Pětidenní cesta přes Alpy - Švýcarsko a Itálie, Rakouskem zpět domů

Den 5 - Grossglockner, KTM Motohall, domůůů

Snídaně byla naplánovaná na 8, ale paní domácí jsem říkal, že to je na mě moc pozdě, že musím vyrazit brzo. Tak mi umožňuje přijít už v 7:30, že už to bude stejně nachystaný. Snídaně výborná, patlám teplý pečivo skvělýma domácíma marmeládama. Pan domácí mi pořád nabízel kafe, čaj, vajíčka. Byl milej, poradil co po cestě navštívit, popřál hodně štěstí a kolama dolů. Při placení mě navíc potěšil, protože jsem měl sice objednán dvoulůžkový pokoj, ale jen jednu snídani, takže nebudu platit 92 EUR, ale jen 80. Paráda. Ale už mi neřekl, že nemá terminál, a já zase neměl hotovost. Ve městě je ale bankomat, tak mu tam nechávám občanku jako zálohu, že neujedu, a jedu vybrat prachy. Po návratu a zaplacení jsem samozřejmě zapomněl na tu občanku, takže mi ji pán musel připomenout.

Dnešní počasí je jako z katalogu. Mám štěstí, po tom, co poslední měsíc propršel. Nikde ani kapka. Jen je zima, že se mi čoudí od huby. Za pár minut jsem u kasy. Přede mnou postarší motorkář se po zaplacení snaží nakopnout ještě starší mašinu, nějak mu to nejde. Asi na pátej pokus se to povede a pán vyráží. Obdivuju tyhle borce, kteří vyrazej do hor na těhle strojích, o kterých nevíte, kdy odmítnou pokračovat a kde vás nechají viset. Já podle plánu jen pípnu, dostávám nějaký papíry a nálepku. Hned při první příležitosti na vyhlídce zastavuju a nálepku lepím na mašinu, jakože jsem tady taky byl.

Takhle po ránu tu skoro nikdo není, tak si cestu užívám. Trochu mi vrtá hlavou těch 28 EUR, co za to chtějí, když to samý umějí švýcaři nebo italové zadara. Ale zase je po cestě víc odpočívadel, míst s lavičkama, restaurací a obchůdků se suvenýrama. V hlavě mi to tu cenu ale neospravedlňuje, zas taková bomba to za ty prachy není. Zastavuju na Kaiser Franz-Josef Hohe, fotím ledovec, a přes dalekohled čumím na vrcholek zasněžený hory Grossglockner. Po chvilce jedu dál, u tunelu Hochtor kupuju suvenýry, ať z toho rodina taky něco má. Zastavuje tam pán v autě s dvouma klukama a strašně mu smrdí spojka. Udělal určitě stejnou začátečnickou chybu jako já, když jsem jel poprvé do Alp autem. Radši než spojkovat na dvojku každou serpentýnu, tak si radši podřadím na jedničku a projedu ji v klidu.

Pak ještě vyjíždím na vyhlídku Edelweissspitze, kde v poslední serpentýně přede mnou zazmatkuje dědula a kontrolovaně pokládá na bok fungl nový GSo v těch novejch barvách 40 years edition. V tomhle věku by si už neměl kupovat tyhle vysoký těžký kraksny, ale jezdit na něčem odpovídajícím. S kolemjdoucíma zvedá mašinu. Je v pohodě, utrpělo jen ego. Koukám z vyhlídky, čumim tak okolo, a už se to začíná plnit. Bude asi čas vyrazit. Pak přijíždí fábka a ucpe cestu. Koukám na SPZ a překvapení se nekoná, středočech na silnici se pozná hned :). Definitivně nastal čas jet pryč, těmahle joudama se to teď začne plnit. Jak jedu dolů, tak se to taky potvrzuje. Po cestě mě párkrát málem sejme blb v bavoráku, kterej předjíždí v zatáčce, kam nevidí. Taky stereotyp. Takovýhle místo přitahuje tenhle typ lidí, kteří kazí zážitek všem ostatním. Ještě, že tihle nedokážou vstávat před osmou, a tak si můžeme užít silnice chvíli bez nich.

Protože nechci dneska spát 100 km od domova, tak to doklepnu domů. Znamená to, že mě čeká 500km, takže si čas zkrátím dálnicí. Další cíl - KTM Motohall (muzeum) v Mattighofenu - domovském městě téhle značky. Jedu po dálnici kolem Salzburgu a cesta je v pohodě, utíká to pěkně. Kolem poledne jsem tam. Musím říct, že i když to není velký jako např. muzeum Ferrari v Maranellu, je to moc hezký a mají tam vystavené i aktuální modely. Nejvíc času trávím u rozloženého motoru na součástky a koukám na to. Taky se mi hodně líbí výstava KTM Heroes, což jsou figuríny významných jezdců (spíš jejich mundurů) i se svými stroji napříč všemi kategoriemi. Jsou tam tak bývalí i současní jezdci z Dakaru (Marc Coma, Toby Price, Sam Sunderland, …), z motokrosu, i z MotoGP (Brad Binder, Pol Espargaró a Miguel Oliveria). Zvlášť mě nadchli ti z Dakaru, protože je přivezli tak, jak dojeli závod. Mundur měli špinavej z argentinskýho a bolivijskýho prachu a na mašinách byly namotaný roadbooky. Taky se mi líbí ta rally motorka, že má měřák paliva od shora až dolů. Ta motorka je cisterna :). A mají tam tolik merche, že si ani nemůžu vybrat. Před Motohall je rovnou malá restaurace, tam konečně dostávám vídeňský řízek :). Spokojen vyrážím dál.

Další cesta je v pohodě, provoz mírnej. Navigace mě protáhla ještě po dálnicích A8 a německý 3 přes Pasov a pak směrem na Šumavu, přes přechod Strážný. Kousek za přechodem už číhají strážníci čurymír a honiklád a těší se, jak si napakujou kapsy. Přes Šumavu si užívám poslední zatáčky a i když to nejsou alpský nekonečný serpentýny, taky se tam jede hezky. Před Strakonicema padá pár kapek, tak si říkám, že celou cestu nic, ale zmoknu až doma? Je to ale jen pár kapek, takže to nestojí ani za zavření otvorů v bundě. Pak klasicky po D4 kolem Písku a Příbrami a za chvíli jsem doma.

• Vyrazil jsem v 8 ráno, dorazil jsem v 18:00.
• Najeto celkem 501 km

Závěrem

Byla to moje první velká cesta za hranice na motorce a bylo to super. Měl jsem štěstí na počasí i na lidi. A na techniku, i když o V-Stromech je známo, že budou jezdit, dokud nezakážou benzín. Alpy jsou opravdu krásný hory a máme štěstí, že je máme blízko a že si někdo dal tu práci a protkal je silnicema.

Taky se ukázalo, že po Evropě je úplně zbytečný s sebou tahat stan. Ubytování je k dispozici hodně, a to i den předem. Výhoda v tomhle je, že jede člověk sám, maximálně ve dvou. Šestičlenná skupina už bude vyžadovat větší plánování, víc dopředu. Každopádně s lehčí motorkou a třeba jen jedním kufrem místo třech bych si cestu užil víc, hlavně zatáčky. Příště budu moudřejší. Pokud má však někdo odvahu spát na divoko, tak takový probuzení v přírodě někde na horách, to taky musí stát za to.

Pokud máte motorku a ambice na ní vyrazit dál než jen za komín, neváhejte. Nemusíte mít ani cestovní motorku naloženou jako Igor Brezovar, ve výsledku vám stačí batoh s čistejma trenkama a kreditka v kapse.

Ná závěr ještě rozpočítání ceny:

• Benzín 5400 Kč
• Jídlo 2400 Kč (vezl jsem ale s sebou něco pro případ, že bych nesehnal)
• Ubytování 8800 Kč
• Mýto 1000 Kč (tunel Munt la Schera a Grossglockner Hochalpenstrasse)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE