Around Africa stage 2

22.2.2014

Hlouček domorodců nás pozoroval i po tmě až je policajti rozehnali. Ne nadarmo jsme spali na policejní stanici. Ráno za rozbřesku už tam stáli zas.Jen jsme vstali a zabalili namířili jsme si to na přechod Banza Sosso,aby jsme už byli pryč z Konga. Ještě že jsme se na to dnes vyspali.20km jsme překonávali přes 2 hodiny. Saďoch si ustlal a má naražený žebra. Zbyněk byl katapultován i s motorkou. Jinak naštěstí bez úhony. Na výstupu z Konga nás zdrželi 3 hodiny. Z toho asi dvě hodiny jim trvalo přepsat pasy. Pak přišel ten nejvyšší.Chtěl si nás vyslechnout a položil nám otázku, jak se nam líbilo Demokratické Kongo. Protože jsme kluci pravdomluvní,podali jsme mu bezelstnou odpověď."všechno dobrý, jen silnice úplně špatný."Abych to upřesnil, žádný. Místo ,aby to uznal,osočil se na nás, že jsme je kolonizovali a že teď nemají za co stavět silnice, když jim neposíláme z Evropy žádný peníze a blabla... Zahráli jsme to do outu, že Česká republika je tak malinká,že by těžko někoho kolonizovala.Stejně prd platný. A pak našel v Rendovo pasu chybu ve vízu, napsali mu tam na ambasádě omylem národnost německou. Když seřval všechny úředníčky a pozval si Rendu, čekali jsme problém. Nakonec nás stejně pustil, ani jsme nic neplatili. A pryč odsud. Hrkáme po cestičkách připomínající spíš kozí stezky na Angolskou stranu. První odbavení,je za námi.Tady se mluví Portugalsky a to bude taky prekérka. Celník nám podává pasy a že si máme zajet pro razítko na imigrační do města. Ok, říkáme a jedem. Kozí stezka se zlepšila v kvalitě o 50%. Drobet zrychlujeme,ale ne moc ,protože když nás nějaká nerovnost rozhodí, nemáme kam motorku poslat. Po pár km se napojujeme na rovnou šotolinu a úplně si lebedíme. Radši si to moc nepochvalujeme, protože v Kongu a Gabonu jsme si párkrát řekli ,že teď už to bude dobrá cesta a stal se opak. Začínaly se honit mraky a my se napojili na asfalt, vjíždíme do města Maguela do Zombo. Policajti nás dovedli před imigrační kancelář, a že úředník přijde. V tom se spouští průtrž. Pozorujeme zpod přístřešku cvrkot. Motorky se prohánějí po ulici děti vysvlečený skáčou v kalužích a ostatní chytají vodu do nádob. Úředník dorazil, koupili jsme si, světe div se, klobásu. Není nic moc ,ale to nevadí. Úředník si zapsal pasy a řekl, že stejně nemá razítko a ať si pro něj dojedeme do města Uige. Super, říkáme si do tmy by jsme to mohli stihnout. Cestou nás zdržela ještě policejní hlídka, svojí důležitostí a když už to máme tak tak do západu slunce,dojet do Uige. Sadílkovo motor zhasne úplně. Poubes se Zbyňkem jeli napřed shánět hotel. Zůstávám jen já a Renda s přidřeným motorem. Sadílek vydedukoval závadu, je to asi těsnění pod hlavou.Vůle je tak velká ,že když přiložil za jízdy ruku, propálilo mu to kůži na rukavici. Řešíme co dál. Resume nakonec je, že zkusím Saďocha dotáhnou na laně těch 50km. Kdo si to někdy zkusil,ví o čen mluvím. Do kopců táhnu na jedničku motůrek funí a z kopce dvojka ,,ale Sadílek vzadu musí šponovat lano brzděním. Moc pěkný. Nakonec se podařilo a za čtyři hodinky a za tmy přijíždíme do města. Tam se nám snaží chodec proskočit v mumraji mezi motorkama. Na poslední chvíli registruje lano a couvne. To by byla mela. Konec říkám. Dál nejedu, riziko úrazu nás nebo někoho dalšího je veliký. Bohužel jsme zastavili u kasáren a vojáci nás vykazujou svinským krokem a zbraní. Musím Saďocha dotáhnout jestě kus. Na kruháči stavím a žádáme o pomoc policejní hlídku. Došli nám souřadnice hotelu a potřebujeme dopravit nepojízdnou vránu asi dva km. Policajt se mě zeptal, jestli mám peníze. Říkám že jo. A píšťalka už zastavuje dodávku s valníkem. Nakládáme motorku a jedeme směr hotel. Policajti s náma. Když chtěl Roman zaplatit řidiči, ten hned hlásí že nás odvezl zadarmo ale už víme proč policajti jedou s náma. Ač jsem jim dal při nakládce už 10$, teď shrábli jestě 20$.Hamouni. Naštěstí jsme tu a Zbyněk nám představuje Angolskýho,černýho Ostraváka. Na pozdrav mi říká Baník pičo. To je moc. Dáváme se do řeči a dozvídám se, že rok se učil v Mariánkách češtinu ,aby mohl studovat v Ostravě vysokou báňskou. Celkem strávil u nás sedm let. Tady teď učí ve škole a říká že se o nás postará. Platíme si v levném hotelu dvě noci a zítra musíme udělat oddychový a servisní den. Razítko do pasu stejně nedostaneme, protože zítra je neděle. To nám ale nevadí, máme víza jen pětidenní a tím že nemáme razítko, neběží nám čas od vstupu.

23.2.2014

Tak Roman má za sebou šichtu na svojí motorce od úsvitu do soumraku. A když už je odhalena závada nedovírajícího dekompresoru, a motor konečně krásně naskočí, po pár sekundách se ozve rána a divný smrad spálené elektriky signalizuje pokračování Sadílkovo smůly. Svíčka je bez jiskry a motor nejde natočit. Jezdím dnes s našim černým Ostravákem po městě, sháním olej pro kluky. Nidio, tak se jmenuje náš ostravák, mi říká že Angola je teď nejrychleji rozvíjející se země Afriky. Musím uznat že od Konga je znát postup civilaizační i mentálni. Líbí se nám tady. Na hotelu jsme si nechali vyprat věci. Perou tady ručně a ve vířivé pračce a na valše. Ostravák nám přeložil, že se pradlenám líbí naše vlasy a aby jsme si je ustřihly a dali jsme jim je. Nechápou že nám s Rendou rostou pres dvacet pět let. Večer jsme jeli s ostravákem na pivo, kromě toho že jsme tu potkali pod obraz spitýho uzbeka, po nás zase chtěli děvčata vlasy. Jsou tady drahé a místní móda velí naplétat si je na svoje krátké kudrnaté. Zítra je pondělí a my se musíme přihlásit na imigračním. Pak musíme rozchodit Sadílkovu motorku.

24.2.2014

Ráno nás vyzvedává náš Ostravský přítel Nidio a vede nás na imigrační. Tam je první problém ,že dva z nás nemají dlouhé kalhoty, tudíž nesmí dovnitř. Naštěstí jsme se včera v hospodě seznámili s člověkem který na imigračním pracuje. Odkazujeme se na něj a po setkání přeskakujeme asi 200 Konžských beženců,žádajících o azyl, kteří zůstávají z druhé strany mříže. V kanceláři se setkáváme s několika dalšími úředníky, kteří běžence vyslýchají s rouškama na obličeji ,aby nemuseli čichat jejich odér. Někteří šli třeba i několik týdnů džunglí ,aby přeběhli hranice. Ty co měli štěstí a nenarazili na zbytky minových poli z válečných let jsou tu a mají v podstatě vyhráno. Jeden co umí portugalsky se tam chvilku baví s Nidiem. Říká mu ,že šel měsíc džunglí bez bot.A vysvětluje nám že,musí vydělat peníze a,hodně peněz a za ty si potom koupí drahý krém,kterým když se natře tak bude bílej. „Takovej opak našeho samoopalovacího krému asi“říkám. Na otázku proč? Absolutně jasná odpověd. Protože bílý to mají jednodušší a mají se dobře. Vysvětlování ,že i bílej když nepracuje, nemá co do huby, je házení perel. Vizi má dobrou,tak třeba mu to vyjde. Mezitím jsme dostali důležitej papírek do pasu,který musíme ukazovat s pasem a na výstupu ze země ho musíme odevzdat. Papírek stál každého na těch pět dní co máme víza 20dolarů. Za víza jsme v Berlíně zaplatili 250 dolarů. Tímhle způsobem jim tu turismus nepokvete. Ale vzhledem k tomu ,že se tu 30let válčilo a po válce je teprve 12let posun k lepšímu oproti Kongu je markantní.Je tu podvečer a my u víme že Sadílkova vrána dolétala. Bohužel cívku zapalování nedokážeme opravit a tu co máme náhradní,ač z Hondy XR nepasuje. Podceněná příprava. Zítra budeme pokračovat už jen čtyři. Roman autobusem do Luandi a odtud letecky do Cape Townu. Ač jsme motorky s tímto záměrem kupovali a všichni jsme do toho šli s tím, že se může stát to ,že nedojedeme všichni, nálada je ponurá. Tak jak já jsem si loňskou etapu celou prožil se stále zablokovaným předním kolem. Tak se Romanovi nedařilo od začátku tohoto pokračování. Bohužel jeho stroj Střelkový mys neuvidí, to už je jisté.

25.2.2014

Ráno došlo na loučení s Romanem a aby nás to postrašilo, Poubes nemůže natočit. Roztlačujeme chytá a jedem ve čtyřech směrem na Huambo. Celý den se pohybujeme od 1000 do 1300 m.n.m. což je příjemné. Nevím proč jsem si Angolu představoval jako placatou polostep. Kvalitní asfalt až na výjimky je stále. Parádně jsme zvládli 400 km a zastavil nás až liják. Po několika zastávkách u převráceného kontejneru a ve vesnici, jsme nakonec úplně mokří skončili na nově vystavené benzíně a obsadili jsme automyčku. Místní říkají ,že tady prší téměř pořád. Nemoky nemam.Doma jsem si říkal, „na co jedu přeci do Afriky“.Je tu nejvšší hora Moco 2600m. Okolo by jsme se měli přesouvat.Tak se asi zase potrápíme. Hlavně aby neselhala technika.Ráno moudřejší večera.

26.2.2014

Dnes ráno jsme se vypakovali,ale napřed jsme na benzíně posnídali. A napálili jsme to směr Huambo. Celý den jsme se pohybovali 1000 až 1700 n.m. Nádherné výhledy. Skály trčící ze savany, obrovské černé monolity. Míjíme nejvyšší horu Moco .Odpoledne zastávka na benzině, kterou provozuje Portugalec a je jako oáza pro nás zmlsaný evropany. Oběd v podobě grilovaného kuřete, kávičky se zákuskem. A dokonce čistý evropský záchod kde je papír i mýdlo. Přůjezd Huambem je zase mazec v podobě místního provozu. Odbočujeme na Lubango. Ještě jsme se dnes během dne stavěli ve městě Vaco Cunto, kde je pěkný kostel a ještě hezčí park. Bohužel kostel je v začátku zkázy. K pozdnímu odpoledni se začínají honit mraky a začíná pršet. Najednou nám zmizel asfalt. Kluzké červené bahno nás zpomaluje a už se mydlíme ze strany na stranu. Renda si do bahna i lehnul. Rezignuji třetí den mi není moc dobře a jak jsem zmoknul je mi zima. Kluci i navrhují kilometr popojet a kdyžtak budem shánět spaní. Naštěstí pršet přestává a po 50 km přišel i asfalt. Cestou míjíme i vojenskou techniku z válečných let. U jednoho BVP stavíme a děláme pár fotek. Je uprostřed obdělaného pole, jako tichá vzpomínka na masakry které se tu děly. Nakonec jsme se rozhodli zapíchnout to za náspem benziny v savaně. Máme ujeto 600 km do Lubanga to máme 250km. Z rozbalování spaní nás vytrhává pár typů od benzínky. Nevěnujeme jim pozornost, stejně portugalsky nerozumíme. Najednou se přihrne jeep z něj vyskočí černoch a chce nás jebat. Vedle v aute má ještě zmalovanou černošku a asi se chce předvést.Nafukuje se jako holub a že prej je náčelník policie a že tu můžou být banditi a blabla. Hlídač z benzínky stojí vedle něj,v ruce kalacha a oči navrch hlavy ,že si z něj nic neděláme. Navrhujeme mu ať tu spí s námi,když má starost o naše bezpečí.Směje se a odjíždí. Hlídač k nám přijde a říká jako jestli víme, že to byl šéf policie v civilu. My říkáme ,že je nám to fuk,protože jsme unavení a jestli nás ohlída. Odpovídá že „no problémo mistr“ a jde si schovat plechovku piva ,co jsme mu dali. Za 5 min.už pochoduje okolo se samopalem na rameni. Jen bílé zuby mu jsou vidět jak se šklebí když jde okolo. Je jasný že policajt chtěl prachy, ale ty my radši prolijeme nádrží.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE