Maroko

9.1.2005

Ráno si vaříme u nich v kuchyni jídlo a zjišťujeme, že ženy jsou asi v jednom pokoji pěkně schované. Za závěsem, který tu mají místo dveří je totiž nějaký pohyb a pak zahlédneme zvědavý holčičí obličej, který se hned ale schovává. Když se ukázala znovu naznačujeme jí ať jde k nám, ale jde až když vidí, že kluk od nás dostal propisky a bonbóny a také až když jí otec ukázal, že může ven. Našemu hostiteli vysvětlujeme, že jedeme do soutěsky Todra ale ne po silnici. Přímo přes hory kudy vede jen cesta. Upozorňuje nás, že teď to nepůjde, že je tam sníh a ostré kameny prostě nebezpečí. Okolo je to ale zajížďka a Karel je stejně přesvědčený, že to nějak půjde. Vrátit se můžeme vždycky. Počasí je krásné a tak si jízdu v horách užíváme.
Fotíme pradleny, které bosýma nohama stojí v potoce a perou prádlo. Některé před námi utečou jiné se fotit nechají, ale chtějí za to zaplatit . Vždycky se nějak domluvíme a pár drobných, sušenky nebo bonbóny stačí. V jedné zatáčce si Míra fotí prodavače na své motorce. Afričan na Africe. Tomu se to líbí a tak leze postupně všem po motorkách. I když nic nekupujeme není vlezlý a půjčuje Karlovi trumpetu, kterou má na prodej. Dáváme mu pár cigaret a pokračujeme. Ve vesnici, kde končí asfalt zastavujeme u policisty abychom se zeptali na cestu. Ta se totiž dělí na několik prašných a všechny mizí v horách. Která je ta správná na Todru? Policajt nám místo cesty vzhůru radí cestu okolo. Sníh a špatná cesta to je to co nás tam čeká. Karel nakonec řadí jedna a jede dál. Postupně jsme dvě cesty zkusili a zase se vrátili na rozcestí. Pradleny, které tam praly prádlo na nás koukali jak na mimozemšťany a nedokázali na otázku: „ Todra“ ? vůbec odpovědět. Nakonec nám poradil jakýsi chlapík nenápadnou pěšinu kolem pramenu kde perou ty dvě nešťastnice. Prý je to dobrá cesta jen 25km do cíle. Hned z kraje bahnitý brod. Sníh přibývá a první padá Petr naštěstí bez následků. Pak já taky ve sněhu. Motorka upadla tak šťastně zase na ten levý kufr, že ji zvednu sám . Raději demontuji své jediné zrcátko a dávám ho do spacáku. Další pád je v blátě pod kterým je led. Tentokrát už můj levý kufr dostal ránu s které se už nevzpamatuje. Celý drží jen pomocí tří popruhů. Motorce se ale jakékoliv poškození vyhýbá. V kamení jen slyším jak štít pod motorem zvoní. Tiger je bezvadný traktůrek. Ani nemusím moc používat spojku a i z minimální rychlosti na jedničku se motor krásně sebere. Cestou potkáváme pár místních, kteří převáží průsmykem zboží na oslech. Kousek za vrcholem je cesta zavátá úplně a i když máme špunty musíme závěj projíždět a dva tlačit. Postupně se přetaháme všichni navzájem a tady také padá Míra se svou Afrikou. Začínáme sjezd a to je ještě horší. Uklouzlo mi přední kolo a málem jsem sjel do propasti. Musel jsem zastavit abych to vydejchal. Za mnou zastavuje Míra , který to viděl ale musíme jet dál, blíží se tma. Často přejíždíme buď úplně vyschlé vodní toky nebo potoky. Docela se smráká a nechceme tu zůstat na noc. Jedu předposlední a za mnou na mě dává pozor Míra. Občas dojedeme Petra. Nejlépe se jede Martinovi na LC8 to je opravdu kroska se silným motorem. Sice pak také přiznává tři pády ale nic vážného. V kamenitém klesáku nacházíme smutného Karla. O kamen prorazil asi vanu a vytekl mu olej. Není čas to zkoumat. Louže pod motorkou jasně naznačuje, že i kdyby to šlo opravit tak olej v potřebném množství sebou stejně nemáme. Sjede tedy dolů pod kopec a Míra ho vezme na lano. Už za tmy ke své Africe Míra přivazuje naložené Varadero. V duchu mě napadá, že Míra na ní najel už 130000km a má stále původní spojku. To by bylo ještě horší kdyby jí tu spálil. Během této malé přestávky nás ze tmy překvapují dvě ženy. Chtějí cokoliv. Jídlo, peníze, boty a oblečení. Dávám jim nějaké drobné a jídlo. Petr je také něčím obdaroval ale jedeme pomalou jízdou dál za Karlem, kterého Míra tím terénem a brody táhne svojí Afrikou. Po pár kilometrech potkáváme kluka , který nám vysvětluje , že asfaltka je jiným směrem než jedeme ale asi jen kilometr daleko. Měníme tedy směr, kluk dostává cigarety a opravdu po chvíli narážíme na asfaltku. I když je zima cítím jak jsem propocený. Z těch slíbených 25km to bylo nakonec 45km no na oslovi asi nemají tachometry. Zbývá nám asi 30kilometrů do soutěsky Todra, kde má být hotel. Až sem Míra Karla dovlekl bez jediného pádu. Hotel sice stojí 17Euro jednoho ale je pěkný, čistý ,se sprchou ,teplou vodou a evropským WC ! Jdeme s Martinem na večeři a je mi skvěle. Podruhé bych to nejel a kdybych věděl jaké to opravdu bude asi bych to objel. Samozřejmě mě ale hřeje pocit, že jsem to s Tigrem zvládl. Teplota –5 až +15st.C

10.1.2005

Po probuzení a snídani, která byla v ceně ubytování vyráží Míra s Karlem shánět olejový filtr a olej do asi 50km vzdáleného města. Po prostudování motoru se naštěstí zjistilo, že plastový „štít“ Varadera se nárazem prohnul a kamen poškodil výfukové potrubí a úplně zničil olejový filtr. Motor je naštěstí v pořádku. Podle plánu jsme měli jet dnes na dunu ale je mi jasné, že s dnešním zpožděním to bude zase nějaká noční etapa. Martin musí dnes otočit domů, aby se stihnul do soboty vrátit domů. Domlouváme se, že jedu s ním. Na kluky počkám ve Španělsku. Ještě si prohlížím krásnou soutěsku a dělám pár fotek.Vyrážíme asi v 10hod ale stále mě cuká motorka. Doufám, že je to nízkou teplotou, nadmořskou výškou ale hlavně asi zaneseným vzduchovým filtrem. Ten se u Tigra vymontovává dost pracně a tak jedu dál. Představa, že někde rozeberu motorku a k tomu mi bude asistovat parta místních mě neláká. Stále se motáme ve výškách kde je kolem sníh a potkáváme Němce na Africe. Proti nám a našim motorkám je to vyfešákovaný elegán. My zarostlí, špinaví včetně motorek. Mě se utrhla cestou podrážka boty a tak ji mám upevněnou izolačkou a z kufru mi skoro vypadávají věci. Popřejeme si šťastnou cestu a chceme jet dál. To už je ale u nás místní žena s třemi dětmi a prosí nás o jídlo. Už nemusíme moc šetřit tak jí něco dáváme. Při tankování zjišťuji, že spotřeba vyletěla hodně nahoru. Asi deset litrů proti nějakým pěti Martinovi KTM. Ten filtr ! Snažím se na to nemyslet , užívat si krajiny a pohodové jízdy. Večer se zastavujeme v restauraci na čaj a spíme venku na poli za městem. Martin si lehá vedle motorky a poslouchá přehrávač. Já si stavím stan bez vrchní plachty. Teplota 5-10st.C sluníčko

11.1.2005

Ráno fotím Martina. Ještě spí a před ústy má na spacáku jinovatku. Jsou –2st.C . Vaříme si čaj, snídáme sušenky a jedeme dál v horách. Kolem poledne konečně klesáme z hor a otepluje se. Mě zhasla poslední naděje na to, že se chod motoru zlepší. Po vyřízení formalit ještě naposledy tankujeme za super ceny benzín. Na hranicích stál 0,55Eur. Trajekt jede za chvíli a za další půlhodinku jsme ve Španělsku. Na trajektu nás zastihla bohužel informace o smrti Meoniho v závodu Barcelona-Dakar. Vyrážíme po dálnici a Martin chvátá do Barcelony kde má zaparkované auto. Já mám času dost a tak odbočuji k benzínce abych rozebral ten zatracený filtr. Martinovi, který můj úmysl poznal pozdě píšu rychle SMS ať jede dál. Dvojhodinový servis udělal své. U Tigra se sice musí vymontovat i karburátory ale filtr je molitanový a tak tu hrůzu co tam byla jsem snadno vypral v jarové vodě a vysušil u vzduchového stojanu. Vyrážím dál a motorka jede po dvou dnech skvěle! K Tonimu je to asi 900km a protože mám čas sjíždím s dálnice a jedu po pobřeží kde jsou skvělé silnice. Večer jsem si našel hotel a konečně jsem se pořádně vykoupal a na Eurosportu jsem koukal na zprávy z Dakaru. Teplota 10-20st.C

12.1.2005

V pokoji si dělám čaj a plánuji si jízdu po pobřeží na sever. V televizi jsem viděl předpověď počasí, která hlásala slunce a 20st.C. Zapínám telefon abych stáhnul SMS a čeká mě překvápko. Kluci jsou asi dvacet kilometrů za mnou. Jeli celou noc a tak mě dohnali. Domlouváme se, že se sejdeme odpoledne v Cartageně u benzínky. Jedu podle plánu po pobřeží. Takový leden jsem ještě neměl. Sen každého českého motorkáře! Skvělá silnice plná zatáček, hladký asfalt, slabý provoz , sluníčko a slíbených 20st.C . Do Cartageny přijíždím asi v 16hod. u čerpačky tankuji a v zahradní restauraci si dávám kafe. Zrovna se chystám, že dopíšu deník a kluci jsou tady. Tankují a jedeme do města. Odsud na dlouhý poloostrov, který uzavírá záliv do kruhu a tím ho téměř úplně odděluje od ostatního moře . Na konci poloostrova ke břehu se prý dá projít vodou. Tomuto zálivu se říká Mrtvé moře a složení vody prý pomáhá léčit různá onemocnění. My se chceme podívat také na jednu pláž, která se jmenuje HONDA. Bohužel nevíme proč. Kousek od pláže se rozhodujeme k přespání. Míru vzali záda a i když je to tu samý hotel tak nyní mimo sezónu je tu klid. Spíme ve stanech vedle tenisového kurtu. Mírovi na noc mažeme záda a bere si prášek aby zítra zvládl dojet k Tonimu do cíle. Také mi vyprávějí jak sehnali v několikáté prodejně filtr do Renaulta , který Míra zkušeně upravil pro Varadero. Karlovi ale pro změnu blbne elektroinstalace . Občas mu shoří jedna pojistka ale nemůžeme přijít na příčinu a tak se zásobou pojistek, které koupil u benzínky pojede dál. Teplota 10-20stC. Sluníčko.

13.1.2005

Vyrážíme na poslední etapu naší cesty. Jedeme i kus po neplacené dálnici a po poledni jsme v Alcoceberu odkud jsme před dvěma týdny vyráželi. Na kraji města jdeme ještě utrhnout pár pomerančů na cestu a v polomrtvém letovisku hledáme prodejnu kde by jsme koupili chleba. Chceme se zeptat chlapíka na chodníku a náhodou je to Toni. Chleba prý teď nikde nekoupíme a tak jedeme k němu domu kde nás zásobil z vlastního. Necháváme mu za to poslední pivo co jsem měl v autě. Večer vyrážíme s naloženými motorkami v autech do Francie. Loučíme se s Tonim u kterého zůstává teplé oblečení Jardy Šímy, které si tu nechal na svou cestu zpět. Na motorkách jsme celkem najeli 6400km . Jarda Šíma se svou Jawou do Dakaru dostal, i když část cesty musel absolvovat ve vagonu na uhlí. Cestu zpět nakonec zvolil pro sebe letecky a pro Jawu v Liazce pana Macíka. Jeden z prvních záběrů na Eurosportu, který jsme viděli ze záznamu doma byl jak KTM naší favoritky Astrid nakládají na doprovodný vůz, což znamenalo opuštění závodu. Motorka vypadala naštěstí nenabouraná a tak je snad Astrid v pořádku a ještě o ní snad uslyšíme. Ve své knize „Jak jsem přežil Dakar“ o ní píše i populární bavič Petr Novotný kterého také zaujala v některém starším ročníku Dakaru. Motocykly a obsazení :
Honda XLV 1000 Varadero - Karel
Honda XLV 1000 Varadero - Petr
Honda XLV 750 Afrika Twin - Míra – Bigáč
KTM LC8 - Martin
Jawa 125 Dakar - Jarda
Triumph Tiger 900 - Martin – Tigerma

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)