Lady Balkantrip do Litvy

02.07.2020, čtvrtek

Ráno po snídani valíme zpět směr PL. Před tím, než opouštíme Kaunas, ještě navštěvujeme místní památník Devátou pevnost. Památník věnovaný obětem 2. světové války. Nacisté tady brutálně zavraždili několik desítek tisíc lidí z mnoha států Evropy. Před hranicí se nám hodí, že v LT je o hodinu posunutý čas. Takže na hranici jsme sice za hoďku a půl, ale za hranicí de facto jen půl hoďky po odjezdu z Kaunasu. Dnes chceme popojet kousek na jih, abychom to neměli na další dny příliš daleko. 

Cesta ubíhá v klidu a svižně. V PL se rychlostní limity mimo obec zrovna nedodržují, pokud je někde hlídka, místní blikají. Opět vidíme cedule upozorňující na možný výskyt losů. Žádného ale nepotkáváme. Nás zlobí jen počasí. Před polednem jsme nuceni natáhnout nepromoky a projet dešťovou frontou. Co se dá dělat. Déšť je ale čím dál silnější, až je to průtrž jako prase. Jako v ruském filmu na motorce, nebo když otočíš vanu. Stavíme na pumpě, a čekáme, až přejde to nejhorší. Když už je po dešti, voda z bot vylitá, chystáme se pomalu k odjezdu. Postáváme před vchodem do prodejny a v tu ráno udeří blesk do, od nás cca 20-30 m vzdáleného sloupu nějakého telefonního operátora. Byla to taková šlupka, že nám všem stojí chlupy i na prdeli. Jakmile to rozdýcháme, pokračujeme v cestě. Po pár kilometrech sundáváme pod višňovou alejí nepromoky. Pohádkář bookuje ubytování a bereme směr přesně tam. Cestou nás v nějaké nudné vsi staví policejní hlídka. Foukat, a všichni. Nejprve foukne sám orgán, aby ukázal, že přístroj funguje. Všichni jsme čistí, takže v klidu. Zatímco orgáni v autě lustrují naše doklady, Pohádkář Jirka jim jde zaklepat na okýnko, jestli se prý může za jejich autem vyčurat :-) Prý jo, a pak prý můžou jít i ženské. A oni, že si to vyfotí. Jenže to neznáte naše ženy. Na čurání tedy nedošlo, ale z orgána alespoň vydyndali selfíčko. Odjíždíme a ten policeman nám na rozloučenou nečekaně pouští sirénu. Kuá, já se tak lekl, že jsem málem spadl z mašiny.

Na zabukované ubytko dorážíme někdy v pozdně odpoledních hodinách. Čumíme jak telata. Zapomenutá díra uprostřed východního Polska, a v ní luxusní penzion zaměřený na honosné svatby. A v tom právě bydlíme. Paní domácí nám dělá velmi vydatnou večeři, pak ztrestáme nějaká piva a vypití komáry jdeme na kutě. Ač je penzion luxusní, postele jsou sice pro dva, ale oproti hotelu v Kaunasu dost úzké. To asi aby se k sobě novomanželé pořádně tulili. Začínám pociťovat stesk po své vlastní posteli. Dnes docela silně.

03.07.2020, pátek

Ráno před odjezdem pácháme foto, při kterém jde chlapská část do půl pasu. Potom už jen valíme dál na jih směr SK. Chvilku musíme natáhnout i nepromoky, ale dnes je to celkem v klidu. Pouze takové žabí chcaní. Cestou projíždíme obce s nádechem běloruské architektury. Vidíme dokonce i cimbuří běloruských kostelů v nedalekých příhraničních běloruských vesničkách. Také projíždíme obce, kde se přehnala vydatná průtrž, a proto je cesta plná bahna s pískem z okolních sadů rozkládajících se na přilehlých stráních. Po projetí jsme samozřejmě zasraní jako jetel, a opět jedeme zkratkou, kterou nám vybral sygic. Tentokráte ale nic tragického. 

Počasí se vylepšuje, hodně se oteplilo. Cesta svižně ubíhá, Pohádkář opět bookuje ubytování. Po luxusním svatebním penzionu těžko může najít něco lepšího. To ho ale neznáte. Bookuje zámek. Přijíždíme tam, motorky zasrané jako jetel od jemného blátíčka, stejně tak boty i kalhoty, a jdeme na recepci. Čekáme, že nás v tomhle stavu pošlou někam ...jinam..., ale jsme vítáni a jako hosté zámeckého hotelu máme dokonce možnost zdarma využít wellnes, který zámek nabízí (vířivka, solná jeskyně, sauna), a také prohlídku zámku po setmění s loučemi. Wellnes stihneme, prohlídku díky dlouhé večeři bohužel ne. Zato si všimneme, že Blanche je v kurzu. Místní servírka po ní jede jako slepice po flusu. Bavím se s ní při objednávce jídla a ona mi sice odpovídá, ale přitom kouká na Blanche jako na svatý obrázek, a u toho se přiblble usmívá. Snad mi jí v noci nebude chtít zneužít, teda…možná bych jí mohl půjčit – ALE! pouze pod podmínkou, že se budu moct přidat (nebo alespoň koukat) :-). Na hotelu tentokráte luxusně široké postele, klima krásně nachladila pokoj a tak se hajany tentokrát super vydařily. Na svou postýlku jsem si proto ani nevzpomněl.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE