Vietnam 2018

Pátek 23. listopadu

Bohužel počasí pořád nevypadá dobře (z moře se žene pěkný uragán) tak musíme změnit plány a protahujeme o další den pobyt v Dalatu. Bohužel naše bydlení je již plné. Tak balíme a sedáme na moto s plánem objet okolní památky na motorkách.

První zastávka je u vodopádu „Cam Ly“ celkem hezky upravená "zahrádka" jen prostě je smutné, když se snaží aby to vypadalo hezky, ale z vody jim tam teče kupa "sraček". Ale za ty peníze to stálo.

Další zastávka je v centru Dalatu. Jedná se o květinovou zahradu, která měla sice nejdražší vstup, ale stálo to za to. Kdo má rád bonsaje nebo květiny, tak tohle je to pravé pro ně.

Z Dalatu jsme vypadli směr východ a kus za městem se nachází nádherný buddhistický chrám "Linh Phuoc". Jen bohužel prostě náboženské místa moc nemusím. Vzhledově moc hezké, jen já si na takových místech vůbec nepřipadám dobře.

Kousek od chrámu měla být i „Tiger Cave“ kam se nám sice podařilo dojet (po super offroudové vložce), ale bohužel asi 2 km od místa nás přivítala cedule s nápisem rekonstrukce a zákaz vstupu.

Paní co tam něco sbírala se na nás usmála a prý že máme jet dál :-). Musím uznat, že se to hodně podobalo Bosenským offroadů, ale tam jsem seděl na svém 650 gsku a užíval si cestu. Tady jsem každý metr cesty čekal, že mi něco upadne, ale nakonec to skůtry dali!

Dole bylo samozřejmě vše zavřené :-), ale potkali jsme čtyři děcka co si hráli u cesty. Sotva nás uviděli seběhli se k nám a začali se představovat a vyptávat odkud jsme, jak se jmenujeme, atd.. Mohlo jim byt tak 6-7 roků. Mám moc rád takové momentky z cest.

Krapet jsme to natáhli a do Dalatu jsme dorazili již za deště, ale naštěstí jsme neměli problém s dohledáním našeho dnešního ubytování, které bylo relativně na kraji města v luxusním podání plus mínus 3-4 hvězdičky za 300 Kč. Paní domácí byla tak hodná, že nám ještě donesla ovoce z vlastní zahrádky a my si dali ještě krátkou procházku po nočním Dalatu a frčeli na kutě.

Sobota 24. listopadu

Dneska jsme měli v plánu zůstat ještě v Dalatu, protože předpověď nevypadala vůbec dobře. Ale ráno se předpověď zase celá otočila a dneska sice má být hnusně, ale zítra má být mnohem hůře, takže bylo rozhodnuto jedeme dnes. A nakonec se ukázalo, že to byl dobrý nápad.

Před odjezdem začalo pršet, ale naštěstí nic velkého. Takže snad poprvé pořádně využívám goretexovou budnu co jsem si před Vietnamem kupoval.

Za deště hledáme v Dalatu banku, aby jsme mohli směnit nějaké peníze, což se po několika špatných odbočkách podaří a z banky opět vycházíme jako milionáři :-) (jedna koruna je tu plus mínus tisíc dongů).

Po nějaké hodině jsme konečně z Dalatu pryč a musím říct, že se mi dost ulevilo, protože už to tam bylo takové dlouhé. Nevím moc jak to popsat, ale další den na stejném místě by mě asi krapet dorazilo. Naštěstí i počasí se uklidnilo a my sice jedeme celý den se zamračenou oblohou, ale pršet z ní začalo až k večeru.

Jedeme směrem na „Lien Nghia“, kde se chceme za městem mrknout na vodopád „Pongour“.

Cestou míjíme malé vesničky a konečně si zase připadám jak v pravém Vietnamu :-) všude malá políčka na kterých pilně pracují místní. Což mě tak napadá nikde jsem pořádně neviděl těžkou zemědělskou techniku, ale spíš jen malé traktůrky a všude místní co pracují na políčkách hezky postaru ruční práce.

Vstupné na vodopád je 20 Kč a vážně stojí za to. Bohužel nás zde dohání déšť a proto je rozhodnuto vrátit se zpět do „Lien Nighia“ a vzít ubytování tam, protože je to sice vracečka, ale jen 12 km (což nám zabralo tak 30-40 minut).

Ubytování je prostě boží! Za 250 Kč máme obří místnost s obří postelí, super výhled no prostě všechny palce nahoru. Na večeři jsme zkusili Vietnamskou verzi KFC.

Neděle 25. listopadu

V noci mě budí liják a né ledajaký liják, ale přímo tropický. Jojo to se našinci u nás nestane a už chápu co takové slovo znamená. S našima "lijáčky" se to vůbec nedá srovnat, když jsem koukal na předpověď tak hlásili něco kolem 15 mm srážek :-).

Dáváme si hodně na čas a odjíždíme až kolem 10, protože venku stále prší sice ne tolik co ráno, ale jak by řekl klasik: "Chčije a chčije!".

Během prvního kilometru si připadám jak správný Vietnamec. Pláštěnku hozenou přes přední masku k tomu nohy položené na stojánku pod řídítky a valím si to 40 km/h na rušné silnici. Čas od času myška před dírou v silnici no prostě pohoda :-).

Dojíždíme k odbočce na vedlejší silnici, která nás má zavést z „Dai Ninh“ do „Luong Son“. Je to plus mínus necelých 100 km vedlejší cestou, takže se připravujeme na nejhorší. Už ten nájezd stojí za to, protože aby jsme na cestu mohli najet musíme projet brodem co se udělal na silnici, který má něco kolem 10 metrů podélně. S bávem jsem se nikdy ještě nebrodil, ale jak je vidět skůtr si to dává úplně sám.

Po prvních pár kilometrech pochopíme co ve Vietnamu znamená vedlejší cesta. Jen tak pro ukázku na hlavní cestě se dá jet na kraji, kde se čas od času objeví díra v silnici. Vedlejší cesta je přesný opak mezi mega dírami se občas objeví silnice. Do toho mi začíná bolet hlava, takže cesta je velmi výživná.

Na druhou stranu nám na chvíli přestalo pršet bohužel jen na chvíli. Za to krajina je prostě úchvatná. Pokud někdy pofrčíte do Vietnamu a řešíte cestu na motorkách tuhle cestu určitě zařaďte do plánu.

Cestou míjíme obří elektrárnu na kterou jsme se chtěli podívat, ale k našemu překvapení nebyla z cesty skoro vidět.

Začíná zase pršet a začíná přituhovat, tak radši stavíme v místním kiosku, kde potkáváme Itala (za boha si nemůžu vzpomenout na jméno), který vyjel z Itálie na své staré verzi Honda Twin do Indie, kde naložil motorku na trajekt a poslal do Austrálie a jelikož měl měsíc volno než motorka dorazí rozhodl se projet Vietnam z HCM do Hanoje.

Celkem jsem mu záviděl, když o tom mluvil hned bych vyrazil též a tak možná je načase něco takového také podniknout.

Během naší přestávky nás doběhla další tropický bouře, tak jsme nikam nespěchali a dali společný oběd. Po další hodině čekání se počasí trochu uklidnilo a my jsme vyrazili každý svojí cestou.

Zase začalo pršet! Už mě to moc nebaví je vidět, že toho máme oba celkem až po uši a tak stavíme na kávu v „Luong Son“, kde začíná třetí tropická bouře. Původně jsme měli v plánu ještě jet dalších 40 km, kde jsme měli booklé ubytování, ale měníme plány a kousek od kavárny je hotel, kam se jdeme ubytovat.

Za těch 50 metrů co jsem tlačil skůtr jsem promokl jako nikdy a navíc domluva na recepci vážně stála za to. To že to je nejdražší ubytování co jsme měli ve Vietnamu (350 Kč a prozatím nejhorší) bych nechal být. Ale vysvětlit proč nechceme nechat na recepci pasy, ale jen kopie nás stálo tak 20 minut hádání, ale jak je vidět chyba byla v komunikaci, protože na konci asi pochopili proč to tak chceme a udělali si kopie.

Večer jsme jen stihli rychlou večeři v místním kiosku a vysílení po celodenním bojem s počasím jsme zapadli do postele.

Pondělí 26. listopadu

Dnešní hotel byl vážně nejhorší z prozatímního výletu, tady vážně už nikdy. Ráno pro změnu prší tak oblékáme ponča a frčíme dál.

Cestou stavíme na snídani, kde nás paní hezky natáhla, ale co se s ní chceš hádat, když je ta taková starší paní co neumí ani slovo anglicky a mi zase slovo vietnamsky :).

Během snídaně přijela nějaký druhá paní co si k nám sedla a nemohla ze mě oči spustit. Jako jsem zvyklý na to že po nás místní koukají, ale tohle bylo dost trapné a ve výsledku i pro mě to bylo dost divné. Naštěstí nás babka nesledovala na cestě :-).

Dnes jsem toho až tak moc v plánu neměli pouze zastávka ve městě „Phan Tieth“, kde mají největší kostru velryby. A jako další zastávka je maják „Kega“.

Jelikož jedeme po pobřeží potkáváme mraky resortů a co mě více překvapuje tak také mraky zchátralých rezortů. Celkem mě to překvapuje, protože jsem myslel, že Vietnam jde ekonomicky nahoru. Na pláži u majáku je mraky krabů. Bych nevěřil jak jsou ty mršky rychlé, ale jinak všude je bordel takže nic moc pro potěšení oka.

 

Den zakončujeme ve městě „La Gi“, kde máme booklé ubytování.

Úterý 27. listopadu

Ráno konečně sluníčko a teplo! Musím říct, že mi ale krapet chybí teploty během deště za poslední dva dny. Protože se opět teplota vrátila na 30-35 ve stínu.

Ze super ubytování se nakonec ukázalo trošku vyděračské ubytování, protože původní cena byla 300 Kč k tomu snídaně pro dva necelých 100 Kč. No a během placení paní vzala papír a začala počítat ubytování, snídaně, káva (jsme si mysleli, že je součástí snídaně) a pak prošla chatku a každou věc co jsme použili naúčtovala :-) takže výsledná cena skoro 500 Kč. No hezky nás s tím dostala (takže sem už ne a nebo jo, ale na nic nemakat).

Celkem by mě zajímalo jak funguje Vietnamcům sluch, protože se nám často stává, že projíždíme kolem domu nebo i restaurace, kde řve hudba tak hlasitě, že není slovo slyšet.

U moře Vietnamci pěstují převážně "Dragon fruit" (dračí ovoce). Před pár dny jsme je zkoušeli v Dalatu a chutnalo velmi luxusně a teď konečně víme jak takový strom vypadá. Je to takový obří kaktus plus mínus 2 metry vysoký, na kterém jsou takové dračí vejce s trny. Na pohled to vypadá děsivě, ale chutná to luxusně.

Dnešní plán je pouze zastávka v „Thay Thin Temple“ což je buddhistický chrám na hoře kam se dá dostat jen lanovkou. Trochu nás překvapuje cena, protože pro jednoho za to chtějí 250 Kč, což je na atrakci ve Vietnamu vážně hodně. Ale jelikož je to naše poslední plánovaná atrakce dáváme peníze a teď zpětně můžu s rukou na srdci říct, že to za to stálo.

Cesta lanovkou super, ale klášter za mě nic moc, prostě klasické chrámy jak všude jinde. Díky tomu, že je to vše na hoře a zrovna tam nejsou žádný turisti máme příležitost vidět rodinku opic co se přijdou podívat skoro až za námi. Také se nám podařilo potkat 3 hady a plno ještěrek. Jako pomyslná třešnička na dortu je pohled na největší sochu Buddhy ve Vietnamu a největší sochu ležícího Buddhy na hoře v celé Asii. (jen podotýkám komplet materiál nahoru vynosili lidé na zádech).

Bohužel se nám zase potvrdilo, že jíst v lepších podnicích je dražší a horší. Pokud někdy pojedete do Vietnamu spíš si vybírejte malé kiosku nebo stánky u cesty, kde je hodně místních nebo kde to dobře voní. Tam je to nejlepší a nejlevnější.

Ve Vietnamu zapadá slunce mezi pátou a šestou a my byli kolem šesté asi 30 km od města „Binh Chau“, kde máme booklé spaní. Ruku na srdce jezdit na skůtru potmě na vietnamské silnici je o hubu :-). Jel jsem první, protože Ivka to prostě nedávala a situacím, kdy mě míjel kamión a já poslepu doufal, že jedu stále po silnici nebo, že tam nejede neosvícené kolo nebo skůtr bylo vážně nespočet. Takže pokud můžete vyhněte se jízdě v noci.

„Binh Chau“ není nijak turistické místo, spíš čistě rybářské městečko a nám to nedalo a byli jsme se podívat jak to vypadá v přístavu. Klobouk dolů nato, že bylo kolem desáté večer tak to v loděnici žilo. Plno lodí se chystalo na noční rybaření, další zase kotvili, rybáři opravovali sítě, další třídili dovezené ryby. Žilo to tam jako ve velkém mraveništi.

Do toho se místní mládež scházela u pouličních lamp, kde hráli různé hry. Na jednu stranu super, ale na druhou jsem se krapet bál o foťák, ale to byl čistě jen můj pocit :-).

Středa 28. listopadu

Dnešní den byl více méně transportní. Cestou jsem neměli vytyčené žádné cíle takže jsme více méně byli pořád na cestě a dělali zastávky na „Ca Phe Sue“. (místní styl kávy se salkem a ledem).

Původně jsme chtěli zakempit někde před HCM, ale bohužel na té cestě podle bookingu nic nebylo. Takže se nedalo nic dělat a my to natáhli až do HCM, kousek od místa, kde máme zítra vrátit motorky.

Jak by řekl klasik: "Můj zadek dnes poznal co je středověk". Až se mě někdo bude ptát co mi ve Vietnamu nejvíce chybělo určitě řeknu sedlo z mojí motorky.

Musím říct, že mě hodně baví dojít někam na jídlo, kývnout na ně, že by jsme si dali jídlo a pak čekat co nám donesou. Tak třeba dnes na večeři jsme měli nějaké spojení rýže, vajíček a něčeho dalšího více nespecifikovaného :-).

Na recepci hotelu kde dnes nocujeme mají obraz Prahy, to potěší.

PS: Co jsem ve Vietnamu vážně nečekal, ale potkal je golfové hřiště mezi dunami.

Čtvrtek 29. listopadu

Asi 10 metrů od půjčovny, kam jsme jeli vrátit motorky, stály dva policisté. Říkal jsem si, že by bylo sranda kdyby nás zastavili těsně u cíle, ale naštěstí nás zkušeně ignorovali. Za celou dovolenou jsme potkali snad jen dvě policejní auta na cestě, ale bylo nám řečeno, že v případě zastavení je lepší mít nachystaných někde bokem 200 Kč jako lehký úplatek.

Vrácení motorek proběhlo v rychlosti bez žádný problémů, proto jsme mohli vyrazit směr město. Nevím jak nás to napadlo, možná únava, ale nápad byl vzít si taxíka. Jak to místní taxikáři dělají, ale asi to nějak vycítí. Protože jsme vyšli z kavárny, na místě kde moc aut ani skůtrů nejezdí a najednou tam byl a už na nás mával taxikář zda chceme svést.

Jinak taxíky nejsou nejlevnější v poměru okolních cen ve Vietnamu, ale se srovnáním u nás je to k smíchu. Platili jsme něco kolem 100 Kč, což by u nás byl jen poplatek za nástup do taxíku.

Povinná zastávka byla Muzeum války, ale kdybych věděl jak to bude zpracované ani bych tam nešel. Já jsem člověk co má rád objektivní zprávy a dokud si něco nezjistím z více stran, tak tomu prostě nevěřím. No a celé muzeum bylo čistě zaměřeno proti Američanům, že oni udělali všechno špatné a chrabří bojovníci ze Severu pak zachraňovali Vietnam. Ano Američané napáchali hrozné věci ve Vietnamu jako třeba „Agent Orange“. Ale Vietkong to dělal též a to že do dvou roků po příměří komplet zabral jih a vyvraždil všechny odpůrce o tom prostě nebyla nikde ani zmínka. Jediná část muzea co se mi vážně líbila byla věnována válečným fotografům, kde asi na 200 m2 byli příběhy fotografů z obou válečných stran a k tomu jejich nejlepší snímky. Pokud někdo fotíte jako já třeba, tak toto se vám vážně bude líbit.

Cestou nás odchytli univerzitní studenti s dotazníkem ohledně Vietnamu a tak proč jim s tím nepomoct :-).

Ještě se nám podařilo navštívit vietnamskou kopii „Notre-Damu“ a místní poštu vystřiženou jak z nějakého příběhu Úžasné zeměplochy od Pratchetta.

Cestou na hotel jsem si hrábl až na dno. Nevím zda to bylo batohem nebo možná lehkým úpalem z minulého dne, ale posledních pár kilometrů jsem měl nastavený automat a soustředil se pouzena levá, pravá. Ivka toho měla též plné kecky, protože to bylo poprvé co jsme si řekli, že si dáme na večeři radši polévku v sáčku než jít ven na jídlo.

Pátek 30. listopadu

Hotel to byl super jen prostě ve Vietnamu si něco o čistém a klidném hotelu může člověk nechat jenom zdát. Tento byl čistý, ale zato ne moc klidný :-). Jelikož šetří místem a stěny mají z papíru slyší člověk více méně vše co se kde děje. Takže z původního plánu usnout v deset se mi nakonec podařilo zabrat až někdy kolem půlnoci. Spolu s kombinací budíčku v 4:30 to vážně nebyla ideální kombinace.

Mimochodem ve Vietnamu obsluhy v hotelech většinou spí na svých místech, takže třeba na recepci na madraci spal recepční a venku na skládacím lehátku zase hlídač parkoviště :-).

Všeobecná byrokracie před letem proběhla v rychlosti a my v 8:15 vzlétly na 13 hodinový let do Zürichu, který se táhl snad víc než let do HCM. K tomu mě cestou začala bolet hlava, takže let jsem si moc neužil, ale naštěstí jsme chytli místo u okénka tak aspoň bylo na co koukat.

Druhý let z Zürichu do Prahy byl o něco zajímavější. Sice trval jen něco málo přes hodinu, ale za to člověka nepotěší nic víc než, když mu kapitán těsně před startem oznámí: "Odlet bude opožděný, technici nám mění kolo". :-)

V Praze se nám haluzově podařil stihnout Regiojet do Brna a tak někdy před půlnocí jsme zavřeli dveře od našeho bytu a jak by řekl klasik: „Zazvonil zvonec a dovolené byl konec“.

Závěr

Vietnam je nádherná země, ale popravdě mi dost dlouho trvalo si zvyknout na místní mentalitu. První dva dny jsem si říkal, proč, proč, proč já chci domů! Jako vždy bych spíš preferoval venkov (je tam méně lidí). Města jsou džungle budov, kde se mísí mraky lidí, bordelu a smradu. Ale na druhou stranu člověk může narazit na plno zajímavých dobrodružství.

Jeli jsme víc na pankáče ve srovnání s předchozími výlety. Měli jsme nějaké body co by jsme chtěli vidět, ale nic na 100%. Spíš jsme se ráno podívali kam se chceme mrknout, co je poblíž.

Jediné předem domluvené ubytování jsme měli na první den po příletu. Zbytek jsme chtěli řešit přes homestay, ale bohužel po pár dnech jsme zase přešli na booking. S ubytováním není problém, jen počítejte, že víc možností je ve větších městech.

Co se týče jízdy na motorce po Vietnamu. Já si zvykl relativně hned, ale třeba Ivce to trvalo déle a ke konci pořád ještě nebyla tak oprsklá :-). Ale vše se dá jen to chce pořád koukat před sebe a mít připravené brzdy.

Skůtry bohatě stačí, ale asi bych příště volil něco více terénního kvůli lepším tlumičům. (hlavní cesty jsou ok, ale vedlejší spíš tankodromy)

Domluva z části anglicky z části rukama nohama. Jen si dávejte bacha, protože Vietnamci mají super vlastnost. Vše odkývají a přitom vypadají, že nádherně rozumí, ale opak je pravdou. Nejednou se nám staly takové různé nedorozumění.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE