Skandinávie na KTM 990 SMT

Švédsko

Po nakoupení nezbytných suvenýrů nás Zümo vedlo směrem na východ k hlavnímu městu Dánska. Zkoušeli jsme vynechat dálnice, ale okreska vedla přímo vedle dálnice a jen procházela vesnicemi. Zvolili jsme tedy rychlejší přesun do Kodaně. Cestou bylo třeba překonat jen jeden placený most v Nyborgu. Mýtné se platí vždy až na druhé straně mostu a cena za průjezd je zhruba 300 Kč. Most vede i přes jeden ostrůvek s až trochu kýčovitým majákem. Do Kodaně přijíždíme celkem brzy, stíháme prohlídku města, které bohužel nemá moc pěkné centrum a je tu spíš zajímavá atmosféra uliček. Rozhodujeme se nakonec ještě večer překonat slavný Öresundský most, který je zároveň bránou do Švédska. Přejezd mostu je opravdu impozantní zážitek a doporučuju zpomalit a užít si ho. Na druhé straně je opět mýtná brána za tři stovky. Neméně slavný je i kemp přímo pod mostem, tradičně se vším luxusem.Zajímavé je, že Švédi de facto nepočítají se zahraničními turisty. Všechny nápisy jsou jen ve švédštině a naší SPZ si každý fotil. Dalším faktorem je odstup od motorkářů, Švédsko má poměrně dost problémů s MC, a ač k žádnému evidentně nepatříme, je cítit jakýsi respekt. První den ve Švédsku využíváme k návštěvě městečka Mölme, s krásným centrem plným zajímavých obchůdků a kaváren. Ostatně nakupování je hlavní zábavou Švédů, ve všech průvodcích se píše o nakupování a lákají na něj i cedule před městy. My jsme si dali radši jen to kafe a vyrazili na severovýchod po pobřeží k lázeňskému městu Karlskrona. To leží na několika ostrovech a rozhodně stojí za návštěvu. Najdete tu historický hrad, krásná panoramata přístavů a historické centrum. Spíme opět v kempu na břehu jezera. Tady bych se dovolil zaměřit na místní. Ve chvílích, kdy my oblékáme mikinu a dlouhé kalhoty, jdou se švédské děti koupat, když už je opravdu velká zima a začíná pršet, vyženou je rodiče z vody a děti si jdou hrát ven, jejich odolnost je opravdu neuvěřitelná.Z Karslkrony pokračujeme dále k severu směrem na Stockholm. Cestou stojí za návštěvu město Kalmar, s historickým centrem, několika zámky a věží. Tady jsme dokonce narazili na parkoviště pro motorky, tak snad to s těmi motorkáři nebude tak hrozné. Cestu na Stockholm si zpestřujeme přejezdy po malých okreskách, které nás zavedly do neuvěřitelných míst, především k lesním jezerům a výhledům na moře. Každou chvíli stavíme na focení, nebo se prostě jen tak podívat. K přespání volíme opět kemp asi 80 Km před Stockholmem. Ráno vyrážíme do města, kde je v plánu hotel a prohlídka centra. Bohužel v hotelu nejsou schopni zajistit slíbené parkování pro motorku, takže končíme opět v kempu na břehu jezera (jiné kempy tu asi ani nejsou). Stockholm není nějak extra zajímavé město svou architekturou. V průvodcích se píše hlavně o nakupování, což opravdu není to, co by nás nejvíc lákalo. Něco zajímavého se tu ale rozhodně najde a prohlídku doporučuji nevynechat.Ráno v kempu nás bohužel potkalo to, čeho jsme se celou cestu báli – začalo pršet… Po třech hodinách snídání, psaní pohledů a čekání nám dochází, že pršet dneska nepřestane. Švédské děti si vyrazily hrát ven a my balíme kufry a startujeme SMT směrem ke Karlstadu. Je to lázeňské město, s nejmenším srážkovým úhrnem v celém Švédsku. Cesta rozhodně není nic příjemného, i když velký plexištít pobere dost vody a na řidiče moc neprší. Pak se ale déšť proměnil v průtrž mračen, která v Čechách způsobuje povodně. No co, máme to jen stovku a tohle dlouho vydržet nemůže. Omyl, pršelo celých 100 kilometrů stejně intenzivně, už i Volva zpomalila… Angel ST naštěstí na vodě fungovaly dokonale a vše jsme ustáli. V hotelu jsme rozvěsili hromadu mokrých věcí všude, kde to šlo, a za stálého deště jsme vyrazili na večeři. Cena dvou jídel, dvou skleniček coly a desertu se pohybuje okolo 1500 Kč, levno tu opravdu není, nejdražší je paradoxně jídlo a to v restauracích, i v supermarketech. Když se ráno budíme, prší pořád stejně, jdeme na snídani a prší, rozhodujeme se tedy cestu zkrátit a vynechat plánovanou návštěvu Osla, za deště nakládáme KTM a čeká nás 600 Km do přístavu v Trelleborgu. První dvoustovka utekla v pohodě, pak se ale spustil nám dobře známý liják, přidala se mlha a silný boční vítr, do toho kamiony a louže na dálnici. V horším počasí jsem snad nikdy nejel a to jsme zažili vánici cestou na Elefantentreffen. V těchto podmínkách jsem rozhodně ocenil široká řidítka a dobrou ovladatelnost SMT. Motorku se dařilo udržet na silnici a na trajekt do Rostocku jsme dorazili včas. Loď vyplouvala okolo jedenácté večer a cesta trvala 6 hodin, akorát na to něco naspat a ráno vyrazit po Německu směrem k domovu. Dálniční přesun zpět přes Německo byla tradiční nudná kapitola, střihli jsme si ještě kolony v Ústí a hurá na Prahu, okolo jedné už jsme parkovali KTM na Vrbovce.Za cestu jsme najeli okolo 4 000 Km. Celková cena pro dvě osoby včetně benzínu, přespání v hotelu a v kempech a jídla byla 25 000,- Kč. Nejdražší benzín mají Dánové – cca 37,- Kč. Naopak ve Švédsku nakoupíte za 30. Dálnice jsou v Německu i celé Skandinávii bezplatné, jediné poplatky si vyžádaly přejezdy mostů. Policii na ulicích téměř nepotkáte aa rychlost je měřena pasivními radary.

Informace o redaktorovi

Matěj Oliva - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE