Balt - Punková gastroturistika v jedné stopě
Text: Křesťan | Zveřejněno: 30.4.2024 | Zobrazeno: 9 659x
Čtyři kluci, žádnej plán, osm dnů, 2011km - Vypravili jsme se do Polska a na nákupy to rozhodně nebylo. Loni se nám náš, punkově-gastro turistický, výlet celkem povedl, a tak jsme na něj chtěli navázat. Náš zamýšlený zářijový termín, se ale bohužel střetl s termínem Hotrodového závodu v německém Massenu. Nakonec jsme to upekli tak, že všichni sejdeme na Hotrodech. A po závodu se pojedeme vykoupat někam na sever Polska, do Baltu. Každý trenér vám řekne, že vítězná sestava se nemění. Tak jsme vyrazili ve stejném složení, jako před rokem na Balkán. Já na Dragstáru a Ivan na, v rodině zapůjčeném, Indianu Scout. Naši dvojici vhodně doplnili další dva dobrodruzi na HD Dynách. Kamil na staré 1450 a Petr na 1600. V součtu nám dohromady bylo v den odjezdu celkem 230 let. Z toho je myslím patrné, že jsme úplně neplánovali jezdit větší část cesty po zadním a spát po škarpách. I když na tu škarpu poslední noc vlastně nakonec došlo.
Kapitoly článku
8. 9. Plzeň – Cínovec – Massen 295 km
Massen Dirt Track je Hotrodový závod v Německu, který se jezdí na pískovém ovále, vždy druhý víkend v září.
V pátek jsem se ráno ještě vypravil na úřad do Kralovic, abych si zažádal o nový řidičák. Měl platnost už jen 13 dnů. Tam odtud jsem jel na klubovnu do Žihle, odkud se na celý podnik houfně vyráželo. V koloně bylo pár starých aut a dodávka na motorky. Kluci vezli závodní Tatrovku na plaťáku. Já jsem nakonec vyjel s Vlastou a jeho Panheadem úplně jinudy, abychom si mohli užít svoje tempo. Bylo krásně a jelo se nám fajn, cestovní rychlost 80-90 km/h. Když jsme přijeli do Teplic, ztratil Vlasta šroub z páky ručního řazení. Po jeho náhradě šroubem z Yamažího blinkru jsme pokračovali dál do hor. Hranice jsme překročili na Cínovci, kde jsme se také báječně naobědvali. Také jsme vzali benzín. Po malebných silničkách jsme dojeli před Drážďany, kde jsme najeli na dálnici. Nikdo soudnej nechce, na mašině s ručním řazením, riskovat páteční špičku v půlmilionovém městě. Za městem jsme zase z dálnice sjeli a úplně placatou krajinou jsme dojeli do cíle. Areál se nachází poblíž bývalého vojenského letiště Finstervalde, uprostřed borového lesa.
Vstup jsme měli volný. Já měl "Freikarte" a Vlasta díky roku výroby svého stroje. Projeli jsme hlouběji do lesa, všude stály Bobbery, Hotrody a další samohybné produkty lidové tvořivosti. Český stan byl až vzadu u dráhy. Já jsem zajel s motorkou ještě hlouběji do lesa, kde jsem si udělal přístřešek. Bylo to dobré rozhodnutí, protože se od dráhy během tréninků hrozně prášilo. Celé české depo vypadalo, jako by ho zasáhla pouštní bouře, ale naražená Plzeň ve stanu, dělala situaci snesitelnou. Večer zahráli St. Johnny.
9.9. Massen - Massen 0km
Druhý den je obvykle ve znamení dlouhého čekání. 
Nejprve se čeká na odpoledne, kdy se jedou rozjížďky. Potom se čeká zase na tmu, kdy se jede finále těch nejlepších. My jsme si s Vlastou řekli, že si čekání zkrátíme koupelí v jezeře Bergheide. To je vzdálené asi 5 km a příjemná procházka borovicemi nám během klábosení rychle utekla. Na konci nás čekala monumentální konstrukce těžebního stroje F60 a za ní pak 3 km2 vodní plochy.
Koupačka na prosluněné pláži je parádní, kolem liduprázdno. Zpátky se vracíme akorát, abychom stihli první jízdy. Prašný ovál je obehnaný balíky slámy a uvnitř se dějou věci. Z kategorie předválečných motorek postoupil Dušan na DKW. To byla povinnost. Ani Tatra si v konkurenci nakoňovaných osmiválců nevedla špatně, a tak jsme se na noční start moc těšili. Odpoledne jsem se tu setkal se svými kumpány, se kterými jsme si naplánovali cestu k Baltu. Ubytovali se v penzionu kousek odsud. Naši v závodě nezaváhali, Dušan hladce obhájil loňské zlato. Lewis se s Tatrovkou dostal až do finále, kde narazil na speciál stavěný přímo na tuhle trať. Nakonec kraloval agregát s Kopřivnice. Při vyhlášení vítěze se nocí neslo sborové "TATRA! - NEZNÁ BRATRA!!!" To, že znělé "R" nahání cizincům strach, věděli už husité. Platí to pořád. No a pak se šlo slavit...
