Z Moravy do Irska přes Francii

V 8:30 ráno nuluju tachometr, dopíjím kávu, típám cigaretu a vyrážím směr Brno. Po cestě jsem se zastavil u sestřenky ve Zbýšově a natankoval do žaludku slepici na paprice. Cesta na Rozvadov ubíhá monotonně, počasí zamračené, ale bez deště.
Trochu zpestření se mi dostalo až za hranicí s Germánií. Odbočil jsem na parkoviště u dálnice, že si dám pauzu, a ze všech stran se vyrojili němečtí policajti. Prováděli tu zrovna zátah a šacovali všechny, co projížděli. Rozhodl jsem se neklást odpor, ale ani jim to neulehčovat. Po půl hodině o mě i motorku ztratili zájem. Vytáhl sem startky, že si zapálím a jeden z nich doběh a ještě narychlo zkontroloval krabičku od cigaret, jestli v ní nemam náhodou ulitého jointa :-D. Tomu se říká německá důkladnost. Když mě show přestala bavit, nastartoval jsem a pokračoval v nudném, ale nutném polykáni kilometrů dálnic. Do večera sem ještě stihnul chytit par přeháněk, ale žádná krize. Když se začalo stmívat, zajel jsem natankovat a na benzince jsem si zrovna kupil vyschlou bagetu a pivo. Cena 6,50 eur byla víc než přehnaná. Stočil jsem to na první odpočívadlo a obklopen kamiony sem hodil alumatku a spacák na lavičku (celtu jsem nevytahoval, nevypadalo to na déšť), vytahl bagetu a pivo a dal se do psaní poznámek. Noc byla celkem v pohodě.
Na tachometru 797 km.

Hranici překračuju kolem oběda a hned v St-Avoid sjíždím z dálnice a hledám benzínku (natankovat a kupit mapu Francie) a obchoďák, Lidl nebo Aldi. Když jsem splašil, co sem potřeboval (a za podstatné přijatelnější ceny), vyrážím celý nadšený na francouzsky venkov. Domy s vysokými okny a dřevěnými okenicemi, vinice, lesy. Vcelku příjemní frantíci. Pohodička. Motorkáři s nadšením zdraví, auta pouštějí. Mam to tu rád.Po cestě často potkávám hřbitovy z první či druhé světově vojny. U prvních dvou zastavuju, procházím se a dělám fotky. Hroby sou francouzské a německé, ale překvapí mě náhrobky ve zvláštním tvaru popsané arabským písmem. Odůvodnil jsem si to tím, že Alžír byl francouzská kolonie a arabské oddíly pravděpodobně bojovaly v první světové na straně Francouzů.

Z ponurých myšlenek a vzpomínek na knížku "Na západní frontě klid'' mě vytrhne až zámeček, na který jsem narazil během svého toulání po francouzských polňačkách. Někdo si ho celý opravil, za zámečkem jezírko, krásné místo na pauzu, cigaretu a trosku relaxace. Nějaká žába francouzská na mě mává z okna. Za mnou dolů ale nejde. Bohužel.

Večer zalezu do spacáku na parkovišti pro kamiony při městě Beauvais. Všude okolo mě pobíhá hromada zajíců a jsou tak oprsklí, že přijdou i na metr ke mně. V noci bohužel zjišťuju, že jsem si ustlal nedaleko mraveniště. Opravdu nepříjemná zkušenost. Mravence sem mel i na místech, o kterých slušní lidé nemluví. Řidiči kamionů co ještě nespali, se museli dobře bavit, když jsem pobíhal a rval ze sebe oblečení a snažil se těch šmejdů zbavit. Neúspěšně. Když jsem omlátil rifle, tričko, ponožky a spacák a nedalekou lampu a trošku se uklidnil, šel jsem si najít lepší místo. To se mi nepodařilo, ty svině malý zákeřný byly všade. Tak jsem použil starý trik, vzal flašku se zbytkem rumu a nalil sem to okolo spacáku :-D. Od mravenců jsem mel do rána klid. Po druhé tento večer jsem se uložil k zaslouženému spánku. Ne nadlouho. Ve čtyři ráno začalo pršet. Unavený bojem s mravenci jsem se rozhodl déšť ignorovat. Dařilo se mi to až do šesti :D.