Kawasaki ER-6n v Alpách

Celou noc hustě pršelo. Po dešti je počasí nevyzpytatelné, ale občas mezi okolními vrcholky vysvitne slunce. Vše je doslova promoklé, ale ranní paprsky rychle vysouší silnici, takže brzy vyrážíme plni optimismu. Pro dnešní den jsme si stanovili cca 200 km okruh po italských Dolomitech a když počasí dá, možná i víc až na Lago di Garda. Sjíždíme do údolí pod Marmoladou a malebnými italskými městečky jako Caprile, Alleghe, Cencenighe míříme po 203 podél řeky Cordevole svižným tempem směrem na Ágordo. Údolí jsou zde opravdu krásná. Nespoutaná a rozervaná krajina italských Dolomit se nám představuje v plné kráse. Sjíždíme z hlavní silnice a typickými ovocnými sady tohoto kraje míříme přes Voltago na Passo di Cereda (1369 m). Cesta je neuvěřitelná a jakoby zapomenutá pro ostatní motorkáře. Provoz je zde takřka nulový. Překrásné vracečky a úzké silnice jsou zapleteny mezi horské vesničky. Silnice se žene doslova mezi pavlačemi a dvory jednotlivých domů. Škoda jen některých mokrých úseků v lese a výhledů, které jsou po intenzivním nočním dešti schovány v mlze. Opět sjíždíme do údolí a v městečku Siror jedeme vzhůru po silnici s číslem 50. Před námi je tentokrát o trochu vyšší Passo di Rolle (1970 m).

Zdá se, že tento výjezd plně vyhovuje rozpoložení a nastavení ER-6n. Nebýt opět několika mokrých úseků, jednalo by se takřka o dokonalou trať jak vyšitou pro tento stroj. Užší silnice a velké množství zatáček bez výraznějších rovinek plně vyhovují nastavení a proporcím tohoto motocyklu. Nezatěžkán zavazadly podléhám emocím a unikám ostatním z dohledu. Koncentrace zatáček je opravdu vysoká a jezdec tak ani nestíhá sledovat krásy okolní krajiny. O to překvapivější je nahoře pohled do mapy, v které se tento úsek tak klikatě netváří. Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí si právě na tomto přejezdu stroj vede - jsem nadšen. Právě zde, v technickém úseku, plně uplatňuje svou obratnost a zátah dvouválcového motoru. Myslím, že toto jsou právě ty trasy a cesty, pro které je tento motocykl postaven. Právě zde, kde není výkon tím nejdůležitějším parametrem, se tak ukazují hlavní přednosti tohoto menšího sportovně naladěného motocyklu.

Po kratší pauze sjíždíme opět do údolí směrem na Predazzo a pokračujeme podél hlavního tahu 48 (Cortina – dálnice A22) na Cavalese. Ale ještě předtím si dáváme oběd v příjemné Pizza Roma v městečku Tésero. O to příjemnější je zjištění, že kromě přívětivého personálu mají i menu v českém jazyce. Bohužel po výborném obědě to vypadá, že prvně na naší cestě výrazněji sprchne. Výjezd na Passo di Lavaze (1805 m) je tak již plně ve znamení deště. Škoda. Pěkné zatáčky a serpentiny s minimálním provozem musí být za sucha opět výborným svezením. Přijít to zřejmě muselo. Deště neubývá a z bouřky počasí přechází ve vytrvalý a intenzivní déšť. Původně jsme chtěli ještě dále na Trento a k vyhlášenému Lago di Garda, ale v tomto počasí by to bylo spíše utrpením. Míříme tedy po okruhu již zpět na Canazei a dále na “základnu“. Přejíždíme za hustého deště ještě Passo di Castalunga (1745 m). Hustý les zde střídají za normálních okolností pěkné výhledy na Rosengarten. Největší atrakcí je zde trochu ukryté - Lago di Costallunga. To mění svoji barvu podle toho, odkud do něho zrovna svítí slunce. Na jeho krásy mi však dnes nemáme ani pomyšlení. Silnice 241, která zde vede, je hlavní spojnicí mezi oblastí Südtirol a Trentino a tak je zde i za takto špatného počasí docela hustý provoz. Jízda je to za tohoto počasí poměrně složitá.
S Kawou na vodě je to zde alespoň pro mě o poznání těžší, než bych zprvu čekal. Hranice uklouznutí přichází na můj vkus nečekaně brzy. Motocykl mě tak několikrát dost nepříjemně zaskočí, když mi ustřelí oběma koly najednou. Nevím jak si to vysvětlit, ostatní tolik problémů nemají. Intenzivně se snažím držet v závěsu a jedu se značným sebezapřením a křečí v ruce na plynové rukojeti. Zároveň přemýšlím, jestli je problém ve mně, či někde v nastavení motocyklu. Nejsem žádný okruhový specialista, nicméně jak zjišťuji později, s podobnými problémy se potýká i Blanka na svém privátním CBF1000. Zřejmě shoda náhod a povrchu silnic v tomto kraji, nicméně oba máme na odlišných strojích podobné pocity. Jako určitá příčina kromě naší neschopnosti se tak jeví obutí Dunlop Roadsmart, který máme na obou strojích identický. O to více je to pro mne překvapením, vzhledem k tomu, že tato pneumatika byla právě pro takovéto situace navržena a měla by se díky své konstrukci vyznačovat maximální univerzálností. Pro mne lehká záhada. Je pravdou, že na suchu a jen vlhkých silnicích držela jak přibitá - nemám sebemenší výtku. No koneckonců na dešti se vše obešlo bez pádu, takže zas tak špatná asi být taky nemohla.
Zpátky na “základně" pod Passo di Fedaia jsme toho dne dost brzy, je teprve něco po 16 h. Větru a dešti neporučíš. Nedá se nic dělat, osprchovaný jsme durch, alespoň zbude více času na odpočinek. Jdeme si spravit náladu do místní nalévárny, kde mají výbornou Grappu. Ručička tachometru se dnes ustálila na 987,9 km.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE