Kousek po Slovensku

Pro opravdové cestovatele pouhá rozcvička, která nestojí za řeč. A taky vím, že už tam všichni byli, tedy kromě mě.

Kousek po Slovensku

Kapitoly článku

Kam se má pustit majitel motorky na svou první "expedici", když nemá vůbec zkušenosti s cizinou, cizí řečí neumí ani blbě koukat a bankovní konto momentálně dovolí zhlédnout z Jadranu tak akorát prospekty? No přece na Slovensko. A rozhodně tohoto nápadu nelituju. A taky se omlouvám všem, kteří tento zápis již četli v mém deníku - ano, je to to samé. Tak snad vám to nebude vadit.

 Vlastně to bylo nečekaně. V práci se to totiž jakýmsi zázrakem vyvrbilo tak, že mi uprostřed léta dali dovolenou - a zrovna bylo volnějc i na vedlejšáku. Manželka ale bohužel volno nedostala, tak bylo rozhodnuto, že spolujezdcem bude dcera Anežka. Jejích 13 let je zčásti ještě dětským věkem, tudíž s tématickým zájezdem po vodních stavbách ČR jsem neuspěl. Zato země východních sousedů byla přijata s radostným poskakováním. Takže zařídit  pas pro dceru, jeho výrobu úřady stihly těsně před (jinak by stál místo 100 kč expresních 500), vyměnit Eura, zařídit roaming, koupit mapu Slovenské republiky - a jedem do neznáma.

NEDĚLE, 27. 7. 2014

Stan, spacáky a ostatní materiál jsme nachmoustali na motorku už včera, takže cca v 9.15 odjíždíme. Po nezbytném sklouznutí do města "za mamkou do práce" a rozloučení míříme směr Nová Bystřice, Slavonice a Vranov n. Dyjí. Celý zájezd od prvního metru berem jako výlet, takže cestou na státní hranici se chceme rozhlížet po kraji a ne drtit stovky km po hlavních tazích. Je doba žní, tudíž co chvíli se plácáme v kolonách za kombajnem, traktorem a tak podobně. Do toho ještě český národní zvyk rozkopat co se dá, uzavřít a následně na tom nepracovat. Takže není nouze o zajížďky, bloudění a trápení automapy. Vrcholem všeho je moje překročení státní hranice, jenže místo Slováků všude samá orlice a nikde žádný kopřivy. Anežka je nadšená, zato já méně. Po přečtení nápisu Wilkommen in Laa a.d. Thaya otáčíme na prvním kruháči a jsem nasrán kvůli zbytečným kilometrům. Poté už ale projíždíme správně, všude vinohrady a slunečnicová pole. Vítá nás Mikulov. 

Anežka remcá, že je vedro a že furt zastavuju na focení. Jedeme trochu nahoru podél hranic, takže projíždíme Břeclaví a Hodonínem s kulisou krásných sklípků s malovanými ornamenty na fasádách. Mění se počasí a avízované bouřky a přeháňky jsou zde. Dvakrát jsme vydatně opláchnuti, ale je takové vedro, že během chvíle usycháme. Poté Strážnice s jejími historickými hradbami, Veselí n. Moravou a po silnici 54 míříme na hranici. Tu překročíme kolem 16.00 h.
 Cíl je Nové Mesto nad Váhom a kemp Zelená Voda. Karpaty nás vítají slunečným počasím, ale to zakrátko mění názor a 2 km od kempu jsme opět vydatně zaliti. Platíme (10,8 €), najdeme plac, a urychleně budujeme stan, neboť obzor je olověně šedý a z hloubi Slovenského vnitrozemí se ozývá burácení a blesky. Je dostavěno, cpeme se řízkama z domova a venku je čoro moro. To bylo těsně. Po asi 1,5 hodině přestává pršet, a my jdeme na obchůzku okolí. Z mostu přes Váh pozorujeme spoustu velikánských ryb, evidentně lovících běličky u krajů. Co to je za ryby ale nevíme. Poté zajdem do kempové restaurace na pivo, dám si Corgoň (přeci nebudu pít na Slovensku Kozla ) je dobrej, tak si dám ještě jedno. Anežka se uctívá její milovanou Kofolou z půllitru Chvíli posloucháme slovenský rozhlas z rádia na motorce a jejich ne zrovna povzbudivou předpověď počasí a pak na kutě.

Trasa: JH - Nová Bystřice - Slavonice - Vranov nad Dyjí - Lesná - Kuchařovice - Dyjákovice - Hrušovany n. Jevišovkou - Drnholec - Mikulov - Valtice - Břeclav - Hodonín - Strážnice - Veselí n. Moravou - Blatnice pod Sv. Antonínkem - Strání - Moravské Lieskové - Nové Mesto nad Váhom, ATC Zelená Voda.

Celkově najeto 325 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.19
Známkováno: 31x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist