Punk na silnici mezi deltou Mekongu a jižní hranicí Číny

Kojení za jízdy

Motocykly představují nejběžnější způsob dopravy ve Vietnamu, stěží uvěřit, že tomu tak ještě patnáct dvacet let zpátky nebylo. Především zde uvidíte poloautomatické Hondy Wave v nejrůznějších variantách a objemu okolo 100ccm. Následně pak skútry různých značek a tvarů. Auta jsou důsledkem dovozní daně příliš drahá a často tak součástí sociálního statutu. Ostatně by zde na ně ani nebyl dostatek prostoru, takže nějaká regulace je vyloženě nutná. Na motorkách a skútrech tak jezdí většina populace a Vietnamci jsou pověstní tím, že jsou na dvou kolech schopní převést téměř vše, co lze přivázat k motorce.

Sám jsem viděl už hodně, takže třeba takoví tři živí vepříci – dva po stranách a třetí přivázaný na sedle spolujezdce – mě nedokážou rozhodit. Když jsem ale jednou takto viděl srolovaného živého koně, zůstal jsem civět a brada mi spadla snad až k pasu. Tento zážitek mimochodem trumfnula snad jen jedna žena v Laosu, která za jízdy neváhala kojit své hladové dítě. Velký respekt.

Hlavně si dávat pozor

Jednoduše je to strašný punk. Domorodci jezdí i v jednosměrkách nebo na dálnici v protisměru, běžně telefonují nebo odesílají SMS zprávy za jízdy, takže na silnici koukají jen jedním okem. Vidět je kouřit nebo jíst svačinu cestou po městě není ničím ojedinělým. Často mám až někdy pocit, že kdyby mohli, tak si i za jízdy schrupnou.

Na motorce zde jezdí celá rodina. Pohromadě. Kdo neviděl na jednom stroji více jak pět osob, ten tu nebyl dostatečně dlouho. Ženy, především mají-li krátkou sukni, často jezdí jako spolujezdkyně stylem koňmo. Tedy nožku přes nožku a bokem ke směru jízdy. Někdy si u toho neváhají třeba číst knihu.Pak jsou zde situace, které jsem nikde jinde než v Asii moc neviděl. Například místní jsou za slunného dne schopni řídit jednou rukou a tou druhou si krýt výhled proti slunci, než si pořídit kšiltovku nebo nasadit sluneční brýle. Podobně v zimě je potkáte na severu v péřových bundách, s jednou rukou ukrytou před chladem v kapse a tu druhou si zahřívají na zastávkách. Že by si koupili rukavice…

Na křižovatkách se běžně odbočuje doprava i na červenou, což je na některých místech povolené, ovšem ne všude. Co už ale není povolené, třeba prosvištět červenou rovně, i když to v hanojských ulicích vídám každý den. Provoz, neprovoz. Prostě se jede.

Další nebezpečné situace vznikají, když jedete po hlavní silnici. Místní totiž nedávají přednost a ani se nedívají, když vyjíždí z vedlejší ulice na hlavní. Přestože o tomto nepsaném porušování předpisů vím, už několikrát jsem se málem vysekal, když z malé nenápadné uličky v plné rychlosti proletěla motorka, aby se zařadila do provozu, a využila přitom celé šířky hlavního tahu, tudíž nebylo kde uhnout. Jen se smrtí v očích tahat za brzdu.

Klakson, součást každé jízdy

Také tady platí právo silnějšího. Nebo většího, chcete-li. Kdo má větší auto, ten má přednost. Současně i jakési podivné právo slabšího – kdo má větší auto, platí za způsobenou nehodu, i když ji třeba způsobit nemusel (prostě mu cyklista vjel do cesty a nedal přednost).

V tomhle celém cirkuse s vámi ve větších městech nejsou desítky nebo stovky motorek, ale desítky tisíc a každý se potřebuje dostat do svého cíle. Kdo zažil dopravní špičku v Hanoji nebo Saigonu, tak ten se právě otřepal. Kolikrát se totiž jede na centimetry, že blíž už to ani nejde.

Troubí se hodně. A vy troubíte taky. Jedná se ale o jiné troubení než jak jej používají někteří choleričtí řidiči u nás. Ve Vietnamu troubíte, aby ostatní věděli, že jedete, že jste za nimi a že je nejspíš budete předjíždět. Tak aby neprovedli oni sami něco nepředvídatelného. Nikdo zde totiž neřeší, co se děje za ním a spoustu motorek uvidíte bez zpětných zrcátek a bez používání směrovek.

Nejvíc ale troubí přetížené motorky, jejichž řidiče při pohledu zezadu ani nevidíte, protože je schovaný za vším tím nákladem. Ti troubit musí, protože když jim ostatní neuvolní cestu, se vším svým nákladem jednoduše nedokáží dobrzdit. Nakonec se skoro automaticky troubí do zatáček, kam nevidíte. Protože za nimi na vás může čekat nemilé překvapení v podobě protijedoucího vozidla využívajícího i váš pruh.

Smrt čeká na silnici

Hodně se jezdí bez přileb, přestože jsou povinné. Na druhou stranu, většinou mají místní na hlavě slabou plastovou skořápku, že snad i čepice z papíru by je dokázala ochránit lépe. Zákon je ale spokojen.

Od nehody, i když to není pěkné, se často ujíždí. Možná proto, že kdo jí způsobil, musí zaplatit a navíc se během nehod dostávají na povrch potlačované emoce. Statistiky taky nejsou ve Vietnamu nijak povzbudivé – za loňský rok bylo na silnicích zraněno pětadvacet tisíc lidí, pro dalších devět tisíc účastníků byla jízda fatální.

Obrácená pravidla

Nindža. Tak můj bývalý kolega nazýval kompletně zahalené ženy na motorkách. Pro našince něco nemyslitelného. Představte si, že i v tom největším vedru potkáte dívku či ženu zabalenou od hlavy až k patě s kapucí, ponožkami v žabkách a tlustých rukavicích s obrovskými černými skly na očích. Buďto se chtějí chránit proti spálení na slunci, nebo se rozhodly být nezdravě bledé, jak bývá v jihovýchodní Asii zvykem. Ať tak nebo onak, osobně bych v tomhle vyjet nemohl, protože bych se během pár minut kompletně vysušil.

Drink’n’drive. Jestliže jsem na začátku popsal, že na motorce zde jezdí každý, pak je pochopitelné, že se takto dopraví i na oběd, večeři či jednoduše „na jedno“. A domů se pochopitelně jede pod vlivem. Takže v nočních hodinách všeho s mírou a hlavně dbát větší opatrnosti.

Další šíleností jsou kruhové objezdy. Nevím, kdo je zde zavedl, ale zcela jistě zapomněl vysvětlit, jak je používat. Vietnamci totiž mají tendenci na kruhovém objezdu zastavit a dát přednost těm, kteří na něj vjíždějí. Tedy pravý opak toho, jak by to mělo vypadat. Nemusel bych snad ani dodávat, že tím pádem se doprava docela slušně zaseká.

Soustředit se na sto procent

Policisté samozřejmě situaci monitorují a začali pár let zpět stavět i motorkáře ve velkém. Na druhou stranu je často motivuje spíše příjem, který mohou získat od vás do své kapsy, potažmo do kapes svých nadřízených. Mimochodem od ledna letošního roku už zde konečně platí mezinárodní řidičský průkaz, což je dobrá zpráva nejen proto, že zde legálně můžete jezdit, ale také proto, že by pojišťovny měly uznávat případné léčebné výlohy, když se vám na motorce něco přihodí.

Při jízdě ve Vietnamu musíte být neustále ve střehu, jinak si koledujete. Zapomeňte minimálně ze začátku na plný plyn. To už si můžete klidně koupit jen jednosměrnou letenku. Ostatně, povolená maximální rychlost pro motocykly ve městech je 40 km/h. Na druhou stranu mě jízda v takto divokém prostředí vytrénovala a v Evropě jsem si následně připadal, že tam není žádný provoz. Další výhodu ale ježdění na motorce po Vietnamu také má – místní vám kolikrát odpustí nějakou tu chybu, protože jednoduše počítají s tím, že budete řídit tak, jako domorodci a tedy sem tam porušovat nějaká ta pravidla.

Informace o redaktorovi

Tomáš Slavíček - (Odebírat články autora)