Kousek po Polsku

Neodpustím si na úvod.....

Dost jsem zvažoval, zda má cenu psát cestopis o této ces... vlastně, výletu. Je tu mnohem více daleko zajímavějších zápisů z Polska. Když jsem hledal informace před první cestou minulý rok, zhltal jsem tady desítky článků od těch, co vyjíždějí poprvé - tak tedy nakonec jo, dám to sem. Třeba taky někdo hledá.
Další čtení proto bude pro ostřílené dálkové jezdce nuda - směřuju to hlavně těm, kteří taky nějak začínají, a tyto výskoky (slovo výjezd snad ani nepoužiju) mimo území ČR je pro ně velkou metou - stejně, jako pro nás, mě a mojí dceru Anežku, a náš stroj, na kterým to všechno visí - starou babku Yamahu Virago 1100.

Napříč Českou republikou (od Rakouské hranice do Frýdlantského výběžku)

Neděle, 12.7. 2015

Loňská  cesta na Slovensko byla premiérou, která nám dala základní zkušenosti. A právě na jejich základě jsme postavili i letošní výpravu. Musíme postoupit o level vejš, takže směřujeme do státu, kde se už (skoro) nedá domluvit. A protože cizí řečí se nikdo z nás pořádně za ten rok nenaučil, poznáme, co je v našich možnostech.
Motorka je teda naložená z předešlýho dne a zhruba v 9 hodin zvedáme kotvy. Počasí přeje, je slunečno, ale není vedro, takže to ubývá. Samozřejmě musíme nejdřív do práce - rozloučit se s krkem rodiny a pak už míříme přes Pelhřimov a Havlbrod dále na sever. V Jičíně už nás kručení v břiše zažene do hospody na náměstí, kde si dáme menu, zaplatíme modrými papírky s nápisem Sodexo gastropass a jedeme dále k českým severním pohořím. Nesmí chybět zastávka na fotku malebného hradu Trosky, a po projetí Semil, Želbrodu a Tanvaldu přijíždíme k další malé pauze, přehradě Souš. Původně protipovodňová stavba ještě z dob c.k. monarchie dodnes slouží svému účelu, avšak od 70. let zásobuje pitnou vodou Liberec a Jablonec. Z toho důvodu není povoleno vstoupit na korunu hráze. Jen mi tak vrtá hlavou - jak to, že architekti v r. 1915 dokázali postavit přehradu nejen funkční, ale i vzhledově krásnou? A proč dnes stavíme veškerý průmyslový stavby hnusný, bez špetky toho "hezka" nebo "krásna", nebo jak se tomu říká... Pochybuju, že naši prapra vnuci budou v r. 2115 takto obdivovat např. elektrárnu v Temelíně nebo nudné kostky výrobních hal současných velkých firem...Anežku  následná vedlejší zajímavost sice drobet nudí, ale já neodejdu bez fotky meteorologické stanice Desná - Souš, kterou jistě všichni znají z pravidelných relací o počasí na všech serioznějších rozhlasových a tv stanicích. Patřím mezi amatérské zájemce o tento vědní obor, leč - den otevřených dveří zrovna neměli.

Další cesta prochází Jizerskými horami a vede do Hejnic. Tam se opravuje kanalizace a silniční povrch je tankodrom, proložený spoustou semaforů, které se ale dají vedlejšími uličkami objet, takže jsme svědky konfliktu řidiče auta před námi s blbcem na kole, kterej v oblečku alá Tůrdefráns naprosto nebere ohledy a klidně si sportuje v protisměru jakoby se nechumelilo a ještě se do řidiče slovně opřel... kretén se prostě najde v každé skupině lidí. Ještě že máme "úzkou" motorku. Zajíždíme do Autokempu Hejnice. Je trochu skrytý a skromně vyznačen, takže se musí mírně hledat. Je to ale čisté, klidné místo, s několika rodinami s dětmi ve stanech a několik postarších párů z D. Pani správcová nám to naúčtuje za "horentních" 170 Kč - co víc chtít. Teplá voda bez omezení a v ceně, sociály jako křišťál a ještě je tu fungující dobře zásobená kantýna. Po celé ploše vzorně střižený trávník. Jsme naprosto spokojeni, a já určitě doporučuju k návštěvě. Během konzumace večeře začíná pršet a nic se na tom během následující noci nezmění.
Trasa:
Políkno - JH - Pelhřimov - Havl. Brod - Čáslav - Kolín - Jičín - Rovensko - Semily - Železný Brod - Tanvald - Desná - Bílý Potok - Hejnice.
Najeto: 330 km.
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE