit jenom v lese, kde s ní určitě bude spousta legrace, si ve městě vede víc než obstojně. A o víkendu ještě zastane spoustu práce na chalupě - držák na motorovou pilu, trubkové nociče nebo závěs na vlek jsou v seznamu originálního příslušenství.
Informace o redaktorovi
Petr Poduška - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)