Byzantská stezka, Transfagarasan, Transalpina 2021

„Veselý hřbitov a Sedmikostelí“

Ráno rychlá snídaně, pak po cestě na benzínce kafe a rychle za prvními zážitky. Jedeme směr Serini, Orasu Nou, napojujeme se na silnici DN19, která nás vede místními vesničkami, na jedné straně malé původní domky a na druhé, vysoké třípatrové domy, v mnoha případech nedostavěné se zvláštní architekturou. Jedeme přes Negresti – Oas do Säpänta kde je Veselý hřbitov. Zde si můžete najít hrob podle povolání, vykonávané práce. Opět potkáváme kluky z GumBalkan. Helmy a bundy necháváme u paní, která má stánek se suvenýry a pak si zde každý koupíme nějakou drobnost. Hned vedle je restaurace, kde si chceme dát oběd. Objednáváme si pití a  Czorba, místní polévku. Obsluha je jak šnek, po dlouhé době nám donese pití a po další době nám oznamuje, že Czorba není. Nasedáme na naše stroje a odjíždíme přes Sighetu Marmatiei, Oncesti do města Barsana, kde se nachází Mänästirea Bärsana, což je skanzen kostelů, které byly postaveny bez jediného hřebíku. Jsou to opravdu krásné stavby a nevybírá se zde žádné vstupné. Dál nás cesta vede na Borsu, kde na silnici DN18 si užijeme krásné zatáčky. Vystoupáne na Cabana Alpina a spouštíme se přes Lacoberni do Vatra Dornei, kde se ubytujeme v kempu Autoturist. Obsazujeme čtyři dvoulůžkové chatky. Na večeři a pivo jdeme do přilehlé restaurace Vanatorul. Při placení dochází k problému, nelze platit samostatně kartou, ale pouze za všechny. Beru to na sebe a ostatní mi to potom zaplatí. Odcházíme a jdeme dolů do města na pivo, dáme 3 kousky a šup do postele.

Najeto 295 km

„Byzantská soutěska“

Po snídani vyrážíme na klikaté silničky směr Byzantská soutěska. Jedeme po DN17.B na Crucea, Holdita, Frasin, Popesti, Potoci, cesta nás vede kolem řeky Bistrita, kde stavíme u lávky přes řeku a děláme několik povinných fotek, opět potkáváme Čechy z GumBalkan. Dostihuje nás déšť a bereme nepromoky, projíždíme kolem přehrady Lacul Izvorul Muntelui, kde na hrázi děláme zastávku. Pokračujeme dál a v Bicazu odbočujeme na silnici DN12C. V Bicaz – Chei sundáváme nepromoky a už se blížíme k Byzantské soutěsce. Mokrá silnice trochu komplikuje užít si v plné parádě zatáčky, ale stejně během jízdy dojedeme auta a vlečeme se za nimi, než je na vhodném místě předjedeme. Soutěska je úžasná, krásná příroda, jste obklopeni skalními masivy a stromy. Kousek za Lacu Rosu, poblíž LOLO Park Resort odbočujeme na parkoviště se stánky a restauracemi. Objednáme si jídlo a v tom přijde obrovský slejvák, stánkaři přikrývají vystavené zboží a my čekáme na jídlo. Než se najíme, déšť ustane a my můžeme pokračovat dál. Silnice se stále klikatí a pořád je na co koukat. Projíždíme přes Gheorgheni, Miercurea Ciuc, Sfantu Gheorge, Brasov do Rasnova. Hledáme nějaké ubytování a Zdenda (Kyslík) nachází ubytování v penzionu Apartment Rasnov Nicoladis. Krásné ubytování, market přes cestu a tak jdeme nakoupit jak tekutiny, tak i poživatiny a vracíme se na zahrádku před penzionem. Hezky zakončený den.

Najeto 443 km

„Drákulův Hrad, Transfagarasan a spálená guma“

Hned ráno se vydáváme do Branu na Drákulův hrad, sice to není jeho hrad, ale několik měsíců ho zde věznili. Od počátku nám přeje krásné počasí, slunečno. Prohlídka hradu stojí za to, přestože jsme všude museli mít roušky, za každým rohem stála kontrola, která nás upozorňovala, ať si je nasadíme. Měli jsme veliké štěstí, že jsme šli ráno, nebylo ještě tolik lidí a moc jsme se nemačkali, když jsme odcházeli, viděli jsme velikou frontu na schodech vedoucích do hradu a ještě větší před turniketem s kasou. Prošli jsme kolem kasy a stejný počet osob pustili do areálu hradu. Z Branu jedeme po DN73A, míjíme veliký kamenolom a směřujeme na Sinca Veche, Recea, Dragus, Arpasu De Jos a kousek za ní odbočujeme na DN7C, cesta na Transfagarasan. Dole svítí sluníčko, ale nahoře se kopce ztrácí v mlze, snad nám nebue pršet. Cesta se klikatí, nekonečné množství zatáček, jen asfalt by mohl být o něco lepší. Občas nás obklopí oblaka, ale viditelnost je stále pěkná, vyjíždíme nahoru a nemůžeme se vynadívat na tu krásu. Těsně před vrcholem zastavíme a děláme nějaké fotky, video a záběry z dronu. Cesta dolů je stejně krásná jako nahoru. Obklopují nás hory, lesy a padáme nespočtem zatáček do údolí. Po cestě potkáváme medvědy, stojí u silnice a žebrají, místní jim hází nějaké jídlo, v klidu za nimi stojíme, pozorujeme, fotíme a natáčíme. Ubytujeme se v Camping Dracula, nad námi se tyčí Drákulův hrad k němuž vede 1400 schodů, tento výšlap nepodnikneme. Motorky postavíme před chatky (manželka mi říká, nechceš podložku pod policajta?, odbývám ji s tím, že podklad je pevný a motorku udrží) a jdeme do místního kiosku. Během chvíle se spouští velký déšť. Po dešti se pro něco vracím do chatky a kontroluji motorku. Stále drží, zatlačím na ní, podklad je stále pevný, stojánek se neboří. Spokojen odcházím do kiosku. Asi po půlhodině přijde nějaký borec z Brna a říká, že se někomu válí BMW před chatkou. S kamarády se vydáváme na kontrolu a samozřejmě, že se tam válí moje motorka. Nic se nezlomilo, nic neprasklo, jen na levém kufru jsou další škrábance. Zvedáme ji, podkládám stojan plochým kamenem a do rána se ani nehne. Do kempu přijíždí opět chlapci z GumBalkan, prý chtěli spát někde venku, ale na mobil jim přišla výstraha před medvědy, během několika chvil je kemp neprosto plný, z 90% to jsou Češi. Sedí tam s námi i místní motogang, jeden klučina osedlá své HD a gumuje před kioskem, ostatní na něj koukají, souhlasně přikyvují, zvedají palec a natáčí video. Netrvá to dlouho a odjíždějí. V noci nás budí hlasitý štěkot psů, zřejmě odhánějí medvědy.

Najeto 203 km

„Neplánovaný Offroad a Transalpina“

Dnes nás čeká výjezd na Transalpinu. Sjíždíme dál podél řeky a pak odbočujeme na silnice nižší kategorie, cesta hezky utíká, asfalt je slušný, když najednou konec asfaltu, uválcovaný písek, no uválcovaný, jsou v něm koleje, jak po něm jezdí auta. Pokračujeme dál, proti nám jede kropicí vůz a namáčí písčitý podklad. V pravém jízdním pruhu stojí náklaďák a vysypává z korby další množství písku. Protože je vedro, ve stínu asi 35 C, tak jedeme bez bund. Říkám si, to bude rána, až to tady někde položíme a do interkomu říkám Petře, ještě že tady není jenom vysypaný štěrk, to by se jelo ještě hůř. Neujedeme ani 3 km a? Ano, na cestě je vysypaný štěrk, naštěstí byl uválcovaný a dalo se na něm jet. Silničářům nijak nevadilo, že tam jedeme, evidentně byli zvyklí, proti nám jelo docela dost aut. Nakonec jsme se ze staveniště vymotali a přiblížili jsme se výjezdu. Na parkovišti v lese si bereme bundy, přeci jenom nahoře nebude tak teplo jako dole a

opět jsou kopce v mlze. Výjezd je skvělý, opět nekonečné množství zatáček, výhled na krajinu nám místy kazí mlha, někdy je tak hustá, že je vidět sotva na 5 metrů, o to hezčí je, když zpoza mlhy na vás vysvitne slunce a ozáří okolní krajinu. Na vrcholu je slunečno, pod námi mraky. Dáváme si zde oběd, projdeme stánky a koupíme triko Transalpina. Silnice dolů je o poznání hezčí než nahoru, skoro po celém úseku nový asfalt. Nedá se vyjádřit jak krásná příroda v těchto místech je. Projíždíme kolem přehrady Lacul Oasa, kde si v Cabana Oasa dáváme pozdní oběd. Podél řeky Sebes klesáme do Sugagu, kde zastavujeme u Pensiunea Valea Frumoasei. Po prohlídce penzionu a pokojů se ubytujeme. Majitelka nás přivítá pálenkou, trochu silnější slivovice, ale vcelku dobrá. Posedíme na terase, dáme večeři, několik škopků a jdeme spát. Dnes to byla nekonečná extáze krásných zatáček a překrásné přírody.

Najeto 242 km

„Multumesc Timiosara Bikers“

Po snídani se přesunujeme přes Rumunsko co nejblíž k Maďarským hranicím. Jedeme na Sebes, Orastie, Simeria, Hunedoara, Caransebes, Resita až do Timiosary. Jedeme po vedlejších silnicích a můžeme tak pozorovat dění na vesnici. V Rumunsku je obrovský rozdíl mezi městy a vesnicemi. Ve vesnici za každým domkem malé políčko, kde pěstují brambory, nějakou tu zeleninu a chudoba čpí z každého koutu, nelehko se jim zde žije. Vidíte zde pouze staré lidi, zcela výjimečně někoho mladého. Jako obři ční nad malými domky třípatrové vily s římskými sloupy a obrovskými prosklenými plochami. Dnes panuje opět obrovské vedro, teplota ve stínu se pohybuje kolem 38 C, moc stínu po cestě nemáme, jedeme jen v tričkách a ruce máme v jednom ohni. Přijíždíme do Timiosary a hledáme ubytování. Na mapách.cz nacházíme několik penzionů, v tom prvním nás odmítají s tím, že jsou exkluzivní hotel. Na dalších adresách nemáme štěstí a vše je zavřené, doba covidová zřejmě podnikání neprospěla ani v Rumunsku. Zastavujeme při jednom penzionu, děvčata se jdou zeptat, jestli nás ubytují, že potřebujeme čtyři dvoulůžkové pokoje. Naproti přes silnici jede místní motorkář na Indiánovi, mávnu na něj rukou na pozdrav, odpovídá pozvednutím levice. Mezitím k nám přistupují dva místní a nabízejí parfémy světových značek za minimální cenu. Sdělujeme jim, že nemáme o výrobky zájem, přesto se snaží sprej stříknout na ruku. Nakonec si to rozmyslí a odcházejí. Po chvíli přichází děvčata a sdělují, že penzion je plný, ale mohli by nás ubytovat v nějakých třech buňkách po 3 osobách. Na dvoře pobíhají malá cikáňata, motají se kolem auta, které už nemá žádná kola a stojí zabořeno v písku. Odmítáme a chceme hledat další ubytování. V tu chvíli přijíždí místní motorkář, co jsem se s ním před chvílí zdravil a ptá se, jestli se chceme ubytovat v tomto penzionu. Vysvětlujeme mu, že mají plno, tak se dotazuje, jestli máme někde rezervaci. Odpovídáme, že ne. Chvíli hledá něco v telefonu, pak nám ukazuje ubytování a říká, že zavolá majitelce a domluví se s ní, jestli má volno. Jen co dotelefonuje, tak nám říká, že má volné čtyři dvoulůžkové pokoje a cena za pokoj je asi 40 Eur. Bereme to, nasedá na svého Indiána a dovádí nás přímo před penzion Casa Leone. Paní je moc milá, snaží se s námi domluvit všemi možnými jazyky. Cena za pokoj pro dva s klimatizací a se snídaní je 38 Eur. Její manžel nakonec ještě někam jede pro pivo, abychom neměli žízeň. My si dojdeme do restaurace na večeři, dáme nějaké to pivko a pak ještě posedíme v penzionu. Ještě jednou multumesc kamaráde, velmi jsi nám pomohl!

Najeto 346 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE