Africa Twin Test Days 2018

Už druhým rokem bere Honda Motorland v Bělé pod Bezdězem útokem a tři dny zde prezentuje své cestovní modely. Vůbec největší pozornost po právu patří letošní novince, kterou je Africa Twin Adventure Sports. Právě tato cestovní mašina s offroadovými choutky je zastoupena v několika kopiích a na výběr je mezi verzemi s manuální převodovkou či dvojspojkou DCT. Několik kousků obouvá zubaté pryže a dalších pár hladké silničních bačkory. Už tento fakt napovídá, že je připravena plnohodnotná terénní trať, tak i silniční okruh. Podobně jsou na tom standardní Afriky modelového roku 2018, ale i nevšední cestovní kousek, X-ADV. Komu je tento cestovní arsenál málo, může provětrat čistokrevný motokros CRF450R.

V rámci novinářského odpoledne mám šanci tahat jeden kousek za druhým a prohnat ho na rozmanité offroadové trati. Okruh je natažen z části po louce a z části v přilehlém lesíku. O táhlé drifty, lehčí skoky, alei i průlety rozbitých lesních cest není nouze a je zajímavé pozorovat, jak se  testovací kousky s terénem perou.

Vůbec nejvíc mě baví porovnávat standardní Afriku s větší verzí Adventure Sports. Jeden by nevěřil, jak velký kontrast mezi nimi může být. Standardní Africa, kterou jsem si pracovně nazval „malá“, je oproti většímu Advíku pocitově mnohem lehčí do ruky a už při prvním nasednutí lze vnímat níže položené sedlo i řidítka, ale také menší nádrž nebo nižší plexi štítek. Naopak Africa Twin Adventure Sports je o kus vyšší potvora se širokou nádrží a totálně rozdílnou ergonomií. U ní oceňuji především výše položená řidítka, podobně jako ploché sedlo, které lze polohovat do dvou úrovní. Mě maximálně sedí nižší poloha a tím spíš v terénu, kde nižší posed trošku eliminuje držkopády na krátkou nohu. V terénu stačí chvíle a okamžitě se mi vybavují momenty z představení ve Španělsku. V Bělé je ovšem o něco techničtější terén, kde se jezdí v nižších rychlostech a zdolává o fous krkolomnější terén. Ze zvědavosti si ordinuji nejrůznější zapeklitosti, jako jsou výjezdy či sjezdy a Afriku posílám také do menších průletů vzduchem. Adventure Sports s tím neláme hlavu a rozhodně nekazí žádnou srandu.

Díky lineárnímu průběhu motoru a příjemné ovladatelnosti je s ní v terénu neskutečná zábava a s pusou jako rohlík točím jedno kolo za druhým. Co se mi líbí, je pérování a jeho použitelnost na rozbitých cestách. Z mého pohledu je pérování asi největším rozdílem mezi standardní Afrikou a vybavenější verzí Adventure Sports. Nejvíc to pociťuji při dopadu po skocích na louce, kdy „malé“ Africe sem tam cvaknou dorazy. Adventure Sports je mnohem klidnější a dopady baští s naprostým přehledem. To samé platí při rychlejším přejezdu rozbitých lesních cest, které “sportka” žehlí o dost lépe.

Naopak štíhlejší stavba a nižší posed za řidítky standardní Afriky hraje do karet pohodlnějšímu průjezdu členitého terénu v nižších rychlostech, stejně jako užší nádrž či nižší plexi štítek. Jak jsme se s Mírou Lisým shodli, nebylo by od věci u Hondy zaorodovat a navrhnout ji postavit ještě třetí verzi pro offroadové střelce. Klidně by mohlo jít o Rally model, který by měl podvozek z Adventure Sports, ovšem nádrž a zbytek šasí naopak ze standardní štíhlejší Afriky. Stačilo by tak málo a další trhák by mohl být na světě! Kdyby u něj ještě přibyl jízdní režim, ve kterém by se dalo zvolit úplné vypnutí ABS na obě kola a kompletní odpojení kontroly trakce, bylo by naprostou parádou, tím spíš, kdyby  si vše motorka pamatovala i při vypnutí klíčku.

U dnešních Afrik maká ABS na předním kole stále a musím přiznat, že občasný opožděný brzdný účinek předku mě v terénu mě dokáže rozladit asi nejvíce. Během lítání v terénu jezdím s kompletně vypnutou kontrolou trakce, ovšem ze zvědavosti zkouším také její první stupeň, který je pro terénní hrátky velice tolerantní a můžu ho všem jenom doporučit. Ač nerad, musím se po akci omluvit standardním padacím rámům, které jsem po první ochutnávce docela zdrbnul. Během tří dnů, které jsem v Bělé strávil v roli instruktora a během kterých jsem nesčetněkrát pomáhal Afriky zvedat na kola se ukázalo, že až tak špatné nejsou a dokáží toho pobrat až nečekaně dost. Kdybych neviděl, rozhodně bych nevěřil a stál si za svým.

Video

Kromě Afriky jsem skočil do stupaček X-ADV a pořádně ho prohnal po nataženém okruhu a neušetřil ho ani lesním pasážím a vypečeného koryta. Hned úvodem je potřeba podotknout, že bez nadstandardních vyklápěcích zubatých stupaček to v terénu nemá větší smysl. Teprve s nimi jde všechno hladce a v terénu je možné fungovat, protože standardní nášlapy sedí pouze ježdění po silnici v sedě. Při jízdě ve stupačkách musím zdrbnout hranu podsedlovky, která při pohybu vpřed i vzad nepříjemně tlačí do lýtek. Plynulý motor a možnost úplné deaktivace kontroly trakce naopak zaslouží slova chvály. V terénu se jemná odezva na plynovou rukojeť fest hodí a docela těžký stroj se vodí jedna radost. Ani teď nejsem ochuzen o táhlé drifty, ale i lehčí skoky, které jdou až nečekaně dobře. Je zde ale potřeba počítat s tím, že přední vidlice s menšími zdvihy má své limity a je prvním, kdo v terénu křikne, že je potřeba krotit vášně. Výletům do terénu hraje do karet možnost nastavit si plexi a položit si ho poměrně nízko, aby nepřekáželo. Také možnost manuálního řazení jde offroadovému řádění na ruku a je tak možnost hezky projíždět zatáčky smykem. Z mého pohledu je škoda, že nelze na zadku deaktivovat ABS. Ve finále se ale X-ADV předvedl a pravém světle a rozhodně se nedá říct, že by byl v terénu ztracen. Tak jako v ostatních případech je hlavně na jezdci, do čeho se pustí a zda se dokáže oprostit od toho, že tenhle kousek není za hubičku.

Myslím, že Honda uspořádala skvělou akci, kde si každý přišel na své a to v terénu i na silnici. Až na posledních pár hodin nedělního odpoledne počasí přálo a za ideálních podmínek se točily motohodiny od rána do večera. Veřím, že kdo do Bělé dorazil, akci si skvěle užil a hlavně si udělal obrázek o novém přírůstku Africa Twin Adventure Sports.

 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
František Hadt - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE