Burgošem po cestách starého mocnářství
Text: OndraF | Zveřejněno: 4.9.2017 | Zobrazeno: 33 354x
Kapitoly článku
Jo, mohl tu být krásný barevný cestopis z Norska – jenže my jsme řekli NE… Teda my... prostě z dlouho plánované čtrnáctidenní dovolené zbylo nakonec jen pár dní volna. Hm. Co teď s načatým večerem? Čas akorát tak na cestu „kolem komína“, ale aspoň něco. Takže nový plán - rakouské a slovinské kopce, pokud možno nějaké ne moc profláknuté, a když to vyjde, smočit špeky v moři. Zkrátka jak říká klasik: „Jedu na sever… a vidíte – najednou jedu na jih“.
Na nějaké plánování není čas (proč taky), vymyslíme několik záchytných bodů a jinak jedeme víceméně "za nosem" tam, kde se nám to zdá zajímavé a kde cesty vypadají klikatě a do kopce. Ubytování neřešíme (teda kromě první noci) - ono se vždycky něco najde a kdyby bylo nejhůř, pro jistotu hážeme do útrob Burgmana minispacáky. A můžeme vyrazit.
Den 1
Pochopitelně chceme jet hned po práci, ale...jako obvykle je potřeba ještě tohle a támhleto koupit, zařídit, udělat... ale nakonec jo, skutečně v pozdním večeru zvoníme u známých v Třeboni, kde máme domluvené spaní. Tedy spíše si lížeme rány, protože když jsme chtěli smýt prach dvouhodinové cesty u jedné z pískoven těsně před Třeboní, napadlo nás asi miliónhlavé hejno krvežíznivých komárů takovým způsobem, že nezbylo, než se dát na potupný útěk.
Ujeto 180 km