Ardeny, Normandie 2023

Poslední probuzení v Normandii, zase skvělá snídaně, sbalení kufrů, poslední kontrola všech věcí a skoro se slzou v oku, že opouštím tak ikonické místo s nezaměnitelnou atmosférou jedu směr Sainte-Mere-Église a Airborne Muzeum. Recenze byly pravdivé, muzeum je top! U kasy dostanete tablet, se kterým následně vždy zamíříte na určitý bod, alá QR code a načte se detailnější scéna nebo stroj. Např. výsadkový kluzák s různými animacemi a informacemi. Skvělé rozšíření už tak perfektně zpracované expozice. Vrcholem pro mě byl průchod trupem výsadkové Dakoty, ve které sedí po zuby vystrojení výsadkáři, za doprovodu hučení letadla samotného i těch „okolních“, okolní střelby a výbuchů...následně přechod do otevřeného prostoru, haly, kde je model letících Dakot nad výsadkovými plochami, opět za světelného a zvukového doprovodu věrně navozující pocit, že letíte nad tím vším a máte do toho skočit. Další dioráma je pak již na zemi, kde se odehrává nejdříve vzdálený, pak lokální boj, stále za hučení letadel někde nad Vámi...opravdu působivé. To, že si můžete v jiné sekci potěžkat jednotlivou výbavu výsadkáře, včetně pušek, přes tablet takového výsadkáře postupně nastrojit, je naprosto skvělé doplnění….to chce zažít!

Pln zážitků a vlastně smutkem, že můj další směr je vlastně domu jsem vyrazil do Verdunu, což byl můj denní cíl. Verdun jako bojiště jsem viděl před léty, tak to byl jen "spací" cíl. Protože se jednalo o přejezd nějakých 570km a 6,5h, nezdržoval jsem se plánovanou zastávkou v Paříži a jel rovnou. I přes to, že nebyly hlášeny přeháňky, již před Caen, po asi 80km, začalo zase lehce pršet. Bylo ale teplo, kolem 24st a tak jsem nestačil ani promočit. Úplně se vyčasilo až někde za Paříží, kde bylo skoro 30st. Průjezd městským okruhem v Paříži byl bez problémů, ikdyž doprava zhoustla dost. Nesvítilo přímo slunce, takže vedro nebylo. Do Verdunu jsem dorazil kolem 19h. Ubytoval jsem se u staršího páru, kteří opět neuměli anglicky, ale nějak jsme se dohodli. :-) Bydlel jsem jen v pokojíčku se sdílenou sociálkou, pro samotného motorkáře dostačující luxus. Po nezbytné sprše, jsem vyrazil do centra Verdunu což bylo jen kousek pěšky. Na nábřeží bylo celkem plno, vzal jsem tedy zavděk kebab restauraci. Za celý pobyt ve Francii už jsem žádný gastro zážitek nevyhledával, ani nečekal. Pocit bezpečí je ve Verdunu výrazně jiný než v Normandii. Jen tak si tam telefon na stůl nedáte. Po celodenní cestě ve vlhku a ve vedru jsem byl celkem unavený, takže jsem dal ještě jedno předražené francouzké pivo a šel do hajan. Čekal mě nejdelší úsek cesty, jak dlouhý, to jsem ještě nevěděl. :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE