Cesta na sever a zpět

Závěr: Když s odstupem času posoudím tuhle úžasnou cestu, nemám, čeho bych litoval. Jízda v jednom je sice risk, ale umocňuje to ten zážitek, že jste to celé zvládli sami. A navíc máte absolutní svobodu rozhodování. Podíval jsem se na zajímavá místa a spoustu dalších jsem vynechal. Alespoň je důvod se tam někdy vrátit. Snažil jsem se vynechat velká města a profláknutá místa, abych se vyhnul davům. Pro ty, kteří mají radši jízdu mezi kopečky, je Norsko učiněným rájem. Co mě fascinovalo, bylo minimální množství sjezdovek. A ty které, byly vidět, zapadaly do krajiny, jako by tam patřily. To samé se týká vzhledu horských středisek citlivě posazených do krajiny. Mohli by se tam naši soudruzi jezdit učit, jak se to má dělat. Motorka šlapala jak hodinky, co mě zaujalo, nedoléval jsem žádný olej. Varan se mi opět potvrdil jako super motorka na cestování. Tam kde „Bavoři“ už oblékaly nepromoky, já jsem v klídku jel v suchu. Spotřeba byla okolo šesti litrů, což je taky slušný. Načerpal jsem spousty zkušeností a některé věci bych příště udělal i jinak. Je tu pár poznatků pro ostatní, co se nahoru teprve chystají.

Benzín – Čím severněji, tím více jsou rozšířené bezobslužné pumpy. V drtivé většině fungují tak, že přijedete ke stojanu, vložíte platební kartu a zadáte pin. Kartu vám to vrátí a vy si zvolíte, co budete tankovat. Pak už jenom krmíte nádrž. Po uložení pistole do stojanu si můžete nechat vytisknout účet a odjet. Jo, hlavně sundat helmu, nemusely by vám pustit benzín. Po cestě lze potkat i jiné typy, ale tenhle je nejčastější. V Norsku se mi párkrát stalo, že cena benzínu večer, byla větší než ráno.

Peníze – Dalo by se říct, že hotovost není potřeba, ale já si něco vezl. Kartu mám klasickou debetní. Všude se píše jen o kreditkách. S Mastercardem jsem nikde neměl problém.

Jídlo – Jelikož to je jedna z mála položek, na které se dá ušetřit, tak jsem vezl všechno sebou a dokupoval jen chleba a nějaké to pivečko taky bylo. Voda se dá natočit v kempu. Potraviny jsou na severu opravdu drahé a chleba za stovku není neobvyklá věc.

Bydlení – Bydlel jsem v kempech, byla to taková jistotka, ve většině je free wifi, a sprcha je v ceně. Ve Švédsku vás neubytují, pokud nemáte nějakou Kempingovou kartu, nejlépe švédskou. Je k prodeji na většině recepcí. Jinak kempy jsou spíš zaměřeny na karavany a někde ani stan postavit nejde. Bydlení nadivoko má své kouzlo, ale není pro každého. Skoro všechny odpočívadla kde by se dalo přespat, nemají u posezení žádnou střechu, takže kdo nechce spát pod širákem, stejně musí stavět stan.

Silnice – hlavní tahy mají velmi kvalitní povrch a značení je taky dobré. U okresek je to daleko horší, záda i tlumiče dostaly docela zabrat. Radary jsou vždy předem značené, akorát někdy jsou 300 metrů za značkou a někdy i kilometr nebo dva. Chuťovka ve vesnicích jsou retardéry. Jsou u každé školy, a to minimálně dva. Nejsou jako u nás, ale dost masivní, takže radím opravdu zpomalit.

Trajekty – Vnitrozemské, nebo trajekty ve fjordech se platí přímo na lodi hotově nebo kartou. Trajekty mezistátní je dobré si rezervovat, stačí třeba i jen pár hodin předem. Je to stejné jako u letenek, čím později koupíte, tím dražší. V kempech se dá připojit přes wifi, akorát je třeba mít povolenou platbu kartou přes internet. Zajištění motorky nechají většinou na vás, k dispozici jsou kurty a klíny.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE