Pětidenní cesta přes Alpy - Švýcarsko a Itálie, Rakouskem zpět domů

Den 2 - Neděle, Švýcarsko

Je neděle, takže nebude nikdo nikde fungovat. Švajc je navíc blbej, protože není v EU, takže tam nebudou ani data v mobilu. Proto jsem si zajistil ubytování ještě v Kemptenu. Ledaže bych sehnal SIMku s pár datama, ale není kde, nic není otevřený. Ale nevadí, mapy mám offline, a stejně na hotelu večer bude wifi.

Vyrážím po snídani a jedu natankovat. V tu ránu volá paní domácí, že jsem jí nevrátil klíč. Nojo, vždyť ho mám přece v kapse :) Takže z benzinky vyrážím zpět vrátit klíč, naštěstí jsem asi 3 minuty od hotelu.

Ráno je po dešti, celkem kosa, ale provoz žádnej, jede se dobře. Asi na 20 km protínám Rakousko, a pak do Švýcarska. Raději na telefonu vypínám data předem, a dělám dobře. Hned přichází SMSka, že vítejte mimo EU, a 1 MB stojí 252 Kč. Takovej milej pozdrav od Vodafonu. To by mě telefon poslal do osobního bankrotu za dopoledne, jen kdyby měl kontrolovat e-maily. Než dojedu k prvnímu průsmyku, jedu kolem jezer Bodensee a Zurichsee, je vedro a slunce pálí. Cesta je ale pěkná, všude po jezerech se prohánějí čluny.

Cesta je dlouhá, k průsmykům se dostávám až odpoledne. První na seznamu je hnedka trio Susten, Grimsel a Furka, všechny nad 2000 metrů. S prvním stoupáním nadšení roste, už chápu, proč o tom všichni mluví nebo sní. Objel jsem sice republiku, projel jsem Krušný hory, Šumavu i Beskydy, ale s tímhle se to nedá srovnat. A Švýcaři udržujou asfalt v perfektní kondici, je to lahoda. To se musí zažít, každej, kdo má motorku, by tam měl vyrazit alespoň jednou za život. Takový jsou moje první pocity z Alp na motorce.

Abych se jen nerozplýval blahem, tak nějak pozoruju, že mám nejstarší plečku ze všech zúčastněných. Všichni jezdí na nových mašinách s cenou alespoň půl melounu. Velký Bavoráky, super naháče, ale i superbiky typu Panigale nebo Aprilka RSV4. Největší radost ze všech ale měli dva kluci na starým otevřeným traktoru, který jsem potkal na vrcholu průsmyku Susten.

Cestou z průsmyku Furka je zdržení, odtahovka nakládá nepojízdný auto. Když se to rozjíždí, jedu za velkým štrůdlem aut a předjíždění jde pomalu. Odbořuju přes Gotthardský průsmyk na jih. Pokud tam pojedete, nejezděte po hlavní cestě, ale dejte se přes starou, původní, ještě dlážděnou cestu Tremola. Je úžasná, dýchá z ní historie, a ty výhledy.

Dnes musím dorazit do hotelu až ve městě Arbedo, takže ještě musím kousek jižněji. Je to klesání až na nějakých 240 m nad mořem, takže teplota stoupá, stejně jako únava. Tady už začíná to italsky mluvící Švýcarsko. Je to poznat, je to úplně jinej kraj. Nechápu, proč to není Itálie, protože to rozhodně není ten německy mluvící kraj s dokonalýma silnicema a posekanýma loukama, ale typicky lehce zanedbaná Itálie - jak porostem, tak silnicí.

Na zítřejší den si naložím míň kilometrů a budu dělat častější přestávky, protože toho mám po celým dni plný kecky. Hotel je takovej ten self-check in, chvilku bojuju se systémem, ale nakonec se vše podaří. Stál jsem u špatný obrazovky, jedna je pro rezervaci, druhá pro check in. Hotel má i vlastní garáž, takže dolejvám olej a mažu řetěz, než odtáhnu kufr na pokoj. Sprcha je taky celkem složitá a chvilku s tím bojuju, než mě dovolí se umejt. Kdyby tam místo všelijakejch knoflíků na zapnutí rádia a podobně dali jeden kohoutek, udělali by líp. Po sprše se zase válím v posteli a plánuju další den a rezervuju ubytování. Protože je neděle, tak dneska jsem jedl ze zásob - nikde nic nefunguje. Taky se definitivně rozhoduju jen pro hotely, po celým dni na motorce ještě stavět stan - na to jsem moc pohodlnej. Ne starej, ale pohodlnej. Takže už vím, že ho celou cestu povezu zbytečně a nejradši bych ho zahodil.

• Vyrazil jsem v 7:50, dorazil v 18:15.
• Najeto celkem 432 km.
• Ubytování za 2000 Kč (78 CHF).

Den 3 - Pondělí, sbohem Švýcarsko, ahoj Itálie

Na dnešek jsem si dal míň kilometrů a chci si dávat delší pauzy, ať večer nejsem tak hotovej. Vyrážím brzo, ještě před sedmou, ale v pekařství kousek od hotelu dávám snídani, meruňkovej croissant, koblihu s vanilkovým krémem, a čerstvej pomerančovej džus. Domluvit se po italsku je jednodušší, než po německu. Takže dostávám to, co chci :).

Jako první mě čeká San Bernardino, ale nejdřív tam musím dojet. Ranní chladný údolí, kdy slunce ještě nesvítí dolů, je jako z pohádky. Jak se koukám nahoru, je vidět, že nahoře je mlžný opar. Asi tam Kebule vaří mlhu. Očekávám chlad a možná i vlhko, tak zapínám na bundě všechny otvory a beru nepromokavý rukavice. Byl to ale zbytečnej strach. Zima sice byla, ale vlhko ne. Nahoře je jezírko, proto ta mlha po ránu. Vypadalo to ale nádherně, jak do tý mlhy svítilo slunce.

Pokračuju dál průsmykem Splugen do Itálie, kde tankuju, je to levnější než ve Švajcu. Jedu ale zase zpátky přes průsmyk Maloja, směrem na Svatý Mořic. Jak San Bernardino, tak Maloja jsou skvělý silnice se spoustou super zatáček a svezení tam je perfektní. A navíc ráno tam skoro nikdo nejede, takže to má člověk celý pro sebe. Původně jsem měl v plánu projet průsmyky Guglia a Albula, ale po včerejší únavě volím cestu rovnou přes Sv. Mořic směrem na průsmyk Bernina. Svatý Mořic je snobárna, každý si jezdí ve svým Ferrari nebo Lamborghini kabrioletu, a ta spodina se musí spokojit s obyčejným Porsche nebo Maserati. Nic moc pro mě, tak pokračuju průsmykem Bernina a odbočuju do Livigna.

V Livignu je bezcelní zóna, takže tam je mraky obchodů, všechno je bez daně. I benzín. Že já blbec tankoval v Itálii, tady jsem to mohl mít ještě levnější. Ve Švýcarsku průměrně litr za 2,23, v Itálii asi 2,05 a tady za 1,61. No, nádrž mám plnou, tak už nenadělám nic. Chci se stavit na oběd, ale skoro nic nefunguje, všechny restaurace zavřený, přitom je pondělí. Chvilku jezdím sem a tam a nakonec najdu jednu restauraci, kde je otevřeno. Objednávám pizzu “Crudo e Rukola” a číšník hned poznává, že jsem Čech. Prej z toho, jak vyslovuju “rukola”. Trefil se. Na otázku, jestli jde platit kartou, dostávám odpověď, že můžu platit klidně i zlatem. Je to jinej kraj, to Livigno :).

Z Livigna pokračuju kolem velký přehrady směrem k tunelu Munt la Schera, naposledy do Švýcarska. Před vjezdem je mýtná brána, tunel je placený. Jsou tam 2 okýnka, u prvního obsluhoval týpek protijedoucí auto, tak jedu až ke druhýmu. Závora se nezvedá, v okýnku nikdo není, tak co teď? V tom slyším, jak na mě volá týpek z prvního okýnka, že musím zaplatit :) Sesednu z motorky a jdu k němu, že se omlouvám, nějak jsem to přejel. Říká anglicky, že chce 30 franků. Tak vykulím oči, jako že za blbej tunel 30 peněz, to je nějak moc. Pak ukazuje na cedulku, která říká 13, takže jen si popletl číslovky. Já se uklidnil, zaplatil jsem a jedu. Tunel je teda hustej, uzounkej, strašidelnej a dost dlouhej. Na druhý straně strážníci, asi kontrolujou, jestli nevezu kontraband, kterej by byl třeba proclít.

Dál přes Fuorn až k průsmyku Umbrail. Tam vede skvělá cesta, uzoučká na jedno a půl auta, krásně se po ní jede a výhledy jsou nádherný. Z Umbrailu se dávám doleva, jen se podívat na Stelvio, když už jsem tady. Tím taky dávám definitivně sbohem Švýcarsku. Je to krásná země a asi se tam žije dobře, soudě dle motorek, na kterých se tam jezdí.

Na Stelviu je natřískáno, tak si jen udělám fotku, a jedu zas zpátky, je tu hlava na hlavě. Nuda, tohle mě nebaví, když musím odhánět lidi ze silnice, jako mouchy z obličeje. Moje dnešní cesta pokračuje průsmykem Gavia - ten je možná hezčí, než Stelvio. Vede na a z něj uzoučká cesta, často bez svodidel a se strmým srázem. Tady bych teda nechtěl potkat v protisměru široký auto. Naštěstí, jak jsou všichni na Stelviu, je tady skoro prázdno. A je to dobře, protože cesta je boží a můžu si ji aspoň pěkně užít.

Pokračuju průsmykem Tonale - to je motorkářův ráj. Nejsou to serpentýny, těch už mám za dnešek nakroucených dost. Ale jsou to krásný zatáčky tzv. “na kolínko”. A jedna za druhou. Nahoru i dolů. Dneska ani nejsem tak unavenej, jako včera. Bylo víc přestávek a jedna dlouhá v Livignu na oběd.

Moje dnešní ubytování je ve vesnici Cavareno, v krásným penzionu na kraji, ze kterýho je skvělej výhled na hory a zapadající slunce. Vesnice je uprostřed oblasti, kde se pěstujou jablka, takže všude jsou nekonečný lány jabloní. Úplně vidím tu nálepku Südtirol na jablkách, až si je půjdu koupit do obchodu.

V hotelu zjišťuju, že jsem ráno zapomněl zabalit šampon a sprcháč, takže od teď se myju místňáckýma. Naplánuju cestu a ubytování na zítra. Vyjde mi to až do hotelu těsně pod Grossglockner, takže tam začnu svou pouť pozítří. Ale teď zpátky - hotel má svůj bar, takže večer trávím na terase se sklenkou vína (teda se třema) a s pohledem na zapadající slunce za horama. Po setmění jdu na pokoj a ještě chvilku posedím venku před pokojem. Přidává se ke mě místní kocour, tak se s ním pozdravím a trochu ho podrbu.

• Vyrazil jsem v 6:40 (v 7:00 z pekárny po snídani), dorazil jsem znovu v 18:15
• Celkem najeto 401 km
• Cena ubytování asi 2000 Kč (81 EUR) + 10 EUR za 3 sklenky vína.

Den 4 - Úterý, Dolomity

Ráno zjišťuju, že mám od kocoura celou mikinu chlupatou. Nevadí, trochu to vyklepu a snad to nezachlupatí zbytek věcí v kufru. Snídaně je výborná, přecpal jsem se koláčkama s různejma marmeládama. Vyrážím přes Bolzano až do Dolomit. Cesta od hotelu dolů do Bolzana je skvělá, lesem, cesta podél útesu dolů, krásně klikatá. Zase motorkářův ráj. V Bolzanu je vedro a je to bludiště, už nejednou jsem se tam při cestě autem ztratil. Ale tentokrát všechno vychází a omylem odbočuju na správnou silnici.

Dneska je na pořadu dne skupina průsmyků Sella Ronda a ještě nějaký okolo a pak pomalu do Rakouska. Ale jak je tahle oblast profláklá, tak je všude hustej provoz a všude moc lidí. Každej cykloterorák si myslí, že trénuje na Giro d’Italia, takže se snaží s váma soupeřit, neuhýbají, často jich jede víc vedle sebe, no zkrátka typickej cyklouš. Do toho ještě spousta karavanů, a ti se ploužej nahoru i dolů pomalejš, než ti cyklisti. Všechny restaurace narvaný, takže jsem nakonec jedl v jedný v půlce kopce a vybral jsem si dobře. Lidí míň, takže obsluha příjemná a jídlo (tlustý nudle “papardéle” se zvěřinovým ragů) výborný.

Jinak jsou ale tyhle průsmyky skvělý. Dolomity, to jsou jiný kopce než ty švýcarský nebo rakouský. Ne hezčí, ale jiný. Mají takovou jinou atmosféru. Nevím, čím to je, ale líbí se mi tam. Jedinej průsmyk, kterej musím vynechat, je Passo Pordoi. Tam jsem dostal zákaz, tam jezdíme se ženou jedině společně. Na naší první dovolený, která byla po Itálii, jsme spali v místním hotelu v průsmyku a máme na tohle místo super vzpomínky, proto si ho uchováváme jako společný místo a po našich cestách Itálií ho vždy navštěvujeme. Takže projíždím průsmyky Sella, Sela de Culac, Gardena, Campolongo, Giau, Falzarego a Valparola. Provoz všude dost podobnej, tzn. hroznej. Ale na konec volím průsmyk Furcia, kterej není tak známej, a tam už jsem si spravil chuť. Podobně jako na Gavia - cesty a výhledy krásný.

Pokračuju údolím k průsmyku Stalle, kterej je hraniční s Rakouskem. Údolí je krásný a výhled na hory v dáli dává vědět, co se dá očekávat nahoře. Jak se kopec začíná zvedat, jsou cítit rozpálený brzdy od protijedoucích aut. Tak hned vím, že se průsmyk blíží. Tohle byl celkem častej jev - autům, které sjely z průsmyků, často smrděly rozpálený brzdy. Někteří ale byli chytřejší a brzdili motorem. A ti hloupější, těm smrděla i spojka, zvlášť po cestě do kopce. Průsmyk Stalle se jezdí kyvadlově, je tam tak úzká cesta, že by se nevešly snad ani 2 motorky s bočníma kuframa. O to je ale cesta krásnější. Měl jsem štěstí, přijel jsem a jelo se za 5 minut. Taky jsem mohl čekat třičtvrtě hodiny.

Sjezd dolů super, zase motorkářův ráj - táhlý zatáčky. Cestou přes Lienz je hustější doprava, takže nuda, ale cesta na hotel do Heiligenblutu zase naopak skvělá. Cítím brzdy těch, kteří sjíždějí z Grossglockneru. Zastavuju před hotelem a tam nikdo, jen místní kocour, kterej se taky nechává podrbat za uchem. Volám paní a ta se najednou objevila, že musím křičet :). Každopádně je moc milá a ubytovává mě a i motorku schováváme do garáže. Toho využívám a dolejvám olej a mažu řetěz.

Večer po sprše plánuju další den - hele, vyjde mi to až domů, tak pohoda. Čas mám sice až do neděle, takže mě nic nehoní, ale i tak se celkem těším domů. Kupuju lupen na hoch-alpen-štráse, ať to ráno u kasy jen pípnu.

• Vyrazil jsem v 8:00, dorazil jsem v 17:30.
• Celkem najeto 368 km.
• Cena ubytování cca 2000 Kč (80 EUR)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE