4 státy, 12 dnů - Alpy, průsmyky, jezera a moře

Den sedmý – Slovinsko - Kobarid

Nevydrželi jsme ležet. Odjezd směr Slovinsko. Kam dojedeme, tam zůstaneme. Ráno odjezd, vedro zase brutální. Nabíráme směr Ilirska Bystrica, Logatec. Tady vede cesta, kterou jsme chtěli jet původně z Bohinjského jezera. Logatec – Idria – Tolmin, tuto cestu doporučuji. Super cesta, dá se to tahat, užívačka, super zatáčky. Stojíme Most na Soči a  odpočíváme. Dojíždíme do Kobaritdu kde hledáme nějaký kemp. Jedem podél cesty hledáme, cedule nás zavádí do kempu s názvem Kobarid. Pecka, nádhera. Platíme nějakých 25 E za noc. Dáme sprchu a pivo a jdeme se projít. Kemp leží u řeky Soča, což je záruka čistoty a krásy, dá se koupat přímo v řece. Nacházíme i letáčky kde najdeme jeskyni a v ní vodopád, je to jasný jdeme. Procházka bodla, vracíme se do kempu a sedáme. Pokračujeme tam, kde jsme začali …..pivko. Dáme tři a jdeme spát. Ráno pokračujeme.

Den osmý - Rakousko

Přesun do Zell am see. Tohle ráno si budeme dobře pamatovat navždy. Počasí pohoda, krásně opět jako každý den. Promoky doma v garáži. Vyjedeme a pokračujeme, směr Rakousko. Jedem cestou co jsme již jeli, takže směr zpátky Krajnska Gora. A tady to začíná, panorama super, jen mraky přibývají. Co teď? Tss to projedeme ne?  To bude jen přeháňka, povídá Míša, možná to vydrží. Vše balíme pro jistotu, ať nám to nepromokne. 

Tak jo, mažeme, najednou se začínáme zvedat do větší nadmořské výšky a tma je čím dál větší. Jedeme dál. Začíná pršet, začíná více pršet, nakonec peklo. Nevidím nic, zvedám plexi, jedu v džínech takže to neřeším, to uschne rychle. Pokračujeme nahoru, samá otáčka, serpentýna až nahoru.  Takový hukot jsem dlouho nezažil. Jo promoky v suchu a já v trenkách povodeň. Míša taky durch. Auta stojí, nestíhají jim stěrače tak stojí. Já nemůžu stát, není se kde schovat. Raději pojedu, snad to přejde. Vyjedeme nahoru na Vršič a oba jako vodníci. Jsme komplet mokří. Nahoře parkují motorkáři, netuší co se děje níže. Zastavíme, zjistíme škody. Žádné nejsou jen my mokří. To uschne jedem, lehce mží to je pohoda. Naštěstí je teplo. Sjedeme dolů a pak uvidím CZ značky a lidi kolem. Něco se děje. Otáčíme a zastavujeme. Čau chlapi vše ok. Jo jen kamarádovi klekla mašina tak pro něj jedou, tak čekáme. Nemůžeme pomoci tak pokračujeme. V tom se mi při rozjezdu podaří špatně přidržet spojka a motka chcípne. Jo to je něco pro každého. Nic, natočím to a jedeme. Směr Kolbnitz, tam že přespíme v kempu, kde jsme již spali a usušíme se. Po cestě zase vysvitne sluníčko a nám se vše usuší. Krom bot, ty musím rozepnout a nechat větrat protože v botách byl rybník. Jedem Kolem Klobnitzu a co teď stojíme? Jedem? Tak jo času dost.  Jsme suší, teplo je, potáhneme to dále na Grosseglockner. Po cestě zastavujeme u vodopádu, jdeme se projít a smějeme se co doma nepromoky v garáži asi tak dělají.  Cesta super, užíváme si to. Přijíždíme k bráně Grosse, počasí pecka, platíme a letíme nahoru. Dole povídám, uvidíš nahoře, super výhledy atd. V nějakých 1800 se z krásného počasí stane mlha. Jo tak máme smůlu, snad to bude nahoře lepší. Nic se nelepší spíš naopak, teplota klesá. Vyjedeme úplně nahoru, mlha, nejde nic vidět. Začíná poprchávat. Zase balíme věci na vodotěsný. Jedem dolů, před námi nikdo jen asi 4 jezdci, no kdo by to mohl být, opět jen CZ značky. Jedou pomalu, dost pomalu, je fakt, že prší, ale tohle tempo mě zničí, je zima, 8 st, déšť, já jen džíny, boty trošku vlhké a Míša se začíná třepat. Sakra máme problém. Sjíždím dolů co nejrychleji, snad se oteplí a přestane pršet. Nic se neděje. Jsme dole a pořád zima, už mám dost. 26 E vyhozeno za nic. Sakra tohle se nepovedlo, ale co někdy se to stane. Míříme do Zell am See, kde chceme zůstat. Motorka šlape bez problémů, z toho mám radost. Příjezd do Zell am See. Míša je zmrzlá já taky, hledáme ubytko.  40 E na hlavu, to je dost. Nakonec najdeme spaní za 20 E na hlavu, jen je to apartmán a před ním stojí Čech a Slovák, kteří volají majiteli, jestli je volno. Volno je, ale jen pro 4 osoby za 20 na hlavu. Né, že bych se bál, ale s kámošem bych do toho šel hned, ale s Míšou jsme chtěli být sami. Z cizími lidmi být na jednom pokoji, i když to byli motorkáři, no nebylo to to pravé. Jedem dál a hledáme. Nabereme směr Hallstatt. Po cestě něco najdeme a zůstaneme. Všude 40 E noc za osobu. Mazec, čas se posunul, máme opravdu dost, zima šílená. Prší, pořád prší, i když už jen trošku. Nějak zapomínám na palivoměr, času dost. Najednou máme najeto 40 km na rezervu. Aha musíme najít něco. Navigace ukazuje odboč a najednou v křižovatce stojí gasthof. Stojíme, domlouváme cenu. Povídám kolik stojí noc, odpověď, 40 E. Ptám se za pokoj? Jo, za pokoj. Takže za každého 20 E. Odpověď - Jo. Vybalujeme. Sejdeme dolů a asi to udělal schválně, protože mi říká, že se spletl, že je to 40 za každého. Na což mu povídám, co blázní, že cenu řekl. Nakonec že nám dá slevu na 70 E. Bereme to, nemáme sílu se hádat. Dáme večeři a jdeme na pokoj. Věci se suší, po dlouhé době peřina a postel.

Den devátý – Česko - Lipno

Ráno věci skoro suchý. Hledáme benzinku. 4 km to i dotlačím. Bereme klasicky plnou. Venku nádherně. Směr Hallstatt. Krásné městečko. Objedeme ho, je tam dobrá vyhlídka, na parkingu pro autobusy, kde se dá udělat dobré foto. Pak jedeme zpátky, hledáme místo kde necháme motku. Vše placeno. Nakonec projíždíme kolem závory a najdeme mini místo a jdeme do města. Procházka super, konečně teplo. Fotíme a pokračujeme, dnes konečná CZ Lipno. Cesty jsou krásné, spousta zatáček, krajina nádherná. Rakousko a Slovinsko prostě stojí za projetí a to ne jen jednou. Jedeme dále nahoru a stojíme v městě Gmunden u jezera Traunsee. Další nádhera, o víkendech mají trhy a promenáda kolem jezera je super. Procházka po městě a nabíráme směr CZ. Cesta se začíná ne zhoršovat, ale zpomalovat a táhnout. Spousta aut, nějaký motky co jedou zase dolů nás zdraví. Tempo nic moc. Už se těším na české pivo, ať už tam jsme. Přejezd hranic brnkačka, stojíme na benzínce, kde už kecám uvnitř s nějakým řidičem. Tak jsme skoro doma, krátí se to. Cestu už si tak moc neužívám, zvláštní pocit, když se člověk vrací z té nádhery. Volám dětem, že možná budou na Lipně. Mám úspěch. Jsou tam, je tam ex s dětmi. Domlouváme se a přijíždíme za nimi. Najednou malá přeháňka, čekáme. Jdu za dětmi, pecka jsem spokojen. Musíme pokračovat a někde se utábořit. Motorka stojí před Aquaparkem. Jsem unavený docela dost. Shodím motorku z hlavní stojanu a chci naskočit. Nějak mě bere balanc a motorka naložená padá k zemi. Přímo před vchodem .  Super, beru poslední síly a snažím se to zvednout. Zaberu, naštěstí byla Míša kousek a nějakej týpek se taky obětoval a pomohl mi to zvednout. Dávám bočák a naskakuju. Vybíráme kemp kousek dál.  Zaplatíme, vybalíme stan a směr sprcha. Co to je za překvapení? Máme zaplacenou sprchu dopředu, ale voda teplá nikde. Venku nic moc teplo. Sprcha …. ráno. Jdeme na Plzeň a kecáme. Ten den najeto 220 km. Pohodička, jsme spokojeni. Jdeme spát, máme dost.

Den desátý – Nové mlýny

Ráno balíme, teplo už se vrátilo. Plán je Český Krumlov, tam procházka, nějaká ta kultura. Je to kousek tak jedeme. Parking opět projíždíme kolem závory. Po Krumlově následuje Třeboň, tady projíždíme a užíváme výhledy. Jedeme  dále, směr Nové Mlýny. Někde uzavírky, tak nás to táhne jinudy, než chceme. Cesty nic extra, vzpomínáme na to, co jsme projeli. Těšíme se do kempu. Přijedeme, postavíme stan a jdeme do sprchy. Jakmile se vrátíme, vedle nás postaví stan další motorkář, co čeká na kamarády. Pohodový týpek se synem. Pak jdeme na pivo. Naplánujeme další den, to bychom chtěli projet trošku jižní Moravu. Příchod do stanu ve večerních hodinách a po cestě docela veselo. Spousta lidí většina opilých a samé hulení ve vzduchu jde cítit. Jdeme spát. Najednou mě vzbudí něco jako zlý sen. Nějaká frajerka chodí po kempu a hledá svou asi taky dost opilou kamarádku. Řve pořád dokola Martinooo, Martinoooo a v tom už to spousta lidí nevydrží a křičí, neřvi krávo, zalez už konečně, mlč už a jiné lichotivé slova. Za chvíli je klid a spíme do rána. 

Den 11 – krátký průjezd jižní Moravou

Vyjíždíme kolem 11. Dnes výlet po okolí, vinice, město Mikulov, vždy jsem jen projížděl, teď byl čas vidět jej i z blízka. Pěkné město, se musí nechat. Dále projíždíme Pálavu, Velké Pavlovice a další. Uděláme nějakých 150 km, dáme oběd po cestě a vracíme se zpátky do kempu. Byli jsme se podívat na rozhledně Slunečná u Velkých Pavlovic, tam mi bohužel kleknul telefon tak fotky nejsou k dispozici. Nabíjet 3 telefony na jednu nabíječku bylo docela dost. Takže navigace měla vždy přednost a pak ostatní. I tento den jsme si užili, je tam krásně, cesty nic moc, ale dalo se to přežít. V kempu parkujeme přímo u stanu. Už je plno, mazec, zase stejný rachot večer, stačí jen přežít. Jdeme na poslední dovolenkové pivo. Sedíme, připravuje se program, kapely budou hrát. Super. Posedíme, k tomu hudba a pívo. Najednou se rozletí dav a někdo křičí, volejte sanitku. Jo vedro alkohol, jídlo a slabší srdce. Pán to nevydržel a nejspíš infarkt jej poslal k zemi. Zvláštní to pocit, když vidíte kus chlapa, jak mu pomáhají. Masáž srdce, dýchání z úst do úst, tělo se jen hýbe a …nic. Přijíždí sanitka prvně místní, začínají to přebírat odborníci. Další sanita, zase vyskočí další záchranáři a jedou pořád a pořád, pecky. Nezastaví se. Když uběhlo 20 min, to nebude jen tak, je to dlouho. Po další chvíli se postaví a prý se chytnul. Nálada kolem nula. Naloží ho, všichni zatleskají a za chvíli se lidi baví dál, jako by nic. Jinak RESPECT všem těmto lidem a samozřejmě všem záchranářům. Dopíjíme a večer míříme do stanu. Ráno se vracíme domů. Moc se nechce, ale zase doma je doma. (po příjezdu jsem hledal, jestli to někde bylo napsáno a pán nakonec zemřel)

Den 12 - cesta domů

Den poslední, míříme domů, výjezd kolem 11, není kde spěchat domů to je 250 km. To netuším, že psychicky nezvládnu jet po našich cestách. Vesnice, vesnice a zase vesnice, mezi nimi jen kilometr a zase další. Všude 40 max. 50 km/h. Peklo českých silnic je tady. Je pravda, že jsem měl s tím vždy problém.  Rozjedu se a brzdím, všude pozor měříme. Tohle mě nebaví. Balím to a sjedu u Brna na dálnici a do Olomouce jedeme po dálnici. Pak sjíždíme po staré cestě na Potštát, Fulnek, Odry a domů směr Ostrava. Guma dostala zabrat na vařící dálnici. Prvních cca 60 km po dálnici za celou dobu, ale nedal bych to.

Sjedeme jedem po staré na Ostravu, tam to známe, takže tempo se opět zvedlo. Mám to naježděno autem i na motorce. Stavíme až v Bravanticích v moto baru. Dáme kafe, kofču a jedem. Domů už opravdu kousíček a vše končí. Doma motorka do garáže, vybalit, pračka, sprcha a večer do hospůdky pokecat s přáteli o cestě.

Bylo to super a už teď se těším na další rok. Tímto bych chtěl poděkovat své přítelkyni Míši, držela se statečně, neprudila, vydržela vše a byla dobrým parťákem i ženou. Zadek se uzdraví, ale vzpomínky na tuto super dovolenou zůstanou. Motorka vydržela úplně vše, jedinkrát necukla, v zatáčkách držela. Celkem to vyšlo na nějakých cca 3100 km. Spotřeba kolem 7 litrů, ale tohle jsem nikdy neřešil. Za celou cestu jedna malá pokuta za 200 Kč za nerespektování dopravního značení, samozřejmě mě chytli po návratu do Čech. Motorka měla konečně oddech. Připravena na umytí, namazání a další co vše co po dlouhé cestě potřebuje. Poděkování patří i motorce, že nás neshodila a v pořádku nás dovezla tam a zpátky. Všem co jezdí přeju, mnoho šťastných km bez nehod, ať Vám miláčci slouží a ve zdraví nechť se všichni vrátí domů. Další dovolená 2016 – Rumunsko. Odjezd začátek června.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE