500 mil Indianapolis

Alespoň 1x za život  být na závodech 500mil INDY. Tím více když šlo letos o jubilejní 100. ročník.

V plánu  jsem měl  také navštívit  amerického H-D Dealera a zakoupit v EU nedostupnou přilbu ´Half Helmet´ na kterou jsem se mnohokrát marně ptal. Poptat nástrčné klíče pro 12-ti hran hlav šroubů třmenu zadní  kotoučové brzdy u mého Night Traina v palcových rozměrech.  

Přítelkyně řekla, že letos se mnou pouze s ´náhradními ponožkami ´ nepojede. Přibalil jsem proto ke stanu 2 trika, jeans, kraťasy, kecky, sandály, holení a vyrazil  za velkou louži stanovat  sám:-)

Nyní jsem velmi šťastný že jsem měl možnost na  kratičkou chvíli nakouknout pod pokličku života na americkém kontinentě a porovnat to s tím jak  jsem si to jako kluk představoval:-)

Rád bych se podělil s případnými zájemci o zážitky z 1 ½ ročních příprav zahrnující otázky k výše uvedenému.  Často jsem nechával věci  jen  plynout  ale snažil  se je vždy v termínu vyřešit.  Hnací  silou bylo velké  pokušení zařídit  si vše podle sebe a soustředit se na to co je pro mě od 60-tých let minulého století Mekka motoristického sportu. Cca 1 rok jsem sledoval na IMS.com dění kolem předchozího ročníku.  Mapu  areálu vč.kempů, ceny lístků apod.

 V samostatné  3D  aplikaci  pak  výhledy  z tribun.

Závody trvají 2 týdny.  Poslední  3 dny jsou doplněny pro zatraktivněni o řadu koncertů   vč. Music Party na  Snake Pit  a  další zajímavé doprovodné akce pro diváky (Legends Day, Paddock, Chevy Park  apod.) které jsem chtěl vidět na vlastní oči. 

Dočetl jsem se že je výhodné na zvolené akce zakoupit do konce prosince vstupenky a nechat se  mile překvapit slevou.  Dle toho jsem v říjnu po zhotovení biometrického cestovního pasu odeslal  dotaz  o povolení  bezvízového styku  ESTA s on-line přístupem ( v českém jazyce ) za 14 $.  Na stejných stránkách byla žádost  do 5 dnů  kladně vyhodnocena a připravena ke stažení.

Ihned jsem  rezervoval letenky tam i zpět u operátora letenky.cz  a jako jedinného  přepravce United, což  mělo výhodu při odbavování na vnitřních linkách.  Plánoval jsem přílet ve středu a odlet v pondělí což bylo za 2 dny potvrzeno a mohla proběhnout platba vč. pojištění na celou dobu pobytu s hlídaným parkovištěm za 24.500,- CZK. Cena zůstala  konečná.  Co ale nebylo konečné bylo posouvání letů.  POZOR  každou hlášenou změnu  je nutné  operátorovi  písemně odsouhlasit popř.připomínkovat,  jinak letenka není  POTVRZENA!!!.

Všimnul jsem si toho 3 dny před odletem. Odbavení v obou směrech bylo pak bezproblémové.

Registroval jsem se na  IMS.com  portálu  hlavního  pořadatele a  ověřil  přístupové heslo.

Po té začali od hlavního pořadatele chodit na můj mail informace o dění kolem závodu.

Začátkem  prosince přišla  informace že je možno provést předběžnou rezervaci tribuny včetně platby. Předběžnou proto, že upřesnění konkrétního místa na tribuně bude potvrzeno pořadatelem při odeslání lístků (předkupní právo na zakoupení mají ještě po určitou dobu loňští návštěvníci).

V prosinci jsem provedl:

rezervaci  tribuny North Vista             85 $

místa pro stan v kempu Lot 1A           70 $       140 $ (cena od března )

V lednu po zveřejnění  kulturního programu jsem rezervaci doplnil o:

koncert kapely Journey                        30 $

PIT zona                                                10 $

Music Party ´Snake Pit´                         50 $      90 $ (cena od března ) 

Legends Day                                         10 $

Lístky takto zakoupené přišli poštou 25.4.

Základ mého pohybu bylo mít trochu nachozeno již z domova.  Dále jsem si  nechal  pro jistotu  poslat 7denní permanentku z  portálu městských autobusů IndiGO.net  za 20 $, která se  aktivovala prvním použitím. Permanentka přišla do 10 dnů od zaplacení  poštou. V autobuse bylo možno platit hotově mincemi. Pro případ že nešlo použít ani jednu z možností jsem počítal s Taxi (nástup 5$ + čas.interval ) .

Využil jsem všech způsobů pohybu ale základem zůstala chůze. Do areálu Indianapolis Motor Speedway by se vešlo 20 spartakiádních stadionů i s tribunami…

Cesta se začala blížit ale  reálnou podobu dostala až vyřešením problému jak přejít  pěšky     po 6proudové městské  dálnici 10proudou okruhovou. Studoval jsem okolí  zabookovaného hotelu  kde jsem chtěl strávit  1 noc po náročném letu a zjistil, že dálniční most má uprostřed  přechodový koridor přístupný semaforem  na začátku a konci,  pokaždé z ½  chodníku tak jak jsem dosud nikde neviděl:-).

 Na mostě jsem se setkal s jedinným pěšákem během svého pobytu. Měl v ruce koště a zdravil všechna auta co jela  kolem…

Pěší anabáze dále pokračovala k nejbližší  zastávce  linky č.8  IndyGO,  zástavbou  dřevěných domků s kanadskými šindeli  a nezbytnými  vlajkami. Stav domků se s příbývající vzdáleností od hlavní ulice postupně měnil.  Asi v  ½   cesty jsem si chtěl odpočinout.  Položil tašku a zjistil že jsem neušel pozornosti dvou středně velkých místních psů jejichž výraz nevypadal jako že se známe  a  dlouho mi zůstane v paměti…  taška  putovala opět na záda a psi vyrazili stejnou nohou opačným směrem:-)

V autobusu seděli včetně řidiče jen pasažéři opačné barvy pleti. Permanentka po načtení zafungovala. Počet zastávek se skoro rovnal počtu sloupů u silnice:-)  U jednoho z mnoha sloupů se  vystřídaly  řidiči  a  jelo se až do přestupní stanice na linku č.25, společné  pro cca. 10  dalších linek.

Na zastávce se opakovala situace s pasažery v autobuse jen s tím rozdílem, že podobných  tam bylo nepoměrně více a posedávali různě kolem….    

Promeškal jsem vychrtlého chlápka v tmavém saku s tvrdým kytarovým futrálem,  který si  sedl pod autobusový přístřešek. Znenadání zaznělo z  přístřešku  ´dylenovské´  vybrnkávání. Nebyl jsem však tak pohotový abych alespoň část  pod skly  mrakodrapů zachytil. Ani tak rychlý abych vyfotil  bílou  španělku s  hůlkovým nápisem´INDIANA´,  provedeným jasně červenou barvou do oblouku pod strunami středového otvoru, než mi navždy zmizela ve futrálu a bylo ticho:-)   

Možná to pomohlo tomu že jsem se dal do řeči s paní čekající na moji 25ku, která stále nejela.

Paní měla namířeno také do areálu Speedway. Jak jsem se později dozvěděl jela moderovat živé vstupy do vysílání jednoho z místních rádií. Paní  mi moc pomohla tím že mě propašovala do areálu v den na který jsem neměl zakoupenou vstupenku (ČT) a navíc se schylovalo ke slušné průtrži. V areálu jsme se rozloučili a já se šel schovat na nejbližší krytou tribunu.  Moje první setkání s dráhou INDY500 bylo takovéto.

Moje první setkání s tím že cesta opravdu začala se odehrálo po odbavení společností United ve Frankfurtu kde jsem dostal nové letenky na cestu přes oceán a barva pleti většiny pasažerů se změnila:-)

Nové pro mě bylo i imigrační letiště Chicago které slouží pouze k příletům a prohlídkám všech bez rozdílu. Informace na co se připravit jsou dostupné  na  Chcidoameriky.cz

Užitečná mi byla část jak vyplnit imigračni formulář který jsem obdržel a během letu vyplnil. Vlastní proces kontroly proběhl po vložení podobných dat  každým pasažerem interaktivně  do specielních portálů včetně otisků prstů. Pohovor s úředníkem se pak týkal toho kam jedu a co je cílem mé cesty.

Po dosednutí letadla a  opuštění letištní budovy v Indianapolis  jsem vyhledal Taxi a sdělil mu že chci nejprve navštívit H-D dealera, kde chvíli počká  a pak dopravit do hotelu. Souhlasil že rozumí a vyrazili jsme víceproudými dálnicemi na místo které jsem znal z fotografií.

S dealerem jsem se pokoušel písemně o kontakt ale marně. Vešel jsem proto do obchodu a s vědomím že běží taxametr snažil vše rychle vyřídit. Na zdech kolem vysel kompletní  H-D Genuine Motor Parts & Accessories Katalog ve 3D:-)  Ústa se mi rozevřela když jsem zahlédl police se všemi známými Half Helmet.  Úsměv se ale  pomalu vytrácel když mi velice ochotná paní sdělila že mají pouze vystavené kusy bez vyjímky ve velikosti ´S´.  Jak  jsem pomalu  vadnul vzpomněla si  že ještě mají jednu polici kde ležela  vrácená Half Helmet  velikost XXL (63-64). Usměv na rtech se opět rozzářil. Helmu jsem sundal z hlavy až u kasy. Víc už se nešlo rozesmát když paní řekla že z původních 195 $  je cena 78 $ .  Beru ještě samolepku s plameny a  platím, protože velmi spěchám, jsem jen dodal.

Všiml jsem si mi že mi pozoruje nějaký pán a ukazuje že jsem z Česka podle nápisu na tričku a tak se jen s úsměvem ptal jak se u nás žije:-)

Před placením jsem ještě kontaktoval jednoho technika zda nemají  nástrčné trubkové klíče k sejmutí třmenu zadní  kotoučové brzdy r.v. 2007,  protože jinak musím rozebrat půl motorky abych vyndal zadní 200ku na přezutí. Potvrdil mi že ví na co se ptám. Nářadí neprodávají a neví o tom že by se to na co se ptám prodávalo i kdekoli ve městě.

Moc jsem poděkoval a spěchal za taxikářem. Uvědomil jsem si totiž že jsem nechal v bundě v autě pas a jednu z peněženek. Vše jsem našel a tak pro mě začal nový den. Cestu do hotelu jsem si vyloženě vychutnal. Jen jsem zjišťoval od taxikáře jak Taxi jezdí v den odeletu, což bylo pondělí a státní svátek ´Den padlých´  kdy nejezdí ani autobusy. Konkrétně nic nevěděl  ale ve městě určitě plno taxiků  bude…

Od taxikáře jsem ještě chtěl ať mi udělá fotku před hotelem s nasazenou helmou což se povedlo:-)

Řekl  si o 50 $, tak je dostal i s propitným a rozloučili jsme se s úsměvem

Celou proceduru sledoval pomenší pán který jak se ukázalo byl recepčním zabookovaného hotelového pokoje. Po předložení kopie potvrzené rezervace již chtěl jen kreditku.

Dveře pokoje jsem otevíral polospící.

 

Na cestu jsem se vydal v 1:00 a  protože sluníčko letělo s námi  byl tady ještě pořád den. Můj mobil ale ukazoval 23:00…(časový posun 6h). Spal jsem jako mimino… a probudil se ve čtvrtek. Po hotelové snídani následovala již zmiňovaná anabáze k nejbližší autobusové zastávce a  prvnímu setkání s dráhou pro 500mil Indianapolis.

Dráhu jsem opustil po průtrži mračen za plného sluníčka.

Do kempu zbývalo dojít pěšky 1.5 km…

Kempovat lze od čtvrtka 8:00. Kempem byla louka bez ničeho, omotaná páskou proto aby bylo jasno co již kemp není. Je pravda, že součástí byla řada udržovaných TOI-TOI. Znejistil jsem kde postavit stan. Ze slušnosti jsem se šel zeptat nejbližších lidí se stanem jestli by jim nevadilo že si postavím stan vedle jejich. Nevadilo, ale přijede nám hodně přátel co budou vedle našich stanů tak bude lepší když si ho dáš  támhle k tý lajně, tam nikomu vadit nebudeš.  Z druhý strany lajny resp. silnice byla budka místní policie dohlížející  na pořádek u kempu. Zeptal jsem se proto i jich zda jim to nevadí. Nevadí. Těm asi už žádní kamarádi nepřijedou jsem si říkal a mě tady jiště nikdo nic neukradne. Tak jsem tašku rozbalil a za ½ h bydlel.

Už cestou do kempu jsem vybíral který stánek zvolím jako svůj  Eurest. Volba padla na mexikány  s velkým dopékacím sudem  na grilované speciality. Byla to dobrá volba.

300g Steak za  12 $  a  Cola  s ledem za 5 $.

Několikrát jsem se přemlouval do žeber nebo krocaního stehna

Žebra byli ale moc velký a krocan sladkej. Tak vítězila stejná volba.

Ke snídani bylo nutno ale zajistit něco jiného. Poslední  řízek jsem snědl  ve  frontě před imigračním úředníkem v Chicago aby ho nevyčuchal služební ´Josefčík´  imigrační  policistky s plnou igelitkou jablek, banánů, sušenek apod. dobrot od různých narušitelů…

Vyrazil jsem proto do Speedway Shop Centra  googlovaného ještě doma, které mělo být do 2km. Bylo, ale při 30° a  50% vlhkosti to byl slušný výkon ke konci dne donést  9 plechovek piva, 1.5L mléka, 3 veky, zatavené krocaní maso a sýr:-)

V krámu jsem si vzal 3 plechovky vychlazeného  piva ale sama prodavačka mi je vyřadila ať ho tam nechám že jedno stojí  5 $. Tak jsem jí poslech.

Na  jediné lavičce u supermarketu kterou jsem během cesty viděl a o kterou jsem se z menší ½  dělil s jednou černoškou jsem hned načal jedno pivo z 9 ( 9 za 9.99 $) a málem se udusil  bublinami co mi šli z nosu jako kdybych vypil bublifuk.

Do druhého dne jsem se i jejich pivo naučil pít a bral si ho do baťohu.

Je pravda že v areálu u jediného točeného co jsem si za pobyt koupil

jsem žádné problémy neměl. Asi tím že stálo  8 $.

Cestou autobusy, do kempu a teď do nákupního centra mi začalo docházet proč u H-D Dealera měli od všech druhů přileb jen samé malé velikosti.                     

Když dostanou  kompletní novou řadu a běžné velikosti  do 1 roku prodají, tak další neobjednají  protože by je  již těžko prodali. Tady to vypadá že přilbu všichni zapomněli  doma a tváří se přitom jak by nic.

Pravda,  policistu  jsem bez  přilby neviděl:-)

Ten den jsem usnul absolutně bez ohledu na časový posun:-)

V pátek ráno jsem měl v plánu návštěvu mobilních sprch za  6 $.

V 7h už tam byla fronta na ½ h. Když jsem odcházel tak na celou.

Do areálu mě vpustili od 13:00. Jela se juniorská kategorie Indy 500 resp. Freedom 100.

Pár fotek z jeho Pit Line

Koncert skupiny Journey začal v 15:30

 nejprve předkapelou Vortex  kytaristy  Journey  Neala Schona

následován vlastními  Journey v  závěru  doplněnými  o několik hostů.

Na sobotu jsem měl lístek pouze na  Legends Day  od 9:00 do 13:00.

Počítal jsem s tím že zajedu do města kde probíhá od 12:00 podobná Pilot Parade jako v Le Mans. Došlo mi ale že už se do Areálu zpět nedostanu a tak jsem parádu ve městě oželel.  

Odehrávalo se zde plno akcí celý den  včetně autogramiády jezdců na kterou čekalo plno lidí

Všude  hlavně  panoval slušný zmatek takže jsem se mohl s jednou organizovanou skupinou dostat do INDY500 Paddoku a pořídit pár fotek.

Chvíli mi trvalo najít Legends Day Paddock  protože byl jinde než bylo uvedeno na mapě.

Vyplatilo se to  protože pod jedním  stanem  vystavil  majitel  svého Lotus veterána včetně skříně s nářadím a to byli malé vánoce.

 Objevil jsem tam jak vypadají nástrčné trubkové klíče  co  jsem se na ně ptal u H-D Dealera.

 Hodně to se mnou cukalo se jít zeptat  starého pána zda by mohl oželet dvě věci… no několikrát jsem se tam ještě vrátil ale  výsledkem je pouze fotka  štítku  výrobce nářadí:-) 

Na veterány jsem se hodně těšil  ale  hledal jsem je přes 2h. Nafotil co šlo a šel  jinam.

Chevy  stan  nabízel např.  po vyplnění  nacionále s mailem  origo tričko:-)

 Vše  se připravovalo na další koncerty na které jsem již  lístky neměl ale z přírodních tribun lze vše slušně odkoukat  i tak. Na dráhu v závěru dne  mohou vyjet různá vozidla za různým účelem  jako třeba ověření nastavení apod. V sobotu večer to byli  bílé  Chevrolety  s označením  Officiall  Indy Car 2016.

 Celý den jsem pil vodu  z kohoutku na WC a koupil již zmiňované  jedno točené. Večer mimo areál  klasicky  Steak +  Cola.

V den závodu  již platila vstupenka na Snake Pit od 8:00 a postupně od rána se začal  areál  zaplňovat  350.000 diváky:-)

Vyrazil jsem velmi brzy a bylo to dobře, protože fronty na vše velmi rychle  rostly  stejně jako teplota vzduchu.

Snake Pit je záležitost kterou jsem si dost dobře nedovedl představit  ale je vidět že účastní velmi dobře věděli oč jde 

závody je absolutně nezajímali.

Dav se vlnil ještě v 15:00 kdy závody končili.

Před startem závodu ve 12:15  jsem se  přesunul   na  tribunu North Vista

Na zakoupeném místě jsem vydržel sotva ½ h a musel pryč pro přímé slunce kterého jsem měl již docela dost a hlavně zespoda toho bylo vidět mnohem více. Což se velmi nelíbilo hendikepovaným pro které byla tato místa vyhrazena. Pro pořízení  záběrů  ze startu  závodu  jsem  sešel na dolní podestu.

Pro všech 350.000 diváků bylo letos velkým zklamáním že v jubilejním 100.závodě  500mil Indianapolis zvítězil neadrenalinovým způsobem po 3h  bitvě 24 letý nováček  celé  IndyCar Series  (16 závodů z toho 6 na oválech )  Alexander Rossi  z Nevady  s Hondou Andrettiho Teamu. Nejrychlejší  kolo během závodu zajel  průměrnou rychlostí 225mph=360km/h.  Loni jel ve  Formuli 1 za  Manor Marussia F1 Team. Za vítězství  obdržel 1.000.000 $. Na druhá a třetí místa se v tomto závodě nehraje.  Na vítězství se připijí tradičně mlékem.  

Zvítězil s 5 sekundovým náskokem  před rychlejšími  piloty kteří ale nevhodně načasovali doplňování paliva (dovezli zbytečně moc paliva do cíle).    

Vzhledem k tomu že nebylo vůbec jasné jak bude probíhat doprava v pondělí,  respektive ve svátek ´Den padlých´  a  bez ohledu na to že kemp  funguje do 12:00  příštího dne jsem vše sbalil a snažil se dostat na letiště  kde se  umyji, celkově  dám do kupy  a  přespím.

Davy lidí nebrali konce tak jsem se vydal dle mapy ke stanovišti taxi  které mělo být na opačném konci areálu.  Taxi  ale jezdili již  obsazené. Vydal jsem se proti nim a po cca 1 km došel k místu kde mi zastavil  Pákistánec a  za  tradičních  50 $  odvezl na letiště.

Do odletu zbývalo cca. 18h, byl jsem ale rád že již nemusím nic řešit a užít si poslední chvilky pobytu v klimatizovaném prostředí.

 Let domů proběhl na čas. Auto jsem našel zaparkované tam kde jsem před týdnem zanechal. Jsem opravdu šťastný že jsem závody a vše okolo viděl tak jak jsem o tom kdysi snil a nic z toho mi nezklamalo. Přeji všem potenciálním zájemcům ať si odvezou stejný dojem. Je to fakt nářez a velká země, kterou jen tak z hlavy nejde vytěsnit:-)

S pozdravem  Míra

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE