Na Erzberg!

Den 2 - čtvrtek 23.6.

Ráno budíček podle toho, jak kdo byl schopen, takže bratr byl nabalen a připraven již po osmé, kdežto my s Waranem jsme se po deváté hod. teprve hrabali ze stanů. Odjezd se nakonec konal až před jedenáctou. Pokecali jsme s vedle stanujícím párem Němců na GSech. Prý směřují na České Budějovice a deště se nebojí :) Se sluncem nad hlavami vyrážíme směr Mikulov, Wolkersdorf im Weinviertel, Tulln an der Donau - zde překračujeme řeku a kousek za městem zastavujeme u cesty překonfigurovat navigačku. Kolem projíždí v pořadí druhý cyklista během cca 5ti munut a hned zastavuje a ptá se nás, jestli potřebujeme nějak pomoct. Lámanou němčinou mixovanou s angličtinou s úsměvem odmítáme. Já jsem až tolik překvapen nebyl, zato bratr s Waranem byli rakouskou ochotou téměř omráčeni. Zobneme z přilehlých třešňových stromů pár lahodných plodů a míříme na St. Pölten, kousek za ním ve městečku Loosdorf stavíme na kraji nákupního centra u ÖMV na pauzičku a oběd. Je sice pod mrakem, ale zatím neprší. Vyvalíme se tedy na trávu u telefonní budky a dlabeme. Po odpočinku ještě rychle vykonat potřebu, bratr volí ÖMV za eura já zadarmo do McDonald's :-) Jak se ale vracím už cítím kapky vody a než přejdu parkoviště tak už solidně prší. Tak tedy první oblékání do nepromoků a po čtvrté hodině odpoledne vyrážíme teď už za deště. Před námi necelých 100 km. Tak snad to nebude tak hrozné.Bohužel bylo! Ze začátku jen lehce pršelo, pak ale přišel úsek mezi Gaming a Heiflau, kde jsme místy nejeli ani třicet, protože z nebe padaly provazy vody, skoro jako by to někdo lil z kýble! Na vozovce centimetry vody a místy kaluže hluboké i deset cm a dlouhé několik metrů. Waran jednu z nich trefil, naštěstí jen v malé rychlosti tak to odnesla jen jeho pravá bota, která byla úplně na hnůj. Já tehdy jel ještě ve svém žlutém skoronepromoku a tak jsem byl po tom slejváku mokrý komplet! Navíc jsem si špatně upevnil lidlovy návleky na boty a tak i boty se daly ždímat. Po cestě zastavujeme kousek od Leinbach(u) na foto a cigárko. Naštěstí takhle nelilo celou cestu, ale pršelo pořád, místy slabě jindy průtrž jako prase. Takže po propršených cca 100 km dorážíme konečně do městečka zasvěceného všem bahňákům, do Eisenerz! Okolo půl sedmé objíždíme město a hledáme ubytování. Snažíme se dostat i do lomu, že bychom následujících pár nocí strávili přímo v centru dění. Po chvilce bloudění už stoupáme po asfaltce směrem vzhůru. Kolem nás lítá jeden krosař za druhým, všichni ve stejné hnědo oranžové barvě, záhy víme proč. Asfalt se asi za třetí zatáčkou mění v šotolinu rozbahněnou hnědavo-oranžovým jílovitým bahnem, které se ve stružkách valí z vrcholku té naší posvátné hory dolů. Naštěstí je podloží pevné a umožňuje našim "těžkooděncům" pokračovat vzhůru. Po chvíli dorážíme k hlavní bráně areálu. Security neumí anglicky a nikdo z nás německy. Ruce a nohy lítají a dozvídáme se, že dál se s motorkama nesmí, pokud nechceme až na horní parkoviště. Jestli se tam dá spát nebo je tam nějaký kemp jsem se nedozvěděl. Na tomto místě bych chtěl podotknout, že celá (turisticky orientovaná) organizace značně pokulhávala. Nenašli jsme jediný info point, který by byl obsazený a měl nějaké materiály jako mapku nebo plán akce. A tak jsme vyrazili bahnitou cestou směrem vzhůru k hornímu parkovišti, po cca 3 km jízdy za linkovým autobusem jsme dorazili na ono parkoviště. Srovnaná plocha, rozbahněná a kamenitá, totálně nevhodná ke stanování. Přespávaly zde pouze týmy jezdců se svými karavany. Tak opět stejnou cestou dolů, do města a do kempu zbudovaném na fotbalovém hřišti. Ano na tom u nás posvátném místě se v dešti rozprostíral páskami ohraničený stanový tábor pro zběsilé motorkáře i s jejich motorkami! Narozdíl od pořadatelů závodu, mluvil trenér místní omladiny anglicky a ubytoval nás za 10éček na osobu a noc.  Vybrali jsme si fleka, postavili stany, dali sušit věci pod improvizovanou sušárnu sestávající se ze dvou motorek postavených na 1,2 m od sebe, přehozených plachtou a pod plachtou natažené tyčky z jednoho nevyužitého stanu. :-) Nebudu se tu ani zmiňovat o tom, jak vypadaly naše cestovní stroje po tomto bahnitém výletu. 20:15 za neustálého jemného deště zasyčí první pivko. Bratr po útrpné cestě sužován bolestmi zad a nadopován prášky proti bolesti brzy usíná. My s Waranem diskutujeme v jeho stanu o tom co bude zítra. Noc jako na každé moto akci, tu a tam zařve ožrala, tu letí dělobuch a tam se zase někdo pokouší zadřít dvoutakta... Jsme tady, Erzbergu! ! !

Dnes 302 km.