Na Jawách k Atlantiku a zpět

Cesta do Francie:

Dnes nás opět potkalo několik přeháněk a pár menších hor, ale už se řádná z nich nevyrovnala těm předchozím. Alpy postupně doznívaly a my zastavujeme u Ženevského jezera. Zde strávíme chvíli odpočinku a pokračujeme dál podél jezera do Francie. 
Při pohlednu do zrcátka vidím vzdalující se poslední vrcholky Alp a věřím v pěkné počasí. Projíždíme posledním švýcarským městem. Když si to chceme zamířit na přechod La Cure zastaví policie provoz. Po chvíli zjišťujeme, že zde probíhá cyklistický závod. Musíme jet jinudy. Po průjezdu spletitými uličkami se omylem vmísíme mezi cyklisty. Hned jak si toho všimnou vodiči cyklistů, tak nás odkloní a shodou náhod na správnou cestu. Po krátkém stoupání jsme ve Francii. Uděláme pár fotek a pokračujeme dál. Francouzští motorkáři jsou úžasní, připadáme si jako atrakce.

Máme jet směrem na jih, ale my pořád jedeme na sever. To je zvláštní říkám si a na další benzínce koukáme do mapy. Za chvíli přicházím na rozuzlení. Za vše může přehození dvou písmenek v názvu města kam chceme jet. Nabíráme správný směr a přes malebné vesničky míříme na jih. V jedné vesnici projíždíme po starém kamenném mostě. Mezi vesnicemi jedeme kolem nekonečných vinných sadů. Hodinu před cílem přišlo pro změnu něco jiného než déšť. Zasypalo nás obrovské množství krup. Snažili jsme se pokračovat, ale museli jsme to vzdát. Po cestě se valí proud vody s kroupami. Naštěstí to netrvá dlouho a my dojíždíme do kempu. Na plot kempu věšíme promoklé věci a jdeme spát.

Cesta do Créonu:

 Od dnešní dne pojedeme už jen ve slunečném počasí. Vyrážíme směrem na Bordeaux. Asi po hodině jízdy mě krajina natolik uchvátí, že si dávám foťák na krk a fotím za jízdy. Cesta nám docela utíká, protože jedeme celou dobu po jedné silnici. Kluci mi docela ujíždějí, protože se objevuje hodně prudkých kopců. Naštěstí pro ostatní řidiče jsou ve stoupání dva pruhy. Asi v půli cesty zastavujeme v jednom městě. Dodnes nevím, jak se to město jmenovalo. Lukáš opět shání cigarety, které jsou ve Francii docela problém. Jsou k sehnání pouze v trafikách. Nejsou k dostání na benzínkách a nebo v obchodech jak se tomu u nás a ještě stojí od 5 euro výše. Lukáš zahlédl trafiku a šel si udělat železnou zásobu. Poté jsme pokračovali na malou benzínku doplnit palivo. Ta měla pouze dva stojany. Já jsem tankoval poslední a tou samou dobou Patrik platil u pokladny. 

Za Patrikovou motorku přijeli dvě mladé francouzsky a chtěli po mě, jestli by jsem nemohl  posunout Patrikovou motorku. Řekl jsem bráchovi, ať ji posune, že já ještě tankuji. Lukáš sebevědomě přistoupil k Patrikově motorce, zhodil ji ze stojanu a v ten moment ho 100 kilogramu vážící Yamaha 125 svalila na zem a on si lehnul na ní. No opravdu moment jak se patří. Vidět výraz mladých slečen, které zabraňují smíchu a pak ještě překvapený výraz Patrika byl k nezaplacení. Lukáš se zvedl ze země, pak zvedl Yamahu a odtlačil ji do ústraní. Vše jsme se smíchem probrali u svačiny, kdy Patrik vyčísloval škodu na poškrábaném kufru a zdeformovaných hrncích. Nic méně jsme se vydali dále. Cesta byla báječná, ve velkých kopcích se můj výkon rovnal malé Yamaze a tak jsme si směle vyměňovali pozice. Zastavovali jsme až 50 kilometrů před naším cílem. Dali jsme si menší odpočinek u nákupního centra Carrefour. Lukáš si chtěl při odjezdu zkrátit cestu mezi dvěma betonovými květináči. Pochopitelně jeden z nich přibral a posunul. Pak nám večer vysvětloval, že si myslel, že když se tam vejde přes padáky, tak projede. Jenže zapomněl na brašny, které byly mnohem širší. Po krátkém hledání ve vesničce Créon jsme dojeli do kempu. A jako každý večer roztahujeme stany, načež pak probíráme zážitky z jízdy.

Přesun k Atlantiku:

Ráno se budím v 6:00. Kluci ještě spí, o čemž mě přesvědčí hlasité chrápání napříč kempem. Posnídám a začnu kontrolovat svou Jawu. Jsme v půli cesty a tak si to zaslouží. Máme za sebou 2 400 km a zatím ji jen praskla žárovka v zadním světle. Po hodině práce jsem hotov a kluci postupně vycházejí na rozpálené ranní slunce. Dnes máme volný den, který vyplníme zdoláním Atlantiku. Zvolili jsme si poloostrov Lege Cap Ferret. S odstupem času doporučuji, opravdu to stojí za návštěvu. Nasedáme na motorky, konečně nejsou tak přeloženy. Máme před sebou projetí města Bordeaux a pak zmiňovaný Atlantik. 

Projíždíme městem, ve kterým se dostáváme do spleti uliček a asi dvě ulice absolvujeme po pěší stezce. Za tou se konečně dostáváme na správnou cestu a po neplacené cestě připomínající dálnici se dostáváme na poloostrov. Provoz je přiměřeny a nám netrvá dlouho dostat se na nejjižnější místo naší cesty. Máme trochu problém zaparkovat, ale nakonec si místo nacházíme o kousek dál. Bereme si věci a jdeme přes písečný násyp, který  obepíná celé pobřeží. Na horizontu se před námi postupně ukazuje Atlantik.   

Dokázali jsme to. Příjemné odpoledne trávíme u vody koupáním a hledáním mušlí. V pravidelných intervalech si posouváme věci, jelikož příliv stoupá. Při odchodu musíme přemlouvat Lukáše, který pořád sbírá mušle, i když my jsme už dávno pryč. Nakonec povolí a jde s námi

Cesta z poloostrova se ucpaná, naštěstí místní řidiči včetně policie byli vstřícní a udělali nám dostatečný prostor, abychom mohli projet středem. Dokonce stíháme obchod. V zápětí po nás už nepouštěli nikoho do obchodu a po příjezdu do kempu jsme shledali dnešní den za velmi vydařený. Lukáš se zaradoval, když jsme mu řekli, že se už budeme přibližovat k domovu a případná porucha znamená levnější odtah domů. 

ST. Julien a Atlantik podruhé:

Dnes máme před sebou jen 360 km a tak vyrážíme až v 9 hodin. Počasí je opravdu letní. Obloha je nádherně azurová a na obloze ani mráček. Po pár kilometrech nás Patrik protahuje úzkými cestičkami mezi vesnicemi. Za nedlouho se dostáváme na normální cestu a jedeme směrem na sever nedaleko Atlantiku. Kupodivu se po celý den nic nestalo, motorky jeli perfektně a my se o půl sedmé večer dostavili na místo, kde budeme trávit další dva dny.
Je tma a my si vaříme večeři. Romanovi dochází bomba ve vařiči a tak ji vyměnil. Patrik zkoumá prázdnou bombu, ze které ještě vytéká zbytek plynu. Jelikož je to kluk šikovný, tak vyzkouší jestli to bude hořet. Načež to opravdu začalo hořet.
Při hašeni trávy Patrik kopl do hrnce na vařiči a Lukášovi popařil nohu polívkou. Ještě dlouho šel kempem slyšet náš smích a my se vydali spát.

K mému údivu si na nás ráno nikdo neukazoval prstem, jak by tomu bylo u nás. Ba naopak. Po snídani sedáme na motorky a vyrážíme do města Pornic k naší druhé návštěvě Atlantiku. Zde se Patrikovi podaří menší karambol, kdy v koloně drcne do jednoho auta. Jelikož se vůbec nic nestalo ani na majetku ani na zdraví pokračujeme hledat pláže. Zastavujeme až na druhé námi nalezené pláži. Zde strávíme celý den na útesech francouzského pobřeží. Docela pěkně jsme se připekli. Máme možnost srovnávat a shodli jsme se, že nám více vyhovují písečné pláže. Na konci dne jsme si užívali krásného večera a chystali se na zítřejší přejezd do Paříže.

Dva dny v Paříži:

Ráno vyjíždíme v 8 hodin a máme před sebou 430 kilometrů. Cesta do Paříže je nádherná jedeme jako vždy po okrskách, ale nejsou zde téměř žádné vesnice a my jedeme docela svižným tempem. Líbí se nám francouzské odpočívadla, na kterých lze báječně posvačit a odpočinout si ve stínu stromů na pěkných lavičkách. 

Chtěl jsem se vyfotit s mojí motorkou u směrníku směrem na Paříž. To se mi povedlo, a když jsme od této značky odjížděli, tak jsme ztratili Lukáše. Na vhodném místě zastavujeme a volám mu. Z rozhovoru se dozvídám, že mu motorka nejede tak jak by měla, ale že se k nám pomalu blíži. Po jeho majestátném příjezdu slyším, že tohle není zvuk Jawy. Po krátkém ohlednutí zjišťujeme, že má jeden válec studený. Po výměně svíčky se ubíráme na faju. Dáme kabel přímo na svíčku, vše funguje a  vyrážíme dál. 

Na předměstí Paříže zastavujeme ve stínu u zverimexu. Za malou chvíli přichází mladý muž a dává nám dvě vychlazené minerálky. Jelikož neuměl anglicky tak jenom ukázal na svou motorku, která stála vedle nás.Pohledem přeletěl naše motorky a vrátil se zpět do obchodu. Tohle nás vážně překvapilo. 

Přibližovali jsme se blíž k Paříži a provoz postupně houstnul. Při hledání kempu projíždíme kolem Eiffelovky. Dojeli jsme do přeplněného kempu, ale motorky se vešly bez problému. Po postavení stanu jel Lukáš hledat trafiku. Nakonec cigarety sehnal za  7,5 euro.

Je ráno a já kluky budím o půl páté. K mému udivení to v kempu docela žije. Vyrážíme pěšky k Vítěznému oblouku, ke kterému přicházíme při východu slunce. 

 Pak pokračujeme k Eiffelovce. Vše nám vychází, před námi je fronta asi deseti lidí. V okolí Eiffelovky strávíme celé dopoledne a pak se vracíme zpět do kempu, kde po ujitých 20 kilometrech děláme malou pauzu. V šest hodin večer jedeme na motorkách zpět k Eiffelovce, abychom pořídili památeční fotky. Bylo to fajn, my jsme si fotili své Jawy a za námi stáli lidi a fotili si nás, jak si fotíme motorky. Když jsme odjížděli, tak na nás nějací češi křičeli Jawy jedem!!! Super pocit. Rychlý přesun do kempu a zítra pokračujeme do Německa. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE