Moravsko-slovenským pomezím tam a zpět aneb dobrodružství za humny
Text: Gouda | Zveřejněno: 31.3.2013 | Zobrazeno: 34 544x
Kapitoly článku
Ráno vstáváme okolo 8 hodiny, ke snídaně v místním bufetu a pak hurá směr Slovensko. Po hlavní silnici projíždíme postupně všechny Bečvy nemíříme však na hraniční přechod Makov, ale za Horní Bečvou uhýbáme doleva na Bílou. Po průjezdu vesnicí zahýbáme pro změnu doleva na malý hraniční přechod Bílá/Klokočov. Z Klokočova sjíždíme na Turzovku, kde opět doleva. Pokračujeme přes Olešnou do Čadce. Odtud se spouštíme po hlavní směr Kysucké Nové město, abychom v Krásně nad Kysucou uhnuli doleva na Zborov. Cílem je Stará Bystrica s unikátním Slovenským orlojem. Jde o největší dřevěnou sochu na Slovensku. Celková kompozice představuje sedící Madonu, patronku Slovenska.
Po nezbytném fotu míříme dál směr Terchová. Nicméně díky špatnému značení zakufrujeme a po chvíli se ocitáme v Nové Bystrici. Měníme tedy itinerář a pokračujeme po cestě dál. Projíždíme Oravskou Lesnou, kde objevíme krásné silničky táhnoucí se po kopcích kolem dědiny. Po většinou asfaltky nás protáhnou nahoru a dolů místy s krásnými výhledy do okolí. Krásnými opuštěnými cestičkami dojedeme až do Lokce, odkud sjíždíme po hlavní do Dolného Kubína.
Tady se napojujeme na svou původně plánovanou trasu a stojíme před rozhodnutím, kudy pokračovat. Po cestě, kterou jsme měli přijet nebo tou, kterou jsme chtěli odjíždět? O krátkém rozmýšlení volíme trasu původně příjezdovou. Takže se dáme doprava na Istebné, abychom v Párnici zahnuli ještě jednou doprava na Zázrivou. Odtud už je to jen skok do Terchové, rodiště Juráka Jánošíka. To už jsme navíc v Národním parku Malá Fatra, takže nádherné horské scenérie.
V Terchové nezapomeneme uhnout doleva a úžasnou soutěskou se dostaneme do Vrátné doliny. Odtud vede kabinková lanovka na Velký Kriváň (1708 m.n.m.). Po chvíli přemlouvání Rouča podlehne, zaplatíme 5 éček a jedeme na horu. Je trochu mlha, ale stojí to za to. Cestou zpět natočit průjezd soutěskou, foťák si ale postaví hlavu (převede video do jakéhosi divného formátu) a na záběrech je tak vidět pouze dojezd. Škoda.
Z Terchové pokračujeme po hlavní směr Žilina, tady se napojíme na původně plánovanou trasu návratu. Zajedeme pod hrad Strčeno protože minout tento monumentální hrad by byla blbost. Projedeme Žilinou, v Bytči uhneme doprava a zamíříme na hraniční přechod Makov. Stejně jako ráno, přes všechny ty Bečvy (bacha, tady každý den měřili rychlost!) se vracíme do kempu. Sprcha a pivko.
S večeří čekáme na kluky, neboť dne se k nám mají přidat Hlaďas a Suchoš. Když nakonec dorazí i s Martinem, zajdeme na véču a další pivko. Martin znovu nasedá (musí domů) a my uléháme ke spánku. Čeká nás sobota, den třetí a kritický.
Po zkušenosti s místním bufetem odbýváme snídani na nejbližší benzince, kávu mají dobrou a párek v rohlíku je tradice. Potom vyrážíme stejným směrem jako včera, jen v Prostřední Lhotě uhneme doleva na Pustevny. Zaparkujeme, pokocháme se rozhledem a zase do sedel. Tady se projevuje první krize kolektivu, která časem dospěje v mé odtržení se od skupiny. Ale to až večer.
Teď sjíždíme zpět do Bečvy a pře Hutisko-Solanec míříme do Karlovic. Odtud na Makov, krásným širokým sjezdem znovu na včerejší trasu do Bílé. Odtud tentokrát pokračujeme po hlavní k přehradě Staré Hamry. Borci jsou nedočkaví ježdění, takže z plánované koupele není nic. Pádíme dolů do Ostravice a Frýdlantu. Přes Čeladnou, kde trefujeme nějaké sochařské sympózium, do Frenštátu. Tady přestává být cesta pro endura zajímavá, houstne provoz a není se moc na co koukat. Ale jedeme dál: Veřovice, Kopřivnice, Brušperk, Klímkovice, Bílovec, Fulnek. Tady zastavujeme na náměstí a já dostávám nápad.
Volám Karlosovi, spolužáku z dob vysokoškolských studií s kterým jsem odpařil tolik, co někteří na život nenachodí. Karlos je nadšený a … na svatbě. Hraje s rodinnou dechovkou svatbě kdesi u Klokočůvek. Nu což, je to zajížďka asi 20km, času je dost. Takže zase změna a jede se za Karlem. Přes Odry, Jakubčovice a zmíněný Klokočůvek se dostáváme na poutní místo U Maria skály. Vítá nás vystrojený Karlos i s bráchou – ještě že mám motorku. Jinak by to byla zase jízda. Dáme něco k pití, pokecáme a míříme k cíli dnešní cesty: 
Na Výletiště Lešná u Valmezu, kde chceme na motosraz. Valašská motocyklová garda tu pořádá vzpomínkovou vyjížďku za Kamila Hradila, večer pak koncert mé nejoblíbenější kapely Ciment.
Dorážíme do Lešné a začínají problémy. Roučovi, Suchošovi a Hlaďasovi se tu nelíbí a chtějí odjet do Valmezu. Nicméně vyrážejí se mnou na vyjížďku, pak se prý uvidí. Neuvidí. Z vyjížďky se prostě nevrátí a jen zavolají, že si ráno dáme někde sraz. Jsem naštvaný jak Hanibal v Alpách a posílám je do pr…. Zbytek akce tak trávím sám a je to nečekaně v pohodě. Na Výletišti postavím stan, dám si sele a pivo, nemůže se dočkat koncertu.
Motosraz je parádní, zůstává tu jen pár místních motorkářů, prostě taková větší rodinná akcička. Kecám s místníma týpkama. Nějaké soutěže, nějaké místní kapely a pak už hlavní hřeb večera – Cimenti. Zařádím si jako za mlada, dám výborný gulášek a nějaké to pivko. Asi ve dvě to balím a uléhám do spacáku. Zítra se vracím domů – sám. 
Po nezbytném fotu míříme dál směr Terchová. Nicméně díky špatnému značení zakufrujeme a po chvíli se ocitáme v Nové Bystrici. Měníme tedy itinerář a pokračujeme po cestě dál. Projíždíme Oravskou Lesnou, kde objevíme krásné silničky táhnoucí se po kopcích kolem dědiny. Po většinou asfaltky nás protáhnou nahoru a dolů místy s krásnými výhledy do okolí. Krásnými opuštěnými cestičkami dojedeme až do Lokce, odkud sjíždíme po hlavní do Dolného Kubína.
Tady se napojujeme na svou původně plánovanou trasu a stojíme před rozhodnutím, kudy pokračovat. Po cestě, kterou jsme měli přijet nebo tou, kterou jsme chtěli odjíždět? O krátkém rozmýšlení volíme trasu původně příjezdovou. Takže se dáme doprava na Istebné, abychom v Párnici zahnuli ještě jednou doprava na Zázrivou. Odtud už je to jen skok do Terchové, rodiště Juráka Jánošíka. To už jsme navíc v Národním parku Malá Fatra, takže nádherné horské scenérie.
V Terchové nezapomeneme uhnout doleva a úžasnou soutěskou se dostaneme do Vrátné doliny. Odtud vede kabinková lanovka na Velký Kriváň (1708 m.n.m.). Po chvíli přemlouvání Rouča podlehne, zaplatíme 5 éček a jedeme na horu. Je trochu mlha, ale stojí to za to. Cestou zpět natočit průjezd soutěskou, foťák si ale postaví hlavu (převede video do jakéhosi divného formátu) a na záběrech je tak vidět pouze dojezd. Škoda.Z Terchové pokračujeme po hlavní směr Žilina, tady se napojíme na původně plánovanou trasu návratu. Zajedeme pod hrad Strčeno protože minout tento monumentální hrad by byla blbost. Projedeme Žilinou, v Bytči uhneme doprava a zamíříme na hraniční přechod Makov. Stejně jako ráno, přes všechny ty Bečvy (bacha, tady každý den měřili rychlost!) se vracíme do kempu. Sprcha a pivko.
Po zkušenosti s místním bufetem odbýváme snídani na nejbližší benzince, kávu mají dobrou a párek v rohlíku je tradice. Potom vyrážíme stejným směrem jako včera, jen v Prostřední Lhotě uhneme doleva na Pustevny. Zaparkujeme, pokocháme se rozhledem a zase do sedel. Tady se projevuje první krize kolektivu, která časem dospěje v mé odtržení se od skupiny. Ale to až večer.
Teď sjíždíme zpět do Bečvy a pře Hutisko-Solanec míříme do Karlovic. Odtud na Makov, krásným širokým sjezdem znovu na včerejší trasu do Bílé. Odtud tentokrát pokračujeme po hlavní k přehradě Staré Hamry. Borci jsou nedočkaví ježdění, takže z plánované koupele není nic. Pádíme dolů do Ostravice a Frýdlantu. Přes Čeladnou, kde trefujeme nějaké sochařské sympózium, do Frenštátu. Tady přestává být cesta pro endura zajímavá, houstne provoz a není se moc na co koukat. Ale jedeme dál: Veřovice, Kopřivnice, Brušperk, Klímkovice, Bílovec, Fulnek. Tady zastavujeme na náměstí a já dostávám nápad.
Na Výletiště Lešná u Valmezu, kde chceme na motosraz. Valašská motocyklová garda tu pořádá vzpomínkovou vyjížďku za Kamila Hradila, večer pak koncert mé nejoblíbenější kapely Ciment.Dorážíme do Lešné a začínají problémy. Roučovi, Suchošovi a Hlaďasovi se tu nelíbí a chtějí odjet do Valmezu. Nicméně vyrážejí se mnou na vyjížďku, pak se prý uvidí. Neuvidí. Z vyjížďky se prostě nevrátí a jen zavolají, že si ráno dáme někde sraz. Jsem naštvaný jak Hanibal v Alpách a posílám je do pr…. Zbytek akce tak trávím sám a je to nečekaně v pohodě. Na Výletišti postavím stan, dám si sele a pivo, nemůže se dočkat koncertu.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz