Řecko 6/2010 - Pelopones

14.6.2010

Probouzíme se do krásného slunečného rána pod citronovníky. Po snídani vytyčujeme body našeho dnešního putování. Mapa, kterou si vezeme z Čech obsahuje bohužel pouze názvy měst a vesnic psané latinkou. Proto doporučujeme koupit mapu přímo ve Free Shopu na palubě trajektu. Mapa je levnější než ta naše. I nápisy v ní jsou psané jak řečtinou, tak latinkou a to někdy hodně pomůže. Vyrážíme směr Pyrgos.Po cestě stavíme na plážích u města Kalogria, kde poprvé smáčíme nohy ve slané vodě. Po krátké oddychové přestávce projíždíme dále na jih krásnými piniovými hájemi a využíváme jejich stínů ke krátké zastávce a osvěžení. Již kolem 10.hod je nesnesitelné vedro. Proto se převlékáme a dále pokračujeme jen v kraťasech a triku. Moc to ale nepomáhá, protože proud vzduchu od motoru mého bandita ve spojení s krásně nahřátými asfaltovými silnicemi Peloponesu dává mým lýtkům docela zabrat. Vlastík s GSXR a „vodníkem“ je na tom o něco lépe. V poledne se rozhodujeme zajet znovu na pláž, abychom nejeli v tom největším horku. Stavíme na překrásné pláži u města Kylini. Divoká pláž s malým barem a křištálově čistou vodu je přesně to, co jsme doufali, že uvidíme. Parkujeme motorky vedle německé rodinky pořádající polední piknik u svého karavanu a jdeme se osvěžit. Z pláže odjíždíme až k večeru a tak již zase za přijatelných teplot pokračujeme přes Pyrgos do města Kyparissia, kde zastavujeme v kempu asi 50 m od moře hezky ve stínu vzrostlých stromů. K večeři si dáváme meloun, které rostou všude kolem a tak máte o přísun energie postaráno víc než dobře. Po dobu našeho pobytu na Peloponesu se ceny v kempu vždy pohybovali od 18-25 EUR a to za stan, 2 osoby a 2 motorky.

15.6.2010

Druhý den putování je naplánován výlet do Olympie. Chceme navštívit muzeum Olympijských her. Nejedeme však po hlavní cestě po pobřeží ale protože chceme projet částečně také vnitrozemí ostrova, vyrážíme směr Tripolis po bočních cestách, které nás vedou krásnou přírodou směrem do hor. Kolem 11. hodiny nás zase ubíjí šílené horko, které v horách panuje. Ještě k tomu zjišťujeme, že mapy, které máme sebou nejsou to pravé ořechové. To všechno umocňuje fakt, že cesty v vnitrozemí nejsou značeny zrovna ideálně. Stavíme v centru malého městečka u samoobsluhy a protože voda, kterou si vezeme není zrovna ideálně vychlazená, kupujeme vychlazenou colu, svačíme a ptáme se na cestu. Lidé jsou hrozně milí. Ochotně radí a ukazují cestu do Olympie. Loučíme se, dáváme za jedna a vyrážíme. Bohužel nepozorná řidička, která přijela také nakoupit a zaparkovala v protisměru před autem, za kterým jsme stáli my, vyjíždí ve stejný moment jako já. Nevidí. Mačkám brzdu, přední kolo podkluzuje. Snažím se ještě nohou zabránit pádu ale hmotnost nabalené motorky mi to nedovoluje. Padám k zemi těsně před čumák jejího BMW. Noha zůstává zaklíněná pod Banditem. Vypínám rychle motor a čekám, až někdo zvedne motorku a pomůže mi dostat se z pod Bandita. V tom přiskakuje Vlastík a se slovy „ Jirko kur.., to je tíha, co tam všechno vezeš“ vyprošťuje moji zaklíněnou nohu z pod Bandita. Kontrolujeme škody. Díky padacímu rámu to odnesla jen podřená kapotáž a onen padací rám. Mašina je ale plně pojízdná. Ochotně naskakuje a tak se s řidičkou, která neumí nijak jinak než řecky nemá cenu moc vybavovat a na policii čekat nechceme. Škody jsou minimální a tak si nechceme kazit dovču. To přece k motorkaření patří. Pokračujeme tedy serpentinami se slušným asfaltem směr Megalopolis, kde odbočujeme směrem na Keritana, a dál na Dimitsana po cestě, která je spíše stavěná na enduro, než na naše cesťáky. Ptáme se na jinou cestu ale je nám řečeno, že by to byla objížďka min. 60 km, což je po řeckých klikatých cestách v tom horku poměrně fuška. Volíme enduro prolog, ze kterého má radost hlavně Vlastík, protože jede druhý a jede v oblaku prachu, který se zvedal od mého bandita a po ca. 15 km se napojujeme na asfaltku, která nás zavádí do Olympie a těšíme se na prohlídku muzea a olympijského stadionu.Vnitrozemí Peloponesu je skoro liduprázdné a tak se tady opravdu hezky jezdí. Muzeum v Olympii je naštěstí klimatizované a tak se zdržujeme o něco déle abychom zase nabrali síly a poté se přesouváme pomaličku parkem, ve kterém jsou k vidění pozůstatky olympijského komplexu až k stadionu. Prohlídka Olympie určitě stojí zato.
My ale musíme dál a tak pokračujeme na jih znovu směr Kiparisia a těsně za ní u města Marathopoli nocujeme. Kemp je slušně vybaven a jídlo z kuchyně restaurace voní skvěle. Objednáváme souflaki a sledujeme západ slunce s hezky orosenou sklenicí dobrého řeckého piva v ruce.

16.6.2010

Ranní „vymetená„ obloha je předzvěstí dalšího slunného a hlavně pořádně horkého dne. Vyjíždíme před 8 hodinou ráno směr Pylos, Metheoni a Koroni, kde dostáváme tip na skvělý a krásný kemp. Chceme si dnes užít koupání a tak projíždíme úchvatnou krajinou a kocháme se nádhernými scenériemi pobřeží, kde jsou liduprázdné pláže. Až se začínáme divit, kde ti turisté jsou. Na jedné z nich – pláži Vaidokilia u města Pylos trávíme celé odpoledne. Užíváme si sluníčka, vody a klidu, který zde panuje, protože asi 2 km dlouhé pláži napočítáváme jen snad 10 osob. Po 16.hodině se v klidu přesouváme loudavým tempem cestou, kterou lemují nádherné cypřiše a vinná réva směr Koroni, které patří mezi nejkrásnější městečka Peloponesu do liduprázdného kempu, ve kterém je také bazén a skvělá restaurace. Masu z grilu a řeckému salátu se opravdu odolat nedalo a tak znovu stavíme stan a jdeme si dát něco na zub. Ceny jsou přijatelné a tak tam pořídíte np. souflaki, řecký salát a pivko celkem za ca. 8-12 EUR. Zato ceny benzínu nás nemile překvapily. V Patrasu cena za 1 l naturalu ca. 1,35 EUR. Dole na jihu np. u Koroni i 1,60 EUR. Ale co se dá dělat. Hlavně, že je dost benzinek po cestě.

17.6.2010

Po vydatné snídani, kterou pravidelně zajišťujeme v některém z všude přítomných supermarketů jako je např. Lidl se již znovu těšíme na pár slunečných kilometrů v sedlech našich Suzuki a tak vyrážíme směr Kalamata.Cesta vede přímo centry malých městeček, ve kterých již po ránu panuje čilý ruch a to hlavně v kavárničkách, které jsou skoro plné místních mužů, kteří hrají šachy, popíjejí kávu a nebo jen tak líně pokukují po okolí. Pomalu začínáme chápat, jak a z čeho asi všude přítomná ekonomická krize mohla vzniknout J. U nás prostě něco takového neuvidíte. Je však pravdou, že vše tohle kolem na člověka opravdu dýchne tou pravou řeckou poklidnou atmosférou. V Kalamatě se během krátkého bloudění ptáme na průjezd a upalujeme zase směr prázdné řecké cestičky na AREOPOLIS, jenž je známo svou zvláštní architekturou a skoro vyprahlou krajinou, jíž sluníčko spaluje od rána do večera a tak tady nic moc neroste. Cesta se klikatí podél pobřeží a my si užíváme zdejší nádherná panoramata. Zdejší oblast se nazývá Mani. Ta je díky svým vesnicím a kostelům jednou z nejzvláštnějších kulturních krajin v Evropě. Klidně zde můžete strávit celovu dovolenou. Tato oblast se táhne od města Kalamata až po Gythion u lakonského zálivu.Obyvatelé Mani jsou národem válečníků a rebelů. Jejich touha po svobodě zřejmě souvisí i s charakterem krajiny na poloostrově Mani, která přispěla k tomu, že Turci tuto část Řecka nikdy nedobyli. Co je však na Peloponesu nejkrásnější je fakt, že zde najdete nespočet krásných míst a pláží ke koupání. Mnohdy nic neříkající cestičky „někam“ mezi olivovníky Vás zavedou na místa, které Vám žádná cestovka nenabídne a ještě k tomu, když takové pláže máte třeba jen pro sebe. A protože do Areopolisu přijíždíme již k večeru, měníme náš plán a místo podívat se na cíp zdejší části ostrova u Porto Kagio vyrážíme směr Gythion. Tahle změna nás trošičku mrzela vzhledem k tomu, že se jedná o prý velmi krásnou část Peloponesu ale na druhou stranu těch hezkých míst jsme ten den navštívili tolik, že to určitě přežijeme. Na Peloponesu je asi nejlepší trávit noc v kempu, ve kterých najdete opravdu vše, co po celém dni na slunci potřebujete. Spaní „na divoko“ je oficiálně zakázáno a i kdyby nebylo, tak my jsme za celou dobu nenašli moc míst, kde by to bylo možné. I to byl důvod změny plánu. Totiž směrem na Porto Kagio podle místních žádný kemp není. Hezké místo ke stanování jsme našli dle brožurky, kterou jsme dostali hned na začátku naší cesty v prvním kempu u města Gythion. V místní restauraci sledujeme právě probíhající mistrovství světa ve fotbale ale únava po celodenním programu nás vyhání směr stan. Za „řevu“ cikád po chvíli usínáme. 

18.6.2010

Časně ráno vyrážíme z Gythionu směr Navplion. Nejedeme však cestou směr Sparta ale z důvodu opět plánovaného koupání a slunění se volíme cestu na východní pobřeží, tedy na Leonidion. Ta nás vede do hor, kde máme možnost dokonale si užít nádherné přírodní scenérie a serpentiny, kde si užíváme kvalitní silnice a kocháme se vším, co vidíme. Mašiny si lehce předou a my jsme pány silnice.Za celou dobu naší cesty do Leonidionu, která měří ca. 60 km jsme potkali max. 5 aut. Opět liduprázdný kus krajiny, který v nás opravdu budí dojem, že na Peloponesu snad všichni žijí pouze v Kalamatě nebo Patrasu. Před Leonidionem sjíždíme soutěskou vyschlé řeky Dafnon z pohoří Parnon a po pár kilometrech znenadání spatřujeme několik set metrů vysoko na strmé skalní stěně oslnivě bílý klášter Elonas. Pomalu pokračujeme směrem k moři a těšíme se na koupání. Teď jen znovu najít tak úžasnou pláž jako např. včera. Podařilo se ! Projíždíme úzkými uličkami Leonidionu a napojujeme se na hlavní tah směr Navplion. Za městem v místním Lidlu kupujeme znovu zásoby jídla a pití na 2 dny a ptáme se místních na hezké místo ke koupání. Ochotně radí a tak asi po 20 km parkujeme motorky pod starými olivovníky hezky do chládku, který si zaslouží a nacházíme asi 300 m širokou pláž, která je vybavena lehátky, jež můžeme využívat, když v místním baru zakoupíme něco k pití. Chlazený drink by v plánu byl i bez lehátek a slunečníků a tak padá volba na skvělé frapé, které nám místní barman připravil do velkých plastových pivních kelímků. Co si člověk může více přát než půl litru vynikající ledové kávy, sluníčko, průzračné nádherné osvěžující moře. Chyběly snad už jen barové tanečnice a svět by byl dokonalý… I vyvalování na pláži se jednou musí skončit a tak když sluníčko ztrácí trochu ze své síly, mačkáme tlačítka start na našich Suzinách. Ty ochotně naskakují a my se těšíme na další kilometry po pobřeží Peloponesu. Po hodince dojíždíme do Navplia, kde tankujeme. Dlouho se nezdružujeme a zajíždíme do asi 10 km vzdáleného známého turistického letoviska Tolon, kde nacházíme skvěle vybavený nádherný kemp. Stanujeme přímo u pláže, která je od kempu oddělena jen nízkým plůtkem. Celkově můžeme říci, že městům jsme se vyhýbali a pokud jsme na ně na naší cestě narazili, většinou jsme jen projížděli případně kupovali něco k jídlu a tankovali. Cílem naší cesty byly spíše pláže a krásná příroda, která je tady všude kolem vás. Stavíme stan, večeříme vlastní zásoby a vyrážíme ( tentokrát hezky po svých ) na obhlídku centra Tolonu, kde panuje čilý turistický ruch. Kavárničky a restaurace jsou nacpány k prasknutí a my nasáváme tu zvláštní atmosféru. Všichni se těší na večerní fotbalový zápas mistrovství světa, který má za chvíli začít. V malém obchůdku na hlavní třídě kupujeme pár drobných suvenýrů a loudavým krokem se vracíme po obhlídce zpátky do kempu, kde potkáváme mladý manželský pár z Itálie na V-Stromu. Klábosíme a necháváme si poradit, co je ještě v okolí zajímavého k vidění. 

19.6.2010

Časový harmonogram, který jsme si přibližně naplánovali tak, abychom projeli pobřeží poloostrova v klidu se ukazuje být zcela na pohodu a tak s vědomím, že před sebou máme ještě několik dní lenošení, vyrážíme po kvalitních nových silnicích, které jsou lemovány spoustou oleandrů směr Didyma, Porto Chelion, Galatas a pro tento den zakončujeme jízdu v kempu blízko městečka Epidauros, kde přijíždíme někdy kolem 16. hodiny a lenošíme až do noci v místní taverně přímo na malinkatém molu, kde nám mořská voda rozbíjejících se mořských vln stříká přímo na nohy.Dopřáváme si zdejších specialit a krmíme rybky zbylým chlebem při sledování západu slunce…

20.6.2010

Čeká nás poslední etapa našeho putování – severní část poloostrova Pelopones. To začínáme návštěvou města Korintos, kde obdivujeme 6 km dlouhý Korintský průplav, kterým si lodě zkracují cestu o 1 den a nemusí tak obeplouvat celý Pelopones při cestě na východ. Bohužel kvůli silnému zemětřesení, které postihlo toto město v r. 1858 a 1928 postrádá Korint jakoukoli osobitost. Zemětřesení totiž zničila téměř všechny historické památky. Proto vyrážíme do vnitrozemí směr Nemea, jež je významnou vinařskou vesnicí a Galatas (na Peloponesu jsou tato města dvě) přes nádherné pohoří Peloponesu, kde narazíte také na vesničku Stymfalos a její Stymfalské jezero, které se vytvořilo na náhorní rovině 590 metrů nad mořem a nemá povrchový odtok.V průběhu léta pak voda prosakuje do krasu a na podzim je jezero poloviční. Tato trasa byla jedna z nejhezčích, neboť vedla přes údolí bohaté na vinnou révu a také přes hory, ze kterých se sjíždělo zpět k moři serpentinami stejnými jako najdete v Alpách.Z takové výšky jsme pak měli celé vnitrozemí poloostrova jako na dlani. Serpentiny svažující se až k moři nás zavedly do městečka Dervenion, kde stavíme u cukrárny na vynikající baklavu (zákusek vyráběný z tenkého těsta, medu, oříšku a pistácií) a pokračujeme do posledního kempu na naší cestě.Tento kemp u města Krathion byl zcela zaplněn ale hodná paní na recepci nám oznámila, že se ještě jedno míst najde a taky že našlo. Vůně z kuchyně místní taverny dávala tušit, že zde nebude nouze o skvělé souflaki a další místní speciality. Po koupání v moři, které je na severu poloostrova výrazně chladnější než v jiných částech Peloponesu trávíme večer při dobrém jídle a sledování fotbalového zápasu mistrovství světa. 

21.6.2010 – den odjezdu směr Itálie

Trajekt, který nás má dopravit zpět do Benátek odplouvá až večer a tak se celý den věnujeme opalování, abychom mohli doma ukázat pěkně hnědí, když u nás v tu dobu bylo počasí stále uplakané.Do přístavu v Patrasu nám zbývá posledních ca. 40 km a tak vyrážíme až k večeru. Stavujeme se nakoupit zásoby na loď a asi s 3 hodinovým předstihem dojíždíme do přístavu, kde trávíme poslední chvíle před naloděním na trajekt Sophocles V, který má zpoždění asi 2 hodiny a tak se na palubu dostáváme až kolem 2 hodiny ranní.Uvelebujeme se v nepoužívané části lodní restaurace hezky na koberci a v teple společně s dalšími motorkáři, kteří mají namířeno také do Benátek.

22.6.2010

Cesta lodí do Benátek trvá cca 31 hodin a vzhledem k horšímu počasí se omezila především na pospávání, sledování televize a popíjení kávy v místní restauraci. Pomalu se dostavují mírné příznaky únavy z naší cesty, která se bohužel pomalu ale jistě blíží ke svému konci.

23.6.2010

Ráno již netrpělivě čekáme, až naše loď Sophocles V  zakotví v Benátském přístavu. Na palubě si vychutnáváme poslední okamžiky na lodi a sledujeme dění na náměstí Sv. Marka, kolem kterého trajekt pomaličku proplouvá až do přístavu. Vylodění probíhá o poznání klidněji než v Řecku a tak za chvíli vyjíždíme z útrob trajektu a těšíme se na Alpské serpentiny, přes které si zpříjemňujeme jinak monotónní cestu domů. Jedeme tedy z Benátek směr Belluno a dále na Cortinu d´Ampezzo, kde sjíždíme známé průsmyky (Passo Pordoi, Passo di Stella, Passo Falzarego atd.) Nocujeme na Italsko – Rakouském pomezí, kde po více jak 10 dnech poprvé uléháme do pořádné postele s hezky nadýchanými peřinami.

24.6.2010

Po klasické rakouské vydatné snídani se loučíme s paní domácí a vyrážíme po dálnici směr Graz, Vídeň a Bratislavu směrem do Třince. Před Žilinou nás vítá déšť a připomíná nám, že už nejsme v Řecku. Po 14 dnech a najetých 3500 km přijíždíme k večeru domů plní skvělých zážitků, na které budeme určitě dlouho vzpomínat. Určitě jsme na Peloponesu nebyli naposledy…

Závěr:

Řecký poloostrov Pelopones můžeme doporučit všem těm, kteří si na dovolené chtějí dobře zajezdit ale také zarelaxovat u moře.
Pokud chcete více jezdit, než ležet, doporučuji zvolit jiný termín. Nejlépe druhá polovina května. V červnu je již nesnesitelné horko.
Cestování po Peloponésu je cestováním stovkou různých krajin, které mění svůj vzhled s každým ročním obdobím. Více než dva tisíce metrů vysoká pohoří pokrývá sníh často ještě začátkem května, zatímco na pobřeží už první hosté dovádějí v mořských vlnách. Hlavními znaky ostrova je jeho pestrost a schopnost zachovávat si charakter venkova.
Kvalita silnic kolem pobřeží je dobrá až velmi dobrá. Je třeba dát si ale větší pozor, protože asfalt je kluzký a tak se nedá jezdit stejně jako doma. 


Ceny v tavernách a obchodech jsou přibližně na stejné úrovni jako v ČR.
Pouze ceny benzínu jsou vyšší ( 1 litr N 95 1,35 – 1,65 EUR )
Na Peloponesu jsme najeli celkem 1500 úžasných kilometrů.
Celkem 3500 Km ( Třinec-Benátky-Pelopones-Benátky-Třinec/přes Alpy/ )
Přímo na Peloponesu najeto ca. 1600 km.
Náklady na cestu : 18 000 Kč ( palivo, trajekt Benátky – Patras – Benátky, kempy, jídlo ).
Doporučujeme zakoupit lístky na trajekt u společnosti Anek Lines ( www.anek.gr ).
Do března je na obvykle sleva na lístek 50 %.
Ceny našeho lístku, tzn. 1 osoba, 1 motorka – 80 EUR ( tam i zpět )

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE